REŽISÉŘI (italského) DIVOKÉHO ZÁPADU

V další části našeho velice nepravidelného seriálu se podíváme na nejzásadnější režiséry a jejich filmy.
Řazeno abecedně, jako obvykle.

ENZO BARBONI (1922 - 2002) 

Jeden ze zásadních žánrových režisérů, nicméně se zajímavou kariérou. Barboni totiž začínal jako kameraman a podílel se už od začátku, snímal třeba už film Massacro al Grande Canyon (Masakr v Grand Canyonu) z roku 1963, který částečně režíroval Sergio Corbucci. S ním Barboni pracoval často, mj. i na Djangovi, nicméně v hlavě mu zrál nápad na vlastní western, kterým by všechny ty čím dál brutálnější filmy zparodoval. Napřed sice ještě musel v roce 1970 natočit film Ciakmull - l'uomo della vendetta (Chuck Moll), ale ještě téhož roku vytvořil legendární Pravou a levou ruku ďábla s dvojicí Bud Spencer a Terence Hill. S nimi, popřípadě jedním z nich, pak tvořil celou svou kariéru. Kromě toho psal i scénáře, mj. k filmu Gli fumavano le colt... lo chiamavano Camposanto (Říkali mu Hřbitov, 1971).
Ačkoli jeho filmy se Spencerem a Hillem prosluly zejména pěstními bitkami, nahrazujícími krvavé přestřelky, oproti jiným italským westernovým komediím disponují i poměrně slušným slovním humorem, díky němuž se na ně dá dívat i dnes.
Pseudonym: E. B. Clucher
Spjatí herci: Terence Hill, Bud Spencer, Riccardo Pizzuti, Steffen Zacharias
Spjatý skladatel: bratři De Angelisové
Zajímavé filmy: Pravá a levá ruka ďábla (1970), Malý unavený Joe (1971), Podivné dědictví (1972)


GIULIANO CARNIMEO (1932 - 2016)

Giuliano Carnimeo je rovněž spojen především s komedií, ačkoli nějakou dobu to tak nevypadalo. Hned jeho prvním westernem je komedie s v 60. letech populární dvojicí Franco Franchi a Ciccio Ingrassia. Tato se jmenovala I due figli di Ringo (Dva Ringovi synové, 1966). Následně Carnimeo převzal po Hugovi Fregonesem režii filmu Joe... cercati un posto per morire (Místo k umírání, 1968) a samostatně vytvořil film Il momento di uccidere (Chvíle zabíjení, 1968), kterým zahájil plodnou spolupráci s Georgem Hiltonem. Do tohoto výběru se pak dostal díky režii pokračování série se Sartanou, jehož ztvárňoval Gianni Garko, i díky třem pokračováním Sartany další z Carnimeových dvorních herců. V jednom dílu Sartany však byl Garko nahrazen opět Georgem Hiltonem. Výrazným rysem Carnimeových westernů je velká akčnost, hodně pohyblivá kamera (častý spolupracovník Stelvio Massi, později rovněž režisér), ikonický hrdina (Hilton či Garko) a různé vtípky, ovšem v komediích až přehnané. Počátkem 70. let Carnimeo přesedlal na komedie, které tvořil především s Hiltonem. U nás jsou ovšem známé především jeho dva newesternové filmy se Šimonem a Matoušem.
Pseudonym: Anthony Ascott
Spjatí herci: Gianni Garko, George Hilton, Franco Pesce, Federico Boido
Spjatý skladatel: Bruno Nicolai
Zajímavé filmy: série Sartana, zvláště čtvrtý díl, They call him Cemetery (1971), They call him Hallelujah (1971)


ENZO G. CASTELLARI (1938)

A další režisér se slabostí pro humor a akci. První western natočil roku 1966 coby asistent Leona Klimovského, který ovšem na filmu Pochi dollari per Django (Pár dolarů pro Djanga) moc velkou práci neodvedl. Od následujícího roku točí Castellari, rodným jménem Enzo Girolami, sám. Sám Enzo pochází z filmařské rodiny, otec Marino Girolami i strýc Romolo Guerrieri byli režiséry, bratr Ennio Girolami pak hercem, často obsazovaným právě Enzem. Sám Castellari rád točil hodně akční filmy s humornými prvky, například Vado, l'ammazzo e torno (Půjdu, zabiju ho a vrátím se, 1967) či Ammazzali tutti e torna solo (Zabij všechny a vrať se sám, 1968). Nicméně jeho nejlepší westerny jsou vážné. Johnny Hamlet (1968) je pokusem o převyprávění Shakespearovy klasiky do westernu, nicméně Castellari předvádí poměrně působivé obrazy. Majstrštykem je pak Keoma (1976), vzniklý z dlouhotrvající spolupráce s Francem Nerem. Ta trvá dodnes a Enzo na letošek ohlásil další western, film The Angel, the Brute and the Wise (Anděl, zloduch a mudrc). Samozřejmě opět s Francem Nerem. Jestli se podaří do cameo rolí dostat i Spencera s Hillem, George Hiltona, Gianniho Garka, Tomase Miliana, Fabia Testiho a Johna Saxona, jak Enzo slibuje, to je ve hvězdách.
PS. Chystaný film změnil název na Keoma Unchained. Enzo, Enzo, musíš pořád někoho vykrádat?
Spjatí herci: Franco Nero, Frank Wolff, Gilbert Roland
Spjatí skladatelé: Francesco De Masi, bratři De Angelisové
Zajímavé filmy: Johnny Hamlet (1968), Keoma (1976)


GIUSEPPE COLIZZI (1925 - 1978)

Giuseppe Colizzi natočil jen tři spaghetti westerny, ale udělal s nimi rozhodně díru do světa. Právě on totiž dal dohromady dvojici Spencer-Hill. První film, Bůh odpouští, já ne (1967) je temný, pomalý a vážný. V Trumfovém esu (1968) už se, i díky Eli Wallachovi v hlavní roli, objevují prvky humoru, stejně tak o rok později v Boot Hillu. Nicméně čistokrevnou komedii Colizzi nenatočil, ačkoli závěrečná bitka z Boot Hill předznamenává všechny ty pozdější spencerovské mlátičky. Colizzi pak natočil ještě film Dva machři mezi nebem a peklem, znovu se Spencerem a Hillem, a ještě s nimi měl točit Hrochy v Africe, bohužel před natáčením zemřel.
Spjatí herci: Terence Hill, Bud Spencer
Spjatý skladatel: Carlo Rustichelli
Zajímavé filmy: Všechny tři


SERGIO CORBUCCI (1927 - 1990) 

Jeden ze "tří Sergiů" (ačkoli celkově jich bylo víc - ale tři byli nejlepší). Na prvním westernu, Massacre al Grande Canyon, se podílel už v roce 1963, ačkoli ho netočil celý. Podepsán však byl on, coby Stanley Corbett. O rok později, ještě než Leone uvedl Pro hrst dolarů (Per un pugno di dollari), stihl vyprodukovat film Minnesota Clay, v mnohém předznamenávající jeho pozdější práci. Plodnou se ukázala být spolupráce s Francem Nerem, počínající kultovním Djangem (1966) a pokračující dvěma dalšími westerny, oběma z doby mexické revoluce, Žoldnéř (1968) a Companeros (1970). Po nich se bohužel pohádali a Nera v úloze dvorního Corbucciho herce vystřídal Tomas Milian, s nímž kromě Companeros Corbucci natočil ještě filmy Sonny and Jed (1972, se Susan George) a svůj poslední western, komedii Napřed střílej, pak se ptej (Il bianco, il giallo, il nero, 1975, s Eli Wallachem a Giulianem Gemmou). Corbucciho westerny se vyznačují brutalitou, naturalismem a výrazným černým humorem. Nicméně jeho nejlepší kus, Velké ticho (Il grande silenzio, 1968) humor úplně postrádá. Mezi další typické prvky patří hudba Ennia Morriconeho (ne ale vždy), účast Eduarda Fajarda a častý výskyt kulometů :)
Pseudonym: Stanley Corbett
Spjatí herci: Franco Nero, Eduardo Fajardo, Tomas Milian, Gino Pernice
Spjatý skladatel: Ennio Morricone
Zajímavé filmy: Django (1966), Velké ticho (1968), Companeros (1970)


SERGIO LEONE (1929 - 1989)

No a hned je tu nejlepší z nejlepších. Nebyl první, ale horečku spustil právě on. Svými filmy udával trend, právě jeho a Corbucciho napodobovalo nejvíc kolegů. Jen Leone si mohl dovolit obsazovat největší hvězdy, jako byli Henry Fonda, Claudia Cardinale či Rod Steiger. Ovšem samozřejmě ne hned od začátku, pro první film, Pro hrst dolarů (1964) pro nemožnost získání právě Henryho Fondy či Charlese Bronsona angažoval neznámého Clinta Eastwooda - a úspěch se dostavil. Významné prvky tvoří dlouhé scény, kdy se zdánlivě nic neděje, ale napětí by se dalo krájet, velké detaily na obličeje postav, větší délka než je standard (Hodný, zlý a ošklivý (Il buono, il brutto, il cattivo, 1966) má bez dvou minut tři hodiny) a samozřejmě neodmyslitelně k Leonemu patří hudba Ennia Morriconeho, který podle mnohých právě zde odvedl nejlepší práci. Škoda, že natočil jen pět westernů (a dva další produkoval), ale každý z nich stojí za to.
Pseudonym: Bob Robertson
Spjatí herci: Clint Eastwood, Lee Van Cleef, Mario Brega, Benito Stefanelli
Spjatý skladatel: Ennio Morricone
Zajímavé filmy: všechny


MICHELE LUPO (1932 - 1989)

Michele Lupo kupodivu natočil více westernů v sedmdesátých letech, kdy už byl žánr na ústupu. První ale vznikl hned roku 1964, jmenoval se Per un pugno nell'occhio (Pro pěst do oka). Ano, jedná se o typicky italskou bláznivou komedii s tehdy oblíbeným duem Franco Franchi a Ciccio Ingrassia. Asi je to něco, jako kdyby natočili western v hlavní roli s Burianem, to by ale asi bylo i vkusnější a vtipné. Vážným westernem je pak Arizona Colt (1966) s Giulianem Gemmou v hlavní roli. S Gemmou spolupracoval častěji a vytvořili spolu ještě westerny Ben and Charlie (1972) a California (1977). První sice částečně komediální, ale nijak přehnaně, druhý smutný, melancholický a drsný. V závěru 70. let se Lupo dal dohromady s Budem Spencerem a natočil s ním asi šest komedií. Z toho jedna je western. Buddy míří na Západ (Occhio alla penna, 1981) je sice naprosto typická komedie s Budem Spencerem, ale jedna z jeho nejlepších sólovek a asi nejlepší, co společně s Lupem vytvořili.
Spjatí herci: Giuliano Gemma, Bud Spencer
Spjatý skladatel: Gianni Ferrio
Zajímavé filmy: Ben and Charlie (1972), California (1977), Buddy míří na Západ (1981)


GIULIO PETRONI (1917 - 2010)

Režisér, jehož filmografie (co se týče westernů) na první pohled působí dojmem "kam vítr, tam plášť", ale všechny jsou poněkud osobitě uchopené. Jako by si Petroni chtěl vyzkoušet všechno. Leonovský western o pomstě (Muž proti muži / Da uomo a uomo, 1967, s Lee Van Cleefem), buddy komedii šmrnclou poměrně drsným násilím (...e per tetto un cielo di stelle / Pod střechou z oblohy plné hvězd, 1968, s Giulianem Gemmou), zapata western s vážnými tématy (Tepepa, 1969, s Tomasem Milianem), skoro až politický western šmrncnutý detektivkou (La notte dei serpenti / Hnízdo zmijí, 1970) a nakonec komedie s postavičkou připomínající Chaplina (La vita, a volte, è molto dura, vero Provvidenza? / Život je občas tvrdý, že, Prozřetelnosti?, 1972, s Tomasem Milianem). Nicméně většina jeho filmů patří mezi to nejkvalitnější, co ve spaghetti westernu vzniklo.
Spjatí herci: Tomas Milian, Franco Balducci, Luigi Pistilli
Spjatý skladatel: Ennio Morricone
Zajímavé filmy: Muž proti muži, Tepepa, ...e per tetto un cielo di stelle


SERGIO SOLLIMA (1921 - 2015)

A třetí ze tří Sergiů. Dnes si ho vybavíme bohužel hlavně jako režiséra Sandokana, ale ve druhé polovině šedesátých let přišel se třemi westerny, které se dodnes řadí ke špičce (a všechny najdete v TOP 20 na SWDB). Velká přestřelka (La resa dei conti, 1966) je mírně levicový příběh o honu na nespravedlivě štvanou kořist se skvělými Lee Van Cleefem a Tomasem Milianem v hlavních rolích. Právě Milian ztvárnil hlavní role ve všech třech Sollimových westernech. Druhým je Faccia a faccia (Tváří v tvář, 1967), příběh intelektuála, který v divočině nechá volný průchod svým ambicím a stane se krutým vůdcem bandy hrdlořezů. Profesora ztvárnl Gian Maria Volonté, Milian si zahrál jeho protiváhu, obávaného banditu, který se nakonec ukáže být lidštějším než slušný pan učitel z východu. Třetí western se až tolik nepovedl, jedná se opět o revoluční téma, asi nejvíce politický film a zároveň komedii. Corri, uomo, corri (Utíkej, 1968) sice zdaleka není fiasko, ale oproti svým dvěma předchůdcům je slabší. Sollima pak natočil několik kriminálních filmů (např. Citta violenta / Město násilí, 1970, s Charlesem Bronsonem), aby nakonec skončil u toho Sandokana.
Spjatí herci: Tomas Milian, José Torres, Nello Pazzafini
Spjatý skladatel: Ennio Morricone
Zajímavé filmy: všechny


DUCCIO TESSARI (1926 - 1994)

Westernovou kariéru začal coby spoluscénárista na filmu Pro hrst dolarů (1964). Samostatně režíroval hned následujícího roku dva filmy, které ho zařadily do tohoto výběru. Pistoli pro Ringa (Una pistola per Ringo) sice osobně moc nemusím, ale rozhodně patří mezi legendy, je to film, který udělal hvězdu z Giuliana Gemmy. Téhož roku vznikl o dost lepší film Ringo se vrací (Il ritorno di Ringo), který, ač takřka shodně obsazen, s prvním filmem nemá co dělat. Následně točil jiné žánry, k westernu se vrátil až roku 1969 filmem Vivi... o preferibilmente morti (Živí... anebo raději mrtví), opět s Giulianem Gemmou v hlavní roli. Roku 1971 vyměnil Gemmu za Franca Nera a s ním a Eli Wallachem natočil poněkud rozpačitý film Viva la muerte... tua! (Ať žije smrt... tvoje), kde mísí revoluční western s komedií, ovšem s daleko slabšími výsledky než Corbucci. Poslední zářez pak má až v osmdesátých letech, kdy western byl již po smrti. Také jde o komiksovou adaptaci, údajně spíše ve stylu Indiana Jonese. Tex a pán temnot (Tex e il signore degli abissi, 1985), opět s Giulianem Gemmou. Zajímavostí je, že do obou Ringů obsadil svou ženu, herečku Lorellu de Luca.
Spjatí herci: Giuliano Gemma, Lorella De Luca, Nieves Navarro, Fernando Sancho
Spjatí skladatelé: Ennio Morricone, Gianni Ferrio
Zajímavé filmy: tady bych doporučil asi jenom Ringo se vrací (1965)



TONINO VALERII (1934 - 2016)

A na závěr původně Leoneho asistent, který pracoval na prvních dvou dolarovkách. Poté, co byl pro Hodného, zlého a ošklivého (1966) nahrazen Giancarlem Santim, se, stejně jako rovněž nahrazený kameraman Massimo Dallamano, vrhl na vlastní tvorbu. Natočil jen pět westernů, ale opět poměrně významné. Když pominu ten první, Per il gusto di uccidere (Pro požitek ze zabíjení, 1966), tak Dny hněvu (I giorni dell'ira, 1967) s Lee Van Cleefem a Giulianem Gemmou patří mezi nejoblíbenější spaghetti westerny - u mě to tak není, ale často ten film najdete na špičce různých žebříčků. Dále bych zmínil ambiciózní válečný film Proč žít a proč umírat (Una ragione per vivere e una per morire, 1972) s Jamesem Coburnem, Budem Spencerem a Telly Savalasem, který tak úplně nevyšel. Nejznámější je ovšem Mé jméno je Nikdo (Il mio nome e Nessuno, 1973), ovšem to není tak úplně Valeriiho film, ono s velkým Leonem za zadkem si svobodně moc nezarežírujete. Ve výčtu jsem ještě nezmínil prostřední film, Cena moci (Il prezzo del potere, 1969), vlastně westernový politický thriller s Gemmou v hlavní roli.
Spjatí herci: Giuliano Gemma
Spjatý skladatel: Riz Ortolani
Zajímavé filmy: Dny hněvu (1967), Proč žít a proč umírat (1972), Mé jméno je Nikdo (1973)


No a někdy budou další režiséři, ovšem to už sestoupíme níže a níže, co se kvality týče...