JAK NA NOVÝ ROK...

V březnu to bude sedm let, co jsem se zvolil hlavním a jediným tvůrcem tohoto blogu a musím vám říct, že jste nevolili špatně...

Ale teď vážně. Rozhodl jsem se pro další z bilancí nad tím, jak to tady vypadá, už jenom proto, aby tu vedle spousty obrázků bylo i co číst. Protože předpokládám, že číst sem chodíte především.

Rok 2014 nebyl příliš uspokojivý. Jak v osobním životě, který raději vynechám, tak i co se týče blogu a vůbec sledování filmů a podobně. Přesto jsem loni udělal rekord co do počtu článků - ale když sem každý týden dám článek plný obrázků, tak ono se to nastřádá. Taky jsem to navršil na 1000 celkově, jak už jste se počátkem listopadu mohli dočíst.

Jinak jsem to měl jako každý rok. Byly měsíce, kdy jsem tu toho moc neudělal, protože jsem neměl čas (léto), a byly měsíce, kdy jsem čas měl, jak to tak chodí. Co se týče témat běžně se objevujících, spaghetti westernů jsem letos neviděl tolik jako loni. Vlastně od těch posledních na mě přišla taková deziluze, jako že všechno zajímavý, co za to stojí, už jsem asi viděl, a nic dobrýho mě nečeká. A to jsem si předsevzal, že když už je těch padesát let od vzniku špaget (nebo spíš začátku špagetové horečky), podívám se aspoň na pět filmů z onoho roku 1964. Viděl jsem jeden, hned v červenci. Pak už jsem neměl čas ani chuť. Tak to mám se vším. Něco si naplánuju a hned po chvíli nadšení ztratím a nedotáhnu to.

Viz v červnu snaha vidět celou sérii se Zatoichim. Na druhou stranu, nepočítal jsem už tehdy, že bych jich dal hned všech 26. Ale plánoval jsem tak deset na ten tejden, skončil jsem v polovině. Totéž trailery s titulky. Přeložil jsem asi 20, načasoval 13, o tři jsem přišel při problémech se zálohováním při reinstalaci počítače.

Co se týče filmů obecně, viděl jsem loni snad víc špatnejch věcí než jindy. Buď jsem měl smůlu při výběru, nebo fakt už ty dobrý věci došly. To se týče nejen spaghetti westernů, ale vůbec všeho. Prakticky nic se mi nelíbilo. Za celej rok snad dva filmy, u kterejch jsem stříkal blahem (a další zopakování Tenkrát na Západě), dva silně nadprůměrný aspoň v rámci svýho žánru. Jinak všechno nanejvýš průměr. Je možnost, že jsem konečně dospěl. Protože některý ty věci by se mi před třemi, čtyřmi lety možná dost líbily. Na druhou stranu u ultrabéček s Norrisem a Bronsonem jsem se pořád bavil jak malej, takže v tom to nebude. Ale mám pocit, že už jsem v tomhle směru, v jakým se tady hlavně pohybuju, asi všechno zásadní už prošel. A je možná třeba hledat nový cestičky.

Třeba existuje spousta klasik, který jsem ještě neviděl. Třeba Frajera Luka jsem konečně loni viděl po tom, co mě zajímá od chvíle, kdy jsem zjistil, že existuje. A to už je dlouho, zjistil jsem si to někdy krátce po tom, co jsem viděl první film s Newmanem. Myslím, že to byl Hombre. A jak se mi ten Luke líbil! Taky bych někdy rád nakoukal víc Hitchcocků. Alfred mě zklamal snad jen Vertigem. Pán prstenů. Matrix. Bond, i přes to, že Dr. No mě vlastně odradil od dalšího bádání v tomto směru. Prostě ten základ, určitý věci mi chybí. Takže to je první předsevzetí do dalšího roku. Každej měsíc aspoň jedna takováhle zásadní věc, kterou zná každej. Nebo každej vzdělanej. Jedna za měsíc, to není tak nesplnitelný, ne? Ale já se znám... Viz výše.

 

Taky jsem neviděl žádnej loňskej film, nepočítám-li dokumenty. Je teda fakt, že nabídka kin byla na zajímavý věci obzvláště chudá. Předloni tam byl aspoň Tarantino a ten film o Hitchcockovi, kterej se mi nakonec nelíbil. Loni snad leda ta Gravitace vypadala poměrně zajímavě. Ale stejně jsem na ní nešel. Což mi připomíná, že od roku 2003 nebo 4, kdy jsem viděl Spy Kids 3D, jsem neviděl žádnej 3D film. Ty Spy Kids si mimochodem nepamatuju, jenom vím, že to stálo za prd. Ale po tom boomu 3D poslední doby jsem neviděl nic. Ani Avatar, ze kterýho byli všichni šíleně nadšení, ani Hobita, ani nic jinýho. Tudíž ani tu Gravitaci ne. Vlastně těch zásadních filmů z posledních cca deseti let jsem viděl minimum. Tarantina, Temnýho rytíře, Opravdovou kuráž. To je asi všechno. Takže tady je další předsevzetí: Každej měsíc aspoň jeden film z posledních cca deseti let. Hm. Jo a taky aspoň dvakrát za ten rok se objevit v kině. Doufám, že Projekt 100 (ze kterýho mi oba filmy, který mě zajímaly, tentokrát utekly, na 2001: Vesmírnou odysseu jsem nějak zapomněl a na Pulp Fiction jsme se nedokázali domluvit, kdy bychom vyrazili tak nějak v partě) připraví něco zajímavýho a tentokrát to neprošvihnu. A taky doufám, že letos vznikne něco novýho, zajímavýho, na co bych s chutí vyrazil. No, už to vidim...

Ona ta deziluze ze současnýho filmu taky možná pramení z mojí neobliby komiksů. Což říká člověk, který kdysi komiksy sám kreslil. Jenže mým vzorem byly Rychlé šípy, Asterix a Lucky Luke. Což jsou přece jenom víc literární záležitosti než všichni ti Batmani, Spider-mani a Kapitánové Amerikové. Jednoho dne jsem prostě komiksy číst přestal, protože ty tzv. pro dospělé mě neuspokojovaly. Zato k Asterixovi se vrátím rád. V současnosti snad čtu jenom Opráski sčeskí historje. No a po úspěchu Nolanova Batmana (což nejsou špatný filmy, teda ty první dva, které jsem viděl) se s adaptacemi komiksů roztrhl pytel. Největší hvězdy se těší až se převlečou za kreslený zrůdy a budou před zeleným pozadím předstírat, že lítaj! To je panečku úroveň. A 3D to ještě vyšperkovalo ve chvíli, kdy už to začínalo upadat. Stejně tak fantasy mě nebere. Harryho Pottera jsem samozřejmě četl, ale včas jsem si uvědomil, že je to pitomost. A filmy dvojnásobná. Omlouvám se fanouškům. Takže se nedivte, že současná nabídka kin, obsahující tři komiksy, dvě fantasy, čtyři sprosté komedie, francouzské artfilmy o podivnejch lesbách a pár animovaných pohádek mě absolutně nechává chladným.

No, pryč od toho k jinému tématu. K hudbě. Na návrh Kubasa jsem začal s recenzemi desek, což jsem už předtím zkoušel, ale docela jsem se bál. Vlastně v hudbě jsem letos docela spokojenej. Naučil jsem se nějaký základy kytary, takže si ve volným čase pro zábavu brnkám. A objevil jsem si další věc (Ameriku) - pořádně jsem totiž objevil Led Zeppelin. Předtím jsem znal ty zásadní věci, ale nikdy jsem je programově neposlouchal. Až teď jsem začal. Ale málo jsem loni chodil na koncerty. Jenom jsem byl na Krausberry. A šel bych znova. A možná ještě na něčem jsem byl. Na nějaký z těch letních akcí s volným vstupem. Totéž bylo s těmi Krausberry. (Ale na ségru, která letos viděla Plastiky, Aktuál, Hudbu Praha, pozůstatky žel už neexistující Dunaje, Blue Effect a kdo ví co ještě rozhodně nemám.) Jinak ale snad ani nebylo na co jít. Teda mohlo bejt, ale nebyly peníze. Tím míním Morriconeho a Stromboli. Morricone bude letos znova, ale já tam zase nebudu. Aspoň se chystám na Mišíka, v březnu bude v Novým Strašecí. Tak že by další předsevzetí? Více koncertů. I když na toho Morriconeho se vážně nedostanu :(

No, a taky jsme loni natáčeli film. Znova. Asi už jste ho viděli, kdyžtak si rozklikněte rubriku OIK FILM a on na vás vybafne. Zatím nemám představu, jestli letos zase něco bude. Občas mě něco napadne, ale většinou jsou to nerealizovatelný nápady (válečný ani historický film by asi v našich podmínkách nešel). A nakonec to ani nemám potřebu dělat. Na rozdíl od toho westernu, ten jsem chtěl. Mise splněna, líp bych to asi nedokázal. Jinak už netoužím po tom něco dalšího vytvořit. Ale kdo ví, co bude.

Jinak je to asi už všechno. Teda koukám, že jak jsem nevěděl, co psát, tak nakonec jsem se rozepsal dost. Vám přeju všechno nejlepší do nového roku, ať je skutečně lepší než ten loňskej. A taky aby se vám tu pořád líbilo. (Což teda záleží na mně.)