Tak u tohohle jsem čet sice kladný ohlasy, nicméně ústřední písnička mě nikdy neoslovila natolik, abych jim nějak moc důvěřoval. A ono to nakonec bylo dost dobrý, o dost lepší, než jsem čekal. Prakticky nemám moc co vytknout, až na tu ústřední písničku, jinak ta hudba špatná nebyla - nicméně škoda, že si
Massimo Dallamano, původně kameraman, co točil první dvě dolarovky, nepřizval
Morriconeho. Ale jasně,
Morricone nemoh bejt všude. Jinak ale samá chvála.
Příběh je zajímavý a obsahuje dost zvratů na to, aby člověk neměl představu, co se bude dít v další minutě. Zkušený divák samozřejmě sem tam tuší, ale spousta věcí mě pořád překvapila. Líbilo se mi, že banda záporáků nejsou nerozlišitelné okloboukované bestie, ale že mezi tím úhlavním padouchem, šéfem mexické bandy, a zbytkem je poměrně rozdíl.
Venantino Venantini je jako vždycky perfektní svině (známe hlavně z francouzských filmů), ze které mají nahnáno nejen ubozí civilisté, ale i jeho vlastní banda a vlastně vůbec všichni. Všichni mají důvod se ho zbavit, ale každý se snaží přesvědčit někoho jiného, aby to udělal. Hlavně právě šéf mexické bandy
Cris Huerta je zbabělý parchant, který se hojí na bezbranných, ale sám je, ač s velkou bandou, vlastně slabý.
A pak je tu pozitivní strana.
Enrico Maria Salerno coby zmrzačený střelecký mistr, který touží po pomstě, je samozřejmě vynikající. Nicméně nevadil mi ani jeho mladý pomocník, obsazený tedy hlavně pro podobu s
Clintem. Jeho postava samozřejmě není tak zajímavá, ale divák tuší, že to nebude jen nástroj pomsty řízený
Salernem. Ostatně nakonec je pomsta vlastně vedlejší, ale to bych spoiloval. Jenom k tomu poznamenám, že v určitém momentu mi přijde, že tenhle film silně inspiroval
Tarantina k
Nespoutanému Djangovi. Ale ten je v tomhle ohledu daleko, daleko plošší.
Ještě bych chtěl zmínit nádhernou kameru, kterou, ač je pod ní podepsán někdo jiný, údajně obstaral režisér sám. Dočkáme se i řady zajímavých záběrů, jako třeba následování láhve poslané po pultu směrem k zákazníkovi. A scéna s vlakem některými záběry připomíná o rok mladší
Tenkrát na Západě. Určitě doporučuju. Možná akorát závěrečná přestřelka byla trochu delší, než být měla.
8,5/10
PS. Ještě jsem chtěl zmínit zajímavou scénu umírání jedné z postav (nebudu jmenovat, to by byl taky spoiler), ale nenašel jsem pro to v textu místo.
a.k.a. You Die... But I Live, Crepa tu... che vivo io
Režie: Massimo Dallamano
Hrají: Enrico Maria Salerno, Terry Jenkins, Venantino Venantini, Marco Guglielmi, Cris Huerta
Hudba: Egisto Macchi
Itálie / Španělsko 1967
Žádné komentáře:
Okomentovat