MINIRECENZE - VÁNOČNÍ SPECIÁL

Už je to zase tady. Vánoce. Čas klidu a míru, což vlastně znamená celý den sedět v obýváku u zapnuté televize, jíst cukroví, večer si dát řízek se salátem a pak rozbalit další pár ponožek a šálu. A zatímco ve Státech a vlastně na Západě vůbec běží na Vánoce v televizi různé vánoční filmy, Bílé Vánoce, Černé Vánoce (ty asi ne), divím se, že soudruzi jako odpověď nenatočili Rudé Vánoce, Santa sem, Santa tam, sobi s červenými čumáky a všechen ten supermarketový kýč, český divák se vypravuje do alternativní historie, kde králové nemají reálnou moc, jsou to jen neškodní staříci, princezny si zásadně berou chudáky a princové jsou na draka. A kromě toho vlastně taky pohádkové filmy ze 30. let, vytvářející iluzi nádherné doby plné slušných lidí - onose tehdy prostě neslušelo, aby se Oldřich Nový a Vlasta Burian nechovali slušně (teda Burian v mezích možností).

(pokračovat ve čtení)

Já zůstanu u těch pohádek. Třikrát do roka je odvysílají během různých svátků a pak je ještě všechny pohromadě odvysílají během Vánoc. Takže je všichni všechny známe nazpaměť. A ačkoli se točí pořád každý rok tři čtyři nové filmové a desítky televizních pohádek, tu klasiku si vzít nenecháme. Teda já klidně, kdyby na mně záležel vánoční program, nasadím klidně třeba Velké ticho nebo Kladivo na čarodějnice... No, to snad radši ani ne, ale třeba Pravá a levá ruka ďábla by mi projít mohla, ne? A Spalovač mrtvol, tam dokonce Vánoce jsou... ;)
Takže shrnu všechny ty, na které si vzpomenu, které babičky a maminky milují a nutí se na ně dívat svoje potomky, kteří se třeba i dívají. Většina jich bude českých, jen jedna ne. Už teď je vám jasný, jaká...

PYŠNÁ PRINCEZNA (1952)
Snad vůbec první česká filmová pohádka? Prostě klasika nejklasičtější. Akorát jsem ji asi nikdy neviděl v celku. Stoprocentně jsem viděl všechno, ale asi ne v kuse. Jsou tam dobrý místa, ale princezna mě vždycky štvala. A superkladný lidový král Miroslav vlastně taky. Ale jízda na kládě po klouzačce je skvělá. 7/10

BYL JEDNOU JEDEN KRÁL (1954)
Československé filmy z 50. let, jak koukám, jsou pro mě kolikrát záhul dát na jeden zátah. Tohle jsem snad i viděl v celku, ale málem jsem odpad, zdá se to bejt prostě strašně dlouhý. Stejnej problém mám i se Švejkem. Ale ten je zdlouhavej i v knize. Jinak tady je veškerá pohádka jenom kulisa k dialogům Wericha a Buriana, na těch to stojí. Přiměřeně 7/10.

HRÁTKY S ČERTEM (1956)
Taky chvílemi nuda s příliš kladným Bekem, ale Sarka Farka, čerti, poustevník Školastykus a anděl to zachraňujou. A líbí se mi Ladovy kulisy. 7/10

PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU (1959)
Poslední z těch těžko vydržitelných pohádek z 50. let. Verše a král Kazisvět v podání Martina Růžka vládnou, ale vlastně už si víc nepamatuju. Jenom "Myší kožíšek". Už jsem to dlouho neviděl, ale je to jedna z těch, který už asi uvidím, teprve až se za hodně hodně dlouho budu koukat s vlastními dětmi. Pokud vůbec. 6/10

DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959)
Ovšem pivo v potoce, klobásy na stromě, hrdinu Sováka, padoucha Hrušínského, smrťáka Lohniského, moribundus a léčení těstem si už dám líbit. Pole louky dům, pole louky dům... Prase počká, ty jsi přednější, Pandrholo! Vlastně asi v téhle pohádce je nejvíc mrtvol, co? 7,5/10

MOPO3KO (1964)
Sním, či bdím? Je to sen? Stejné ráno, stejný den? Teď už ale jinde jsme, je to jiná vesnice! Vlastně jiná země, velikyj magučij Savjetskij sajuz. Tuhle vůbec pohádku nejde brát vážně a s dokonalým českým dabingem je perfektní. V Rusku to prý nikdo nezná... Nevím. 8/10

ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968)
Jo, tak tuhle mám taky moc rád, a dokonce jsem v ní ochoten přežít Vondráčkovou. Neckář se mi tam dokonce i líbí, ale zase, radši mám ostatní postavy - krále Záhorského, kata Dibarboru, Kokokokokošku, a hlavně intrikáře Vostřela a Kemra. Hodně legrace, málo zamilovaného patosu. 8/10

ZLATOVLÁSKA (1973)
U toho jsem se coby pětiletý bál. Coby jednadvacetiletý jsem z toho měl záchvat smíchu. Král Holý je nejlepší, Štěpánek mi v těchhle rolích připadal vždycky dost unylý. A těch písniček bylo až moc. 6/10

TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU (1973)
Povinně nejoblíbenější pohádku všech dob nemůžu ani vidět. Teda lépe řečeno, sám si ji nepustím a v televizi je vždycky zrovna ve chvíli, kdy se večeří. Takže asi od deseti let jsem ji neviděl. Ale vždycky mi přišla být taková unylá a zachraňovali to jenom Šafránková a minirole Menšíka a Libíčka. Spolupráce ze soudruhy z NDR, kteří opět udělali chybu, moc neprospěla - král Rolf Hoppe je příšerný a zachraňuje ho jenom Šimánkův dabing, macecha je naopak nadabovaná divně. A aby toho nebylo málo, nadabovaný je i Pavel Trávníček, rovněž znuděným hlasem Petra Svojtky. Ale Popelka v podání Šafránkové je skvělá, v žádným případě tak pasivní jako jiný Popelky, až jsem se vždycky divil, že si toho nudnýho Trávníčka chce vzít. Ten si zasloužil leda tak tu Růžičkovou. 7/10

Jo to si mám vzít tohohle předabovanýho suchara? To radši jdu lovit do lesa.

JAK SE BUDÍ PRINCEZNY (1977)
Jo, tak tuhle mám mnohem radši. Hlavně samozřejmě kvůli Menšíkovi, toho v tom naprosto žeru. Princezna je tentokrát nudná, naštěstí na tu lepší půlku usne. A Švormové jsem se jako malej bál. Hlavně když po Menšíkovi hodila tu dlažební kostku. "Princi, vy nemáte srdce!" "Srdce?" "Tak nemáte žaludek!" Klasika, kterou si o ten Štědrej den pustím rád. "Tohle řekne mně, který tolikrát stonal!" 8,5/10

HONZA MÁLEM KRÁLEM (1977)
Korna jsem nikdy moc nemusel, a to ani s hlasem Michala Pavlaty. Vlastně už si pamatuju jenom Nárožného a Filipovského s dlouhými vlasy, smrtku Kaplanovou a sekyrkovou polívku. Nikdy mě to moc nebralo. 6,5/10

PRINC A VEČERNICE (1978)
Je tahle pohádka vůbec pro děti? Hrdina je opět pan nuda, ale ostatní role jsou na pováženou - nymfomanka Večernice (Šafránková potká prince, hned chce, aby ji políbil, pak jsou spolu v posteli) a především megadrsňák Mrakomor Brzobohatý. Největší king všech pohádek! Zelenej, v kožený bundě, dlouhý vlasy, drsnej zjev, drsnej hlas, a kdyby ten jeliman princ za sebou neměl ty tři mocný, tak by s ním snadno zatočil. Jinak Menšík se na krále moc nehodil, ten byl lepší jako plebejec než jako monarcha. 7,5/10

ZA HUMNY JE DRAK (1982)
 Evidentně dost laciná záležitost (zvláště triky s drakem jsou poměrně směšné), princové i princezny jsou poměrně nudně obsazení (snad jen Andrlová je fajn, ale ta blondýna mi vždycky připadala, jako že je nemocná), ale správňák Kvietik a dědek Kemr to zachraňujou. Ovšem na kom tenhle film stojí, je vynikající Jiří Císler v roli krále. Snad jenom kvůli němu (a Kostelkovi jako jeho rádci) to stojí za opakovaný vidění. 7,5/10

TŘI VETERÁNI (1983)
Konečně něco od mého oblíbeného Oldřicha Lipského. Navíc podle scénáře Zdeňka Svěráka (dopsal scénář po Jiřím Brdečkovi, který na začátku prací zemřel). Svěrák herec je bohužel jedinou pihou na kráse, protože do role padoucha se vážně nehodí. Na druhou stranu, ty přemoudřelé poznámky (Ano, to bude určitě Salcburk! Tam jsem... taky nebyl...) si v podání nikoho jiného představit moc nedokážu. Jinak naprostá paráda. Hotel u mě, totiž u Supa, cizinec není našinec (motto prezidentských voleb 2013), Hrušínský, Čepek, Somr, Satinský, Lasica, Gerendáš, Uhlíř, všechno perfektní. A Není nutno už je vlastně dneska lidovka. 9/10

S ČERTY NEJSOU ŽERTY (1984)
No a ta nejlepší na konec. Zábavná, vtipná, akční, napínavá, dobrodružná, co chcete víc? Navíc se sympatickými a aktivními hrdiny (Dlouhý, Vetchý), perfektními padouchy (Preiss, Nárožný, Kretschmerová) a démonickým Luciferem Karlem Heřmánkem. K tomu popletený kníže Josef Kemr, rozpadající se zámek, životní role "tatínek vám vyhlásí válku" Vydry, do té doby v pohádkách ojedinělé prostředí 18. století (poté několikrát zopakováno, ale nikdy se už takhle nepovedlo) a skvělá hudba. Snad jenom ty princezny se moc nepovedly (hlavně ta hodná), ale kdo se tu o ně vlastně zajímá? Celou dobu jsou vedlejší. 10/10

A tím to zakončím, pak už nic významnýho nevzniklo. Určitě jsem spoustu pohádek vynechal, možná vaše oblíbené, ale svoje tam mám všechny. Takže vám všem ještě jednou přeju hezký Vánoce.