Čekal jsem něco trošku jiného, přesněji řečeno konvenčnějšího, tím spíš moje překvapení nebylo nepříjemné, právě naopak. Sice sám námět na mě zpočátku působil jako sociální drama ze Sicílie ve stylu
Damianiho,
Squitieriho a dalších, přesunuté do Ameriky, ale i typických westernových propriet se dočkáme. Zpočátku to tedy vypadá na film, ve kterém se policista snaží marně pátrat po zločinu ve vsi kontrolované mafií, kdy jsem si dokonce říkal, že
Pistilli v roli onoho policisty bude snad dokonce na té dobré straně. Záhy se vyjasní, že to bude ještě jinak, ovšem ještě ne úplně jak jinak. Brzy se dostaneme mezi mexické bandity, kde se začne mluvit o revoluci - bál jsem se dalšího z angažovaných revolucionářských kvaziwesternů, ale naštěstí to bude úplně jinak. Peníze jsou víc než ideály, takže vůdce revolucionářů se klidně může kamarádit s velitelem rurales, zde fungujících spíše jako policie než jako vojsko, a dokonce víc než příbuzenské vazby. Takže příběh, jak se záhy ujasní, se točí kolem velkého dědictví, přičemž další příbuzní se rozhodnou odstranit univerzálního dědice.
Nečekané je rovněž obsazení hlavní role.
Luka Askewa jsem viděl v pár filmech ve vedlejších rolích, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let si zahrál v několika slavných filmech včetně
Frajera Luka a
Bezstarostné jízdy. Se svými čistě blonďatými dlouhými vlasy a vůbec celkovým zjevem vypadal jako dost podivná volba pro hlavní roli ve spaghetti westernu. Nicméně do této role se hodil naprosto dokonale. Na začátku je hrdina totiž ochlasta, se kterým všichni zacházejí jako s kusem hadru. Nebudí nic než posměch. Flashbacky (které se mi nelíbily) sice ukazují, že kdysi byl skvělým pistolníkem, jenže to už je dávno pryč. Na špinavý úkol, po němž má být zabit, se tak nehodí nikdo lépe. Půlku filmu pak
Askew stráví ve vsi, kde se jen opíjí. Takže ve mně tu půlku filmu budil spíše pohrdání, jenom drobnosti naznačovaly, že není tak špatný. Pak dojde ke zvratu (jehož pointu jsem kdysi někde vyčetl, takže mi bylo celou dobu jasné, koho má vlastně zabít), a
Askew se ukáže najednou v lepším světle, přičemž naštěstí to vůbec nepůsobí nepatřičně, jako by se najednou celý změnil.
I ostatní postavy jsou zajímavé, ať už je to výrazná vedlejší linka s provokativní děvkou a nadrženým knězem, nebo podpantoflácký starosta. Ze všech postav tak nejméně zajímaví jsou zase ti Mexičani, vedení tradičním
Guglielmem Spoletinim a podivně namaskovaným
Benitem Stefanellim, jsou vlastně zbyteční a na konci je evidentní, že tvůrci nevěděli, co s nimi, a výsledek dost sráží celkový dojem z filmu. Jinak jsou tu obvyklí
Petroniho spolupracovníci, z
Muže proti muži Luigi Pistilli, nakonec opět jako hlavní padouch, z
Tepepy ten kluk, který mi tu kupodivu vůbec nepřekážel, ač byl na scéně mnohem víc, než třeba ve
Sbohem, Sabato, kde skoro nebyl, ale i tak mi tam lezl na nerv, z
And for a roof a sky full of stars Magda Konopka, tentokrát kupodivu v kladné roli (i když čarodějnice), a dál je tu
Chelo Alonso, jejíž přítomnosti jsem se po
Run, man, run docela bál, ale taky zbytečně. Bohužel jeden tradiční
Petroniho spolupracovník tu chybí, a to je samozřejmě
Ennio Morricone. Hudba
Rize Ortolaniho není vyloženě špatná, ale občas se silně nehodí a občas mi vyloženě lezla na nervy.
Celkově se mi to hlavně díky zajímavým postavám, vcelku dobrým výkonům a neobvyklému námětu (který později, pokud se nepletu, tak trochu vykradlo
Stříbrné sedlo) líbilo, ale kvůli pár hlušším místům, hudbě, iritujícím flashbackům, několika nelogickým zvratům a hlavně konci, který se mi vyloženě nelíbil, dám "jenom"
7,5/10.
a.k.a. Nest of Vipers, Ringo Kill, The Night of the Serpent
Režie: Giulio Petroni
Hrají: Luke Askew, Luigi Pistilli, Guglielmo Spoletini, Chelo Alonso, Luciano Casamonica, Magda Konopka, Benito Stefanelli, Franco Balducci, Giancarlo Badessi
Hudba: Riz Ortolani
Itálie 1970
Žádné komentáře:
Okomentovat