Náhodou jsem v jednom českém e-shopu našel možnost nákupu zahraničních DVD, včetně celkem dost spaghetti westernových věcí (určitě je tam leccos). Zaujala mě tahle sada 12 filmů, nejen pro poměrně nízkou cenu, ale i proto, že se zde nalézají filmy, které mě i zajímají a jinak se mi je najít nepodařilo (na druhou stranu jsou tu i filmy, které už mám a dokonce dva už jsem viděl). Bylo mi samozřejmě jasné, že jejich kvalita bude úměrná ceně, v tom si myslím, že tenhle set ani není tak hrozný, jak by být mohl.
(Čtěte dál)
středa 30. dubna 2014
sobota 26. dubna 2014
úterý 22. dubna 2014
CRAIG HILL 1926 - 2014
Včera v 88 letech zemřel herec Craig Hill, který hrál mj. v několika spaghetti westernech (např. Per il gusto di uccidere nebo Lo voglio morto). Čest jeho památce.
pondělí 21. dubna 2014
GIANNI GARKO (1935)
Pozn.:Biografii jsem původně napsal na čsfd, ale rozhodl jsem se ji publikovat i zde.
Gianni Garko se narodil jako Giovanni Garkovich 15. července 1935 v Zadaru, tehdy italském, dnes chorvatském městě. Zadar, tehdy Zara, byl osídlen Italy, kteří se sem hojně stěhovali ve 20. letech 20. století, kdy bylo území okolo města připojeno k Itálii. Po druhé světové válce však bylo město připojeno k Titově Jugoslávii, a většina italských obyvatel se znovu odstěhovala a byla nahrazena Slovany. Rodina Garkovichů se přestěhovala přes hranici do Terstu.
Poté, co Gianni dokončil školu, začal navštěvovat kurzy herectví v místním Teatro Nuovo. Následně byl přijat na prestižní Národní akademii dramatického umění Silvia d'Amica (Accademia Nazionale d'Arte Drammatica Silvio D'Amico), a přestěhoval se do Říma, kde začal roku 1958 hrát v divadle ve hře Veglio la mia casa, angelo. Hru nerežíroval nikdo jiný, než slavný Luchino Visconti. První filmovou roli si Garko odbyl o rok později ve filmu Gilla Pontecorva Kápo, kde hrál německého vojáka. Film byl roku 1961 nominován na Oskara v kategorii Nejlepší zahraniční film. V následujících letech hrál Garko v mnoha komediích i filmech ze žánru tzv. peplum, čili dobrodružných příbězích odehrávajících se ve starověkém Řecku či Římě. Z těch bychom mohli jmenovat třeba film Pilát Pontský, kde se setkal s Jeanem Maraisem.
V průběhu 60. let ale začala slábnout vlna peplum filmů a po úspěchu filmu Pro hrst dolarů (1964) Sergia Leoneho ji vystřídala vlna spaghetti westernů. Do těch bylo, zvláště po úspěchu Franca Nera ve filmu Django (1966), potřeba mladých pohledných herců, a to Gianni splňoval. Paradoxně jeho první westernovou rolí vůbec byl padouch. Roku 1966 ho režisér Alberto Cardone obsadil do role zlého bratra hrdiny Anthonyho Steffena ve filmu Mille dollari sul nero. V tomto filmu se Garko představil pod pseudonymem John Garko, který pak ještě pár let používal, a hrál zde postavu jménem Sartana Liston. Německé distributory zřejmě Garko i jméno jeho postavy zaujali natolik, že se v Německu film promítal právě pod jednoduchým názvem Sartana a na plakátech byl velký obraz Garka. Německý úspěch filmu tak producenty přesvědčil, že by měli vytvořit další filmy s Garkem coby Sartanou, ovšem tentokráte jako hrdinou.
Sám Garko mezitím hrál hlavní role ve dvou dalších westernech, tentokrát pod pseudonymem Gary Hudson (podle Garyho Coopera a Rocka Hudsona). Ve filmu 10,000 dollari per un massacro (1967) hrál slavnou postavu lovce lidí Djanga, ve druhém, Per 100,000 dollari ti ammazzo, hrál mstitele. V obou filmech jeho protivníka ztvárnil Claudio Camaso, mladší bratr slavného herce Giana Maria Volonté. Poté byl Garkovi nabídnut scénář k prvnímu filmu ze série o Sartanovi, ale Garko ho odmítl, šlo totiž o další variaci na téma mstitele. Garko po relativním neúspěchu dvou předchozích filmů cítil, že publikum o takové příběhy nemá zájem, a tak navrhl své postavě jiný charakter - tajemný elegantní pistolník, který jde jen po penězích a využívá sporů mezi zápornými postavami. Režisér Gianfranco Parolini pak dodal další prvky, jako například malý derringer, který Sartana používá místo koltu. První film, Se incontri Sartana, prega per la tua morte měl premiéru v roce 1968, a společně s Garkem v něm hrály další tehdejší hvězdy evropského filmu - mj. William Berger, Fernando Sancho, Klaus Kinski nebo Sydney Chaplin, syn Charlese Chaplina.
První film měl takový úspěch, že v následujících dvou letech vznikla další tři pokračování, která už ale režíroval Giuliano Carnimeo. S ním natočil Garko i další spaghetti westerny, mj. třeba film Gli fumavano le colt... lo chiamavano Camposanto, ke kterému napsal scénář Enzo Barboni, režisér Pravé a levé ruky ďábla.
V roce 1971 Carnimeo nabídl Garkovi ještě pátý film se Sartanou, ale Garko si už chtěl od této postavy odpočinout, a proto film odmítl. Místo toho se rozhodl hrát ve filmu ze subžánru tzv. gialla, Gli occhi freddi della paura, který natočil Enzo G. Castellari. Nicméně film velký úspěch nezaznamenal, ale po předchozím odmítnutí už ani nedostal nabídku k žádnému dalšímu Sartanovi. V 70. letech pak hrál ještě v pár westernech, ale i v dalších giallech (u nás jsme mohli vidět film Zvuky temna (Sette note in nero, 1977), režírovaný Luciem Fulcim) nebo kriminálních filmech (Boss - Smrt na zakázku, 1973). Jeho kariéra v 70. letech zvolna upadala, takže se koncem 70. let objevoval i v německých erotických komediích, jako byl třeba film Tři Švédky v Tyrolích (1977). Postupem času začal více hrát v televizi a v divadle.
Garkovou manželkou byla v letech 1973 - 1986 Zuzana Martínková, původem česká herečka žijící v Itálii. Společně si i zahráli v několika filmech.
Filmy:
1966 - Mille dollari sul nero
1967 - $ 10,000 blood money
1967 - Vengeance is mine
1968 - If you meet Sartana, pray for your death
1969 - I am Sartana, your angel of death
1969 - Cowards don't pray
1970 - Have a good funeral, my friend... Sartana will pay
1970 - Hleďte... Sartana přichází
1971 - They call him Cemetery
1971 - Cena smrti
1971 - Řeka zlého muže
1972 - His Name Was Holy Ghost
1973 - Napadení
1973 - Boss - Smrt na zakázku
1977 - Zvuky temna
Gianni Garko se narodil jako Giovanni Garkovich 15. července 1935 v Zadaru, tehdy italském, dnes chorvatském městě. Zadar, tehdy Zara, byl osídlen Italy, kteří se sem hojně stěhovali ve 20. letech 20. století, kdy bylo území okolo města připojeno k Itálii. Po druhé světové válce však bylo město připojeno k Titově Jugoslávii, a většina italských obyvatel se znovu odstěhovala a byla nahrazena Slovany. Rodina Garkovichů se přestěhovala přes hranici do Terstu.
Poté, co Gianni dokončil školu, začal navštěvovat kurzy herectví v místním Teatro Nuovo. Následně byl přijat na prestižní Národní akademii dramatického umění Silvia d'Amica (Accademia Nazionale d'Arte Drammatica Silvio D'Amico), a přestěhoval se do Říma, kde začal roku 1958 hrát v divadle ve hře Veglio la mia casa, angelo. Hru nerežíroval nikdo jiný, než slavný Luchino Visconti. První filmovou roli si Garko odbyl o rok později ve filmu Gilla Pontecorva Kápo, kde hrál německého vojáka. Film byl roku 1961 nominován na Oskara v kategorii Nejlepší zahraniční film. V následujících letech hrál Garko v mnoha komediích i filmech ze žánru tzv. peplum, čili dobrodružných příbězích odehrávajících se ve starověkém Řecku či Římě. Z těch bychom mohli jmenovat třeba film Pilát Pontský, kde se setkal s Jeanem Maraisem.
V průběhu 60. let ale začala slábnout vlna peplum filmů a po úspěchu filmu Pro hrst dolarů (1964) Sergia Leoneho ji vystřídala vlna spaghetti westernů. Do těch bylo, zvláště po úspěchu Franca Nera ve filmu Django (1966), potřeba mladých pohledných herců, a to Gianni splňoval. Paradoxně jeho první westernovou rolí vůbec byl padouch. Roku 1966 ho režisér Alberto Cardone obsadil do role zlého bratra hrdiny Anthonyho Steffena ve filmu Mille dollari sul nero. V tomto filmu se Garko představil pod pseudonymem John Garko, který pak ještě pár let používal, a hrál zde postavu jménem Sartana Liston. Německé distributory zřejmě Garko i jméno jeho postavy zaujali natolik, že se v Německu film promítal právě pod jednoduchým názvem Sartana a na plakátech byl velký obraz Garka. Německý úspěch filmu tak producenty přesvědčil, že by měli vytvořit další filmy s Garkem coby Sartanou, ovšem tentokráte jako hrdinou.
Sám Garko mezitím hrál hlavní role ve dvou dalších westernech, tentokrát pod pseudonymem Gary Hudson (podle Garyho Coopera a Rocka Hudsona). Ve filmu 10,000 dollari per un massacro (1967) hrál slavnou postavu lovce lidí Djanga, ve druhém, Per 100,000 dollari ti ammazzo, hrál mstitele. V obou filmech jeho protivníka ztvárnil Claudio Camaso, mladší bratr slavného herce Giana Maria Volonté. Poté byl Garkovi nabídnut scénář k prvnímu filmu ze série o Sartanovi, ale Garko ho odmítl, šlo totiž o další variaci na téma mstitele. Garko po relativním neúspěchu dvou předchozích filmů cítil, že publikum o takové příběhy nemá zájem, a tak navrhl své postavě jiný charakter - tajemný elegantní pistolník, který jde jen po penězích a využívá sporů mezi zápornými postavami. Režisér Gianfranco Parolini pak dodal další prvky, jako například malý derringer, který Sartana používá místo koltu. První film, Se incontri Sartana, prega per la tua morte měl premiéru v roce 1968, a společně s Garkem v něm hrály další tehdejší hvězdy evropského filmu - mj. William Berger, Fernando Sancho, Klaus Kinski nebo Sydney Chaplin, syn Charlese Chaplina.
První film měl takový úspěch, že v následujících dvou letech vznikla další tři pokračování, která už ale režíroval Giuliano Carnimeo. S ním natočil Garko i další spaghetti westerny, mj. třeba film Gli fumavano le colt... lo chiamavano Camposanto, ke kterému napsal scénář Enzo Barboni, režisér Pravé a levé ruky ďábla.
V roce 1971 Carnimeo nabídl Garkovi ještě pátý film se Sartanou, ale Garko si už chtěl od této postavy odpočinout, a proto film odmítl. Místo toho se rozhodl hrát ve filmu ze subžánru tzv. gialla, Gli occhi freddi della paura, který natočil Enzo G. Castellari. Nicméně film velký úspěch nezaznamenal, ale po předchozím odmítnutí už ani nedostal nabídku k žádnému dalšímu Sartanovi. V 70. letech pak hrál ještě v pár westernech, ale i v dalších giallech (u nás jsme mohli vidět film Zvuky temna (Sette note in nero, 1977), režírovaný Luciem Fulcim) nebo kriminálních filmech (Boss - Smrt na zakázku, 1973). Jeho kariéra v 70. letech zvolna upadala, takže se koncem 70. let objevoval i v německých erotických komediích, jako byl třeba film Tři Švédky v Tyrolích (1977). Postupem času začal více hrát v televizi a v divadle.
Garko a Zuzana Martínková ve filmu I vigliacchi non pregano (1969) |
Filmy:
1966 - Mille dollari sul nero
1967 - $ 10,000 blood money
1967 - Vengeance is mine
1968 - If you meet Sartana, pray for your death
1969 - I am Sartana, your angel of death
1969 - Cowards don't pray
1970 - Have a good funeral, my friend... Sartana will pay
1970 - Hleďte... Sartana přichází
1971 - They call him Cemetery
1971 - Cena smrti
1971 - Řeka zlého muže
1972 - His Name Was Holy Ghost
1973 - Napadení
1973 - Boss - Smrt na zakázku
1977 - Zvuky temna
pátek 18. dubna 2014
THE STRANGER AND THE GUNFIGHTER (1974)
Příjemný překvapení. Popravdě jsem od spojení Číňan na Západě moc nečekal, navíc je to jeden z pozdních Van Cleefových špageťáků a zápletka zněla poněkud podivně. Tím pádem mě výsledek dost příjemně překvapil.
Ono zvláštně už působilo spojení spaghetti westernu a filmu hongkongské společnosti Shaw Brothers, která dodala i hlavního herce Lo Lieha. Nicméně ačkoli (i po dlouhé scéně odehrávající se v Číně) jsem se bál, že film bude víc hong-kongský, než spaghetti western, není to tak. On to není ani zrovna kung-fu film (a choreografie bitek mi přišla dost mizerná), ani čistý spaghetti western, ze všeho nejvíc je to asi komedie. A kupodivu dost dobrá. I přes lechtivé téma s prohlížením potetovaných zadků není oplzlá a kolikrát jsem se dost smál. Film sice je trochu epizodický, ale každá epizodka je něčím jiná, zábavná, a tak jsem se nestačil nudit. Navíc film táhne dvojka sympaťáků. Lee (sice s parukou, ale ne tak příšernou jako jindy) je opět ve svém veselém módu a je výborný, stejně tak Lo Lieh se mi líbil.
Napadá mě srovnání s pozdějším americkým filmem Tenkrát na východě s Jackie Chanem. Ten už si skoro nepamatuju, ale mám pocit, že tohle se mi líbilo i víc. A určitě za to můžou i hlavní představitelé - Chana jsem nikdy moc nemusel, a kam se může hrabat Owen Wilson na Lee Van Cleefa?
I obsazení dalších rolí je povedené. Dobrý western dělá dobrý záporák, a tady se obsazení povedlo. Fanatický kazatel jménem Hobit, oblečený v černém koženém kabátě, který jezdí s pojízdným kostelem a napravuje zbloudilé ovečky koltem, je docela nápaditá postava - Julián Ugarte už v All the colors of the dark ukázal, že fanatické pošuky umí. K tomu přičtěte ještě obrovského silného Indiána a sice tradiční, ale i tak působivou bandu Mexičanů s opravdu ohavným vůdcem.
I milenky pana Wanga, které Lo a Lee hledají, jsou obsazeny zajímavě, najdeme tu soudobé hvězdy italských erotických filmů Eriku Blanc, Femi Benussi nebo Patty Shepard. Nahoty tu ale moc nenajdeme, což je ale asi i dobře.
Ještě musím pochválit výbornou kameru (Alejandro Ulloa), co se týče hudby (Carlo Savina), ta se mi sem tam líbila, sem tam ne. Akce mi přišla vyloženě nepovedená, což je docela škoda. Ale jinak se mi to dost líbilo. Na ty nejlepší Van Cleefovky to zdaleka nemá, ale jinak myslím, že je to dost dobrý. 8/10
a.k.a. La dove non batte il sole
Režie: Antonio Margheriti
Hrají: Lee Van Cleef, Lo Lieh, Erika Blanc, Patty Shepard, Femi Benussi, Ricardo Palacios, Julián Ugarte, George Rigaud, Karen Yeh
Hudba: Carlo Savina
Itálie / Hong Kong / USA / Španělsko 1974
Ono zvláštně už působilo spojení spaghetti westernu a filmu hongkongské společnosti Shaw Brothers, která dodala i hlavního herce Lo Lieha. Nicméně ačkoli (i po dlouhé scéně odehrávající se v Číně) jsem se bál, že film bude víc hong-kongský, než spaghetti western, není to tak. On to není ani zrovna kung-fu film (a choreografie bitek mi přišla dost mizerná), ani čistý spaghetti western, ze všeho nejvíc je to asi komedie. A kupodivu dost dobrá. I přes lechtivé téma s prohlížením potetovaných zadků není oplzlá a kolikrát jsem se dost smál. Film sice je trochu epizodický, ale každá epizodka je něčím jiná, zábavná, a tak jsem se nestačil nudit. Navíc film táhne dvojka sympaťáků. Lee (sice s parukou, ale ne tak příšernou jako jindy) je opět ve svém veselém módu a je výborný, stejně tak Lo Lieh se mi líbil.
Napadá mě srovnání s pozdějším americkým filmem Tenkrát na východě s Jackie Chanem. Ten už si skoro nepamatuju, ale mám pocit, že tohle se mi líbilo i víc. A určitě za to můžou i hlavní představitelé - Chana jsem nikdy moc nemusel, a kam se může hrabat Owen Wilson na Lee Van Cleefa?
I obsazení dalších rolí je povedené. Dobrý western dělá dobrý záporák, a tady se obsazení povedlo. Fanatický kazatel jménem Hobit, oblečený v černém koženém kabátě, který jezdí s pojízdným kostelem a napravuje zbloudilé ovečky koltem, je docela nápaditá postava - Julián Ugarte už v All the colors of the dark ukázal, že fanatické pošuky umí. K tomu přičtěte ještě obrovského silného Indiána a sice tradiční, ale i tak působivou bandu Mexičanů s opravdu ohavným vůdcem.
I milenky pana Wanga, které Lo a Lee hledají, jsou obsazeny zajímavě, najdeme tu soudobé hvězdy italských erotických filmů Eriku Blanc, Femi Benussi nebo Patty Shepard. Nahoty tu ale moc nenajdeme, což je ale asi i dobře.
Byl jsem tady, Fantomas |
a.k.a. La dove non batte il sole
Režie: Antonio Margheriti
Hrají: Lee Van Cleef, Lo Lieh, Erika Blanc, Patty Shepard, Femi Benussi, Ricardo Palacios, Julián Ugarte, George Rigaud, Karen Yeh
Hudba: Carlo Savina
Itálie / Hong Kong / USA / Španělsko 1974
Štítky:
1970's,
AKČNÍ,
ERIKA BLANC,
FEMI BENUSSI,
FILM RECENZE,
ITÁLIE,
KOMEDIE,
LEE VAN CLEEF,
SPAGHETTI WESTERN
čtvrtek 17. dubna 2014
BAD MAN'S RIVER (1971)
He's bad, bad news...
Sabata a Sartana v jednom filmu! No, netěšte se...
Tenhle film klame tělem. Vypadá, že bude o bandě zlodějíčků a jejich trablech se získáním prachů, a ve skutečnosti je v jeho centru Gina Lollobrigida a její mazané plány na získání bohatství. Vlastně by to mohlo bejt docela i dobrý, jenže je to celý tak nějak blbě natočený a napsaný. Příběh vlastně neexistuje a připadá mi, že všechno, co se v tom filmu děje, se děje tak nějak nahodile a bez jakékoli logiky. Takže tu máme revoluci, parník, dobývání pevností, vykrádání bank...
A protože je to komedie, tak tu najdeme spoustu stupidních fórů a postav (první film, kde jsem Aldu Sambrellovi přál smrt ze zcela jiných důvodů než obvykle), ale sem tam některé vtipy byly docela povedené ("What do you look for first in a man?" "Honesty." "Hmm... And second?"). A ač je to točeno ve Španělsku, vypadá to všechno strašně lacině, jako by největší část rozpočtu zblajzlo obsazení a víc už nezbylo.
Ale herci se snaží. Lee Van Cleef sice s tupé a buřinkou, spíše vtipný než drsný, ale v pohodě, Gina Lollobrigida mi taky nijak nevadila, James Mason, Jess Hahn jako přiblblý tlusťoch, Gianni Garko taky s tupé a kotletami, nebo Eduardo Fajardo jako mexický generál, všichni byli dobří. Čtyřku zlodějíčků spolu s Van Cleefem, Hahnem a Garkem tvoří ještě Simon Andreu, kterého znám z Napadení (rovněž s Garkem), sice na začátku dostane poměrně dost prostoru, ale později už jen statuje. Jenže když nemají vlastně moc co hrát (je to sólo pro Lollobrigidu), tak těžko něco můžou zachránit.
Hudba je taky zvláštní, a moc se k filmu nehodí (zvlášť ten rock při scéně přestřelky v opuštěném městě). Celkově to není až tak hrozný, jak jsem se bál, ale mezi Leeho filmy je to rozhodně jeden z těch nejslabších. 5,5/10
a.k.a. Řeka zlého muže, El hombre de Rio Malo, ...E continuavano a fregarsi il milione di dollari
Režie: Eugenio Martín
Hrají: Gina Lollobrigida, Lee Van Cleef, James Mason, Jess Hahn, Gianni Garko, Simón Andreu, Eduardo Fajardo, Aldo Sambrell, Sergio Fantoni, Diana Lorys, Dan van Husen, Daniel Martín, Gene Collins, Lone Fleming, José Manuel Martín, Francisco Nieto, Tito García, Barta Barri, Ricardo Palacios
Hudba: Waldo de los Rios
Španělsko / Itálie / Francie 1971
Sabata a Sartana v jednom filmu! No, netěšte se...
Sabato, tak ti mám dojem, že jsme se ocitli ve špatným filmu... |
Hvězda jsem tu já! |
Ale herci se snaží. Lee Van Cleef sice s tupé a buřinkou, spíše vtipný než drsný, ale v pohodě, Gina Lollobrigida mi taky nijak nevadila, James Mason, Jess Hahn jako přiblblý tlusťoch, Gianni Garko taky s tupé a kotletami, nebo Eduardo Fajardo jako mexický generál, všichni byli dobří. Čtyřku zlodějíčků spolu s Van Cleefem, Hahnem a Garkem tvoří ještě Simon Andreu, kterého znám z Napadení (rovněž s Garkem), sice na začátku dostane poměrně dost prostoru, ale později už jen statuje. Jenže když nemají vlastně moc co hrát (je to sólo pro Lollobrigidu), tak těžko něco můžou zachránit.
Hudba je taky zvláštní, a moc se k filmu nehodí (zvlášť ten rock při scéně přestřelky v opuštěném městě). Celkově to není až tak hrozný, jak jsem se bál, ale mezi Leeho filmy je to rozhodně jeden z těch nejslabších. 5,5/10
a.k.a. Řeka zlého muže, El hombre de Rio Malo, ...E continuavano a fregarsi il milione di dollari
Režie: Eugenio Martín
Hrají: Gina Lollobrigida, Lee Van Cleef, James Mason, Jess Hahn, Gianni Garko, Simón Andreu, Eduardo Fajardo, Aldo Sambrell, Sergio Fantoni, Diana Lorys, Dan van Husen, Daniel Martín, Gene Collins, Lone Fleming, José Manuel Martín, Francisco Nieto, Tito García, Barta Barri, Ricardo Palacios
Hudba: Waldo de los Rios
Španělsko / Itálie / Francie 1971
AQUARIUS RELEASING UVÁDÍ ITALSKÉ FILMY
...maskované jako americká béčka.
Plakát k filmu Escape from Death Row (ve skutečnosti Dio, sei proprio un padreterno).
A tady dvě videa k Roma a mano armata - napřed film uvede Sybil Danning převlečená za policistku, a následují úvodní titulky s kostrou.
Plakát k filmu Escape from Death Row (ve skutečnosti Dio, sei proprio un padreterno).
A tady dvě videa k Roma a mano armata - napřed film uvede Sybil Danning převlečená za policistku, a následují úvodní titulky s kostrou.
MEAN FRANK AND CRAZY TONY (1973)
Francouzští mafiáni v Itálii se rozhodnou zbavit svého italoamerického kolegy. Ten, aby si zachránil život, se nechá zavřít do vězení (tak, aby mohl kdykoli ven), jenže past za ním sklapne. Naštěstí se kolem něj motá loser, který se chce stát velkým mafiánem, a je ochotný kvůli tomu slavnému bossovi pomoct...
Tenhle film je dost nevyrovnaný. Na jedné straně poměrně drsný příběh s velice brutálními scénami (Claudio Undari rád pracuje s vrtačkou), na té druhé šaškování a srandičky (scény s náklaďákem jako by vypadly ze Šimona a Matouše). Všechno to jednotí jeden prvek, který je zároveň tím nejsilnějším, asi jediným důvodem, proč tenhle film vůbec vidět, a bez nějž by to vůbec za nic nestálo - Lee Van Cleef jako onen podfouknutý kmotr, který jde tvrdě za pomstou. To je Mean Frank. Bohužel je tu i Crazy Tony. Obavy se rychle splní, Tony Lo Bianco je všechno, jenom ne sympatický. A především je strašně nevýrazný. Pořád žvaní, lítá, zuřivě gestikuluje, a stejně si ho vedle klidně stojícího a mlčícího Van Cleefa ani nevšimnete. Což je ale vlastně plus, protože tím pádem ani vlastně tolik nepřekáží.
Zbytek obsazení je poměrně hvězdný, nicméně říkám si, jestli tu ty hvězdy nejsou obsazeny zbytečně. Jako třetí hlavní role je psaná Edwige Fenech, jenže její role je pro děj nedůležitá a minimální. Jestli byla v pěti scénách (všechny krátké), tak je to hodně. Stejně tak Jean Rochefort jako mafián se prakticky jenom mihne, což je škoda. I další francouzský herec Jess Hahn se objevuje, opět jen v malé roli na konci. No a pak tu samozřejmě máme spoustu kaskadérů známých z westernů. Kromě Undariho třeba ještě Nella Pazzafiniho nebo Romana Puppa. U těch se ale s menšími rolemi počítá (nicméně Pazzafini měl snad i větší roli než Edwige). Takže veškerou tíhu nese Van Cleef, zvládá to ale velice dobře.
Scénář napsali Leoneho obvyklí spolupracovníci Luciano Vincenzoni a Sergio Donati, nicméně co se týče děje, zrovna silnou chvilku si asi nevybrali. Některé nápady jsou vtipné, ale třeba to, že gangster přijede do cizího města, setká se se starým přítelem, který čirou náhodou ví úplně všechno a díky tomu může dojít k přestřelce, není zrovna dobrý. Hudbu s jazzovým nádechem dodal Riz Ortolani a nic jsem si z ní nezapamatoval.
Zajímavost: V USA to původně běželo s názvem psaným nahoře. V 80. letech film běžel na videokazetách, jenže ho vydala firma, která si ho upravila k obrazu svému. Změnila název na Escape from Death Row (aby si všichni mysleli, že má film něco společného s Útěkem z New Yorku?), o dvacet minut zkrátila (chybějící scény v mojí verzi nahrazeny italštinou - poměrně důležité scény, to nemohlo dávat smysl!) přidala komiksový plakát a na něm i v titulcích zanechala jen jméno Van Cleefa - a zbytek si prostě vymysleli. Jak jim tohle mohlo vůbec projít?
Celkově to ve mně zanechalo určitě mnohem lepší dojem, než třeba Lenziho Roma a mano armata. Na druhou stranu žádný zázrak to není. Za Van Cleefa 7/10.
a.k.a. Dio, sei proprio un padreterno!, Escape from Death Row, Il suo nome faceva tremare... Interpol in allarme
Režie: Michele Lupo
Hrají: Lee Van Cleef, Tony Lo Bianco, Edwige Fenech, Jean Rochefort, Jess Hahn, Nello Pazzafini, Claudio Undari, Romano Puppo, Adolfo Lastretti
Scénář: Luciano Vincenzoni, Sergio Donati
Hudba: Riz Ortolani
Itálie/Francie 1973
Tenhle film je dost nevyrovnaný. Na jedné straně poměrně drsný příběh s velice brutálními scénami (Claudio Undari rád pracuje s vrtačkou), na té druhé šaškování a srandičky (scény s náklaďákem jako by vypadly ze Šimona a Matouše). Všechno to jednotí jeden prvek, který je zároveň tím nejsilnějším, asi jediným důvodem, proč tenhle film vůbec vidět, a bez nějž by to vůbec za nic nestálo - Lee Van Cleef jako onen podfouknutý kmotr, který jde tvrdě za pomstou. To je Mean Frank. Bohužel je tu i Crazy Tony. Obavy se rychle splní, Tony Lo Bianco je všechno, jenom ne sympatický. A především je strašně nevýrazný. Pořád žvaní, lítá, zuřivě gestikuluje, a stejně si ho vedle klidně stojícího a mlčícího Van Cleefa ani nevšimnete. Což je ale vlastně plus, protože tím pádem ani vlastně tolik nepřekáží.
Zbytek obsazení je poměrně hvězdný, nicméně říkám si, jestli tu ty hvězdy nejsou obsazeny zbytečně. Jako třetí hlavní role je psaná Edwige Fenech, jenže její role je pro děj nedůležitá a minimální. Jestli byla v pěti scénách (všechny krátké), tak je to hodně. Stejně tak Jean Rochefort jako mafián se prakticky jenom mihne, což je škoda. I další francouzský herec Jess Hahn se objevuje, opět jen v malé roli na konci. No a pak tu samozřejmě máme spoustu kaskadérů známých z westernů. Kromě Undariho třeba ještě Nella Pazzafiniho nebo Romana Puppa. U těch se ale s menšími rolemi počítá (nicméně Pazzafini měl snad i větší roli než Edwige). Takže veškerou tíhu nese Van Cleef, zvládá to ale velice dobře.
Scénář napsali Leoneho obvyklí spolupracovníci Luciano Vincenzoni a Sergio Donati, nicméně co se týče děje, zrovna silnou chvilku si asi nevybrali. Některé nápady jsou vtipné, ale třeba to, že gangster přijede do cizího města, setká se se starým přítelem, který čirou náhodou ví úplně všechno a díky tomu může dojít k přestřelce, není zrovna dobrý. Hudbu s jazzovým nádechem dodal Riz Ortolani a nic jsem si z ní nezapamatoval.
Zajímavost: V USA to původně běželo s názvem psaným nahoře. V 80. letech film běžel na videokazetách, jenže ho vydala firma, která si ho upravila k obrazu svému. Změnila název na Escape from Death Row (aby si všichni mysleli, že má film něco společného s Útěkem z New Yorku?), o dvacet minut zkrátila (chybějící scény v mojí verzi nahrazeny italštinou - poměrně důležité scény, to nemohlo dávat smysl!) přidala komiksový plakát a na něm i v titulcích zanechala jen jméno Van Cleefa - a zbytek si prostě vymysleli. Jak jim tohle mohlo vůbec projít?
Jediná scéna, kde jsou Lee, Edwige i Lo Bianco. Lee bohužel jen na fotce. |
Šimon a Matouš jedou na riviéru... |
A jaká my jsme bejvala banda... |
Režie: Michele Lupo
Hrají: Lee Van Cleef, Tony Lo Bianco, Edwige Fenech, Jean Rochefort, Jess Hahn, Nello Pazzafini, Claudio Undari, Romano Puppo, Adolfo Lastretti
Scénář: Luciano Vincenzoni, Sergio Donati
Hudba: Riz Ortolani
Itálie/Francie 1973
Štítky:
1970's,
EDWIGE FENECH,
FILM RECENZE,
ITÁLIE,
KOMEDIE,
LEE VAN CLEEF,
POLIZIOTTESCHI,
RIZ ORTOLANI
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)