THE STRANGE VICE OF MRS. WARDH (1971)

UPDATE 9.9.2017

Ve správném giallu je všechno trochu jinak, než se ze začátku zdá. Tady realitě vlastně neodpovídá ani název, což je asi to jediné, co prozradím. Paní Wardhová totiž vlastně žádné „strano vizio“, tedy podivnou úchylku, nemá. Na jednu stranu je to velice vhodný film pro někoho, kdo s giallem začíná. Je tu skoro všechno, co dělá giallo giallem – maskovaný vrah, krásné ženy, tajemství, nečekaná pointa a konečně i whisky J&B. Jenže na druhou stranu je ten film vůči klasickému giallu trochu diverzní v tom, že to vlastně vůbec, ale ani trochu není detektivka.

I pro mě to bylo první giallo, které jsem tehdy viděl na popud Erlových adorací žánru, Edwige Fenech i Sergia Martina na jeho blogu, kde tyto články bohužel již nejsou. Sedm let jsem to celé neviděl, jen tu a tam poměrně krátké části, ale byl jsem překvapen, jak jsem si to poměrně dobře pamatoval. Dokonce jsem si vybavil i nějaké dialogy (například ten, kdy George vyřeže do jablka svůj monogram a Julie jablko sní). Samozřejmě jsem si pamatoval, kdo je vrah, ovšem tehdy jsem měl jeden problém. O PC jsme se dělili se sestrou, a protože něco nutně potřebovala, viděl jsem film na dvě poloviny. Po první jsem měl čas popřemýšlet, kdo je asi vrah, na což jsem překvapivě, byť neúplně kápnul, na druhou stranu jsem zapomněl některé drobnosti, které mi znemožnily úplné pochopení motivace. 

Tehdy jsem si ani neuvědomil, že první polovina filmu sestává vlastně ze dvou pasáží, které spolu zase tolik nesouvisí. Pasáž s vrahem a pasáž s emočně labilní Julií, která je psychicky terorizována bývalým milencem Jeanem, odbývána současným manželem Neilem a zamiluje se do šviháka George, bratrance její kamarádky. A Julie vážně nemá čas pátrat po pachateli, byť když se linie protnou, podezření pojme – ovšem ne na základě racionálních faktů.  Trochu jsem se bál, že mě to nebude moc bavit, když už vím, kdo za tím stojí, ale na druhou stranu teď bylo zřejmější, jak si kočka hraje se svou myší, vyjádřím-li to metaforicky.

Taky jsem si tehdy nějak extra… neuvědomil (nepovšiml by bylo divný slovo), kolik nahých žen v tom filmu vlastně je. Jen během prvních dvaceti minut jsem našel šest obnažených scén (byť v té první asi nic vidět nebylo), z toho třikrát Fenech, dvakrát už během prvních deseti minut! To už skoro dohání Sybil Danning v Kvílení vlkodlaků 2. Na druhou stranu snad až na rvačku dívek na party, které ze sebe strhávají šaty, a která zrovna moc dlouho netrvá, ani jedna z těch scén nemá takový lacině vulgární nádech. V průběhu filmu četnost odhalování těl hereček klesá, takže se nebojte, že by šlo o přehnaně erotický film. Je pravda, že sám Martino prohlásil, že některé scény byly točeny jen jako vějička pro cenzora a ve filmu být ani neměly.

Edwige Fenech mě tehdy, pokud se nepletu, ještě tehdy tolik neoslnila jako později, byť i zde je nádherná, mimo to ale i dost dobře hraje. Když si vzpomenu na Dagmar Lassander v podobném filmu Forbidden Photos of a Lady Above Suspicion, to je nebe a dudy. Lassander v roli psychicky labilní zanedbávané manželky jen pózovala a odříkávala text, Fenech skutečně podává herecký výkon. George Hilton rovněž podal poměrně kvalitní výkon, docela se mi tu překvapivě zamlouval i Alberto de Mendoza a nesmím zapomenout na Ivana Rassimova, který coby sadistický chovatel ještěrek a havranů a fotograf porna či co působí skutečně děsivě. Ne tak moc děsivě jako v Tutti i colori del buio, ale zase jako skutečný člověk. Malé zklamání pro mě přináší malý prostor pro Bruna Corazzariho. Musím někdy mrknout na Puzzle s Lucem Merendou, tam ho bude víc.

V HD kvalitě film skutečně vypadá fantasticky a Foriscotova kamera se jeví vskutku úžasně. Zvláště ty hry se světlem a stínem, snové vize, snad jen scény vražd neosloví tolik jako ty u Argenta, Bavy, nebo samotného Martina v jeho následujících filmech. Brutality tu koneckonců není moc, asi nejdrsnější scéna se odehrává tak jako tak ve snu, když Rassimov pořeže Fenech rozbitou flaškou (od J&B, samozřejmě). Celý film doprovází fantastický soundtrack od Nory Orlandi, až se divím, že tato talentovaná skladatelka (viz také dva westerny s Garkem z roku 67) nemá bohatší filmografii. 

Lo strano vizio della signora Wardh je giallo, které klame tělem. Na jednu stranu vypadá zcela klasicky, na druhou stranu klasické konvence tak trochu boří, jako ostatně všechna Martinova gialla. Ale kdyby těchto výjimek nebylo, nebyla by to žádná zábava. Ve svém žánru tenhle film určitě patří na vrchol a i přes svoje netradičnosti je určitě vynikajícím místem, odkud s giallem začít. 9/10

a.k.a. Lo Strano Vizio Della Signora Wardh, Next, Blade of the Ripper
Režie: Sergio Martino
Hrají: Edwige Fenech, George Hilton, Ivan Rassimov, Alberto de Mendoza, Cristina Airoldi, Bruno Corazzari, Carlo Alighiero
Hudba: Nora Orlandi
Scénář: Ernesto Gastaldi, Eduardo M. Brochero

Itálie / Španělsko 1971