BERMUDA: LA FOSSA MALEDETTA (1978)

Poměrně nudný italský pokus přiživit se na oblibě filmů o moři a žralocích. Vzhledem ke koprodukci s Mexikem hlavní roli hraje neznámý mexický ocas, který celý film různě trpí, hned na začátku se dostane do špitálu a ještě párkrát se tam během filmu podívá. 

Dějově je to něco jako Hlubina (nebo Lovec žraloků) křížená s pověstmi o Bermudském trojúhelníku - na záhadném místě kdesi v Karibiku padne letadlo (maličký modýlek koupený v hračkářství), rovněž se tam ztrácí lodě a lidi. Namísto celého trojúhelníku je to ale jen jedno místo na širém moři (o kterém naši hrdinové ale hned znalecky prohlásí, že se tomuto místu domorodci vyhýbají). Problém je, že letadlo převáželo kontraband, o který stojí mafie v čele s Arthurem Kennedym. Ten si najme našeho ocasa a jeho kámoše na to, aby mu kontraband našli - a než mu ho předají, začne po nich střílet. Inteligentní chlapík ten Kennedy.

Do toho má náš hrdinný ocas ještě manželku, do které mu dělá jeho bratr doktor. To je taky ocas. Manželka ale miluje ocasa. Čekal jsem, že Cinzia Monreale, která ocasovu kámoši volá, že za ním připluje, se rovněž po doražení zabouchne do ocasa. Všechny ženy přece chtějí mexického ocasa. Ale zapomněl jsem, že jakmile se ve filmu objeví Cinzia Monreale, musí zemřít. Takže dostaneme nesouvislou scénu s hipíky na lodi, kteří jsou náhle ozářeni čímsi, všichni naskáčou do vody, včetně hadrové panenky, která ze sebe začne chrlit krev! A pak už to tam nikdo nikdy nezmíní...

V podstatě jediným pozitivem filmu je půvab Janet Agren (ale hrát nemá co, její scény jsou jak z telenovely) a Ciprianiho hudba, byť ne moc výrazná. Jinak je to těžká nuda s nesympatickými herci a dějem, který mě prakticky nezajímal. Fantasy linka s tím, co potápí lodě a letadla, a krimi linka s mafiány ani nejdou moc dohromady a ani se vlastně nezkříží. 4/10

a.k.a. Žraločí jeskyně, The Shark's Cave

Režie: Tonino Ricci

Hrají: Andrés Garcia, Janet Agren, Arthur Kennedy, Pino Colizzi, Cinzia Monreale

Hudba: Stelvio Cipriani

Itálie / Mexiko / Španělsko 1978

THE SHOW WITH A NAME - ITALSKÉ RIP-OFFY 80. LET 2 - ČÁST 1

K vděčnému a, zdá se, málo prozkoumanému tématu italských vykradaček 80. let, se vracíme i s Kubou a mluvili jsme tak dlouho, až z toho bude hned několik částí. První se zabývá vykradačkami Ramba a Fulciho filmy, zejména Zombi 2.

THE RED SHOW WITH SEVEN NAMES - THE STRANGE VICE OF MRS. WARDH

Umělá inteligence dokáže leccos. I psát scénáře podcastů. Jen je třeba je pak uvést na pravou míru. Každopádně mě tím inspirovala k dalším nepravidelným vlogům, kde se budu věnovat některým giallo filmům. Tu je první z nich.

IL CACCIATORE DI SQUALI (1979)

A pokračujeme s Castellarim. Jak jsem zjistil, je tohle už devatenáctý film, co jsem od něj viděl. A pokud se nepletu, je to jeho v pořadí pátý film s Francem Nerem (dohromady jich natočili sedm nebo osm).

Čekal jsem DALŠÍ vykradačku Čelistí, ale jestli má tohle něco společného s jiným filmovým hitem své doby, je to Hlubina. Přičemž děj filmu Hlubinu nevykrádá tak strašně, jako Poslední žralok vykrádá Čelisti.

Franco Nero tu má šílenou hipísáckou paruku a dělá starého zadumaného lovce žraloků na karibském ostrově, který je vždy nad věcí, má přítelkyni, která ho zbožňuje, ale on na ni kašle, a jen tak si loví žraloky, z jejichž zubů ona dělá ozdoby. Bezva kšeft. Jenže má stín minulosti, který ho i zde dostihne. Před lety totiž přežil havárii letadla, které převáželo sto milionů dolarů. A jen on ví, kde jsou trosky. Jenže se to domákne jednak místní mafián Gomez a jeho pravá ruka Ramon, jednak americký mafián Donovan, takže tu máme tři strany proti sobě, které všechny chtějí jediné - dostat peníze zpod hladiny.

Není to tak strašně pitomé, jako Poslední žralok, bohužel po většinu času je to pěkná zívačka. Nero si sedí, čumí, žvýká žvýkačku, kterou s oblibou lepí Wernerovi Pochathovi na čelo, a sem tam chytá žraloka. Archivní záběry žraloků zase nesedí, k sobě, naštěstí tu není žádná gumová příšera a žraloci jsou tu spíše kořistí než lovci. Mexická koprodukce si vyžádala, aby Nerova parťáka hrál Jorge Luke, který je dost otravný a nevtipný, Werner Pochath je slizký jako vždy, ale on je slizký takovým způsobem, že mi je nepříjemné ho ve filmech sledovat. Amerického mafiána hraje dabér Michael Forest, který vzhledem dost připomíná Bruce Derna. Možná ho obsadili právě proto. Hlavního padoucha pak hraje Eduardo Fajardo, který to aspoň trochu zvedne z té zívačky, a do role drsného nájemného vraha Enzo obsadil sám sebe! Což je asi největší role, kterou si kdy zahrál. A to se obsazoval do malých rolí skoro vždy.

V druhé půlce aspoň dostaneme pár akčních scén, jako třeba honičku mezi člunem a letadlem, závěrečná akce pod mořem je ale dost nepřehledná. Je těžké od sebe soupeře odlišit, protože všichni mají černé neoprény. (Proto má možná Franciscus v Posledním žralokovi červený.) Zvedá to ještě aspoň hudba De Angelisů. Jinak ale na tohle asi brzo docela zapomenu, tak jako Kubaso, který už si po cca roce nepamatoval, že tohle vůbec kdy viděl. 5,5/10

a.k.a. Lovec žraloků, The Shark Hunter, Dschungel Django

Režie: Enzo G. Castellari

Hrají: Franco Nero, Eduardo Fajardo, Jorge Luke, Werner Pochath, Michael Forest, Mirta Miller, Patricia Rivera, Enzo G. Castellari, Rocco Lerro

Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Produkce: T.E.I Film International

Itálie / Španělsko / Mexiko 1979

COLPI DI LUCE (1985)

Od tohohle jsem čekal nudnou hrůzu, už jen při pohledu na hlavního představitele Erika Estradu. Já vím, že je to Američan, zřejmě portorikánského původu, ale vypadá jako turecký prodavač kebabu. Navíc když si člověk přečte námět o sci-fi zbrani, která roztaví všechno v okolí... Ale výsledek se mi zamlouval mnohem víc, než jsem čekal.

Úvodní scéna sice pobaví, ale člověk si říká, proboha, do čeho to jdu. Na nádraží vlezou dva teenageři do opuštěného nákladního vagonu a jdou si to rozdat V tu chvíli přijede auto s anténou, které neřídí nikdo jiný než Enio Girolami, a v něm se skrývá světelná zbraň, kterou roztaví půl nádraží včetně vagonu s naším párečkem, který se roztaví úplně jako náckové v Dobyvatelích ztracené archy! Ano, Enzo G. Castellari se nejspíš zamiloval do tohoto speciálního efektu a tak vytvořil film, kde by ho aspoň několikrát mohl udělat znova. Samozřejmě to vypadá o dost blběji než u Spielberga, ale zase se toho dočkáme vícekrát.

Mezitím, v San Franciscu, jak zjistíme, probíhá loupež v bance. Vše jde řešit hlavní macho, policajt ve slipech, který si pistoli přinese v pečeném krocanovi! Je to náš kebabář Estrada, takže je příznačné že přinesl jídlo. Girolami mezitím poslal starostovi Frisca výhružku, že bude zabíjet svou superzbraní, pokud nedostane výkupné. Estrada a jeho velký, tlustý a ukecaný parťák, který Estradu totálně přehraje a máte pocit, že vše je spíš o něm (taky je vedle toporného Estrady mnohem lepší herec) se chytnou stopy vedoucí na automobilové závody. No a tam Girolami zaútočí podruhé a roztaví mnohem víc lidí. Estrada a jeho parťák se pak chytají dalších stop a pátrají, sledují, honí a střílí, dokud nevypátrají Girolamiho identitu, kterou je ruský vědec jménem Svoboda!

Začátek skoro vypadá, že se tu hodně bude řešit i Estradův vztah s jeho přítelkyní, ale naštěstí ne. Hlavní je akce, akce a ještě jednou akce. Celá řada honiček, přestřelek, výbuchů, rvaček, a ačkoli samotný paprsek se použije ve filmu po začátku už jen jednou, nakonec to nevadí. Za půlkou Castellarimu dojde, že s tlustým parťákem zastiňujícím Estradu moc akce nevytáhne, takže ho nechá postřelit, aby se do všeho Estrada v růžové košili a neprůstřelné vestě mohl pustit sám.

Bavilo mě to čím dál víc a závěr stál na jediné věci. Když Svoboda utíká od místa, kde na Estradu připravil past, mine mechaniky spravující závoní bugyny. V tu chvíli jsem měl jasno - chci, aby v tom byla honička. A taky jo! Jak do toho konečně Estrada sedne a spustí se prďácká hudba od De Angelisů, je vystaráno.

Jen je docela škoda, že kromě Girolamiho (zde připomínajícího Jaroslava Uhlíře) a Massima Vanního v miniroli se tu žádná známá tvář už neobjeví. Točilo se v Americe s neznámými americkými herci ve vedlejších rolích, a jakou star power měl ve skutečnosti Estrada, to fakt netuším. Na druhou stranu jsou tu vidět prachy, film měl určitě trojnásobný rozpočet oproti předchozím Enzovým filmům, San Francisco není točené v Římě (minimálně z většiny) a když auta vybuchují, nejsou to miniatury. V podstatě to kazí jen ten paprsek. 7/10

a.k.a. Light Blast

Režie: Enzo G. Castellari

Hrají: Eric Estrada, Enio Girolami, Michael Pritchard, Peggy Rowe, Steven Kravitz, Massimo Vanni, Nancy Fish, Andrea Girolami

Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Produkce: Overseas FilmGroup

Itálie 1985