LUCKY LUKE JE ZPĚT

Od roku 2004 do roku 2012 vydal Egmont 25 sešitů příběhů Luckyho Luka, které z většiny byly od René Goscinnyho a ze 60. a 70. let. Pak se ale po Lukovi pro údajný nezájem slehla zem a vypadalo to, že je s ním utrum.

V červnu se ale v knihkupectvích objevilo nové album, tentokrát ale vydané komiksovým nakladatelstvím Crew. Kromě minimální změny designu a popisu sešitu na hřbetu, což Egmont neměl, ale zatím vše vypadá, že je jak měl Egmont. Luke je zpátky, v čevrnu vyšly Koleje v prérii, díl o stavbě železnice, jeden z těch, kde Luke razí cestu pokroku a banditi mu hází klacky pod nohy (viz Zpívající drát, Proti proudu Mississippi, Dostavník apod.). Těžko srovnávat, úroveň Goscinnyho scénáře bude asi stejná jako v ostatních případech, Luke sám ještě vypadá trochu jinak, ale Morrisova kresba už je charakteristická a nevypadá už tak "Disneyovsky" jako v prvních dílech, které u nás oficiálně nevyšly.

Já kdysi přeložil sešit č. 6, Psanci, nějací slovenští fanoušci přeložili několik dalších sešitů. Snad je Crew vydá postupně všechny, byť dle vyjádření Jiřího Pavlovského mají v plánu především ty, které psal Goscinny. Pravděpodobně proto po sešitu č.9 bude v srpnu následovat sešit č. 11, tedy Lucky Luke vs. Joss Jamon, desítku si psal Morris sám. Ovšem pokud se Crew bude držet pořadí a dvouměsíčního tempa, v říjnu by nás mohla čekat premiéra bratranců Daltonových. Díly 13-21 pak vydal Egmont, do těch se Crew nechystá (krom toho to byly ty poslední, dostupnější, počínaje Soudcem Beanem a konče Černými horami), takže snad to Crew vydrží a od podzimu dostaneme nálož Daltonových. Jo a snad zachovají některé prvky Egmontího překladu, třeba jméno psa. Tramtabum, žádnej Raťafák.

Jen pro pořádek, co tu už vyšlo:

Egmont vydal díly od vydavatelství Dargaud, které Luka převzalo v roce 1967, takže počínaje sešitem 31 (Tortilly pro bratry Daltonovy) až po díl 46 (Zpívající drát, vyšlo 1977). Vynechán byl speciál č. 42 se sedmi příběhy. Poté vzali jeden díl z 80. let (Poklad Daltonových, sešit č. 47) a navázali od sešitu 13 po sešit 21, jak už jsem zmínil (1959-1963).

Díly 1-8 jsou většinou kratší příběhy, Morris si je psal sám. Jsou to Zlato Dicka Diggera, Arizona, Rodeo, Pod západní oblohou, Lucky Luke vs. Pat Poker, Psanci, Elixír doktora Dokeyho a Phil Wire, desátý sešit Modronožci přicházejí psal Morris rovněž sám. Co Egmont vynechal kromě již zmíněného - dva díly o Daltonech (Daltonovi ve vichřici a Daltonové zase na útěku), Karavana, Město duchů, Daltonové se očišťují, 20. kavalerie, Eskorta, Ostnatý drát na prérii a Calamity Jane. Vše díly z let 1963-1967. V letech 1978-86 pak ještě vyšlo několik sešitů dle Goscinnyho námětu, dva z nich založené na dvou animovaných filmech ze 70. let, tak ty snad budou vydány taky.

GILDA (1946)

Po Vykoupení z věznice Shawshank, kde se objevila ukázka z filmu a hlavní hrdinka v něm hrála velkou roli, jsem se rozhodl, že se na tohle konečně podívám, i když jsem čekal, že se mi to moc líbit nebude. Nakonec jsem ale velmi mile překvapen.

Čekal jsem rádoby zamotanou slaďárnu o chlapíkovi, který se zamiloval do krásné mrchy a chová se kvůli ní jako blbec, což ho zničí. No a škrtněte slova rádoby a mrchy a to je to, co jsem vlastně dostal, akorát to bylo o dost zajímavější. Brzy totiž jako diváci zjistíme, že hlavní hrdina Johnny Farrell sice příběh i vypráví, ale jako vypravěč je dost nespolehlivý, a to, co nám říká, je často v silném protikladu k tomu, co vlastně vidíme. Johnny se nechává velmi ovlivnit předchozími dojmy, takže záhadný strohý majitel kasina Ballin je pro něj v podstatě světec, zatímco jeho novomanželka Gilda, s kterou má z minulosti nevyřízené záležitosti, je pro něj naprostá děvka. Ukazuje se, že Johnny hodlá Gildu, kterou ve skutečnosti miluje, pořádně potrestat za její hříchy, zatímco Gilda se snaží, aby na ni Johnny co nejvíce žárlil. No a do kasína chodí čím dál divnější existence a za zataženými žaluziemi se dějí čím dál nekalejší kšefty pod dohledem tvrdého Ballina.

Gilda na filmovém plakátě je naprosto ukázkovou noirovou femme fatale, které muži padají k nohám a neváhají pro ni vraždit, aby se ona dostala k majetku a pohádkovému životu v luxusu. Filmová Gilda nic z toho není. Všechny její provokace jsou mířeny na Johnnyho a ani v nejmenším nejde o chladnou a vypočítavou postavu. Jestli je z hlavních postav tedy někdo klaďák, Gilda k tomu má nejblíž. Rozhodně ne Johnny, patologicky žárlivá a krutá postava, muž, který se do bahna dostává vlivem iluzí, v kterých žije. Důvod, proč se Gilda a Johnny nenávidí, není ve filmu vůbec zmíněn, ale dost možná šlo o nějakou další Johnnyho žárlivou fantazii. 

Hlavní představitelé oba odvedli přesvědčivé výkony - coby klaďák se mi Glenn Ford moc nelíbí, pokud zrovna neadoptoval Supermana, ale v polozáporné roli mu to jde dobře. A i itak dokáže diváka přesvědčit, aby mu držel palce. Rita Hayworth se tímhle filmem stala legendou, ale kromě toho, že byla velmi krásná a pekelně sexy, hraje velmi dobře, vytváří postavu, která je sympatická, a chvílemi jsem si říkal, že určitě musela být dobrá v komediálních rolích. (Ale do toho asi nejdu, rozhodně ne v dohledné době.) Ve filmu několikrát vystoupí i jako zpěvačka, ale ve většině případů byl její zpěv dabován (což ale není moc poznat). Film se odehrává v Argentině (ale pochybuju, že štáb vytáhl paty z LA), takže zbytek obsazení je poměrně neznámý, pár sympatických postav tu ale máme, asi nejvíce oblíbenou bude sympatický uklízeč, dále poměrně sympatický, ale zpočátku záhadný policista. 

Noirovek jsem viděl málo a většinu kdysi dávno, takže těžko srovnat. Gilda by se ale určitě vedle Třetího muže, Bílého žáru a Hlubokého spánku zařadila mezi to nejlepší. 8/10

Režie: Charles Vidor

Hrají: Rita Hayworth, Glenn Ford, George Macready, Joseph Calleia, Steven Geray

Hudba: Hugo Friedhofer
Produkce: Columbia

USA 1946

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXIX - VYKOUPENÍ Z VĚZNICE SHAWSHANK

 Údajně nejlepší film všech dob. Jak obstojí před našimi kritickými zraky?

A dnes i s bonusem.

SPAGHETTI WESTERN - LOKACE část 2

 Dnešní část už nás zanese do Španělska a to do jednoho z nejznámějších městeček, které však nestálo v Almeríi, ale nedaleko Madridu v lokalitě Hoyo de Manzanares. Producent Eduardo Manzanos Brochero zde nechal v roce 1962 vystavět kulisu westernového městečka nazvanou Golden City. Koncem 60. let k ní byla přistavěna ještě ulice ve stylu Chicaga 30. let. Dnes už z těchto kulis bohužel nestojí vůbec nic.

Jinak jde právě o městečko použité ve filmu Pro hrst dolarů (tudíž ani omylem postavené až pro film Le pistole non discutono) a jeho dominantou je jednoznačně honosný dům v čele, tu jde o haciendu Rojů, tu o saloon, zkrátka jak se hodilo.

Nejdřív pár pohledů na městečko ve filmu pro hrst dolarů:

Le pistole non discutono - zde je šerifem Pat Garrett (Rod Cameron)

Pro pár dolarů navíc - lov na Guye Callowaye

Hacienda Rojosů se změnila v hotel, kam přišel Lee Van Cleef

Hodný, zlý a ošklivý - městečko Valverde, kde je Tuco věšen podruhé

Film Matalo je dalším, kde se odehrává takřka celý děj v těchto kulisách

Minnesota Clay - "dům Baxterů" jasně v pozadí

A dům Rojosů je zde saloonem

Stejně jako později v Mrtvých jezdcích

Kulisy se film od filmu měnily, takže zcela nová fasáda v Una pistola per cento bare

Ve filmu Cry for revenge ale vydržela

A pravděpodobně i ve filmu A Bullet for Sandoval

Jo a tohle nevím, z čeho je, ale městečko snadno rozpoznatelné.

 Fotky z žádného filmu, kde byla využita i ulice ve stylu 30. let, bohužel nemám.

SPAGHETTI WESTERN - LOKACE část 1

Už léta mám rozpřipravovanou sérii na téma míst, kde se spaghetti westerny natáčely, zejména městeček, která se točí v menším počtu kolem dokola. Dnešní je to, které se objevilo prakticky v každém druhém spaghetti westernu, ale nestálo ve Španělsku. Bylo postaveno přímo v římských ateliérech Elios a tudíž se tak či onak objevilo snad v když ne každém, tak každém druhém filmu.

Spaghetti westernová městečka jdou většinou poznat podle určitých dominant. U Eliosu je to, překvapivě, nikoli třeba kostel nebo banka, ale stodola, která uzavírala jednu z hlavních silnic. Druhá strana dlouho byla poměrně nevýrazná, do jednoho koutu ale do průčelí posléze přibyl saloon, a do druhého, přímo proti stodole, kostel.

Ukažme si pár ukázek:

Stálo už v roce 1963 při natáčení flmu Massacre at Grande Canyon

Django jde směrem ke stodole

Pro pár dolarů navíc, Monco jde "přepadnout banku" v Santa Cruz

Massacre Time, stodola opět výrazná

Johnny Oro - město v troskách, stodola drží

Sabata, stodola v pozadí

Díl Sartany s Hiltonem, zde jedna z pozdějších dominant - charakteristický saloon

Pro Velké ticho bylo městečko postříkáno pěnou na holení

Ať žije Django - trochu jiný úhel

týž film, saloon už stojí, zde je hotelem

A do třetice Ať žije Django, tentokrát se stodolou

Další dominanta, kostel, ve filmu Specialista

Dny hněvu, saloon už stojí

Kostel v Sabatovi

I v jeho pokračování

Pohled na druhou, nevýraznou stranu

No a na závěr, kde myslíte, že poprvé věšeli Tuca