NAKED, YOU DIE! GIALLO SPECIAL část 4

Původně jsem neplánoval, že by se Edwige v tomto speciálu objevila. Ale nakonec je tady.

 

UN DELITTO POCO COMUNE (1988)

Osmdesátkové giallo s poměrně bizarním spojením tvůrců. Režie tvůrce kanibalských filmů Ruggero Deodato, v hlavních rolích Michael York, Edwige Fenech a Donald Pleasence! Dost nečekané spojení, hlavně kvůli Yorkovi, přece jen Pleasence tou dobou vymetal všechny hororové produkce v Americe i Evropě, protože doktora Loomise mu nikdo nezapomněl.

Začátek mi připadal dost nepřesvědčivý. Od všech herecky, od Deodata filmařsky, všechno je nechutně osmdesátkové, kamera, věčně hrající Donaggiova hudba, šaty, co má Edwige na sobě, to, že York trénuje bojová umění. Vypadá to jako celkem slabé giallo, do kterého nikdo ze zúčastněných nedal vše, co mohl. Jenže pak Deodato už někdy po půl hodině vyloží karty na stůl a najednou se film hrozně zvedne. Prozradí nám nejen identitu vraha, ale i jeho motivaci. A mně se sakra špatně bude psát o tomhle filmu, aniž bych něco prozradil, protože obojí je zásadní pro další vývoj děje.

Ale co. Ve druhé části filmu prostě už o tohle nejde. Brzy tedy zjistíme, že vrahem je York, který trpí genetickou poruchou, kvůli které rychle stárne. Během pár dní o třeba deset let. Nemoc navíc zasahuje i jeho psychiku a on se mění ve vraždící monstrum. Problém je, že se stačil vyspat s Edwige, která otěhotněla. A York samozřejmě nechce, aby jeho dítě mělo stejnou nemoc. Takže jde Edwige, ale nejen jí, po krku. Po něm zase jde Pleasence coby policista, který zase poměrně brzy zjistí, kdo vraždí, jenže nálezy z laboratoře mluví proti jeho zjištění.

York mi v první půlhodině nepřipadal nic moc, po zjištění jeho choroby ale začíná prakticky herecký koncert. I jeho maska je dost povedená, opravdu vypadá, že rychle stárne, vypadávají mu vlasy, zuby, což je asi těžší i v těch momentech, kdy ještě není starý tolik. Pleasence mi sem oproti tomu neseděl. Už působí opravdu hodně staře a jeho výkon je většinou nepřesvědčivý. Pár pěkných scén má, ale většina jich není moc dobrá. Edwige Fenech je fajn, ale film jí ani tak moc příležitostí hrát nedává. Díky natáčení přímého zvuku tu ale v anglické stopě uslyšíme její skutečný hlas, což je dost ojedinělý případ.

Vražd je nakonec celkem dost, gore efekty ale, narozdíl od Yorkových masek, se moc nepovedly. Scénář samozřejmě v některých místech pokulhává, třeba v tom, že se objeví v několika scénách postava, která vypadá, že bude hrát důležitou roli, a pak prostě zmizí. Vše ale vynahrazují scény s Yorkem, které jsou skvělé, a člověk od něj neodtrhne oči, ať se třeba zpovídá v kostele, nebo když si povídá se psem. Škoda toho zbytku. 6,5/10

a.k.a. Z rovnováhy, Phantom of Death, Off Balance

Režie: Ruggero Deodato

Hrají: Michael York, Edwige Fenech, Donald Pleasence, Mapi Galán, Fabio Sartor, Marino Masé, Benito Stefanelli, Raffaella Barracchi, Giovanni Lombardo Radice, Hal Yamanouchi,

Hudba: Pino Donaggio
Produkce: Globe Film

Itálie 1988

NAKED, YOU DIE! GIALLO SPECIAL část 3

SPASMO (1974)

Od tohohle jsem čekal ještě větší psycho, než to bylo. V podstatě jde o další z Lenziho filmů, kde se nic netušící postava stává obětí komplotu a je vržena do situací, které ji přivádějí k šílenství. Tentokrát ovšem touto postavou není žena, ale muž.

Tentokrát se asi nebudu úplně rozepisovat o ději, možná je lepší nic netušit. Jen prozradím, že v centru dění je mladý pár, který se seznámí poměrně náhodně. Z počátečního flirtu se ale stává útěk. Suzy Kendall za čtyři roky od Ptáka s křišťálovým peřím dost zestárla v obličeji. Roberta Hoffmanna jsem viděl ve filmu poprvé. Nebyl špatný, občas mi připomínal blonďatého Delona, ale scény, kdy vyšiluje z toho, jak nic nechápe, nejsou v jeho podání úplně věrohodné. Ale to nebude chyba jen jeho hereckého výkonu. Měl jsem pocit, že někdo jako by otočil pár stránek, kde se rozvíjely charaktery postav a budovalo napětí. První Hoffmannovo vyšilování tak přichází v době, kdy to ještě na záchvat ani trochu není, a po čtyřidvaceti hodinách, co se znají, se Hoffmann a Kendallová k sobě chovají, jako by byli letití manželé.

Obsazení je docela komorní a většina filmu se odehrává na dvou třech místech, zato většinu herců zde poznáme z jiných dobových filmů. Záhadného muže s pistolí hraje Adolfo Lastretti, Guido Alberti se taky v menších rolích v giallech a kriminálkách míhal dost často, z žen tu dostaneme kromě Kendallové ještě Monicu Monetovou, Mariu Pia Conteovou a Rositu Toroshovou. Většina odhalených ňader, která uvidíme, ale patří plastovým figurínám, které kdosi ničí. Proč?

No a pak je tu Ivan Rassimov. Na něj si docela počkáme, ale stojí to za to. Vzhledem k tomu, jak pozdě se objeví, neprozradím, co hraje, ale nakonec si ho užijeme celkem do sytosti.

Škoda tedy nepříliš propracovaného scénáře a Lenziho trochu moc uspěchané režie. Kamera sice vytváří působivé obrazy, ale pak z nich někam musí zazoomovat nebo švenknout, některé napínavé scény mohly být propracovanější a delší. Morriconeho hudbu tu Lenzi pak prakticky zazdil, jeho bachovské téma je na soundtracku skvělé, ale ve filmu moc nevyzní. Taky spolu udělali jen dva filmy. Ve výsledku film stojí za vidění a asi to opravdu z Lenziho giall bude nejlepší (asi už jsem neviděl jen Knife of Ice), ale čekal jsem to lepší. 7/10

Režie: Umberto Lenzi

Hrají: Robert Hoffmann, Suzy Kendall, Guido Alberti, Monica Monet, Adolfo Lastretti, Ivan Rassimov, Maria Pia Conte, Rosita Torosh

Hudba: Ennio Morricone
Produkce: P.A.C.

Itálie 1974

NAKED YOU DIE! GIALLO SPECIAL část 2

Známé tóny Petra Iljiče Čajkovského otevírají film, který první půlku giallo skoro nepřipomíná.

UNA FARFALLA CON LE ALI INSANGUINATE (1971)

V Bergamu se stane vražda a policie se hned pustí do pátrání. Poněkud zvláštní svědectví přivede policii na stopu televizního moderátora, proti kterému se začnou vršit jeden důkaz za druhým. Je ale skutečně vrahem?

Tohle je otázka, kterou si klademe celou první půlku. Ta totiž částečně připomíná spíš klasickou detektivku, a pak se změní v soudní drama. Giallo film začne připomínat až někde za půlkou, kdy počet vražed stoupne. S tím, jak je film vystavěn, se nepracuje úplně špatně, akorát, to bude asi můj problém, něco nejde úplně na úrodnou půdu. V prologu jsou nám titulky představeny hlavní postavy. Už teď jich je hodně a kromě asi dvou jsem si nedokázal zapamatovat jejich jména. Většina představitelů navíc není zrovna známých. V podstatě jsem znal jen Idu Galli, překvapivě ve svých dvaatřiceti hrající matku plnoleté dcery, Silvana Tranquiliho jako komisaře, Günthera Stolla jako právníka a samozřejmě Helmuta Bergera v nejednoznačné roli bohatého klavíristy s psychickými problémy. Což nám samozřejmě nabízí, že vrahem bude on.. Ale je to giallo, takže se nejde spolehnout na brzká podezření.

Nasnímáno je to velmi pěkně, a obrazová stránka je asi to nejlepší, co tu můžeme vidět. Herci kromě přehrávajícího Bergera nemají moc prostoru něco předvést, hudba je sice pěkná, ale nic vyčnívajícího, A přece jen, děj sice nenudí a může zaujmout, ale vyšetřování a soudní drama, to je oproti giallo standardu trochu slabý čajíček. Násilí skoro žádné, krve jen troška. Není to vyloženě špatné, ale asi nic, co bych si extra pamatoval. 6,5/10

a.k.a. Motýl s křídly od krve, The Bloodstained Butterfly

Režie: Duccio Tessari

Hrají: Helmut Berger, Giancarlo Sbragia, Ida Galli, Silvano Tranquilli, Wendy d'Olive, Günther Stoll, Wolfgang Preiss, Lorella de Luca, Dana Ghia, Carole André

Hudba: Gianni Ferrio
Produkce: Titanus

Itálie 1971

NAKED YOU DIE! GIALLO SPECIAL část 1

Zase jednou tu máme giallo speciál a podíváme se na sedm filmů, které jsme ještě neviděli.

NUDE... SI MUORE (1968)

Jeden z nejikoničtějších názvů, ale film má docela kontroverzní pověst. Některým se líbí, jiní ho označují jako velmi slabý, zejména kvůli tomu, že název tak trochu (hodně) kecá. Trochu nahoty tu je, ale nic není vidět, citlivá místa jsou vždy odvrácena od kamery, nebo zakryta. A těch mrtvol tu taky tolik není, přestože vrah řádí jako na běžícím pásu.

Děj se odehrává během krátké doby na internátní škole plné pohledných studentek (leč je jich jen sedm), kam přijíždí několik nových či staronových vyučujících po prázdninách. Dívčí internát, ideální místo pro giallo. Většina dívek má i svou dějovou linku či podlinku, takže jedna se tajně schází s jedním z učitelů, druhá všechny provokuje svým černým humorem, další se všech straní a jezdí na koních, zbytek má jen menší role, ale po chvilce se v nich člověk snadno vyzná. Dokonce pozná některé později známé eurocult herečky v jedněch z jejich prvních rolí, Silvii Dionisio a Malisu Longo. I vyučující jsou celkem rozliční, od mladého učitele balícího svou studentku přes starého entomologa, podivnou strohou nově příchozí úču, upjatou ředitelku, blonďatou lesbu a úchylného správce pozemku, který studentky šmíruje.

Je to ale konec šedesátek, takže film má dost odlišnou atmosféru než filmy vzniklé po Argentově zásadním zářezu, který spustil giallo lavinu trvající až do půlky 70. let. Margheriti používá ne docela moderní kulisy a ještě to vše svítí tak, jako svoje gotické filmy. Do toho Savina přinesl takřka bondovskou hudbu včetně titulního songu Nightmare, který se mi líbil... asi víc než většina opravdových bondsongů. Už tu máme scény vražd a vraha v černých rukavicích, tentokrát se ale hlavně škrtí či topí. Škoda jen, že kdo je vrah, jsem poznal, sotva se ta postava objevila. Ne, že bych byl tak geniální, ale Margheriti nám k tomu dá tak jasný návod... No a zhruba v půlce mi došlo, proč vraždí. Doufal jsem, že od téhle poměrně jasné stopy režisér odvede pozornost a překvapí... ne.

Stejně mi ale víc vadila rádoby vtipná postava jedné studentky. Jinak je to fajn, trochu humorné, trochu gotické, ale celkově příjemné giallo se sice většinově neznámým obsazením, ale to nevadí. A fajn mezičlánek mezi Bavou a Argentem. 7/10

a.k.a. Naked... You Die!, The Young, the Evil and the Savage, The Miniskirt Murders, The School Killer

Režie: Antonio Margheriti

Hrají: Mark Damon, Eleonora Brown, Michael Rennie, Sally Smith, Patrizia Valturri, Ludmila Lvova, Luciano Pigozzi, Caterina Trentini, Silvia Dionisio, Lorenza Guerrieri, Malisa Longo

Hudba: Carlo Savina

Itálie 1968