MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL III

 

Nějak letos moc nového nestíhám, a do psaní se mi taky zase tak moc nechce. Takže jen pár komentářů k filmům, které jsem většinou už viděl, a většinou tu o nich už i něco napsal.

 

SPENCER-HILL RECAPITULATION 2021

 

Piu forte, ragazzi! (1972)

Asi stačí přečíst si, co jsem napsal, když jsem připravil tu prodlouženou verzi před dvěma lety. Na tu krátkou se už asi ani nemám chuť dívat, dlouhá je ale možná přece jen dlouhá až moc.

Il mio nome e Nessuno (1973)

Názor se za ty roky, kdy jsem to neviděl, nezměnil, takže jen jeden postřeh - když si porovnáte americkou a italskou verzi, máte dojem, že jsou to filmy s úplně jinými herci. Že v americké jsou v úvodních titulcích jmenováni především američtí herci je pochopitelné. Italská pak uvádí především Evropany. Na druhou stranu je s podivem, že v italské verzi byste marně tápali, jestli jste ve filmu fakt viděli R.G. Armstronga, Geoffreyho Lewise nebo Steve Kanalyho. To mi u Italů připadá poměrně zvláštní.

Non c'e due sezna quattro (1984)

Za půlkou problémů, které s tímhle filmem mám, bude asi opravdu stát ten hrozný dabing. I tak si ale myslím, že oproti předchozí spolupráci obou pánů s Barbonim a jeho synem je tohle vážně o řád slabší. Pořád ale lepší než to, co přišlo potom.

I due superpiedi quasi piatti (1977)

Tady asi na nic nového objevného nepřijdu, ale pořád, tohle určitě patří k tomu nejlepšímu, co Bud a Terence vytvořili. Zajímalo by mě, jak ten film asi fungoval bez scény s April Cloughovou a Jill Flanterovou, když ho tu promítali za soudruhů v kinech...

OSTATNÍ

Tais-toi! (2003)

Komedie zpočátku nabitá gagy, které se, bohužel, v průběhu film vytrácejí, aniž by opravdu byly nahrazeny něčím závažnějším. Depardieu člověk je sice možná nesympatický blb, ale v roli Quentina ho nejde nežrat. 8/10

Monty Python's Meaning of Life (1983)

S překvapením jsem zjistil, že mám na DVD nějakou prodlouženou verzi, kde jsou však dodatečné scény kvůli jiné kvalitě obrazu jasně rozpoznatelné. Jediné, co bylo navíc, co se mi opravdu líbilo, byla ale přidaná scéna s drzou otrávenou servírkou v podání Carol Clevelandové. Jinak je to film ze skečů, takže jak co, scény z vojenského prostředí se táhnou jak týden před výplatou, takže divnou scénu s rybami člověk bere vlastně jako vysvobození. Oblíbené skeče: Porod, Every Sperm is Sacred, Can we take your liver?, Smrt a Vánoce v nebi. Pan Creosote je dost přes čáru. 7/10

Kelly's Heroes (1970)

Sorry, Clinte, tady jsi sice titulní postava, ale Telly Savalas, Carroll O'Connor, byť sporadicky, a především Donald Sutherland tě totálně zastínili. Vlastně jsem začal uvažovat o zařazení Donalda Sutherlanda do speciálu. Někdy se na pár jeho filmů určitě mrknu. Jinak tohle má asi můj nejoblíbenější soundtrack od Schifrina. 

Kill Bill vol. 1 a 2 (2003, 2004)

Jako je to slabší, ale naprosto ikonický Tarantino, kde se vydal na jinou cestu než předtím, na cestu, kterou istrovsky završil Hanebnými pancharty a ukončil Nespoutaným Djangem. Dvojka je výborná a myslím, že až do jejího zhlédnutí asi moc lidí nenapadlo, že David Carradine umí hrát. Nejlepším hercem z obou filmů je ale jednoznačně Sonny Chiba.

Amadeus (1984)

Amadeus Amadeus Rock Me Amadeus! Tři hodiny uplynou jako voda, snad až na zdlouhavou operní parodii někdy kolem druhé třetiny filmu. Ta, pokud se nemýlím, ale v původní verzi sestříhaná nebyla, zato nepochopitelně vystřihli sekvenci, kde Salieri pozve paní Mozartovou k sobě, pokud chce, aby manželovi pomohl, a pak ji polonahou vyhodí. Největší legrace je sledovat, kolik známých českých herců se mihne v bezeslovných rolích - Jiřího Líra a Vladimíra Svitáčka si člověk všimne hned, Jitka Molavcová jen tak probleskne, takže jsem chvíli přemýšlel, jestli to byla ona, to, že Dona Giovanniho hraje Limonádový Joe, jsem během filmu vážně nepoznal. Na něco dalšího od Formana se určitě brzo kouknu. 8,5/10

La folie des grandeurs (1971)

Z neustálých gest a grimas de Funese jsem asi už fakt vyrostl, ale tahle lepší adaptace Victora Huga než ta oficiální, navíc s nádechem spaghetti westernu včetně mnoha známých kovbojských tváří (Fajardo, Mendoza, Schubertová, Pica, Alvarez, Venantini, Borgese), je asi nejlepší funesovka vůbec. Musím teda někdy znova zkouknout Velký flám, abych si byl stopro jist.

BRADAVICE

Léta jsem ho nesnášel, ale asi mi ho znechutily fangirl spolužačky, které z jeho četby ani na gymplu nevyrostly. Zatímco jiní spolužáci četli poezii, já si objevoval Vonneguta a ve volných chvílích luštil záhady s Herculem Poirotem či Philem Marlowem, některé holky mlely o Harry Potterovi do zblbnutí, takže jsem ty knihy i filmy, přestože jsem je v té době už nějaký ten pátek nečetl ani neviděl, zavrhl jako odpad a oblbovačku. Ale tak když si je člověk schopen po letech přečíst Tajemství Velkého Vonta, proč by se nevrátil i k tomuhle. Ano, viděl jsem filmy, ano, znovu jsem četl i knihy.

Harry Potter and the Philosopher's Stone (2001)

První dva filmy jsou víc ilustrace ke knize než co jiného, ale vlastně u prvního dílu to stopro vyhovuje. Perfektně člověka uvádí do světa čar a kouzel včetně všech těch detailů, na které se v pozdějších filmech docela i kašlalo. Hlavní trojka představitelů ještě není tak protivná jako ve svojí odrostlejší verzi, Hagrid je sympaťák, ale překvapilo mě, jak mě tentokrát bavili Dursleyovi. Hlavně Richard Griffiths. Škoda, že v dalších filmech už se vyloženě jen míhali. 7/10

Harry Potter and the Chamber of Secrets (2002)

Tady už to trochu drhne. Problém s celou sérií je podle mě ve scenáristovi, což se ukázalo u Fénixova řádu, který napsal někdo jiný. Ilustrace knihy už přestává prostě stačit, kvůli všem těm detailům, které v prvním uvozovacím filmům dávaly smysl, se tenhle táhne. Fakt jsem si nepamatoval, kdy až se teprve k Harrymu dostane deník, kdy až teprve začnou být napadáni žáci atp. Závěr v komnatě je efektní, nově příchozí Jason Isaacs a Kenneth Branagh jsou skvělí, ale... jo, je to slabší díl. 6/10

Harry Potter and the Prisoner of Azkaban (2004)

Co celá série potřebovala, byl režisér s vizí. Jedničku nabízeli Terrymu Gilliamovi, a tohle má asi nejblíž k tomu, co by s tím asi provedl on. Spousta výborných nápadů, které nevychází z předlohy a asi je ani nenapsal scenárista, kterému snad konečně došlo, že taky může něco zkrátit. Problém je, že krátil trochu moc, takže pochopit, jaká je pointa, bez znalosti knihy, se asi napoprvé nedá. 7,5/10

Harry Potter and the Goblet of Fire (2005)

Ehhh... Tohle bylo zklamání už v kině. Tady se scenárista odvázal až moc, i když ne tolik jako ještě později, a s přispěním režiséra, specialisty na romantické komedie, udělal z Pottera něco podobného. V příběhu o vzestupu Pána zla. A tentokrát už se napřed střílí a pak teprve něco vysvětluje, takže nečíst knihu, z lodi vynořující se z jezera a přilétajícího kočáru bych byl asi silně zmaten, co se děje, proč se to děje, co to má za účel. No ale největší problém celé série je podle mě právě Voldemort. Protože působí jako necharismatický magor puštěný ze řetězu, poskakující a drmolící jak šílenec, a všechnu hrůzu za něj obstarává jeho počítačová maska. Knižní Voldemort je teda taky o ničem, ale tenhle nemá žádné charisma a nebudí rozhodně dojem, že by mu někdo mohl být oddaný až za hrob. 5,5/10

Harry Potter and the Order of the Phoenix (2007)

Tady jsem právě ocenil nového scenáristu, který z tlusté knihy, jejíž polovičku tvoří Harryho hysterické výlevy, udělal asi nejkratší film, aniž by zmizel smysl. Taky, narozdíl od Klovese, ví, že nemusí otrocky přepisovat kapitoly do scén, takže řádění Umbridgeové v Bradavicích je pojato jako montáž scén, prolínajících Filche připevňujícího další a další vyhlášky, titulky z novin a jednotlivé aktivity asi nejhnusnější postavy, která se v sérii kdy objevila. Není to nic světoborného, ale bylo to lepší, než jsem pamatoval a čekal. 6,5/10

Harry Potter and the Half-Blood Prince (2009)

Neee... Kniha je detektivním pátráním po tom, co vlastně Voldemort udělal, aby se stal nesmrtelným, a jak ho lze zničit. Film je romantický thriller, kde ústřední roli hraje nenaplněný vztah Rona a Hermiony a pomalu se naplňující vztah Harryho a Ginny. Což je akcentováno tím, že do té doby v podstatě komparsistka Ginny najednou hraje prakticky ústřední roli. Bohužel ji hraje od prvního dílu stále stejná herečka, která je toporná a pořád připomíná malé dítě. A Voldemorta z toho prakticky škrtli. Nebýt Jima Broadbenta a Alana Rickmana, asi by to opravdu nestálo za moc. 5/10

Harry Potter and the Deathly Hallows Part 1 (2011)

Tohle se mi vlastně celkem líbilo. U tohohle filmu jsem si říkal, že je asi fajn, že ho rozdělili na dva, protože věrněji sleduje knihu a může zachytit více postav a věcí, které jsou pro děj důležité. Proto jsem byl překvapen, že první díl obsahuje tři čtvrtiny děje knihy, a ještě teda dvě hodiny zbývají? Jo, tu taneční scénu jsem nepochopil, protože fakt vypadala, že si to Harry a Hermiona rozdají. Ale jinak, tohle bylo ještě dobré. Ovšem... 6,5/10

Harry Potter and the Deathly Hallows Part 2 (2011)

Dvě hodiny digibordelu a brutálně překroucené bitvy o Bradavice. Hlavně z toho úplně vypadlo, proč se to vlastně jmenuje Relikvie smrti, když, stejně jako Voldemorta, tvůrce nakonec zajímá jen bezová hůlka, a totálně opomíjejí plášť. No, aby to neznělo jen jako "kniha byla lepší", prostě mě to nebavilo sledovat. McGonagallová nakopávající zadky je cool, Hermiona hrající Belatrix je vtipná, ale jinak... nee. Co měl znamenat ten Nevillův výkřik, že miluje Lenku, když se pak Lenka na konci už prakticky neobjevila? A ten konec po devatenácti letech je tak akorát na vytrhávání vlasů studem, že takovou sloninu (to je jako konina, ale mnohem víc) vůbec člověk sleduje, a to i v knize. No, Voldemort se rozpustil, všichni vyhráli, že umřel Fred je nám ve filmu jedno, když jsme ho skoro neviděli. 4/10

ČTYŘI ROHY SMRTI - 4. TEASER

Brzy přibude i informativní článek o filmu a o tom, jak je daleko a proč to tak trvá, ale momentálně nemám vůbec buňky něco psát. Takže si jen užijte další ochutnávku, představující čtvrtou hlavní postavu.

QUENTIN TARANTINO - ONCE UPON A TIME IN HOLLYWOOD

Tarantino prohlásil, že natočí jen 10 filmů, tudíž mu zbývá už jen jeden. A docela to asi začíná protahovat. Místo toho, aby chystal ten "poslední", se ve skoro šedesáti letech oženil, narodil se mu syn, a vrhl se na dráhu spisovatele. A to tak, že přepsal do podoby románu svůj poslední film. Nenechte se ale zmást - nová kniha sice vychází z filmu, ale obsahuje nejen kapitoly, které se do filmu nedostaly, ale zjevně i hodně materiálu, který přibyl až po natočení filmu.

Dějj je prakticky shodný. Pohasínající westernová hvězda se musí rozhodnout mezi změnou image a novým nastartováním kariéry, byť v zámoří, nebo tvrdohlavým setrváním v televizi s image Jakea Cahilla. Jeho kaskadér a poskok Cliff se setkává s odvrácenou stranou Hollywoodu. A Rickovi sousedé Sharon Tate a Roman Polanski se naopak hřejí na výsluní. Kde se děj začíná odchylovat, jsou například značné odbočky do minulosti i budoucnosti ještě v první polovině knihy, soustředění na postavy, které byly ve filmu okrajové, nebo se v něm neobjevily vůbec, a to, že kniha je z části románem, z části encyklopedií světového filmu podle Quentina Tarantina. První dvě kapitoly jsou v tomhle extrém. V první se skrze Ricka dozvíme vše možné o áčkové i béčkové hollywoodské produkci. Ta druhá popisuje Cliffa tak, jak ho ve filmu neznáme - jako muže, který prošel takovým množstvím násilí za války, že mu hollywoodské filmy připadají k smíchu, a tak, když jde do kina, chodí především na zahraniční filmy, protože jsou reálnější - italským neorealismem a francouzskou novou vlnou počínaje, přes jeho oblíbeného Akiru Kurosawu a Toshira Mifuneho (dokonce dostaneme top 5 žebříček Kurosawových filmů) až po švédské artové filmy na hraně pornografie - s tím, že na jeden takový se dokonce s Cliffem vypravíme do kina.

Postava Cliffa vůbec prošla obrovským prohloubením. V podání Brada Pitta je to správňák za všech okolností. V knize z něj jde kolikrát strach. Ve filmu nevíme, jestli skutečně zabil svou ženu, tady se dozvíme, kolik lidí ještě zavraždil.Stejně tak tu má mnohem více prostoru Pussycat a Charles Manson, který se sám filmem jen mihl. I Cliffův pes Brandy tu je představen podrobněji, což vede k závěru, který známe z kina...Jenže kniha se odchyluje od filmu víc a víc, takže končí úplně jinak. A tím nechci říct, že se stane něco jiného, jen končí v jinou chvíli, ve chvíli, která je pro knihu a její hlavní postavu, kterou je bezpochyby Rick, mnohem důležitější. Co je potom, už jsme si v některých kapitolách přečetli.

Aby toho nebylo málo, některé kapitoly se do popisu děje seriálu Lancer zažerou natolik, že působí, jako převzaté z westernového románu. V závěru se dokonce román stane celkem osobním, a zároveň nám Tarantino jasně dá najevo, že vypravěč není on sám, když sám sebe několikrát zmíní. Povedlo se mu totiž do děje zakomponovat svého nevlastního otce, který v té době hrával v baru, kam běžně chodily celebrity, a s některými se přátelil. A v jednom z flashforwardů zjistíme, že jedna z postav v budoucnosti bude hrát ve filmu Quentina Tarantina. 

Nemám tušení, zda a na kdy se chystá české vydání, ale i v angličtině se to četlo moc dobře. Samozřejmě jsou zajímavější a lepší pasáže, které nepůsobí jen jako přepsání filmu do knihy, tudíž vlastně potěší sebemenší odchylka. Při čtení si samozřejmě člověk představuje herce z filmu, jak říkají své věty, a zamrzí, že některé od nich nemohl slyšet, zároveň by mě zajímalo, kdo by sehrál některé role, které se do filmu nedostaly vůbec (třeba Alda Raye). Až Tarantino natočí svůj poslední film, tak mi bude líto, že už není na co chodit do kina, a jeho prácei s obrazem a hudbou budou chybět, ale pokud bude pokračovat v psaní knih, snad to bude aspoň do jisté míry dostatečná náhrada.

IL BELLO, IL BRUTTO, IL CRETINO (1967)

Ano, čtete dobře, nejde o Leoneho klasiku, ale o její parodii. A bohužel, ne dobrou. Franco Franchi a Ciccio Ingrassia byli italští lidoví komici, kteří si pravidelně brali na paškál domácí i italské filmové klasiky, a jejich filmy jsou asi tak na úrovni filmů Zdeňka Trošky. Nevtipné, uřvané, pravděpodobně trochu přisprostlé. Westerny si vzali na paškál hned několikrát, přičemž už z názvů je jasné, které konkrétní filmy: Per un pugno nell'occhio, Ciccio perdona... io no!, I due figli di Ringo, Due rrringos nel Texas, I due figli di Trinita. Všechny pravděpodobně budou na podobném principu, jako tento - vzít scény z původního filmu, převrátit je naruby a doplnit omáčkou. Co na tom, že děj moc nedává smysl - část publika se přišla oddechově pobavit, část asi zabloudila na něco jiného, než chtěla.

Franchi je tu asi Clintem Eastwoodem, Ingrassia asi Tucem, ale naštěstí nehrají jejich charaktery. Ingrassia ještě jde snést, i když se svým knírkem by zapadal spíše do 30. let, zatímco Franchi je jako herec i komik naprosto otřesný. Řve, drmolí, koulí očima, dělá obličeje. Všechny jeho údajné vtipy vyznívají dost trapně. Asi jako kdyby to hrál u nás Štercl, ale s talentem a noblesou Náhlovského (tedy žádnou). Oba tedy dělají trik, co ukradli Tucovi a Blondiemu, tedy Franco je lovcem a Ciccio kořistí, která je osvobozena z oprátky. Franco ale jednoho dne selže a Ciccia nezachrání. (Ne, to není bohužel konec filmu, to je začátek). Následně Franco podvodem (dost debilním - začne kvokat a z rukávu vytáhne vejce, aby odlákal pozornost od druhé ruky) vyhraje i v kartách a je okraden krásnou prostitutkou. Poté je ještě lapen přeživším Cicciem a tažen přes poušť, kde je ale tentokrát tím trpícím ten se zbraní a na koni - Franco je v pohodě, zatímco Ciccio má žízeň, pije tak, až se nafoukne, a pak zajde za skálu a dlouho močí, dokud zase nesplaskne...

Oba dva by zasloužili to přízvisko il cretino, ale má ho Ingrassia, Franchi je il brutto. No a il bello je stálice italských westernů Mimmo Palmara, v roli vlastně Lee Van Cleefa. V poušti opět dvojice najde umírajícího muže, který jim poví napůl, kam na hřbitov schoval peníze. Následně jsou zajati, vyslýcháni v zajateckém táboře Palmarou, utečou, dokonce se připletou do bitvy a finále se odehraje na hřbitově. Takže děj je opravdu čistě obšlehnutý, jenom to tu nedává smysl. Předně - jméno na hrobě se i my dozvíme hned. A brzy se ho dozví i Franco. Ti dva se navíc ani nesnaží jeden druhého zbavit. Prostě jdou jako ocásci spolu. Palmara pak hraje tak okrajovou roli, že si ho člověk prakticky ani nevšimne. Bitva asi ve dvou třetinách je směšná tím, jak nízkorozpočtově je udělaná. A nejhorší je, že se není čemu smát. Pravda, koukal jsem na to italsky bez titulků, ale většina gagů je taková, že jde pochopit i bez dobré znalosti jazyka, a nějaký sofistikovaný slovní humor bych v tom stejně asi nehledal. Pobavilo mě snad jen, když Ciccio mluví ze spaní a vykecá Palmarovi, kde je poklad schován, a když je dotázán na jméno, ukáže na Franca a řekne: "To ví on." Závěrečný gag na hřbitově mi došel poměrně záhy, a je udělán ještě blběji, než jsem doufal. 

Jako vzorek mi to stačilo. Pravda je, že jsem se u toho necítil až zase tak trapně, jako třeba u některých sedmdesátkových komedií, které se snažily imitovat Spencera s Hillem. Ale takovéhle nepovedené parodie / plagiáty si může oblíbená dvojice strčit za klobouk. 1,5/10

a.k.a. The Handsome, the Ugly and the Stupid

Režie: Giovanni Grimaldi

Hrají: Franco Franchi, Ciccio Ingrassia, Mimmo Palmara

Hudba: Lallo Gori

Itálie / Západní Německo 1967

THE BANK SHOT (1974)

 

George C. Scott jako lupičské eso. No, ne...

Předloha Donalda E. Westlakea nemusí být nutně špatná. Námět se mi celkově zamlouvá. Parta lupičů se rozhodne banku nejen vykrást, ale rovnou ji odvézt celou. Jenže celé je to tak mizerně udělané, že jsem se u toho těžce nudil a chvílemi se prakticky vůbec nedíval.

Začnu u příšerné cirkusové hudby, která mi lezla na nervy celý film. Pokračujme přes scénář - každá postava se chová jako idiot, kromě Scotta, který působí dojmem, že netuší, proč v tom je a co dělá, a že si shrábne šek a půjde. Zbytek lupičů, i policisté, kteří po hrdinovi po jeho trapném útěku z vězení jdou, jsou debilové. Ostatně hlavního stíhače hraje šerif ze dvou slabých bondovek, který je tak leda k nasrání už tam. Nětšina postav lupičské bandy je navíc, protože nemají v ději žádné opodstatnění, a už teď bych jich půlku nedal dohromady. 

Upřímně mě otravuje i vůbec o tomhle filmu psát a nejradši bych na něj zapomněl. 1/10

a.k.a. Odborník na banky

Režie: šmatlák, co natočil dva filmy, tohle je poslední

Hrají: George C. Scott, Clifton James, Joanna Cassidy a spousta přehrávajících pitomců

Hudba: John Morris

podle knihy Donalda E. Westlakea
Produkce: United Artists

USA 1974