THE BEATLES - WITHIN YOU WITHOUT YOU/TOMORROW NEVER KNOWS (LOVE)

Tahle deska se mi dost líbí a tohle je jeden z nejlepších mixů.

HENTAI CORPORATION - ZUBATÁ

Včera Coombal v Lužné. Po několika nudnějších kapelách a jedné dobré přišla večer smršť v podobně nářezu se šíleným zpěvákem v čele.
(Video bohužel není ze včera a tohle je ještě proti včerejšku docela i mírný :) )

NAVAJO JOE (1966)

Znovu zhlédnuto, tentokrát s českým dabingem (Nova 1995), který je co do hlasů řekl bych lepší než anglický. Sice neslyšíte hlas Burta Reynoldse, ale on toho stejně moc nenamluví. Navíc když člověk má mnohem lepší představu, o čem je řeč, než když to sledoval anglicky bez titulků v době, kdy ještě neuměl anglicky tak, jako teď (netvrdím, že umím nějak zvlášť dobře, jenom líp než tehdy), tak se tak moc nenudí. (Titulky zatím bohužel nejsou.) Vlastně akce je natočená dost dobře a krajina je opravdu skvěle využita. Ale jinak souhlasím s tím, co jsem napsal prve. Sambrell není dobrý herec, Reynolds není dobrý hrdina (u Corbucciho chci Franca Nera nebo Tomase Miliana, sakra!), Pierre Cressoy aspoň půlku filmu je otočenej zády a tu druhou už tam skoro není, takže z herců jsem spokojenej hlavně s Nicolettou Machiavelli, která oproti posledním dvěma filmům, co jsem s ní viděl, dostala roli, která aspoň dává smysl. Je to hodně drsné a hodně násilné, mrtvol jak na běžícím páse, ale poněkud samoúčelně zabitých. A příběh naprosto nedává smysl. Krom toho, proč musí záporák vysvětlovat, proč je zlej? Zvlášť když Sambrell to neuhraje. A na konci mi přišlo, že se snažili, aby Reynolds působil stejným dojmem, jako Bronson v Chatově zemi, jenže to naprosto nevyjde. Už nesouhlasím s tím, že je to nejslabší Corbucci, viděl jsem Johnnyho Ora, což byla mnohem větší sračka. A když to srovnám s další De Laurentiisovou produkcí z téhož roku, The Hills Run Red, musím říct, že tohle bylo přece jenom lepší. Já dám tentokrát 6/10, ale moc zlepšení to není, předtím to bylo 5,5.
a.k.a. Un dollaro a testa
Režie: Sergio Corbucci
Hrají: Burt Reynolds, Aldo Sambrell, Nicoletta Machiavelli, Fernando Rey, Pierre Cressoy, Ángel Álvarez, Dyanik Zurakowska, Tanya Lopert, Mario Lanfranchi, Cris Huerta, Fortunato Arena, Simón Arriaga, Luciano Foti, Valentino Macchi, Franca Polesello, Lorenzo Robledo, Juan Cazalilla, Rafael Albaicín, Álvaro de Luna, Lucia Modugno, Valeria Sabel
Hudba: Ennio Morricone
Produkce: Dear Film
Itálie / Španělsko 1966 

THE MERCENARY (1968)

Po dlouhé době jsem si tenhle film zopakoval a bohužel musím říct, že už to nevidím jako tak skvělý film, jak se mi zdál tehdy. Před čtyřmi lety jsem zřejmě nevnímal tolik ideologické zatížení filmu a jen jsem si užíval zábavnou akci. Bohužel, dneska to vidím jinak. Zpočátku je to opravdu výborné, ale zhruba od půlky film začne rudnout. Kdyby jen krví, bylo by to fajn, ale ideologicky. Patetické proslovy typu "Mexiko je tak velké a já pro něj musím pracovat" filmu dost ubližují a srážejí ho dolů. A narozdíl od Companeros se na konci nevyčistí. Pravda, oproti Lou Castelovi z Kulky pro generála skončil kapitalistický element v podání Franca Nera výborně, ale idealismus v průběhu filmu čím dál víc nesnesitelného Tonyho Musanteho přece jenom hraje prim. Přitom úvodní cca hodinka je výborná. Oproti Kulce pro generála, která má první polovinu celkem špatně udělanou a akce působí poněkud dřevěně (na což ale dá zapomenout Kinski a druhá polovina), tady je naopak přepadání bank naprosto skvělé a zábavné a člověk by se radši koukal na film o dvou, co se uprostřed revoluce pěkně napakovali. Jenže pak se objeví Giovanna Ralliová a jeden z nich musí samozřejmě prozřít a pochopit, že musí pracovat pro lid a tak dále a tak dále. Jack Palance coby nervní a elegantní záporák, který nechá svou oběť zabít a pak se pokřižuje s výrazem trpícího, je čím dál více v pozadí, naštěstí ho Corbucci nenechá jenom tak zmizet ze scény a jeho poslední scéna je naprosto geniálním, bohužel předčasným vyvrcholením snímku. Trojitý konec tomu moc neprospívá. I když v něm po začátku zase na chvilku dostane prostor skvělý Fajardo. Franco Nero je samozřejmě skvělý a jeho chladnokrevný žoldák, který uprostřed boje neváhá účtovat si honorář za to, že pomůže, a klidně se sprchuje posledními zbytky vody uprostřed pouště je nejlepší a nejsympatičtější postavou ve filmu. Musante je sympatický jenom zpočátku, ale jak prozří, stane se naprosto nesympatickým. Problém je, že je autory nahlížen jako ten, kdo je v právu, a kdo je hrdina filmu. Ralliová mi dneska už zdaleka tak sympatická nebyla, ale za to asi může i protivný hlas, který jí propůjčuje anglický dabing. Morriconeho hudba je pak naprosto úžasná. Čili, nelíbilo se mi to zdaleka tak, jak se mi to líbilo prve. Ale pořád je to o dost lepší, než většina ostatních špageťáků. Takže o bod snížíme a máme to 8/10.
Jinak mám v blízký době v plánu opakovat pár těch dobrejch špagetovejch věcí, co už jsem dlouho neviděl. Nevím, jestli ke každý napíšu novej článek, ale možná to pak stručně shrnu v jednom.
a.k.a. Žoldnéř, Il Mercenario, The Professional Gun
Režie: Sergio Corbucci
Hrají: Franco Nero, Tony Musante, Jack Palance, Giovanna Ralli, Eduardo Fajardo, Raf Baldassare, Franco Ressel, José Canalejas, Simon Arriaga, Tito Garcia, Lorenzo Robledo
Hudba: Ennio Morricone, Bruno Nicolai
Produkce: P.E.A., United Artists
Itálie / Španělsko 1968 

THE DOORS - BREAK ON THROUGH (TO THE OTHER SIDE)