THE SHOW WITH A NAME - VÁNOČNÍ SPECIÁL část 1

 Opožděný vánoční speciál, a to ještě k tomu teprve první díl!

NORA ORLANDI 1933-2025

Včera zemřela Nora Orlandi, skladatelka, vokalistka, aranžérka. Z jejích soundtracků lze připomenout spaghetti westerny 10.000 dollari per un massacro, Per 100.000 dollari t'ammazzo nebo Johnny Yuma, nebo giallo Lo strano vizio della signora Wardh.

2025: YEAR OF STEEL

Tak jsem spočítal, že takovýhle novoroční článek píšu už pojedenácté. První novoroční projev jsem tu napsal v roce 2015. To jsem myslel, že dřív. Nicméně když si ty články projdu, zjistím, že jsem většinou psal to samé, takže asi už víte, co čekat.

Začal jsem rok speciálem osobnosti (Lucio Fulci), v podstatě jsem ho i zakončil speciálem osobnosti (Robert Mitchum), ale jiné speciály osobností se během roku nekonaly. Zato bylo ale pár náročnějších, celotýdenních speciálů, zaměřených nejrůznějšími směry. 

Leden se nesl ve směru exploitation, nejprve Fulciho krváků a potom sedmdesátkové klasiky na dost ostrá témata - a aby toho nebylo málo, v podcastu jsme měli Hříšné noci, které až na rok výroby zapadly taky. Únor přinesl zejména týdenní speciál "redemption tour", kdy jsem zjišťoval, zda obecně oblíbenější filmy, než jak byly oblíbené u mne, jsou tak zlé, jak jsem je vnímal poprvé, nebo jestli jsem na nich tehdy přece jen nepřehlédl něco podstatného. Vítězem se asi stal Peckinpahův Útěk, který jsem během roku ještě viděl jednou v kině, tudíž jsem se s ním smířil asi nejvíc, s výjimkou Jonesova soundtracku. Profesionál taky zkoušku časem obstál, částečně Mechanik zabiják a určitě di Leův Boss - smrt na zakázku, který jsem ale kdysi viděl v osekané formě na českém DVD.

V březnu jsem šel trochu trashovějším směrem španělského hororu a gialla, ale nebyl z toho speciál, ani celkově nějak moc aktivity. Festival otrlého diváka ve stylu amerických drive-inů, chybělo už jen to auto, mě nadchl a na jaře zajdu určitě na něco znovu. Kino Aero následně rozjelo vlnu dvojprogramů, z nichž některé jsem navštívil, takže paradoxně jsem viděl v kině pouze jeden nový film, a většina ostatního byly starší, již dříve viděné klasiky, navíc v dvojprogramech.

 

K dubnu asi nic určitého neřeknu, s výjimkou hrátek s umělou inteligencí a její schopností "skládat" hudbu. Květen přinesl další speciál, který jsem ale vzdal už po pěti filmech, protože jsem zjistil, že v italském subžánru eurospy se dobré věci hledají asi tak dobře jako jehla v kupce sena, a všeho moc škodí. No ale oklikou mě to vrátilo k bondovkám, které ovládly můj červen, zkouknul jsem většinu Conneryho, komplet Daltona a Brosnana a navrch jednoho Moora. 

Červenec se nesl ve znamení westernů, ale opět žádných premiér, po letech (někdy po mnoha) jsem zkoukl již viděné filmy, a opět zjistil, které za to opakování stojí, a které už ne. Takže třetí celotýdenní speciál za rok! Srpen byl co do novinek docela slabý, hodně se nesl v duchu amerických thrillerů osmdesátých let a na konci měsíce jsem dohnal pár restů z Francie. O září nemá cenu mluvit, s výjimkou toho, že jsem nakoukal část filmů Jima Jarmusche. Taky jsem viděl Smoke, o čemž jsem tu nepsal. Dobrá věc. Říjen, klasika, horory, listopad ve znamení spaghetti westernů, a prosinec po docela dlouhé odmlce aspoň přinesl ten speciál s Mitchumem.

The Show With No Name docela jede, prakticky co dva měsíce jsme udělali díl, což myslím stačí. The Show With A Name je na tom hůř a kromě dvou sérií toho moc letos nebylo. Ale holt mě to samotnýho baví míň. Navíc v TSWAN se víc stříhá, podcast, jak jsme všichni pohromadě, a nepoužívám klipy a ukázky, jde mnohem rychleji od ruky.

Konečně je venku poslední film Oik Filmu a sám to nevidím, že by někdy měl být nějaký další. Když si vezmu, že natáčení probíhalo v létě 2019 a dokončen byl v létě 2024 (pak už jsem na tom jenom seděl v podstatě), nedovedu si představit, že bychom ještě našli čas a energii na nějakou další tvorbu. Možná je to dobře.

Výhled do nového roku? Nějaké další speciály, co byste navrhovali? Osobnosti, nebo spíš témata? Opakování nebo novinky? Dával jsem tu jednou v diskusi návrh na téma "co jsem kdysi nedokoukal", ale na moc filmů jsem si ani nevzpomněl. Dejte svoje tipy. Říjen a listopad jsou jasné, takže tam můžete psát i konkrétní tipy na filmy.

Taky bych měl dokoukat Craigovy bondovky, dotočit poslední díl The Show With A Name a dostříhat ho. Kubaso viděl jen Casino Royale a já jen Není čas zemřít, takže ve zbytku natočeného materiálu jsme spíše kecali obecně a dávali dohromady svoje topky atp. Takže nějakou dobu se to zdrží. 

Každopádně všem přeju jen to nejlepší do nového roku a jdeme na tradiční statistiky.

MIAMI CONNECTION (1987)

Miamskému ninjovi nikdo neuteče. Ani mezinárodní taekwondo rocková skupina Dragon Sound, složená z pěti studentů pobíhajících po plátně do půli těla svlečených, která chce hrát písně jako Against the Ninja nebo Friendship, Honesty, Loyalty, a objíždět světové taekwondo tělocvičny. Jenže mají několik mocných nepřátel (paradoxně v Orlandu, ne v Miami) - skupinu, která hrála v klubu před nimi, a jejich fanoušky, drogové dealery v čele s šéfem posilovny, jehož sestra je přítelkyní basáka z Dragon Sound, a miamské motorkáře ve dne a ninjy v noci. Zmatení? Tak vězte, že tohle je asi půlka toho, co se ve filmu děje.

Film je projektem představitele hlavní role, scenáristy i producenta Y. K. Kima, který sice neuměl dobře anglicky, takže mu většina dialogů není rozumět, neuměl ani naskočit do kabrioletu, zato uměl předstírat bojové umění, takže se rozhodl, že natočí film, kde bude za největšího machra, i když předstírá, že jde o týmovku. Jeden z týmu ale ve všech důležitých scénách chybí, a jeden (černoch) zřejmě Kima přesvědčil, že je nejlepší herec, takže jen sem tam zadeklamuje příšerné monology, které nedávají smysl.

Zorientovat se v ději, kdo je kdo (zvláště když půlka padouchů jsou blízkovýchodní typy s vousy a dva členové skupiny si jsou naopak velmi podobní navzájem) bylo náročné, i když děj sám se dá shrnout jednou větou. Navíc je natahován mnoha písničkovými sekvencemi, pod kterými sledujeme nic neříkající montáže nebo kapelu, která drží nástroje v ruce poprvé v životě.

Miami Connection je kvalitativně blízko věcem, jako je Smrtelná kořist nebo Policajt samuraj, ale chybí jí dostatek vypečených momentů, ke kterým se člověk rád vrací, a přebývá v ní moc písniček. Stejně jako Policajt samuraj se na světlo světa dostala až v posledních letech, kdy byla náhodně nalezena poničená kopie, zrestaurována a vydána na DVD.

Režie: Y. K. Kim, Woo-Sang Park

Hrají: Y. K. Kim, Vincent Hirsch, Joseph Diamand, Maurice Smith, Angelo Janotti, Kathy Collier, Woo-Sang Park

Hudba: Jon McCallum
Produkce: P.J.K. Group

USA 1987

FIGHTING MAD (1976)

Americké drama režiséra Jonathana Demmeho nastavuje zrcadlo korporátnímu kapitalismu, který nemilosrdně pohlcuje pracující lid. Představitelé důlní společnosti nemilosrdně likvidují drobné farmáře, aby na jejich pozemcích těžili uhlí, tak cennou komoditu pro buržoazní kapitalistickou společnost. 

Ne, tenhle film žádné zrcadlo nenastavuje. Tohle je film pro středozápad USA, který měl tamní diváky dojmout a naštvat, aby fandili Peteru Fondovi, když se vydá střílet. Bohužel se vydá něco dělat až v posledních deseti minutách a těch osmdesát předchozích strávíme především sledováním toho, jak těžební společnost ničí babičkám domečky a sem tam se poperou s Fondou, který jako by se zrovna vrátil z natáčení Bezstarostné jízdy. Bohužel jen málokdy.

Původně jsem si myslel, že se budu dívat na úplně jiný film, spletl jsem s totiž Fighting Mad a Open Season. Takže jsem ze začátku čekal, kdy se ukáže, že Fonda je vietnamský veterán. Asi v půlce mi došlo, že jsem na omylu, každopádně těžební společnost už za tu dobu napáchala tolik škod, že jsem čekal, že každou chvíli už sakra musí Fonda vzít luk, pušku nebo ty baseballové pálky, které slibuje oficiální obsah distributora, a vyrazit na cestu pomsty. Ne, Fonda asi v půlce filmu vyhodí do vzduchu jeden buldozer a pak zas dlouho jen okouní.

Demme režíruje na úrovni, ale film si prostě říkal o víc akce a méně komplotů a intrik ze strany padouchů. Nic proti Philipu Careymu v roli hlavního kapitalisty, který má to nejstereotypnější sídlo ze všech zlých kapitalistů vůbec (snipeři na hlídkových věžích, tenisové kurty, bazének v domě...). Nic proti většině herců, od samotného Fondy juniora přes představitele jeho otce, který synovi není ani trochu podobný, ani proti představitelce Fondovy přítelkyně, která je dost netypickou kráskou. Trochu bych měl proti tomu, že Fonda tu má malého synka, který na jednu stranu diváka moc nerozčiluje, na druhou je v ději skoro úplně zbytečný.

A proč to tu za minulého režimu neuvedli, ač by se to do portfolia západních protikapitalistických filmů hodilo? Ve stejné době se masově rozšiřovala těžba v severních Čechách, včetně zániku mnoha obcí a celého původního města Most. Možná by se v tom někdo poznal? 5,5/10

a.k.a. Slepý hněv

Režie: Jonathan Demme

Hrají: Peter Fonda, Philip Carey, Noble Willingham, Lynn Lowry, Scott Glenn, Harry Northup

Hudba: Bruce Langhorne
Produkce: 20th Century Fox

USA 1976