ČTYŘI ROHY SMRTI (2024)

Po letech čekání... po letech příprav... je to konečně tady.

Tedy až za 23 hodin - premiéra na YouTube 27.12. v 19:00!

EDWIGE FENECH 76

 A tradičně na Štědrý den přejeme vše nej Edwige Fenech! Zaznamenal jsem, že v poslední době je v italském filmu a televizi oproti posledním cca 25 letům docela činná, tak ještě pár úspěšných filmových či projektů.

VESELÉ VÁNOCE

 ... vám přeje Santa Klaus.

ROBERT MITCHUM - PLAKÁTY

 Pár plakátů.

FAREWELL, MY LOVELY (1975)

 

Robert Mitchum jako Phil Marlowe! 

Druhá adaptace Chandlerova románu, první s původním názvem. Tuhle jedinou knihu jsem stále nečetl a na Dmytrykovu verzi ze 40. let jsem už skoro zapomněl, ale pár shod i odlišností jsem našel.

Děj je tedy stejný, soukromého detektiva Phila Marlowa donutí propuštěný trestanec Moose Malloy, aby našel jeho ztracenou lásku Velmu. Vypadá to ale, že nejen že Velma zmizela z povrchu zemského, ale také že má někdo zájem na tom, aby ji nikdo nenašel. Marlowe mezitím začne řešit i další případy, ale všechny nitky znovu a znovu vedou k Moosovi a Velmě.

Tvůrci se snaží vytvořit retro atmosféru, nejde jim to špatně, ale Dmytrykova verze měla prostě výhodu dobovosti. Jinak ale tahle většinou vede. Robert Mitchum byl na Marlowa už v roce 1975 starý, ale po chvíli na jeho věk zapomenete a připomene se jen v milostných scénách s pekelně sexy a výrazně mladší Charlotte Rampling, která oslní půvabem, kterým by se vedle dobových femme fatales neztratila. I obsazení vedlejších rolí je fajn - policisty hrají John Ireland a Harry Dean Stanton, Moose dobře ztvárnil Jack O'Halloran, známější jako jeden ze tří ultrazlosynů ze Supermana II, slizkého padoucha vystřihl Anthony Zerbe, a dva gaunery si zahráli zmrd z Benátek Joe Spinell a mlčící, ale nepřehlédnutelný Sylvester Stallone! I přesto, že Mitchumovi táhlo na šedesát, do postavy protřelého a unaveného Marlowa nakonec sednul velmi dobře. Určitě lépe než Dick Powell. Kdyby ho hrál v roce 1950, asi by strčil do kapsy i Bogarta. 

Co bohužel ale tvůrci převzali z původního filmu je halucinogenní pasáž, která ve filmu z roku 1975 působí velmi mimo, stejně tak Marlowovy monology sice jsou tradiční součástí všech filmových adaptací i noiru celkově, ale občas jsem měl pocit, že by scéna lépe fungovala bez nich nebo že se popisují zbytečnosti. Některá ve čtyřicátých letech tabuizovaná témata se tu ale mohou objevit, například rasismus, jiné působí trošku exploatačně (nahlížení do pokojů v bordelu s prostřihy na neskrývané dění v postelích). Vzít to do ruky někdo jiný než Dick Richards, mohlo to dopadnout lépe. Hudba silně připomíná pozdějšího Taxikáře, ale sedí k tomu perfektně. 

 

Měl bych někdy ty adaptace Chandlera dohnat, a vlastně si ty knihy i po letech zopakovat. Zfilmovány byly asi všechny, některé i víckrát. Mitchum sám se ještě objevil o tři roky později v Hlubokém spánku. Adaptace Dámy v jezeře ale působí bizarně, protože je točena z pohledu první osoby! Ze tří filmů je tohle asi na druhém místě za Hlubokým spánkem s Bogartem. 7/10

a.k.a. Sbohem buď, lásko má

Režie: Dick Richards

Hrají: Robert Mitchum, Charlotte Rampling, John Ireland, Jack O'Halloran, Harry Dean Stanton, Sylvia Miles, Anthony Zerbe, Joe Spinell, Sylvester Stallone

Hudba: David Shire

Podle knihy Raymonda Chandlera
Produkce: Avco Embassy Pictures, ITC Entertainment

USA / Velká Británie 1975