L'ULTIMO SQUALO (1981)

Jsou vykradačky, které se aspoň snaží trochu odlišit, a pak jsou takové, kde kdybyste popsali děj filmu, bude s originálem prakticky totožný. Tohle je ten druhý případ.

V malém přímořském městečku zaútočí na nic netušícího surfaře žralok. Má se konat závod na regatách, který místní starosta i přes hrozby odmítne zrušit. Když žralok přesto zaútočí, starý mazák, lovec žraloků a odborník na žraloky se vydávají žraloka ulovit. Jo a starosta si to vezme jako osobní zodpovědnost, takže se v helikoptéře vydá na žraloka sám a žralok ho sežere a následně stáhne pod vodu i vrtulník. A taky tu máme filmaře, které nezajímá nic než co nejvíc cool záběry na žraloka, jak žere lidi.

Ty poslední dvě věty jsem přidal jen proto, aby to tolik jako Čelisti neznělo. Ale vždyť i Vic Morrow je tak namaskovaný, aby vypadal jako Robert Shaw. Hlavní postavu, která vlastně moc hlavní není, hraje James Franciscus, a hraje spisovatele knih o moři jménem Peter Benton. Podoba s Peterem Benchleym čistě náhodná. Není úplně jasné, proč se na žraloka vydává zrovna on, když je na začátku několikrát řečeno, že o nich jen píše. Dál tu máme Castellariho bratra Enia, který tu silně připomíná Pavla Zednička, a Enzovu šestnáctiletou dceru Stefanii, která hned několikrát za film zpomaleně spadne do vody. Cynického reportéra, který předznamenává podobnou postavu ve Smrtonosné pasti, hraje Giancarlo Prete, kameramana Massimo Vanni, mihne se i Romano Puppo, takže celé to vypadá, že Castellari s rodinou a kamarády si vyjel k moři, vzali s sebou nafukovacího žraloka a natočili z toho film.

Většinou je to docela nuda, ale jakmile se objeví žralok, je to najednou výborná komedie. Spielberg měl asi podobnou maketu žraloka, která fungovala podobně blbě, ale co udělal? Skoro ji neukazoval. Castellari ji ale ukazuje pořád, za každou cenu. Takže vidíme gumovou maketu, které z huby visí hadrový panák. A podmořské záběry jsou archiv, kdy bylo tvůrcům úplně jedno, že vzali záběry na různé žraloky různých tvarů a velikostí. Castellarimu u spousty scén asi šlo o to, aby se divák bál, co žralok postavám udělá. Já si naopak přál, aby se rozjel a začal to žrát jednoho po druhém, zhruba jako když vlk na zemědělském stroji balíkoval slepice. U scény s vrtulníkem jsem se vyloženě válel smíchy a Lofreddova reakce na to, že mu žralok ukousl nohy, vypadá, jako by si řekl "Dneska je den blbec."

U těchhle filmů je smůla to, že se na ně člověk podívá, aby zjistil, že kdyby si pustil originál, bohatě by to stačilo. Zvláště když tím originálem jsou opravdu kvalitní filmy jako Čelisti nebo Predátor, kde už se nic nového vymyslet nedá. Hudba De Angelisů sice není špatná, ale s Williamsem se měřit nemůžou, legendární scény z originálu tu chybí úplně a zbývá jen nuda nebo nezamýšlená sranda. 4/10

a.k.a. The Great White, The Last Jaws, The Last Shark, Poslední žralok

Režie: Enzo G. Castellari

Hrají: James Franciscus, Vic Morrow, John Loffredo, Giancarlo Prete, Micaela Pignatelli, Stefania Girolami, Massimo Vanni, Enio Girolami, Romano Puppo

Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Produkce: Variety Distribution

Itálie 1981

I NUOVI BARBARI (1983)

Pamatujete si na rok 2019? Jak došlo k nukleárnímu holokaustu, země se změnila v pískovny a všichni se báli strašlivého gangu Templářů, kteří v bugynách přijížděli vyvraždit každého, koho potkali? Že ne? Tenhle film vám osvěží paměť!

Chápu, že umístění děje do blízké budoucnosti vždy má značit hrozící nebezpečí, ale zpětně je to pak trochu k smíchu. Tomu se, bohužel, nevyhnuly ani klasiky jako Útěk z New Yorku nebo Blade Runner. 2019: Noví barbaři si ale hlavní inspiraci berou z dvojky Mad Maxe. Pořád jsem ji ještě neviděl, takže nevím, do jaké míry kopírují i děj, ale předpokládám, že ne tak doslovně jako Robowar kopíruje Predátora.

Jinak tyhle osmdesátkové vykradačky, opakuju to znova, mívají největší problém s ústředním hrdinou. Buď dostanete toporná dřeva jako Mark Gregory nebo Michael Sopkiw, kteří se jinak ve filmech moc neohřáli (Sopkiw natočil celkem tři), nebo obstarožního Connellyho, svalnatá dřeva Daniela Greenea či Reba Browna, nebo v tomto případě Giancarla Preteho. Zde se opět zamaskoval anglickým pseudonymem Timothy Brent a ztvárnil roli drsného hrdiny Scorpiona, jezdícího v černé káře a likvidujícího Templáře ve velkém. Jenže už z obrázků je jasné, že Prete na to nemá. Já ho celkem můžu ve vedlejších rolích, ale na toho hlavního borce vážně není vhodný. Co na tom, že jako kaskadér byl schopen dělat vlastní kaskadérské kousky.

Naštěstí je tu od cca třetiny filmu i lučištník Fred Williamson, sice bez doutníku, ale opět cool a nad věcí. Navíc Preteho stejně ze všeho musí vysekávat. Co nepotěší, je malý kluk na kladné straně, který nevadí ve své první scéně, kdy jsem si myslel, že byla i poslední, ale když dojde na závěrečnou přestřelku a většinu Templářů likviduje klučina prakem a Williamson lukem... 

Námět je jinak klasický western přemístěný do post-apo prostředí, a nejvíc mi paradoxně připomněl Pravou a levou ruku ďábla, protože tu taky máme náboženskou komunitu (zde ji vede Venantino Venantini) a vztah Preteho a Williamsona silně připomíná Spencera a Hilla. Na konci pak dostaneme doslovnou citaci Pro hrst dolarů.

Důležitou ženskou postavu, o které se vůbec nic nedozvíme, ale má s Pretem sex v průsvitném zeleném gumovém stanu, hraje Anna Kanakis z Ohnivého blesku, pokud se nepletu, v té době manželka Claudia Simonettiho, který film opatřil šílenou synťákovou hudbou.

Jinak levnota z toho číší daleko, ale o to je to snad zábavnější, i když zhruba kolem půlky je to spíš trochu nuda. Pak ale Templáři vedení Georgem Eastmanem (a Enniem Girolamim s šílenou parukou) Preteho zajmou a znásilní! A nějak dává smysl, proč v tom všichni působí tak nějak jako teplouši. Kromě Williamsona, který si u hrdinky nejdřív prohlédne rozkrok, a mezi sektáři si hned nabalí největší krásku v okolí.

Je to samozřejmě strašná pakárna, ale tak šílená, že pobaví. Není až tak praštěná jako 1990: Bojovníci z Bronxu, a bavilo mě to o něco víc než Escape From the Bronx, abych to srovnal s celou uměle vytvořenou trilogií. Někdy musím dohnat toho Mad Maxe, abych věděl, nakolik je tohle kopírka. 6,5/10

a.k.a. 2019: Noví barbaři, The New Barbarians, Warriors of the Wasteland

Režie: Enzo G. Castellari

Hrají: Giancarlo Prete, Fred Williamson, Anna Kanakis, George Eastman, Ennio Girolami, Massimo Vanni, Venantino Venantini, Stefania Girolami, Enzo G. Castellari, Riccardo Petrazzi, Zora Ulla Keslerová (dle titulků)

Hudba: Claudio Simonetti
Produkce: Titanus

Itálie / USA 1983

ROBOWAR (1988)

Manželé Claudio Fragasso a Rossella Drudi šli zřejmě jednoho dne do kina, a film Predátor se jim líbil natolik, že během pár dní vypracovali pro svého kamaráda Bruna Matteie scénář k filmu, který z Predátora vychází. Což znamená, že ho prakticky doslovně kopíruje.

Prakticky každá postava z Predátora tu má nějaký protějšek. Na začátku sledujeme, jak vrtulník volá základnu o pomoc a kdosi po něm střílí, až ho trefí. Následně velitel letky jinému vojákovi popíše tým, který vyšle vypátrat, co se vlastně stalo. Zároveň ale tým nemá vědět, po čem jde, a nemá se to nikdy ani dozvědět. Tak proč tam jedou? Tým zvaný BAM (Big-Ass Motherfuckers) jsou zhulení svalovci na lodi, jejichž velitel Reb Brown se obléká jako teplouš. Dál tu máme enigmatického obřího Asiata, dvojníka Chucka Norrise, Romana Puppa předstírajícího, že hulí trávu, nezapadajícího přestárlého hipíka a černocha, což je jeho hlavní charakteristika. Setkají se se svou spojkou, což je ten muž z předchozí scény, a hned se nemají rádi. Vydávají se do džungle, kde nachází stopy zohavených mrtvol. A pokud znáte Predátora, víte přesně, jak to bude dál. Vyhlazení vesnice, boje se záhadným nepřítelem, který jednotku likviduje jednoho po druhé, atd. atd. Jen to vše bude mnohem blbější a béčkovější.

Ten film je tak nepokrytá kopírka, že je člověku až stydno. Většina ostatních italských trashů té doby sice svůj vzor taky nepopřela, ale aspoň někde se snažili lišit. Tady je všechno stejně. Reb Brown je Arnold. Spojka je Carl Weathers. Černoch je Bill Duke. Asiat je Sonny Landham. Massimo Vanni sice vypadá jako Chuck Norris, ale tady supluje Jesse Venturu. Jediný rozdíl je, že to co je loví není mimozemšťan, ale kyborg. Fragasso totiž viděl taky Robocopa.

Děj se tak skládá zejména z neustálého chození po lese a sem tam střílení po ničem. Vykydlení vesnice v prostřed filmu sice pobaví, včetně své nevydařené snahy o cool hlášky, ale pak se děj zase propadne k opisování od McTiernana. Navíc Mattei ani neumí navodit žádnou atmosféru a Robowar se objevuje na scéně prakticky náhodně a bez napětí. Najednou je tam a je dobře vidět.

Film jde dokonce tak daleko, že vykrádá i závěrečné titulky! Čekal jsem už jen na větu "Get to da choppa!", ale tady se ženská postava (zde blondýna) snaží dostat na loď. Když to srovnám se Strike Commandem, to taky krade z Ramba II jak může, ale pořád jsou tam momenty dost unikátní na to, aby se člověk bavil. Tady není nic. 4/10

a.k.a. Robowar - robot da guerra

Režie: Bruno Mattei

Hrají: Reb Brown, Catherine Hickland, Mel Davidson, Romano Puppo, Massimo Vanni, John P. Dulaney, Max Laurel, Jim Gaines

Hudba: Al Festa
Produkce: Flora Film

Itálie 1988

THE SHOW WITH A NAM - ITALSKÉ RIP-OFFY 80. LET

Chtěl jsem dát ještě něco s CC, ale nálada se mi přesunula někam jinam. Takže místo toho jsem udělal speciál Show With a Name o vykrádačkách italského původu, z nichž některé další si v dohledné době zkouknu (nebo už jsem začal). Podrobněji se podíváme i na některé příklady, které už jsem viděl.

A zde jsou makety DVD, které jsem si pro video vyrobil. Disky tam, bohužel, nejsou...

CLAUDIA CARDINALE 85

 Přejeme všechno nejlepší!