THE PINK PANTHER (1963)

Claudia jako exotická princezna.

Růžový panter v podstatě označuje dvě prakticky už nesouvisející věci. Jednou je série filmů Blakea Edwardse s Peterem Sellersem, případně bez něj, a remaky se Stevem Martinem. Druhou jsou animované seriály, komiksy a hry s postavičkou Růžového pantera, pocházející z úvodních titulků tohoto filmu. Jako dítě jsem samozřejmě znal jen tu postavičku a její znělku. Třeba z PC hry, kterou jsem si nedávno z nostalgie zahrál. V TV programu jsem pak zjistil, že jde o sérii filmů, které ČT snad někdy v roce 2004 nebo 2005 vysílala, podle anotace se slavným komikem. Takže jsem se těšil a byl jsem zvědav, jak bude vypadat Růžový panter v hrané podobě. Že je to diamant a ne zvíře nebylo zdaleka to hlavní, co mě tehdy zklamalo.

Po mnoha letech jsem si kvůli Claudii tento film pustil znovu, s tím, že třeba mě bude bavit víc. Dojem z něj mám snad ale ještě mnohem horší. Ježíš, to byla tak strašidelná nuda! Nedokážu děj shrnout, aby dával smysl. Několik bohatých lidí se sejde v italském horském středisku, a tam věčně chlastají. Mezi řečí zjistíme, že David Niven je lupič gentleman a Capucine, ač manželka inspektora Clouseaua, který po lupiči pátrá, je jeho komplic. Všichni se tam sešli kvůli princezně CC, která od prologu nejen vyrostla, ale i zbělela, protože má vzácný diamant. Clouseau je debil, jehož humor spočívá v tom, že neustále někam padá. A pak je tam Nivenův synovec, jehož roli v celém příběhu jsem nepochopil. O nějakou loupež se Niven navíc začne snažit až zhruba ve dvou třetinách filmu, ale mezitím se ještě musí schovávat u Capucine pod postelí.

Nevidíme Nivena krást. Nevidíme Clouseaua opravdu pátrat. Jediné, co vidíme, je dlouhé vykecávání mezi Nivenem a Cardinalovou, Nivenem a Capucine, Wagnerem a Capucine, Wagnerem a Cardinalovou, a Sellerse div nepadat do záchoda. Kolikrát jsem si vzpomněl na francouzského Fantomase. O kolik je ten lepší!

V podstatě nejde ani moc pochválit herce. Sellers mi tu vyloženě vadil, Niven si hraje svůj standard, Cardinale zápasí s angličtinou. Navíc jsem film viděl v nahrávce z televize s příšerným VHS dabingem, kde každou druhou postavu mluví Miroslav Saic a Nivena na chvíli z nějakého důvodu místo Brabce dabuje Jan Pohan. Přežívá tak prakticky jenom slavná Manciniho znělka. Pokračování jsou možná lepší, ale víte co? Ani to nechci zkoušet. 4/10

a.k.a. Růžový panter

Režie: Blake Edwards

Hrají: David Niven, Peter Sellers, Robert Wagner, Capucine, Claudia Cardinale a růžový panter

Hudba: Henry Mancini
Produkce: United Artists

Velká Británie / USA 1963

CLAUDIA CARDINALE - LOVE AFFAIR

Co? Proč?

Náhodně jsem hledal, jak občas pro legraci dělávám, jestli Claudia taky něco někdy nenazpívala. Našel jsem tohle, co jsem ani neměl sílu dokoukat. Ale tak jestli vám nevadí disco, třeba to zvládnete... Claudia samozřejmě nezpívá, jen tančí a otvírá pusu, za ní dva danceři jak z Možná přijde i kouzelník. Ale tam to aspoň vždycky obrátili ve srandu.

CLAUDIA CARDINALE - PLAKÁTY

 Opět pár plakátů, jako tradičně.

OTTO E MEZZO (1963)

To tak člověk vybere do speciálu film s hvězdou, která v něm skoro není...

Existenciální film o krizi středního věku. Hlavní postava je režisér, který má natočit film, ale vlastně se mu nechce. Má milenku, s kterou si moc nerozumí, ale nechce se mu s ní rozejít. Vztah s manželkou je dávno mrtvý i přes všechny jeho lži a zatloukání nevěr, rozvést se s ní však nechce. Co vlastně chce? Claudii Cardinale? Nebo prostě, aby mu všichni dali pokoj?

Předpokládám, že film má silně autobiografické rysy a Mastroianni tu vlastně hraje Felliniho. Zejmna pasáže z dětství jsou tak specifické, včetně katolické výchovy a setkání s místním bláznem v podání tlusté ženštiny, která klukům pro radost tančí, že tohle nemohlo být jen tak z hlavy scenáristů. Nehodlám si zjišťovat, zda Fellini procházel zrovna rozvodem, každopádně trpká zkušenost se ženami a s vlastním uzavřením sebe do světa vzpomínek a fantazie před světem, to musel tvůrce odžít. Fantazie prolíná skutečný děj a zorientovat se v tom, co je skutečnost a co jen představa je čím dál těžší. 

Je to určitě zajímavý a kvalitní film, ale není pro mě. Možná že za patnáct let se na něj podívám znova a uvidím ho jinýma očima, v tuhle chvíli však ke mně nemluví. Fellini se navíc některými scénami nechává unášet příliš dlouho, dlouho... Třeba Mastroianniho fantazie, kde si ze všech žen ve filmu vytvoří harém, který je mu naprosto oddaný čímž by nejradši řešil svou manželskou krizi, je ze začátku docela zábavná, ale ve výsledku má asi deset minut, což je tak o dvě třetiny déle, než to trvat mělo. Spousta postav je na zabití, hlavně ukecaný filozofující scenárista, u většiny si člověk nezapamatuje, ani jak se jmenují, ani jaká je jejich funkce v ději.

Ale bylo fajn vidět některé herce známé z italských žánrovek v něčem úplně jiném. Zejména Barbara Steele se představí v nečekané poloze, producenta hraje Guido Alberti, Rossella Falk se také objevila v některých už viděných filmech. A Claudia? Hraje spíše symbol, to jediné, co Mastroianniho drží při práci, při osobním setkání s ní však dojde k závěru, že takhle dál už nemůže. CC se objeví asi na pět minut, a přestože se mihne už v úvodní scéně, nedoufejte, na větší vystoupení si dlouho počkáte. 6/10

a.k.a. Osm a půl

Režie: Federico Fellini

Hrají: Marcello Mastroianni, Anouk Aimee, Sandra Milo, Rossella Falk, Barbara Steele, Claudia Cardinale, Guido Alberti

Hudba: Nino Rota
Produkce: Cineriz

Itálie / Francie 1963

LES PÉTROLEUSES (1971)

Claudia opět na západě! Ale takhle se vracet nemusela.

Brigitte Bardot a Claudia Cardinale bezesporu patří nejen k nejslavnějším, ale i nejkrásnějším herečkám světového filmu (minimálně) šedesátých let. Jejich sláva překročila jejich rodné země, zvláště Claudia hrála brzy nejen v Itálii, ale i ve Francii a v USA. Obě si zahrály i v populárních westernech, Claudia samozřejmě v Tenkrát na Západě a v Profesionálech, pro Brigitte Bardot Francouzi vystřihli na tělo film Viva Maria a se Seanem Connerym si zahrála ve filmu Shalako. Že se obě dvě sejdou na jednom plátně a to ve westernovém žánru bylo tedy nasnadě. Jenže to dopadlo jako katastrofa.

Francouzské filmy mám rád. Francouzské komedie mám rád. Ale tenhle film evidentně vytvořila parta erotomanů, kteří se nedokázali pořádně soustředit po zjištění, že píšou western pro dvě sexbomby, jejichž poodhalené plakáty měli vylepené po všech zdech svých kanceláří. Napsat role na tělo herečkám je jedna věc, ale tyhle byly vytvořeny PRO jejich těla. V celém filmu nejde o nic než o to, že se Brigitte a Claudia poodhalují, Bardot se dokonce v jedné scéně odhalí úplně, a na konci se poperou, přičemž na sobě řádně potrhají šaty.

Ale tak dobře, téma je lechtivější. Jenže všechno ostatní je ještě horší. Francouzi točí parodii na western, tudíž všichni ve filmu musí být Francouzi a mluvit francouzsky a utahovat si z Američanů, kteří jim nerozumějí. Není z toho potom vůbec nic. Jen důvod, proč do role šerifa obsadit amerického herce a nemuset ho dabovat. Role šerifa je pak tak trapná, že jsem se chytal za hlavu, kdykoli se tento pitomec objevil na scéně. Děj je o ničem, máme tu partu pěti sexy koček pod vedením Bardotové a partu nadržených kluků pod vedením Cardinalové, a nejde o nic než o konfrontace mezi nimi. Naznačit lesbický vztah mezi oběma hvězdami se scenáristé neodvážili, ale trochu se na tu možnost poukazuje.

Humor většinou tedy spočívá v tom, že se někdo praští, nebo svlékne, nebo někam spadne. Máme tu něco jako hlavního padoucha, ale většinu filmu se ani neobjevuje, takže se nám na něj povede zapomenout, a když se objeví, už jen přidá další šílenství do blázince, který sledujeme.

Jediné, na co se tak dá ve filmu dívat, je Claudia Cardinale. Oproti Bardotové je to skutečně herečka, oslní nejen svou krásnou tváří a nádherným poprsím, ale i skutečně hraje, zatímco Bardotová jen pózuje. Vlastně to je první film, který jsem s BB viděl. Rozhodně nemůžu říct, že by mi jakkoli vadila, ale kladné body tu na její úkor sbírá právě Claudia, a ve scénách bez ní nuda ještě víc stoupá, ať si Brigitte vrtí zadkem jak chce. I její sestry, ostatně obsazené španělskými eurocult herečkami (Emma Cohen, Patty Shepard, Teresa Gimpera) jsou krásné, ale ani jedna nijak víc nezaujme a nemá šanci. O mužském obsazení se nemá ani cenu zmiňovat, kromě šerifa největší role hrají černošsský sluha Bardotové a indiánský sluha Cardinalové.

Hudba Francise Laie ze začátku zněla celkem dobře, ale pak sklouzne ke stejné travestii, kterou je zbytek filmu. Dva body za Claudii, tohle je fakt bída. 2/10

a.k.a. Petrolejářky, The Legend of the Frenchie King

Režie: Christian-Jaque

Hrají: Brigitte Bardot, Claudia Cardinale, Michael J. Pollard, Emma Cohen, Teresa Gimpera, Patty Shepard, Patrick Préjean, Leroy Haynes, Cris Huerta

Hudba: Francis Lai

Francie / Itálie / Španělsko / Velká Británie 1971