THE FABELMANS (2022)

Nejnovější film Stevena Spielberga je vlastně částečně autobiografický, jelikož Spielberg vzpomíná na svoje dětství, na své začátky s filmem a především na svoji vlastní amatérskou tvorbu v dětství na 8 případně 16mm film. 

Je to vlastně film trošku podobného druhu jako například Obecná škola a nebo třeba Tenkrát v Hollywoodu. I z tohoto filmu dýchá především silná nostalgie za dobou mládí autora, který popisuje ne jenom svoje vlastní dětství, ale především rodinné vztahy, proto se film jmenuje Fabelmanovi. V centru jsou nejenom Spielberg, tedy Sammy Fabelman, ale rovněž i především jeho matka a otec. Sammyho sledujeme zhruba od šesti do osmnácti let věku, od chvíle, kdy ho rodiče poprvé vzali do kina, až do chvíle, kdy dostává první šanci u opravdového filmu. Nějaký ucelenější příběh film tedy nemá, což ale vůbec nevadí. Nebo nevadilo by, kdyby všechny části byly tak silné, jak části týkající se Sammyho okouzlení filmem.

Malý Sammy poprvé vidí film Největší představení na světě, kde ho uhrane srážka vlaku převážejícího cirkus. Nejdřív je vyděšen, ale následně si zkouší pořád dokola onu srážku pomocí svých hraček přetvořit. Aby si hračky neničil, matka mu půjčí osmimilimetrovou kameru, a tím rozjede Sammyho nový koníček - natáčení filmů. Scéna, kde Sammy skládá vláčky a následně na koleje postaví auto je vážně úžasná, stejně jako následné Sammyho pokusy natáčet filmy se svými sestrami. A cokoli se týče jeho posedlosti filmem, z toho sálá stejné nadšení a hravost. Sammy později s kamarády točí westerny i válečné filmy, podporován matkou, otec, počítačový inženýr, by ale radši, aby syn šel v jeho stopách. To ale není hlavní konflikt filmu.

Jak jsem napsal, film je o celé rodině, takže do popředí se dostává Sammyho svérázná matka, která, jak brzy zjistíme, něco skrývá. Brzy nám taky dojde, že jde o milostný trojúhelník. Film v tom naštěstí nejde do žádných detailů, ale přece jen, linka s rodiči a rodinným přítelem (a matčiným milencem) je slabší než ta filmová. V druhé polovině dostaneme ještě linku ze střední školy, která jede podle všech šablon, které jsme ve filmech ze střední školy viděli. Naštěstí není nějak moc dlouhá, ale postavy studentů jsou dost šablonovité, a všichni přesně víme, jak tahle linka dopadne.

Naštěstí to je ale film především o lásce k filmu, takže závěrečná scéna maže všechny pochybnosti. Pokud jste viděli dokument o Johnu Fordovi od Bogdanoviche, závěrečnou scénu ve Spielbergově vyprávění znáte. Johna Forda navíc překvapivě hraje David Lynch, což je další plus.

Herce jsem většinou neznal, ale většinou, až na právě šablonovité studenty, jsou výborní. Dost se mi líbily scény se svérázným strýcem, který se jednoho dne zčistajasna objeví, aby navždy zase zmizel. Co se mi rovněž líbilo, bylo, že John Williams vlastně pro film složil hrozně málo hudby, málo jí ve filmu zazní, a když, uslyšíme buď klasickou hudbu, kterou hraje matka na klavír, nebo soundtracky z jiných filmů, kterými Sammy v kině doprovází své amatérské pokusy. 

Po zhlédnutí jsem si vzpomněl na nechvalně proslulý Scorseseho komentář o Marvelovkách, které označil za zábavní park oproti skutečným filmům. Tohle je skutečný film. Film, který dokáže dojmout, rozesmát, přimět k zamyšlení, působí pravdivě, oproti odpadní produkci připomínající vystřihovánky, kdy každý herec natočí před zeleným plátnem své kousky a následně je zakomponován v různých pozicích a velikostech do digitálně vytvořeného prostředí. Jsem rád, že jsem nakonec šel, a škoda, že už se film promítat nebude, a že ho Universal svou politikou nasadit film do kin a na VOD zároveň zabil. 8/10

a.k.a. Fabelmanovi

Režie: Steven Spielberg

Hrají: Michelle Williams, Paul Dano, Seth Rogen, Gabriel LaBelle, Keeley Karsten, Julia Butters, Judd Hirsch, Sam Rechner, Chloe East, David Lynch

Hudba: John Williams
Produkce: Universal

USA 2022

THE SHOW WITH A NAME - KOKOSY NA SNĚHU A SÁM DOMA

 Dvě vánoční klasiky, které jsem řadu let neviděl.

DAY OF THE WARRIOR (1996)

Od tohohle jsem doufal, že dostanu zábavné béčko, plné akce a koz. Andy Sidaris je podobnými filmy proslulý a dokonce se jeho série, kterou točil zejména koncem 80. a v 90. letech točil, nazývá Bullets, Bombs and Babes. Béčko to je. Akce by tu nějaká byla. Koz tu máme do sytosti. Zábavné to ale moc nebylo.

Od začátku jsem měl problém se scénářem. On by ten příběh teoreticky mohl i být zajímavý, zápletka není špatná - špionážní organizace, sledující nebezpečného zločince, zjistí, že se jim někdo naboural do jejich systému, a všichni jejich agenti v poli jsou v ohrožení. To, že agenty jsou především prsaté modelky, to ničemu neškodí, že ano. Vzhledem k tomu, že velitelce Julii Strain, divě erotických videofilmů 90. let, nezbyl na základně už nikdo jiný, posílá do akce počítačovou expertku Tiger, sympaťačku Shae Marks, aby našla jednoho z agentů, zatímco sama Julie se postará o další dvojku. Shae si naverbuje svalnatého pomocníka, ok, teď mě zajímá, co s nimi bude dál, jestli agenta včas najdou... střih. Musíme sledovat onoho agenta někde v lese. Střih, další agentka, kryjící se jako striptérka, se převléká. Střih, padouch Warrior něco řeší. Střih, jsou najati dva pitomí byznysmeni jako nájemní zabijáci. Střih, Julie Strain přijíždí do Las Vegas. Střih, dva pitomí byznysmeni se setkají s Warriorem. Střih, zas někam jinam...

Je v tom postav jako na orloji, od každého se odstřihává pryč, sotva se objeví, a máme tu tolik podzápletek, že je v tom sakra těžké se zorientovat. Hlavní šestice agentů má být asi pro nás něco jako Čtyřlístek, zábavná oblíbená partička, které držíme palce, aby Warriora dopadla. Jak mám držet palce postavám, které nemám ani trochu šanci poznat? V podstatě jsem si akorát vybral pro mě nejsympatičtější, protože nejhezčí, postavu, Shae Marksovou, která je v porovnání s ostatními i herecky poměrně přirozená. Podtrhl bych to herecky, její obrovské silikony s přirozeností nic společného nemají. Bohužel Sidaris nechává jednat hlavně chlapy, kteří jsou neuvěřitelně toporní, a tak jako herečky byly naverbovány podle velikosti poprsí, herci podle velikosti bicepsu. Takže Marksová je většinu filmu bohužel v pozadí a jen občas pózuje s pistolí a velikým výstřihem.

Dokonce dostaneme několik uvozovacích pasáží, kde se máme seznámit s některými z hlavních postav, a to s písničkou! Jenže je to k ničemu. Nejzábavnější je Gerald Okamura ze Samurai Copa jako falešný Elvis, u Julie K. Smith coby striptérky sledujeme jen jak se převléká a následně chodí po městě a do toho posloucháme song o tom, jak je sexy a nebezpečná. Což vlastně ve filmu vůbec neuvidíme, protože většinu filmu nedělá nic než že se sprchuje a převléká.

Padouch Warrior byl bohužel taky castován podle svalů, takže není nic moc. U dalších padouchů je hlavní problém v tom, že film je vlastně komedie, a dvojice byznysmenů má hlavně dělat srandu, což samozřejmě všechno vyznívá trapně. Nejhorší ze všeho je ale "wrestlingový" zápas mezi Strainovou a Okamurou na jedné straně a Warriorem na druhé. 

Půl filmu jsem měl aspoň radost, že sice je film plný nahoty, ale nejsou v něm zdlouhavé sexuální scény. No a někdy v půlce dostaneme čtyři rychle za sebou. Pravda, nejsou moc dlouhé a tvůrci se naštěstí vystříhali toho, že by sebou "herci" mleli, jako že si to strašně divoce rozdávají, jen se hladí a líbají a kamera v detailech zabírá silikony hereček. První člověk ještě vydrží (a je s Marksovou, to je fajn), ale pak jsou další tři rychle po sobě. Konec filmu pak konečně přináší nějakou větší akci, která je ale velmi špatně natočená, asi jako v Policajtovi samurajovi. Smrtelná kořist je proti tomu akční majstrštyk. A když ji zmiňuju, jednu z vedlejších postav hraje Ted Prior.

Tak nevím. Sidarisovy filmy podle popisku slibují tu správnou filmovou pakárnu, ale po tomhle už se do dalších asi hrnout nebudu. 4,5/10

a.k.a. Den warriora

Režie: Andy Sidaris

Hrají: Kevin Light, Cristian Letelier, Julie Strain, Julie K. Smith, Shae Marks, Marcus Bagwell, Raye Hollitt, Rodrigo Obregón, Justin Melvey, Gerald Okamura, Ted Prior, Richard Cansino, Cassidy Phillips, Tammy Parks

Hudba: Ron di Iulio

USA 1996

STONE COLD (1991)

Suspendovaný policista Joe Huff si v klídku chová doma leguána, kterému vyrábí smoothie z pomerančové šťávy, snickersek, brambůrků, vajec i se skořápkami a tabasca. Sem tam si vyřeší něco jako přepadení sámošky, ke kterému se náhodou nachomýtne. FBI mu nabídne, že se může vrátit do akce, když se infiltruje do gangu motorkářů, který šíří drogy a vraždí duchovní (není vysvětleno proč). A protože Joe je vysoký svalovec s blond mulletem a náušnicí, úkol přijme, pronikne do gangu a způsobí obrovské škody, spousty obětí řádění gangu a všechny akce, které pro polapení naplánuje, totálně selžou. Ani toho hlavního padoucha nezabije sám. 

Chvílemi je to tak blbé, až je to srandovní, to zejména u všech akčních scén, ale jindy je to dost nuda. Brian Bosworth působí jako Rainier Wolfcastle, takže táhne to především Lance Henriksen coby šéf gangu. Jinak tu máme všechna klišé, podřízeného člena gangu, který od začátku Joea nesnáší, šéfovu milenku, která mění strany, ustrašené poldy, hrdinu, na kterého se lepí ty největší kočky. K smíchu je, že hned v roce 1991 byl film jako velký americký akčňák koupen do československé distribuce a pro kina i nadabován. Dabing je lepší než film sám, tomuhle by odpovídal takový šestihlasý překrývací spíš než aby hlavní role mluvili Vašut a Rösner. 6/10

a.k.a. Studený jak kámen

Režie: Craig R. Baxley

Hrají: Brian Bosworth, Lance Henriksen, William Forsythe, Sam McMurray, Richard Gant, Arabella Holzbog, Laura Albert

Hudba: Sylvester Levay
Produkce: Columbia

USA 1991

THE SHOW WITH A NAME - PULP FICTION

 Něco málo o klasice.