THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXIX - VYKOUPENÍ Z VĚZNICE SHAWSHANK

 Údajně nejlepší film všech dob. Jak obstojí před našimi kritickými zraky?

A dnes i s bonusem.

SPAGHETTI WESTERN - LOKACE část 2

 Dnešní část už nás zanese do Španělska a to do jednoho z nejznámějších městeček, které však nestálo v Almeríi, ale nedaleko Madridu v lokalitě Hoyo de Manzanares. Producent Eduardo Manzanos Brochero zde nechal v roce 1962 vystavět kulisu westernového městečka nazvanou Golden City. Koncem 60. let k ní byla přistavěna ještě ulice ve stylu Chicaga 30. let. Dnes už z těchto kulis bohužel nestojí vůbec nic.

Jinak jde právě o městečko použité ve filmu Pro hrst dolarů (tudíž ani omylem postavené až pro film Le pistole non discutono) a jeho dominantou je jednoznačně honosný dům v čele, tu jde o haciendu Rojů, tu o saloon, zkrátka jak se hodilo.

Nejdřív pár pohledů na městečko ve filmu pro hrst dolarů:

Le pistole non discutono - zde je šerifem Pat Garrett (Rod Cameron)

Pro pár dolarů navíc - lov na Guye Callowaye

Hacienda Rojosů se změnila v hotel, kam přišel Lee Van Cleef

Hodný, zlý a ošklivý - městečko Valverde, kde je Tuco věšen podruhé

Film Matalo je dalším, kde se odehrává takřka celý děj v těchto kulisách

Minnesota Clay - "dům Baxterů" jasně v pozadí

A dům Rojosů je zde saloonem

Stejně jako později v Mrtvých jezdcích

Kulisy se film od filmu měnily, takže zcela nová fasáda v Una pistola per cento bare

Ve filmu Cry for revenge ale vydržela

A pravděpodobně i ve filmu A Bullet for Sandoval

Jo a tohle nevím, z čeho je, ale městečko snadno rozpoznatelné.

 Fotky z žádného filmu, kde byla využita i ulice ve stylu 30. let, bohužel nemám.

SPAGHETTI WESTERN - LOKACE část 1

Už léta mám rozpřipravovanou sérii na téma míst, kde se spaghetti westerny natáčely, zejména městeček, která se točí v menším počtu kolem dokola. Dnešní je to, které se objevilo prakticky v každém druhém spaghetti westernu, ale nestálo ve Španělsku. Bylo postaveno přímo v římských ateliérech Elios a tudíž se tak či onak objevilo snad v když ne každém, tak každém druhém filmu.

Spaghetti westernová městečka jdou většinou poznat podle určitých dominant. U Eliosu je to, překvapivě, nikoli třeba kostel nebo banka, ale stodola, která uzavírala jednu z hlavních silnic. Druhá strana dlouho byla poměrně nevýrazná, do jednoho koutu ale do průčelí posléze přibyl saloon, a do druhého, přímo proti stodole, kostel.

Ukažme si pár ukázek:

Stálo už v roce 1963 při natáčení flmu Massacre at Grande Canyon

Django jde směrem ke stodole

Pro pár dolarů navíc, Monco jde "přepadnout banku" v Santa Cruz

Massacre Time, stodola opět výrazná

Johnny Oro - město v troskách, stodola drží

Sabata, stodola v pozadí

Díl Sartany s Hiltonem, zde jedna z pozdějších dominant - charakteristický saloon

Pro Velké ticho bylo městečko postříkáno pěnou na holení

Ať žije Django - trochu jiný úhel

týž film, saloon už stojí, zde je hotelem

A do třetice Ať žije Django, tentokrát se stodolou

Další dominanta, kostel, ve filmu Specialista

Dny hněvu, saloon už stojí

Kostel v Sabatovi

I v jeho pokračování

Pohled na druhou, nevýraznou stranu

No a na závěr, kde myslíte, že poprvé věšeli Tuca

JOE MILLARD - THE GOOD THE BAD AND THE UGLY

Přepisy knih do filmové podoby jsou věcí normální, ale je pravda, že původní dílo většinou v tom či onom ohledu utrpí. Doslova to nejde. Naopak přepisy filmů do knih jsem vždycky považoval za odpadek. Jen snaha nahrabat další prachy na úspěšném trháku. Autory těchhle přepisů nebývají většinou sami autoři filmů, takže pisálek je nucen držet se u prostého popisu toho, co se děje ve filmu a nemá možnost vložit do knihy nic svého. Na druhou stranu, dokud neexistovalo domácí video, často to asi byl jediný způsob, jak si film oživit, pokud ho nehrála často televize nebo se nenasadil znovu do kin.

 

U filmů jako je Leoneho dolarová trilogie mi pak jejich přepis do knih připadá vyloženě jako mrhání papírem. Onehdy už jsem tu psal, ale spíš jen info, protože jsem netušil, že dostat se k nim bude nakonec tak snadné. A ejhle, nakonec jsem natrefil na možnost, jak se ke starším knihám ze zahraničí dostat, a tak mi v poličce stojí nejen Millardova adaptace GBU, ale i románová verze Žoldnéře. Teď už nevím, kdo ho napsal, a ani se mi to nechce hledat. Objednávka z Kanady nakonec nebyla vůbec drahá a knihy přišly už asi po dvou týdnech.

 

Po kinoprojekci GBU, o které jsem tu psal minulý týden, jsem zase na nějakou dobu toho filmu plný, poslouchám pořád soundtrack, pouštím si různé videorecenze atp. A tak jsem sáhl i po knižním zpracování. A upřímně řečeno, bylo lepší, než jsem to čekal. Není to nijak tlustá kniha a čte se docela dobře.

 

Spisovatel Joe Millard vycházel z původního scénáře, což způsobuje, že se občas od knihy odchýlí, něco má přeložené jinak a najdeme tu i pasáže, které nejen nejsou v americkém střihu, ale ani v žádném jiném. Z hrdinů jméno zůstalo jen Tucovi. Zlý se tu, tak jako v italštině, jmenuje Sentenza, Blondie je přeložen jako Whitey, autor se ale, asi dle zadání, křečovitě drží spíše označení The Man With No Name nebo lovec.

Hned první kapitola překvapí, protože v ní je obsaženo, co se vlastně stalo s tou bednou zlata a jak se dostala na Sad Hill. Následně Sentenza přijíždí za farmářem (zde jménem Mondrega) a vše probíhá, jak to známe. Tuco je chycen Whiteym (který má mít dokonce tak světlé vlasy, že vypadají jako bílé) a probíhá známá výměna. Během střetu Sentenzy, Tuca a Whiteyho v jednom z měst (ve filmu Val Verde) se tu dozvíme, odkud se Tuco zná se Sentenzou a že Sentenza a Whitey o sobě slyšeli.

 

Tuco je nakonec ponechán v poušti a může si nechat provaz, zasranej blonďák odjíždí, a tady následuje další odchylka. Po výslechu Marie totiž Sentenza sleduje bitvu a následně se jede vyptávat do rozbombardované pevnosti. Bitva se, předpokládám, ani netočila, to by byly vyhozené peníze za nedůležitou scénu. Každopádně je to ta bitva, jejíž šrapnel později zasáhne do děje. Až po scéně v pevnosti následuje zajetí Whiteyho v hotelu, kde je ale Tuco na něj sám. Místo honičky za doutníky se teprve teď dá Tuco dohromady s pár Mexičany, ale bez jakékoli slepice, a poštve je na Whiteyho, který si v klídku táboří u řeky. Tohle je tak fádní akce, že se nedivím, že se do filmu nedostala. Ještě než se Tuco a Whitey dostanou do pouště, sledujeme Sentenzu, jak se poptává po zajateckém táboře Battleville (sic) a Billu Carsonovi, následně najde mrtvá těla vojáků včetně seržanta mířícího do Battleville, jemuž ukradne uniformu a identitu. Takže takhle se dostal do toho tábora! 

 

Whitey projde pouští jako na grilu, proběhne setkání s Carsonem/Jacksonem, je tu rozšířené mučení v poušti, hledání nemocnice v nočním ležení, pobyt v klášteře, střet s bratrem, Whiteyho rozjímání nad mrtvými vojáky i následné zajetí. Dozvíme se, že postava, kterou hraje Aldo Sambrell, se i zde jmenuje Sambrell. U scény v táboře jsou velmi mírné odchylky. Scéna, kdy se Sentenzovi muži přidají k Sentenzovi a Whiteymu následuje hned za jejich odjezdem z tábora.

 

Tuco Wallace vyhozením z vlaku úplně nezabije, ale jen omráčí. Když poté utíká, zjistí, že pistole, kterou měl Wallace u sebe, je ta jeho z obchodu. Proto ji pak Whitey může poznat. V rozbombardovaném městečku už nikdo není a není už ostřelováno. Pistolník s jednou rukou není známý ze začátku, který v knize chybí, a jmenuje se Elam. Jack Elam ho měl původně hrát.

 

Už se budu asi držet jen větších odchylek. Ty největší přijdou až po velké bitvě. Hned po ní totiž sledujeme Sentenzu, kterak přijíždí na Sad Hill, hledá hroby, jestli nebude mít štěstí, a pak jen čeká na Tuca a Whiteyho. Ti přijíždí spolu. Žádná děla, žádný umírající voják, žádná Ecstasy of Gold. Společně najdou hrob Arche Stantona a Tuco se pokusí Whiteyho zbavit. Jenže jeho pistole klapne naprázdno. Whitey ho donutí, aby vykopal hrob, přichází Sentenza, a teď Whitey vytáhne trumf se špatným hrobem. Jméno napíše na papír a ne na kámen a duel je pouze Whitey vs Sentenza s tím, že Tuco se oba snaží ukecat, aby se s ním po svém vítězství rozdělili. Pak už je vše jak ve filmu, jen vysvětlení, že provaz na konci je provaz z hotelu, který posléze Whitey ukradl, je docela zbytečné.

V čem se kniha silně liší od filmu je ukecanost. Kde Eastwoodovi stačí jedno slovo, obvykle následuje třířádkový proslov. Vše se dovysvětluje, dovysvětluje, dovysvětluje, až to hezké není. Navíc dialogy jsou dost šroubované a veškerý vtip v nich zaniká. Celkově si nejsem jist, jak spisovatele Millarda ohodnotit, zda to, jak se mi to dobře četlo, souvisí s tím, jak mi jel film před očima a hledal jsem hlavně rozdíly. Asi ano - třeba třístránkový popis bitvy, kterou Sentenza sleduje, mě číst opravdu moc nebavil.

Ze scén, které se prokazatelně točily, tu není úvod v městě duchů, slepice, scéna v Socorru a scéna, kde Angel Eyes Blonďákovi vysvětluje, oč vlastně jde. Otázka je, zda byly do scénáře zařazeny až později, nebo zda je Millard vynechal.

 

No, poměrně lacině jsem našel i pár dalších dílů knižní série, takže už je mám objednané. Někdy si je přečtu a uvidím. Ty, co po filmech následují, ale asi za moc stát nebudou.

TAK NÁM SMAZALI PODCAST

 A kterej, paní Müllerová? My jich tam měli 28. Jo, ten s Hochy z Brazílie. No, důvod je sice úplně špatně, ale nemůžu říct, že jsem to nečekal.

 

Vysvětlení tkvělo v tom, že jsme údajně šířili nenávistné názory. Doslova že šlo o "obsah oslavující nebo podněcující k násilí proti jiné osobě nebo skupině lidí. Kromě toho nepovolujeme žádný obsah, který vybízí k nenávisti vůči někomu jinému nebo skupině lidí na základě jejich příslušnosti k chráněné skupině." To jsme samozřejmě neměli a nedělali, kdyby si kdokoli dal tu práci a poslechl si, o čem je řeč, nemohl by za žádnou cenu dojít, že by kdokoli z nás podněcoval násilí vůči skupině lidí na základě jejich příslušnosti k chráněné skupině. Apropo, co je to chráněná skupina?

Ve znělce jsem použil vzhledem k tématu, inspirován filmem Zítra vstanu a opařím se čajem, archivní autentické záběry nějaké přehlídky v Německu, kde pochodují esesáci a wehrmacht, všude visí hákové kříže a hajluje se jedna radost. Příčina samozřejmě nebyla v tom, že bychom chtěli zobrazné oslavovat, právě naopak. Upřímně, už když jsem to stříhal, mě ty ukázky docela děsily. Ta pochodující masa byla tak odlidštěná, až z toho mrazilo. Na druhou stranu, neudělali jsme dokument o nacismu, hitlerovském Německu a druhé světové válce, takže beru to, že jsem to tam dávat nemusel. I když mám pocit, že to by Brettschneiderové dnešních dnů rovněž nahlásili a bylo by to smazáno, ač bychom třeba líčili nespravedlnosti konané v protektorátu na náboženských menšinách.

 

Proti smazání jsem se odvolal, ale zbytečně, automat zřejmě rozpoznal hákové kříže a víc ho nezajímalo.

 

Z celé věci jsem trochu v rozpacích. Nemám ani chuť se nějak rozčilovat, protestovat, urážet se. Na druhou stranu jsem neudělal nic, co by skutečně bylo proti zásadám používání Youtube. Přece jen, zobrazení historických záběrů samo o sobě není nijak škodlivé. Chtělo by to se zamyslet, jaký je rozdíl v konstatování faktů a šíření ideologie. Když učitel žákům v hodině ukáže historickou fotografii s hákovým křížem, dělá to proto, aby je poučil. Špatně by bylo, kdyby je učil hajlovat. Třeba. Stejně by se mělo přistupovat k videím na Youtube, filmům atp. 

 

Na celé věci je asi nejvíc špatně to, že se pořád najde hromada idiotů, pro které je Hitler legrační strejda s knírem, který poslal každého do plynu, což je přece sranda, nebo hůř, ideál toho, jak zatočit s tím, co těmto idiotům na světě vadí. Ale zakazováním a potlačováním se nezbavíme těchhle idiotů ani omylem. Spíše se utvrdí v tom, že mají pravdu.

 

No a my ostatní jsme jen rozmrzelí z toho, že obsah, na kterém jsme si dali záležet, nám smazali, a ještě týden nemůžu nic nahrávat. Ne, že bych měl co. V podcastu jsem upravil znělku a pro jistotu jsem nahradil i fotku G. Pecka před nacistickou vlajkou na konci. Nová znělka je asi dokonce i vizuálně lepší než ta stará, takže až ji budu moct nahrát, asi uznáte, že se vlastně nic nestalo.