REŽISÉŘI (italského) DIVOKÉHO ZÁPADU III

Dnešní profily patří režisérům, kteří se ve většině své tvorby zabývali převážně jinými žánry než westerny, pár jich však také natočili. Takže spíše jde o připomínku kdo ze slavných či známějších italských režisérů taky natočil western.

MARIO BAVA (1914 - 1980)

Bava začínal jako kameraman a trikař a zde možná má počátek jeho specifický estetický styl, který rozvinul především v hororech a kriminálních thrillerech označovaných jako giallo, kterýžto žánr vlastně spoluzaložil. Narozdíl od Hitchcocka, který byl zjevně jeho vzorem, si však nemohl dovolit točit jen určitý druh filmů a musel přijímat různé komerční nabídky - mezi které se řadí i jeho tři westerny. První podepsal jako John Old a jedná se o film La strada del Forte Alamo z roku 1964. O va roky později se pak spolupodepsal pod film Ringo del Nebraska, jenž však byl z většiny natočen španělským režisérem Antonio Románem. Poslední, tentokrát samostatný a přímo Bavou podepsaný spaghetti western vznikl roku 1970 a jmenuje se Roy Colt e Winchester Jack, komediální western s Brettem Halseyem a Charlesem Southwoodem. 

DAMIANO DAMIANI  (1922 - 2013)

Damiano Damiani začínal jako neorealistický filmař a většinu kariéry tvořil sociálně-politicky-kriminální dramata, v nichž z levicového hlediska kritizoval korupci, mafii a další dodnes nevyřešené nešvary italské společnosti. U nás je jeho nejznámějším dílem seriál Chobotnice, za minulého režimu se ale právě pro svou levicovost a "nastavování zrcadla" u nás promítaly často i jeho další filmy (Vyšetřování skončilo - zapomeňte, Den sovy, Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky a další). Často v nich hráli i spaghetti westernoví herci jako Franco Nero, Claudia Cardinale, Gian Maria Volonté, Giuliano Gemma, objevil mladičkou Ornellu Muti. Westerny natočil dva. Zatímco první, Kulka pro generála, zapadá naprosto přesně do linie politicky vyhraněných filmů, zřejmě jen z finančních důvodů přijal roku 1975 nabídku na natočení Sergiem Leonem produkované komedie Chytrák a dva společníci, která skončila dosti bezútěšně i kvůli přetahování Damianiho na jedné a Hilla a Leoneho, který chtěl mít všechno pod kontrolou, na druhé straně.

LUCIO FULCI (1927 - 1996)

Přestože Lucio Fulci natáčel filmy snad všech žánrů jako komedie (La pretora), kriminální filmy (Luca il contrabbandiere), dobrodružné filmy (Bílý tesák) i westerny, nejvíce se zapsal jako tvůrce hororů, a to až svou pozdní fází kariéry. K zombíkům, s nimiž si ho všichni dnes spojují, se dostal až filmem Zombi 2 (přičemž neexistuje film Zombi 1, tak byla pouze v Itálii uváděna Romerova Noc oživlých mrtvol Úsvit mrtvých - díky Kubasovi za opravu). Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se věnoval spíše tvorbě giallo thrillerů (Una sull'altra, Muka neviňátek, Una lucertola con la pelle di donna). První western natočil roku 1966, šlo o film Tempo di massacro s Francem Nerem a Georgem Hiltonem. Už zde se objevují typicky brutální Fulciho manýry - hlavní padouch nechá roztrhat člověka psy, hrdina je krutě zbičován a popálen apod. Film I Quattro dell'apocalisse jsem neviděl celý, Stříbrné sedlo je spíše rodinným westernem, byť i zde se na mrtvých objevují krvavé efekty a dojde ke zbičování dítěte. Opět tu však došlo k neshodám s hlavním představitelem Giulianem Gemmou.

UMBERTO LENZI (1931 - 2017)

Multižánrový režisér, který točil snad všechno, co bylo zrovna v kursu. Peplum, Sandokana (se Stevem Reevesem), špiony (Špioni milují květiny), komiksy (Kriminal), westerny, giallo (Paranoia, Orgasmo, Sedm krvavých orchidejí), válečné filmy (Attentato al tre grandi), kanibalské horory (Vymítač kanibalů, Ženy od hluboké řeky), zombie horory (Velký útok zombies) a kriminální filmy (Milano odia - la polizia non puo sparare), přičemž poslední tři jsou v jeho tvorbě nejčastější a nejpopulárnější. Z častých spolupracovníků by se dali zmínit Tomas Milian, Carroll Baker, Ida Galli, Henry Silva, Maurizio Merli či Ivan Rassimov. My se pozastavíme u jeho dvou westernů, které, podle svých slov, zrovna v lásce neměl. Taky podle toho vypadají. Ani jeden není ničím výjimečný, spojuje je jen to, že v obou hraje hlavní roli John Ireland. První, Una pistola per cento bare, je klasickým příběhem o pomstě, kterou koná Peter Lee Lawrence, druhý, Tutto per tutto, zase honičkou za zlatem, po kterém jde až moc lidí včetně Marka Damona, Eduarda Fajarda či Fernanda Sancha.

CARLO LIZZANI (1922 - 2013)

Původně neorealistický tvůrce, autorsky plodný až do pozdního věku. Stejně jako Damiani se věnoval spíše sociálně-politicky orientovaným filmům, občas s kriminální tématikou (Bandité v Miláně, Barbagia s Terencem Hillem, Torino nera s Budem Spencerem - oba v neobvykle nekomediálních rolích), popřípadě historickým námětům (Poslední dny Mussoliniho s Rodem Steigerem, Henrym Fondou či Francem Nerem). Westerny natočil dva. První, Balík dolarů, pravděpodobně jen z finančních důvodů, pod pseudonymem. Opět jde o klasické schéma pomsty. Druhý, Vymahač (Requiescant) vypadá osobitěji - ostatně si v něm zahrál i Lizzaniho kamarád Pier Paolo Pasolini.

ANTONIO MARGHERITI (1930 - 2002)

Další multižánrový tvůrce, tentokrát s poměrně bohatou westernografií, ovšem nejproslulejší je asi jako autor gotických hororů. Točil ale leccos - peplum, válečné filmy, akční filmy, kriminálky, komedie, sci-fi, dokonce i napodobeniny Buda Spencera, kterého u něj suploval Fernando Bilbao. První western natočil roku 1967 a šlo o poněkud komediálně laděný Dynamite Joe. Následovaly dva westerny připomínající spíše gotické horory - Vengeance s Richardem Harrisonem a And God Said to Cain s Klausem Kinským netradičně coby protagonistou. Následující dva westerny vytvořil ve spolupráci s Lee Van Cleefem, vždy netradičně s někým spárovaným - v The Stranger and the Gunfighter došlo ke spolupráci s hongkongskými Shaw Brothers a tak došlo ke smíchání kung-fu a spaghetti westernu, v Take a Hard Ride zase ke spojení spaghetti westernu a blaxploitation včetně jeho největších hvězd Jima Browna, Freda Williamsona a Jima Kellyho. Posledním westernem je obskurní komedie Whisky a duchové, v níž se objevuje opět Fernando Bilbao.

SERGIO MARTINO (1938)

Sergio Martino začínal u westernů jako scenárista, posléze začal točit jako dvorní režisér společnosti Dania, patřící jeho bratru Lucianovi. Jeho prvním filmem byl western Arizona Colt Returns, kde Giuliana Gemmu z prvního dílu vystřídal Anthony Steffen. Vzápětí se ale Martino pustil do tvorby giallo filmů s výraznou erotickou složkou, kde často hrála hlavní roli Edwige Fenech (Lo strano vizio della signora Wardh, Tutti i colori del buio, Your vice is a locked room and only I have the key), popřípadě bez ní (La coda dello scorpione, Torso). Věnoval se i kriminálním filmům, erotickým komediím opět s Edwige a dalším různým žánrům, později i postapokalyptickým filmům. K westernu se vrátil už jen jednou, zato skvěle - roku 1977 vytvořil film Mannaja s Mauriziem Merlim v hlavní roli.

LES AVENTURIERS (1967)

Na Dobrodruhy jsem se chystal už hodně hodně dlouho. Jenže napoprvé jsem si četl komentáře na čsfd, které mohou sice hodně inspirovat ke zhlédnutí, ale pokud zde řádí LiVenturové a další, mohou odradit tím naprosto nejhorším způsobem - vyzradit konec. Nejlépe kdo z postav přežije. Paráda. Pak jsem konec viděl v jednom jinak pěkném sestřihu, a ještě jsem se to jednou, abych na to náhodou nezapomněl, dočetl v biografii Lina Ventury, kterou napsala jeho žena Odette. A vykecala tam konce mnoha Linových filmů. Díky, paní Venturová, to jste fakt nemusela. Taxi do Tobruku teď asi taky ještě nějakou dobu neuvidím, snad se mi podaří zapomenout, jak píše, že končí.

Jinak znělo to samozřejmě velice dobře, námětem, obsazením, ale trochu mě odrazoval i autor scénáře, kterým byl José Giovanni. Ten měl u svých filmů dobré náměty, ale neměl je moc zvládnuté dramaturgicky, většinou se rozpadají do několika epizodických částí, kdy se dlouho čeká, jak nová souvisí s tou předcházející. To je bohužel případ i Dobrodruhů, kteří jsou vlastně rozděleni na tři třetiny. A je sice hodně sympatické, že naprostou většinu času strávíme s hlavními hrdiny, které si nejde neoblíbit, ale doplácejí na to negativní postavy, které se zjevují z čistého nebe a bez jasných pohnutek. Chyběla mi tam větší provázanost, sevřenost, napětí. Nechci spoilovat, ale řekněme že od jisté chvíle jsem potřeboval nějaké výraznější pojítko, abych měl důvod zajímat se o hrdiny dál.

Jinak se ale moc nedá vytknout. Scény nejsou napsané špatně, všechny tři hlavní postavy jsou trojrozměrné a jejich vztah zajímavý, každá má svou motivaci, své plány a svůj důvod konání. Ze všech tří je výkonem i charakterem jasně nejlepší Lino Ventura, Delon se snaží, hraje dobře, ale nemůžu si pomoct, prostě je mi pořád trochu protivný. A Joanna Shimkus je krásná a hraje taky dobře. Ze známějších tváří se objevuje Serge Reggiani jako nebezpečný vágus (trochu jsem si vzpomněl na Corbucciho Hellbenders a žebráka Ala Mulocka - Reggianiho postava je ale větší a zajímavější), Paul Crauchet coby podvodník a Guy Delorme, Rochefort ze Tří mušketýrů z roku 61, jako nemluvný zabiják, ovšem ten má jen omezenou roli. De Roubaixova hudba je celkem pěkná, ale občas jsem měl dojem, že dodal jen pár skladeb, takže titulní hraje i v nepříliš vhodných scénách. Byť nejen hudbou jsem měl z filmu takové smíšené pocity, na jednu stranu spíš smutek (možná ale ovlivněné vědomím těch hnusných spoilerů), na druhou veselé bláznění hlavní trojice. 7,5/10
PS. Závěrečný záběr připomíná konec Násilníka s Eastwoodem, ale pevnost Boyard má mnohem lepší atmosféru než Alcatraz ;)

a.k.a. Dobrodruzi
Režie: Robert Enrico
Hrají: Alain Delon, Lino Ventura, Joanna Shimkus, Serge Reggiani, Paul Crauchet, Guy Delorme, Hans Meyer
Hudba: Francois De Roubaix
Scénář: José Giovanni, Robert Enrico
Produkce: Societe Nouvelle De Cinematographie
Francie / Itálie 1967

JAROSLAV FOGLAR - SVORNÍ GAMBUSÍNI A JINÉ PŘÍBĚHY

Před několika lety jsem tu psal o knihách od Foglara s tím, že komiksy doplním později. Rychlým šípům už jsem se tu taky věnoval, a tady je ten zbytek.

Když jsem pořád tak, jako malý, listoval tím souborným vydáním Rychlých šípů, v ediční poznámce jsem se dočetl letmo o několika dalších komiksech, jež Foglar psal. Včetně třeba Kulišáků, z nichž tam byla i ukázka. Tehdy jsem si myslel, že se k tomu asi nedostanu. No a nedlouho na to jsem ve veřejné knihovně objevil tuhle knihu se zbytkem Foglarových komiksů, která vyšla nedlouho po Šípech a obsahuje ten zbytek. Tehdy mi to samozřejmě všechno přišlo skoro až dokonalé, i když jsem některými komiksy listoval raději než jinými. Očtené jsem je měl ale všechny. Podívejme se na ně dnešníma očima. Tedy budu spíš vzpomínat, ale některé části jsem si pročítal i po letech.

SVORNÍ GAMBUSÍNI
Vycházelo v časopise Správný kluk roku 1943, kreslil Bohumír Čermák. Ve výsledku nakonec jen roztažená historka o ukradeném míči a čtyřech klucích, kteří založí klub. Jediné jméno, které si vybavím, je Šikejz, což byl padouch (navíc jsem si ho pamatoval jako Fikejze a ne Šikejze). Takže spíše nepamětihodná, nijak extra kreslená záležitost. Vlastně do knihy navíc nově překreslená, původní verze vypadala naprosto odlišně.

Barč vs. Čermák

MEDVĚDÍ DRUŽINA
Opět jen dvě epizodky ze života jedné skautské družiny, skoro jako by to vypadlo z knihy Pod junáckou vlajkou. Opět nic, co by nějak výrazně utkvělo, snad jen obrázky. Fischer je klasik, jeho předchůdce, ve skutečnosti chlapec z Foglarova oddílu, mi ovšem nepřišel zase tak špatný. Medvědí družinu však záhy vystřídaly Rychlé šípy, což je asi dobře, byť kdyby byl tento seriál rozsáhlejší, nevadilo by mi to. (Zatímco Svorní gambusíni pokračování nepotřebovali.)

PIM A RED
Dobrodružný seriál o dvou klucích běhajících stále v trenýrkách, bojujících s bandity. Jeden z nich je Indián a mluví v infinitivech. Rasismus!! Ne, dělám si legraci. Docela mě to bavilo. Takové kratší dobrodružství rozsahu povídky. V šedesátých letech byl seriál nově překreslen pro časopis Tramp, ale naštěstí černobíle - naštěstí proto, že editor raději sáhl po původní verzi, ačkoli ta nová nevypadala špatně.

Dobrila (Vpřed) vs. Klička (Tramp)

ZA POKLADY STARÝCH INKŮ
Druhé dobrodružství Pima a Reda,v němž už ale dostali spíše vedlejší role a hlavní pozornost získává namyšlený "zálesák" Grizzly. Předchozí seriál kreslil chorvatský kreslíř Saša Dobrila, tento Václav Junek, jehož kresby se mi, ani v Rychlých šípech, nikdy příliš nelíbily. Seriál je navíc strašně rychle ukončen, hlavně kvůli komunistickému zákazu časopisu.

KULIŠÁCI
Olympia tímhle asi vypálila rybník BB Artu, který tak nemohl Kulišáky zařadit do žádné Velké knihy komiksů ABC :) Je fakt, že ke Strážcům by Kulišáci pasovali. Ale sem samozřejmě patří spíš. Foglar je evidentně netvořil moc rád, chtěl dělat Rychlé šípy. Stejně tak kresba Jiřího Krásla (nebo spíš malba) není nic moc. Moc schematické, málo živé, a půlka lépe předělaná jako Rychlé šípy.

K PRAMENŮM NEZNÁMÉ ŘEKY
Nijak moc propracovaný ani rozsáhlý dobrodružný seriál psal Foglar pro Mladou frontu, kde seriál kreslil Oldřich Jelínek z Dikobrazu. V 90. letech došlo k přepracování Miroslavem Schönbergem, který tomu dodal o dost atraktivnější formu. Až je škoda, že scénář není nijak moc dobrý.

Schönberg (Skaut-Junák) vs. Jelínek (Mladá Fronta)

VÁHY ŽIVOTA A SMRTI
Překreslená povídka, původně od Josefa Bíbra-Bikina, do knihy však upravena (tzn. totálně něco jiného). Nevypadá to špatně, ale trochu mi vadilo, jak se postavám obrázek od obrázku totálně mění obličeje. Prozaická verze je působivější, z tohohle myslím víc čpí ta agitka proti alkoholu. Ale proč nevarovat proti pití za volantem - v době, kdy povídka poprvé vyšla, to snad ještě ani nebylo zakázané.

Bíbr vs. Barč

PŘÍBĚH ZE TMY
První z totálně předělaných komiksů pro tuto knihu. Původní povídka je dost děsivá, je fakt, že původní verze komiksu naopak vypadala jako kreslené vtipy z časopisu Sorry, ale když jde o soubor existujících komiksů... takhle jde o prakticky vytvoření nového díla. Nové kresby vytvořil Michal Kocián a ne špatně.

Železný vs. Kocián. Za překreslení jsem na jednu stranu rád...

LOV NA NETVORA
Druhé nové zpracování povídky, která mě tentokrát nebavila nikdy. Ani v próze, ani v komiksu. Kociánova kresba mi navíc přijde trochu zmatečná v tom, že se jedná o jedno okénko a na něm několik výjevů.

Železný vs. Kocián, č. 2

BOJ NA ČERTOVCE
Pro změnu něco tradičnějšího. Opět skautská tématika, městská romantika. V hlavní roli sám Foglar. Existuje i druhá verze, vypadající něco mezi Trnky Brnky a obrázky devítiletého dítěte.

Zeman vs. Vincenc (Kometa). Toho Vincence snad nemysleli vážně

NYAM, NEJLEPŠÍ Z DOBRÝCH
Povídka připomíná příběh o Royovi z Hochů od Bobří řeky, akorát přesunutý do Jižní Ameriky. Na tomhle mi vždycky vadila Balákova malba, která sice vypadá poměrně realisticky, ale zato ošklivě a staticky.

NIKDY NEVZDÁVEJ
Z kreslených povídek asi nejlepší, byť předloha mi nikdy nijak hvězdná nepřišla. Tady to zachraňuje Grbavčicova kresba, která je skvělá. Realistická, dramatická, akční.

CHATA V JEZERNÍ KOTLINĚ
Tohle už je překreslený román a samozřejmě klasika. Stejně jako další dva komiksy, Záhada a Stínadla, není text do komiksu převeden úplně nejlépe, spousta textu a mnohé situace jsou provedeny dost zkratkovitě, ale desetiletému dítěti tohle vůbec nevadí. Dernet je asi nejděsivější Čermákův šílený dospělák vůbec. Jinak vlastním černobílý sešit s tímto komiksem, který jsem se však pokoušel podle barevné verze vybarvovat fixkami. Po dvou a půl stránkách mě to přestalo bavit. Také jsme měli se sestrou sešitové vydání románu s ilustracemi převzatými z komiksu, ale to jsme blbci rozstříhali a vybarvovali. 

ZÁHADA HLAVOLAMU & STÍNADLA SE BOUŘÍ
Záhadu jsme měli taky černobílou! Po filmu to byly asi první kreslené Rychlé šípy, co jsem viděl, ale tehdy mě to tolik neoslovovalo ještě. Kam ten sešitek ale jenom přišel? Vzhledem k tomu, že jde o stripy a mnohé kapitoly jsou zkráceny na pouhou stránku, tedy jediný řádek, vypadá komiks docela zkratkovitě, ale jako doplněk k románu bohatě stačí. Existuje i zcela nový komiks Tajemství Velkého Vonta, ale ačkoli jsem ho při práci ve skladu knih v ruce držel několikrát, vlastně jsem nikdy nezalistoval.

MODRÁ ROKLE, ZTRACENÝ KAMARÁD, JESKYNĚ SATURN
Tohle spíš mělo být mezi původními komiksy, z tohohle kniha vznikla až později. Saudkovy kresby, tolik se lišící o všeho ostatního z knihy, mě jako malého na jednu stranu děsily, na druhou fascinovaly. Škoda, že jak příběh postupuje, je děj čím dál slabší a slabší. Modrá rokle i Ztracený kamarád ještě jdou, ale Jeskyně už je docela slabota - a vlastně i kresebně. Foglar se už docela vykrádá a z členů příliš velikého klubu je vlastně jedinou výraznou postavou Denny, člověk si všimne ještě Romana a Špuntíka, ale třeba Altar a Barvín jsou dost do počtu. A trio Milda - Haryk - Fretka zdaleka nemá na Bratrstvo kočičí pracky.

Rychlé šípy byly a jsou ve Foglarově komiksové tvorbě jednička. Vydat ten zbytek ovšem byla záslužná myšlenka. Jen je škoda, že místo originálů nám na mnoha místech editor přináší zcela nové kresby, byť vhodnější. A to ještě nabitý doslov Noska - Windyho sděluje, že kdyby byl nalezen někdo, kdo umí kreslit jako Fischer, byly by překresleny i první tři příběhy Medvědí družiny! V posledních letech vyšlo všechno znovu v několika sešitech po stovce - až na Modrou rokli. Předpokládám, že kvůli problémům s právy. Kromě toho, pokud by sešit vyšel, kvůli spekulantům by se jeho cena pohybovala okolo tisícovky - jen proto, že je to Saudek.

LA VIA DELLA PROSTITUZIONE (1978)

Cesty páně jsou nevyzpytatelné. Když jsem ze zvědavosti zkusil onehdy první díl série Black Emanuelle s Laurou Gemser, měl jsem za to, že to bylo i moje poslední setkání s touto sérií. Nicméně máme skoro o tři roky později a najednou jsem dostal chuť se na něco z toho zase podívat. Volba padla víceméně náhodně na tento film.

Takže copak to tu máme. Film tentokrát režíroval Joe D'Amato, proslavený to tvůrce úchyláren toho nejhrubšího zrna. Stejně jako jeho ostatní Emanuely se i tento film zabývá vážnější tématikou, respektive jedná se samozřejmě o její exploataci. Na rozdíl od dalších filmů odehrávajících se mezi kanibaly, zombiemi či bůhvíčím dalším je tento film spíše snahou o krimithriller... teda, takhle, v první řadě jde samozřejmě o sex. Ale oproti té první Emanuele tu aspoň už nějaký ten příběh máme. Emanuela, bůh ví, čím to byla v prvním filmu, je novinářkou a snaží se najít nějaké zajímavé téma. Začíná to prakticky stejně jako první film, Emanuela přijede za kamarádkou do Afriky, kamarádka souloží s automechanikem, zatímco Emanuela to sleduje, pak se seznámí s dalšími lidmi, což znamená více sexu... V tuhle chvíli jsem to nevypnul hlavně kvůi názvu. Bude tam tedy něco s tím obchodem s bílým masem? Kdy ti boháči Emanuelu a její kamarádku unesou nebo tak něco?

Emanuela si naštěstí všimne na letišti Gabriela Tintiho (svého manžela) provádějícího divné věci (je tam s jinou ženskou!) a pak se vrátí do New Yorku. Tím skončí nudnější úvod s Venantinem Venantinim v naprosto zbytečné roli a začíná náš příběh. Emanuela pátrá, co to ten Tinti prováděl a kdo to je, a přes známé a jejich známé zjistí, že je to obchodník s bílým masem. To je sólokapr! Emanuela se tedy rozhodne stát se prostitutkou, aby mohla napsat velký článek. Takže se přestrojí za chudou dívku (s velkými náušnicemi) a jako náhodou Tintiho potká. Ten ji pozve k sobě do bytu s tím, že jí pomůže. V bytě jí oznámí, že bude prostitutkou a co bude dělat. Jako, fajn. Jste kuplíř, pozvete si domů neznámou dívku a první, co uděláte, je, že jí na rovinu řeknete, co bude dělat. Emanuela odjíždí do San Diega (aniž by se s Tintim vyspala, zvláštní...), aby tam pracovala v bordelu a snaží se o všem zjistit co nejvíc, v čemž jí pomáhá malý foťáček maskovaný jako zapalovač. V bordelu je samozřejmě skvadra divných lidí, včetně chlapa maskujícího se jako dlouhovlasá nalíčená buzna (=stereotypní homosexuál ze sedmdesátkových italských filmů, aby se někdo zbytečně neurazil) či majitelky, která je samozřejmě lesba. Emanuela je, jaký div, odhalena (teď nemyslím ze šatů) a požádá buznu o pomoc. Jo, promiňte, tohle už je skoro konec, ale tak co. Jestli se na to někdo budete dívat, stejně ne kvůli příběhu.

Takže konec mi přišel asi ze všeho nejlepší. Buzna se rozhodne Emanuele pomoci utéct (mimochodem se za buznu jenom z nějakého důvodu maskuje, protože se s Emanuelou taky vyspí) a vyhledá jakousi existenci v kuželkárně. Existence mu ale sdělí, že majitelka o všem ví a on a pár dalších hitmanů v kuželkárně na buznu a Emanuelu čekají, aby je vyřídili. Buzna se začne rvát a začíná bitka skoro spencerovských rozměrů. Už jsem čekal, že začne hrát Dune Buggy. Což by bylo lepší než zdejší hudba, protože ta je jednoduše otřesná. Nejen, že je to disko, ale je to hrozný disko a ústřední písničku snad nazpívala zmiňovaná buzna, která momentálně mlátí bouchače hlava nehlava. Nakonec je však přeprána a umlácena kuželkou! Emanuelle je následně všemi hitmany znásilněna. Pak ji odvezou do nemocnice, kde jí mají udělat lobotomii. Jak tam Emanuela leží přikurtována k posteli (měl jsem pocit, že tyhle pásy by přetrhla i sama padesátikilová Laura), všimne si náklonnosti jedné ze sester (aby si nevšimla, když jí sahá na prsa). Ve vhodnou chvíli ji svede a po sexu uspí chloroformem. Následně zdrhne na rybářské lodi, kde si lístek domů odpracuje - víme všichni jak. Pod titulky výstižně sledujeme loď zmítající se sem a tam, jak ji nikdo neřídí, protože se všichni věnují Emanuele.

Hraješ dneska blbě, Gabriele. Nedostaneš večeři.

Je to samozřejmě hrozná kravina, ale tentokrát jsem se, tedy ve druhé polovině, docela nad nesmyslností bavil. Laura je sympaťačka, takže i přes to, že Emanuela je nejen promiskuitní, ale i hloupá (ovšem má tu někdo mozek?), tak jsem jí tak nějak držel palce, aby... já nevím co. Prostě mě bavilo ji sledovat i oblečenou. Tentokrát naštěstí nejsou součástí hardcore záběry natočené s dabléry, takže veškerá erotika zůstává náznaková, tzn. vidíme jen zcela odhalené ženy, mužům jsou přirození kryta, a jestli je u žen vůbec v klíně něco vidět, nevím. Erotické scény, dlouhé, zbytečné a zdržující, jsem přeskakoval, a u toho, co jsem viděl, jsem se na tohle vážně nezaměřoval :) Ostatně snad jen Laura tu stojí za vidění (ale zase je hodně pěkná, to jo), ten zbytek jsou nepříliš hezké italské pornoherečky nebo jiné ženy, které posbírali někde cestou. Kdyby šlo hlavně o ten příběh, který je samozřejmě k smíchu, tak by se mi to asi líbilo víc. 3/10

a.k.a. Emanuelle and white slave trade
Režie: Joe d'Amato
Hrají: Laura Gemser, Gabriele Tinti, Venantino Venantini 
Hudba: Nico Fidenco
Scénář: nějaký Eman
Produkce: Variety Distribution
Itálie 1978