IL LUNGO GIORNO DEL MASSACRO (1968)

Westernová předzvěst poliziotteschi? V určitým smyslu mi to tak přišlo. Peter Martell tu tentokrát hraje šerifa, který se s tím nemaže a všechny lumpy, které vyslídí, okamžitě postřílí. Slizký soudce samozřejmě pro toto jednání nemá pochopení (určitě se jeho práci snaží mařit!) a využije první příležitosti, aby nechal Martella zavřít. K tomu po Martellovi jde mexická banda vedená padouchem Pedrem La Muerte a jeho přítelkyní Danielou Giordano, kteří na něj ještě navlečou vraždu farmáře a jeho ženy. Martell se ocitá na útěku, jde po něm jeho bývalý přítel, šerif Glenn Saxson, Pedro a jeho banda, kterým vyfouknul kořist z přepadení banky, a jediný, kdo mu věří, jsou jeho snoubenka Lara a její bratr.

Ne, i když jsem to přeložil (po dlouhý době zas jedny titulky), tak se mi to takřka vůbec nelíbilo. Laciná výprava, laciný scénář, laciné dialogy, laciní neherci, laciné všechno. No a na konci to pak pro jistotu úplně přestane dávat smysl. Mírný spoiler - představte si, že jste bandité a chytíte chlapa, od kterýho něco chcete. Co uděláte? Rozhodně ne to, že se, coby šéf, s ním začnete prát. Pak přijde wtf moment, když uprostřed bitky šéf zvolá "Mám nápad!", pomocí složitého systému lan Martella pověsí do oprátky, a pak oprátku přestřelí! Co to mělo sakra znamenat?

Film je navíc strašně zdlouhavý a nudný, postavy nezajímavé, ani z nápadu, že Daniela Giordano hraje sexy banditku, není vytěženo zhola nic. I hudba zněla občas až příliš moderně. Prakticky není, proč ten film doporučit. Fanoušci na život a na smrt se sice stejně podívají, možná se jim to bude líbit, mně ne. 4/10

a.k.a. Long Day of Massacre
Režie: ALberto Cardone
Hrají: Pietro Martellanza, Glenn Saxson, Daniela Giordano, Luisa Baratto, Fortunato Arena, Franco Fantasia
Hudba: Michele Lacerenza
Produkce: Metis Film
Itálie 1968

LA PIU GRANDE RAPINA DEL WEST (1967)

Čekal jsem od toho jednu z těch typických Hiltonových pozdně šedesátkových skoro komedií, kde je Hilton hrdinou vždy nad věcí, je zde více postav, které se perou o nějaký balík zlata a hlavně se děj nezastaví, vystřídá mnoho lokací a pořád se střílí nebo aspoň mlátí. Zpočátku to tak dokonce vypadá, ale pak se ukáže, že jakmile se bandité, kteří na začátku vykradli banku v jiném městě, zastaví ve městě, kde žije Hilton, už se nikam stěhovat nebudou. Místo toho dostanou pořádně prostor mazané triky, pnutí mezi jednotlivými členy bandy i snaha obyvatel městečka o odpor. Postavy se tak více prokreslí, sice se méně střílí a trochu více mluví, ale o to zajímavější pak je, kdo dřív a za jakých okolností pojde. A napětí i tak nepolevuje.

Je pravda, že ani jedna z postav není příliš sympatická. Walter Barnes je čistý záporák, Hunt Powers coby podrazácký bandita vydávající se za kněze, scházející se s Barnesovou ženou a plánující získání peněz pro sebe sama taky moc sympatií nezíská, a aby George Hilton nebyl proti nim jako svatoušek, tak je to frajírek, opilec a flákač, který většinu filmu stráví ve vězení, kam ho na začátku zavře jeho bratr šerif. Nicméně proti Barnesovi a jeho bandě, která hodlá celé město vyvraždit, aby nezůstali žádní svědci (ostatně v bandě jsou existence typu Maria Bregy, Ricka Boyda, Luciana Catenacciho, Sala Borgeseho a především zdejšího hnusáka č. 1 Bruna Corazzariho), člověk aspoň trochu tomu Hiltonovi ty palce drží. První výraznou roli zde dostal pozdější Fidaniho dvorní herec Jeff Cameron, a už zde dokazuje, že měli radši obsadit někoho jiného. Powers mi tu nevadil, je IMHO lepší než třeba Ed Kookie Byrnes, který hrál s Hiltonem v této době několikrát.

Zajímavé jsou některé prvky, které režisér Lucidi převzal ze svého předchozího filmu Jmenuji se Pecos, například hluchý barman (opět hraný Luigim Casellatem) a jeho půvabná dcera (zde Erika Blanc), ostatně i tam byla banda držící malé město, tam však za jiných okolností. Co film podle mě sráželo, byly ty tendence ke komediálnosti. Nadsázka je fajn, ale občas to bylo až moc, a konec film tak trochu zkazil. Taky mě rušilo, že pod anglickým zvukem prozníval italský dabing, ale to není IMHO chyba filmu, jako spíš člověka, který stopu na obraz nasazoval. Hudbu složil Luis Bacalov, a člověku připadá povědomá - nejen, že tu částečně kopíruje některé svoje věci z Djanga či Kulky pro generála, ale jiné zase byly použity v pozdějších filmech. Celkově, docela mě to překvapilo, příjemně. Nebýt konce a některých odlehčujících elementů, dal bych snad vyšší hodnocení. Takhle 7,5/10

a.k.a. The Greatest Robbery in the West
Režie: Maurizio Lucidi
Hrají: George Hilton, Hunt Powers, Walter Barnes, Erika Blanc, Mario Brega, Bruno Corazzari, Jeff Cameron, Rick Boyd, Sal Borgese, Luciano Catenacci, Luciano Rossi, Enzo Fiermonte
Hudba: Luis Bacalov
Produkce: Panta Cinematografica
Itálie 1967

FOR A FEW SERIES MORE

Začínají prázdniny, to znamená, že televize v téhle zemi vymetají archivy. Nebo vymetají... opakují to, co opakovali už tisíckrát. Hlavně staré seriály, které se vracejí už padesát let. Co na tom, že je všichni znají nazpaměť. Když už tu bednu v televizi někdo pustí, ty Chalupáře stejně dokouká, ať je viděl třikrát nebo tisíckrát. Takže se na ně podíváme teď v rychlosti, abyste se v létě mohli věnovat něčemu jinému.
(číst dál)

IL SOLDATO DI VENTURA (1976)

 

Že Bud Spencer a Terence Hill natočili nejlepší filmy spolu je jasné. Terence samostatných natočil méně, dva jsou ale velmi kvalitní (Podivné dědictví a Mé jméno je Nikdo). Spencerovy sólovky se kvalitou k těmto dvěma filmům nikdy nepřiblížily, má jich ale víc, a proto jich má dost zábavných, žel ale taky dost nudných. A k nim se bohužel řadí i Voják štěstěny.

Pokus vykročit trochu jiným směrem se Spencerovi co do komerčního úspěchu nezdařil ani tady, ani u o rok mladšího Charlestona. Zatímco Charleston byl ale až na pár dětinských vtípků povedený, Voják štěstěny se vydává spíše cestou commedia dell'arte, klasické italské komedie, kde je Spencer spíše jedním ze stylizovaných hráčů (pořád je to ale on), pozornost se však přesouvá i na jeho kolegy, klasické italské komiky, jejichž klení, pobíhání, máchání rukama a řvaní zabírá až příliš prostoru. Děj sám není tak špatný (italští žoldáci chtějí namyšleným francouzským rytířům dokázat, že jsou jim rovnocennými protivníky), ale provedení už kulhá na obě nohy. Jestli mi to nějaký film připomnělo, tak Ubaldu s Edwige Fenech, akorát tady není žádná nahota, styl humoru ale zůstal. Druhá polovina filmu pak už je docela nudná, a souboj, ke kterému vše směřuje, je až na zatlučení Riccarda Pizzutiho do země nezáživný.

V podstatě nejzajímavější je asi obsazení, kdy typickou partičku kaskadérů (ne, že by tu nebyli) vystřídala spousta známých z jiných italských filmů, takže mezi Francouzi tu máme Phillippa Leroye, Marca Porela či Fréderica de Pasqualeho (a Riccarda Pizzutiho), mezi Italy pak najdeme třeba Enza Cannavaleho, Gina Perniceho, Angela Infantiho, Renza Palmera či Mario Pilara. Všichni však jsou až příliš praštění, takže jediný, kdo to tak nějak drží, je Spencer. De Angelisovic hudba sestává z jedné melodie, která hraje buď vesele, nebo smutně, nebo na konci se zpěvem, pochválit lze produkci, která vytvořila věrohodné prostředí počátku šestnáctého století a kameru. Co se týče dabingu, po tolika filmech dabovaných Janem Schánilcem byl hlas Zbyška Horáka dost nezvyk a rána mezi oči, během filmu jsem si docela ale zvykl (čímž nechci říct, že by ho měl ještě kdy dabovat). Mezi Spencerovkami je to jedna z těch slabších, existují ale i horší kusy (třeba Bomber). 6/10

Prodavač encyklopedií ze 16. století

a.k.a. Voják štěstěny
Režie: Pasquale Festa Campanile
Hrají: Bud Spencer, Enzo Cannavale, Jacques Herlin, Philippe Leroy, Jacques Dufilho, Marc Porel, Gino Pernice, Renzo Palmer, Angelo Infanti, Pietro Torrisi, Roberto Dell'Acqua, Artemio Antonini, Omero Capanna, Claudio Ruffini, Monica Strebel, Ricardo Palacios, Frédéric de Pasquale, Mario Pilar, Riccardo Pizzuti, Giancarlo Bastianoni, Osiride Pevarello, Franco Ukmar, Guglielmo Spoletini
Hudba: Guido a Maurizio de Angelis 
Produkce: Titanus
Itálie / Francie 1976