A neříkej mi Bambino!
Původně jsem tu chtěl psát o italských westernových komediích souhrnně s tím, že bych kromě
Malého unaveného Joe a
Podivného dědictví zopakoval ještě třeba
Karamboly se
Smithem a
Cantaforou a možná ještě něco - ale po dvaceti minutách mě první
Karambol přestal bavit a tak jsem od tohoto záměru upustil. Nakonec tedy jen po letech znovu zrecenzuju
Malého unaveného Joe, protože těch pár řádků, kterými jsem před několika lety nahradil původní nicneříkající hloupý článek z počátků, asi nestačí.
Zároveň tím tak trochu reaguju na diskuzi, která se vedla u
odpadlice na blogu pod článkem o
Vůni cibule, kde se o tomto filmu zmiňuje jako o filmu urážejícím spaghetti westerny a vysmívajícím se jejich podstatě. Já jak jsem na to dneska koukal, možná trochu chápu, co jí vadí. Vždyť
Spencer je v prologu představen v podstatě jako padouch! Přepadne čtyři nijak moc podezřelé chlapíky, co na tom, že jsou hledaní zákonem, on taky, a pak je okrade o jídlo a koně a odjede. Nebýt to
Bud Spencer, fakt by člověk myslel, že je to nějaký záporák. S
Hillem se to už otočí, když
Hill dělá blbečka, zatímco touha oněch čtyř okrást tentokrát jeho je od začátku zřejmá. No, dopadne to stejně, tentokrát je to už ale o dost vtipnější. Úvod
Dvou poldů má zhruba stejnou stavbu, kdy už u
Spencera jsme ale jednoznačně na jeho straně. Ostatně
Joe,
Také andělé jedí fazole a
Dva poldové jako by tvořily volnou trilogii, která má v podstatě stejný námět - dva vandráci se dají náhodou dohromady, v touze po zbohatnutí se jsou nuceni vydávat za někoho jiného... Ten poslední je nejpovedenější, ten druhý je asi nejslabší.
To jsem trochu odbočil. S tím, že
Spencer by měl být kladná postava, se vlastně
Barboni vyrovná až po pětadvaceti minutách při "přepadení" farmářů, ještě předtím se snaží
Hilla zabít. Moc se spoléhá na to, že divák si k postavám vytvořil vztah už v předcházejícím filmu. Sice jsem to viděl jako prvního celou spencer-hillovku a první spaghetti western, ale předtím jsem viděl druhou půlku (nebo závěrečnou třetinu) Jestli se rozzlobíme, takže už jsem pravděpodobně věděl, že
Spencer a Hill jsou hrdinové. A ve třinácti tak moc morálku a podobně neřešíte. Od přepadení-pomoci farmářům tedy nemám problém se
Spencerem, s
Hillem v tomhle filmu nemám problém vůbec. Po švejkovsku dělá ze sebe před protivníkem blbečka, aby ho pak setřel -
Gemma tohle v komediích tak trochu dělal taky, jenže ten vždycky působil dost povýšeně.
Hill má v sobě určitou bezelstnost, díky které mu toho blbečka člověk snadno sežere - a určitě to pak i líp funguje.
S čím ovšem mám problém, je scénář. U
Dvou poldů mi nevadí, že se náznak příběhu objeví až po nějakých padesáti minutách. U westernu by ale nějaký cíl hrdinové mít měli. Tady to vypadá, že se jen tak bezcílně pohybují po Západě, a náhodou se zamotají do nejasného překupování zbraní přes klášter (???). Přičemž padouši jsou tentokrát dost slabí - ostatně hlavního drsňáka Murdocka si člověk skoro nevšimne, boss Parker je taky skoro neviditelnej, a
Riccardo Pizzuti,
Benito Stefanelli, šerif či Wildcart Hendricks jsou jen epizodky. Ostatně z epizodek se ten film skládá především, prakticky je jedno, v jakém sledu se odehrají. Někdy jsou zábavnější (setkání u rodičů, burani v restauraci,
Spencer u zpovědi), někdy méně (přepadení dostavníku), některé elementy mi vyloženě vadí (prdící mimino). Nuda tak nehrozí, ale přece jenom, člověk ztrácí zájem, když tam ten příběh prostě absentuje úplně. Závěrečná bitka je pak vlastně docela nudná a nepřehledná. Ostatně nějak mám pocit, že jako vyloženě komická dvojice sedí ti dva lépe do moderní doby než do westernu. Když všichni nosí u pasu kvér, je strašně divné "ok, sundáme zbraně a uvidíme jak to zvládnete s pěstmi". Samozřejmě na druhou stranu do westernu ti dva prostě patří. A je zase pravda, že v těch
Barboniho komediích působí jako dvojka mnohem lépe než v těch
Colizziho vážných (kde tak fungovali nejvíce kupodivu v tom prvním).
Takže můžeme tomu vytýkat neexistující děj. Můžeme tomu vytýkat slabé padouchy. Můžeme tomu vytýkat dětinský humor. Můžeme tomu vytýkat přílišné spoléhání na popularitu svých hvězd. Zajímalo by mě ale, v čem by ten film měl dehonestovat vážné spaghetti westerny. Vážně jsem v tom nic takového nenašel. Je to prostě jenom takový odpočinkový filmek na nedělní odpoledne, který diváci ve své době po záplavě příliš vážně se beroucích a příliš drastických krváků přijali velice příznivě. A co se týče ostatního
Barboniho, tam už nevidím vůbec nic. Hrdinové jsou představováni jako ochránci slabších, a pokud je nějaká nejasnost (jako u zdánlivě fanatického kazatele v
Podivném dědictví), okamžitě je vše uvedeno na pravou míru. Žádný film (od kohokoli), který by ty filmy nějak shazoval, si ani nevybavuju. Takže doufám ve vysvětlení, byť se nejspíš neshodneme, ale prostě tomu nerozumím, jak to vlastně myslí.
Teď bych se měl vrátit k
Joeovi konkrétně, ale už jaksi není kam, protože žádné další myšlenky nemám. Je to zábavný film, který ale působí dost epizodicky a neuspořádaně.
Spencer a
Hill i s
Barbonim vytvořili lepší filmy. A
Hill jeden s
Barbonim sám.
7/10
a.k.a. Trinity is still my name, All the way, Trinity, Malý unavený Joe
Režie: Enzo Barboni (E.B. Clucher)
Hrají: Terence Hill, Bud Spencer, Yanti Somer, Pupo de Luca, Enzo Fiermonte, Harry Carey Jr., Jessica Dublin, Dana Ghia, Enzo Tarascio, Emilio Delle Piane, Jean Louis, Riccardo Pizzuti, Enrico Chiappafreddo, Fortunato Arena, Giancarlo Bastianoni
Scénář: Enzo Barboni (E.B. Clucher)
Hudba: Guido a Maurizio De Angelis
Produkce: West Film, Delta
Itálie 1971
