MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL IV

A zas tu máme pár již viděných filmů, o kterých jsem tu buď nepsal, nebo jen stručně shrnu, zda se můj názor na ně za léta nezměnil.  

HOT SHOTS! (1991)

Všechno to haló ohledně nového Top Gunu mě ani tak nepřiělo jít na novinku a podívat se na originál, ale spíš se vrátit k skvělé parodii, díky které originál asi nemusím ani vidět. Charlie Sheen má sice AAAAAAAAAAAAIDS, ale i tak ho mám radši než Toma Cruise. Jednička sice nemá na dvojku, ale protože jsem se na ni jako malý díval méně, moc jsem si ji nepamatoval a díky tomu se skvěle pobavil.

HOT SHOTS: PART DEUX (1993)

Dvojka je přece jen o třídu výš. Tohle už hraničí s dokonalostí, především díky Sheenovi, Lloydu Brdgesovi, Richardu Crennovi a Jerry Halevovi, který, bohužel, navždy zůstal jen dvojníkem Saddáma Hussajna. Rambo, Základní instinkt, Apokalypsa, Terminátor, vše se tu kříží s nečekanou lehkostí a slavná scéna se slepicí je jen třešničkou na dortu. Možná mám radši dvojku i díky lepšímu dabingu, u jedničky mi přece jen vadí, že Trávníček, Meduna a Švarc mluví prakticky všechny postavy a málem si i povídají sami mezi sebou.

 

KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964)

Kdysi jsem to viděl a nelíbilo se mi to. Teď jsem to viděl znovu a jediné, co se mi líbilo, bylo asi dvacet minut uprostřed filmu, kdy vojáci ještě dělají show sami pro sebe a v rychlém sledu následují hity jako Tereza, Babeta a Vy byste pořád seděla. Pokud původní Suchého námět ještě měl nějaký chatrný příběh, ten ve filmu mizí a mění se v nesouvislý sled hudebních vystoupení, kde všechny scény, které by snad mohly dát všemu nějaký smysl, jsou rychle utnuty. Herci jako Brodský nebo Růžek nemají jakoukoli šanci cokoli předvést a nechávají se zastínit neherci typu Vostřela či Šlitra, případně zpěváky jako je Matuška nebo Gott. Ale většina těch písní nestárne.

 

COMMANDO (1985)

Pojďme zpátky do akce. Komando jsem si zopakoval s rychlodabingem, jehož překladatel překládal nadávky příliš doslova, takže Arnoldovo úsečné Fuck you! (ve smyslu Jdi do prdele!) přeložil jako "Já bych tě nejradši zm*dal," obdobně Dukovo "Fuck you, asshole!" jako "Já bych tě zm*dal ty prdelko!" Stěžejní hlášky typu "Spí jako zabitej" nebo "Co jsi udělal se Sullym? Pustil jsem ho." mu ale unikly, takže příště už bez rychlodabingu.

 

12 ANGRY MEN (1957)

Tak jsem si pustil kousek, abych viděl, jak pěkně hraje blu ray... A dokoukal jsem to do konce. Jestli mám nějakou top 10 filmů vůbec, tohle tam patří. Spíš než nějaké 2001, než Shawshank nebo Občan Kane (oba se mi ale líbily) a další údajně nejlepší filmy všech dob.

 

SUNSET BOULEVARD (1950)

Z původního článku jsem měl dojem, že jsem to asi nadhodnotil. Píšu tam strašně negativně a pak 8/10? Ale ten film si je zaslouží, jen Norma Desmond mě asi děsí víc než všichni Drákulové a Frankensteini dohromady. To je nechutná postava! Zatímco s Christopherem Leem cenícím zuby bych vlastně i v klidu pokecal, v přítomnosti Normy Desmond bych se nechtěl nikdy ocitnout. Jinak je to ale výborný film.

 

LA GRANDE VADROUILLE (1966) 

Snažil jsem se zopakovat více Funesů, ale přípravy na cestu mi to nějak zhatily... No neměl jsem moc chuť. Velký flám je samozřejmě super, takže není moc co napsat. Das ist přestávka.

 

OSCAR (1967)

Oscara jsem si moc nepamatoval a čekal jsem prostě další z řady Funesovek. O to víc mě ale pobavil. Nejen díky Funesovi, jako o život hrají i David, Gensacová či Préboist a Rich jim skvěle přihrává.

 

LE CERVEAU (1969)

Velkého šéfa jsem zopakoval už v době úmrtí velkého Bébela, a asi to byl v tu dobu ten film, který jsem s ním potřeboval vidět. Sice se tu dělí o prostor s Bourvilem, Nivenem či Wallachem, ale každý z nich má svůj prostor, kde zazáří. Větu "Překonávám se." občas používám v práci.

 

NEJISTÁ SEZÓNA (1987)

Cimrmany jsem měl vždycky rád, a proč si je po letech nepřipomenout. Tenhle film je sice dost suchý, ale skutečné trampoty divadla s komunistickou cenzurou představovanou těmi největšími blby líčí dobře. Navíc tu máme snad všechny kromě Vondrušky, který se údajně urazil, jakou roli mu napsali, tak tu Čepelka hraje Vondrušku. Mrzí mě, že jsem nikdy neviděl naživo Jaroslava Weigela, pokud byl v soukromí takový, jako v tomhle filmu, byl to frajer. Závěrečná scéna ve všech kopiích vypadá jako stočená z bety, že by před revolucí byla vystřižena? No, už to, že se tenhle film v roce 1987 schválil, natočil a uvedl, a že bývalý vedoucí Barrandova, který stál za zakazováním filmů a tvůrců, Ludvík Toman, si tu zahrál roličku tupého vedoucího, to samo je zázrak.

SPAGHETTI WESTERN - LOKACE část 6

Dnes se podíváme na netradiční lokaci, která nebyla postavena pro film. V 60. letech vesničky na jihu Španělska pořád vypadaly jako kdyby kolem nelétala letadla, nejezdila auta, nedalo se dovolat telefonem a nemohli jste si pustit televizi. Typická architektura navíc silně připomínala i domky v mexickém pohraničí. Nejznámější vesničkou je právě Los Albaricoques (v překladu Meruňky), ležící asi pětatřicet kilometrů západně od Almeríe. Zde, ale nejen zde, se natáčelo asi čtyřicet spaghetti westernů.  Dnes samozřejmě najdete v obci asfaltové silnice, automobily a všechny moderní vymoženosti, atmosféru ale místní uličky, pojmenované podle osobností spojených se spaghetti westerny, mají.

ALTRIMENTI CI ARRABBIAMO (2022)

 

Zbytečný remake nezremakovatelného filmu. Sice se tváří jako pokračování, ale většina děje kopíruje situace z originálu, jen o dost hůř. Ne, neustálé přelety dronů, zpomalovačky ani komiksové obrázky uprostřed akce nezpůsobí, že film bude vypadat cool, způsobí, že ještě víc vynikne, jaká je to nuda. Vlastně jsem to vydržel celé jen proto, abych zjistil, jestli vykradou i scénu se sborem. Narážky na ni jsou, ale celá kopírovaná není. Aspoň tak. Jinak dostaneme:

- Závod v autech, který je příšerně nudný dokonce i pro postavy ve filmu.

- závod v pivu a párkách, kde naprosto chybí jakýkoli přehled, kdo vede.

Což mimochodem platí pro veškerou akci v celém filmu. Ani u závodu, ani u bitek, ani u těch pitomejch párků se během scény nedá říct, jak se vše právě vyvíjí.

- Hlavní postavy s nezapamatovatelnými jmény navštíví gaunera a chtějí po něm zpátky svou bugy.

- Ten štíhlejší se snaží sbalit cirkusačku

- v poledne padouši přivezou dunovku (zde hračku), následuje honička na motorkách a poté souboj za pomoci klád. Ten silnější jede na silnější motorce, ale ani omylem tak komické, jako Bud Spencer.

Pak už se děj vydává vlastní cestou, ale nedaří se mu ani tak. K tomu: vyhánění cirkusáci působí jako banda, s kterou by slušný člověk nechtěl mít nic společného. A především, hlavní postavy jsou naprosto nezajímavé, necharismatické, tupé, v případě "Hilla" vyloženě protivné (tenhle chlap by i samotnému Terencovi lezl na nervy) a hlavní dvojka spolu nemá žádnou chemii, nefunguje to. Hlavní padouch mi nepřišel zase tak strašný, ale scénář si s ním neví rady. Dostaneme výraznější ženskou postavu, její představitelka je sice sexy, ale sympatie moc nebudí, a stejně, k takovému tématu se víc hodí něžná naivita Patty Shepardové než sexy mrcha. V závěrečné bitce (a bitek je tu málo) začne hrát Dune Buggy a je to dost trapné. Ne, tenhle remake neměl vzniknout, stejně jako nemůže vzniknout remake Četníka ze Saint-Tropez, To neznáte Hadimršku, Komanda nebo Friga na mašině. 1/10

a.k.a. Jestli se rozzlobíme, budeme zlí

Režie: Younuts (tak to dopadá, když hiphopery necháte točit film)

Hrají: já jsem i línej dohledávat jména herců. Pardon

Hudba: části převzaté od De Angelisů a zbytek bych radši nezmiňoval

Itálie 2022

Vyrobeno pro Netflix, což začíná mluvit za vše

PICKUP ON SOUTH STREET (1953)

Naší vesnicí imperialistický agent neprojde! Nebo spíš naším New Yorkem komunistický agent neprojde! Z tohohle filmu čiší McCarthismus na sto honů. Ovšem je to spíš film noir maskovaný jako protikomunistická propaganda než obráceně. Jo, zejména agenti FBI tu mávají hvězdnopruhatou vlajkou velmi často, ale důvody, proč se hlavní postavy obrátí proti komunistickým špionům, jsou osobní, ne že by ideově prozřely a uvědoměle se postavily do boje za demokracii, kapitalismus a americký způsob života.

Hlavním hrdinou je kapsář, který jednoho dne ukradne ženě v metru peněženku. Neví ale, že v peněžence je víc než pár drobných a fotka milence, neví ani, že dívku sledovali agenti FBI, protože přenášela nebezpečný kontraband. S pomocí svérázné informátorky Moe policie zloděje Skipa brzo najde a požaduje, aby kontraband vrátil. Mazaný Skip ale ví, že mu nemohou nic dokázat, a tak poté, co ho najde i okradená žena, nastrčená komunistickým agentem, který má kontraband předat, snaží se na tom co nejvíc vydělat.

Co se mi na tomhle filmu už od začátku líbilo asi nejvíc, byly postavy. Každá je něčím zajímavá, každá je něčím charakteristická. Nejvýraznější je asi postava udavačky prodávající kravaty v podání Thelmy Ritterové, která, tuším, byla i za tento film nominována na Oscara. Nezaostávají ale ani postavy policistů, z nichž jeden by nejradši Skipovi rozbil hubu, ale musí se držet zkrátka, protože už ho dvakrát kvůli němu suspendovali, ani samotné hlavní postavy, frajírek Skip, skvěle ztvárněný Richardem Widmarkem, a nevědomá pomocnice nepřátel Candy v podání sexy Jean Petersové. Právě tyhle postavy a jejich vlastní motivace posouvají námět daleko od protikomunistické propagandy - natolik, že sám J. Edgar Hoover proti filmu protestoval. Zajímavé je třeba už jen to, kde hlavní postava bydlí - žádný nudný byt, ale chajda postavená na molu, kde tím nejdůležitějším nábytkem je houpací síť a basa piva ponořená do moře.

Film plyne rychle, je dost krátký, a v podstatě co se mi na něm moc nelíbilo, je konec. Předpokládám, že zde na Fullera nastoupilo studio, takže klasika, jako v jeho jiných filmech, mrtví ožívají a vše se posouvá, aby mohl být pěkný happy end. Závěrečná bitka v metru pak je nedořešená, po pár ranách prolínačka a závěrečná scéna. Škoda. 7,5/10

PS. Widmark tu dost vzhledem připomíná Jiřího Korna a hlavní padouch mi chvílemi připomínal mladého Miroslava Horníčka. Což by bylo hodně bizarní obsazení.

PPS. V roce 1967 byl v JAR natočen remake pod názvem The Cape Town Affair, kde hlavní role sehráli James Brolin a Jacqueline Bisset. Kvůli Bissetce jsem uvažoval, že bych na to někdy mrknul, ale našel jsem to na youtube a vypadá to, že je to prostě znovu přetočený scénář tohoto filmu.

a.k.a. Zátah na Jižní ulici

Režie: Samuel Fuller

Hrají: Richard Widmark, Jean Peters, Thelma Ritter, Murvyn Vye, Richard Kiley, Willis Bouchey

Hudba: Leigh Harline

USA 1953

THE LINEUP (1958)

Někdo tenhle film mylně označil jako noir, ale tohle už bych jako noir nevnímal. Spousta typických prvků už tu chybí a film spíše předznamenává kriminálky, které i sám Siegel točil v 60. a 70. letech. Druhá věc je, že části připomínají spíše televizní seriál toho typu, co později parodoval Leslie Nielsen v Police Squad. V podstatě mi i postavy dvou vyšetřovatelů silně připomínaly Franka Drebina a jeho šéfa, ať už v seriálu, nebo ve filmech, jen s nimi není sranda. Spíše obráceně.

Prvních cca dvacet minut je tak šílená nuda, protože dva naprosto nezajímaví policisté, kteří jsou hraní naprosto špatnými herci, kteří mechanicky a často zády k divákovi odříkávají svoje příliš popisné dialogy, jsou v centru dění, a my s nimi sledujeme nezajímavé vyšetřování toho, co se stalo na letišti. Hlavně se pořád zdůrazňuje, že byl zabit policista ve službě. Po dvaceti minutách naštěstí přilétá do San Francisca Eli Wallach a jeho parťák Robert Keith, kteří tvoří bezvadnou dvojici hitmanů, přebírají otěže a atmoséfra silně zhoustne. Wallach je nervní, psychopatický zabiják, kterému stačí málo, aby začal běsnit. Keith jako by byl Wallachovým koučem, který ho uklidňuje, z něj samotného jde ale taky strach, navíc má zvlástní zálibu ve sbírání posledních slov Wallachových obětí. Úkol Wallacha a Keitha je sice zdánlivě snadný, ale vlivem nevyzpytatelnosti nevědomých pašeráků a i dílem šlendriánství těch skutečných, a taky vlivem Wallachova charakteru se pořádně zamotá.

Právě díky postavám Wallacha a Keitha a jejich výkonům se film v jejich pasážích neuvěřitelně zlepší, dvojka policajtů už nemá skoro žádný prostor. Wallach se navíc neštítí ohrožovat dítě nebo si je vzít jako živý štít. Jeho postava do jisté míry předznamenává postavy, které hrál třeba Tomas Milian v italských poliziotteschi. Je třeba škoda, že postava ambiciózního řidiče v podání Richarda Jaeckela je nedořešená a v druhé půlce už kromě řízení auta v poměrně dobré honičce. Pár scén skutečně stojí za to a jednak ano, skutečně navazují na věci, které v noirech dělal Cagney nebo Widmark, ale zároveň spíše předznamenávají to, co Siegel lépe točil o patnáct let později. 6,5/10

Režie: Don Siegel

Hrají: Eli Wallach, Robert Keith, Richard Jaeckel, William Leslie, Warner Anderson, Mary LaRoche

Hudba: Mischa Bakaleinikoff

USA 1958

SPAGHETTI WESTERN - LOKACE část 5

Dnes se podíváme na lokaci, která dnes je westernovým městečkem, ale původně byla postavena jako osamělý ranč v pustině. Mluvím samozřejmě o Sweetwateru z filmu Tenkrát na Západě. Budova byla postavena z kusů dřeva, které zůstaly na místě po natáčení Falstaffa od Orsona Wellese. Ve filmu Sergia Leoneho tak vidíme rozlehlou stavbu, kde bydlela nejdřív irská rodina v čele s Frankem Wolffem, následně jeho vdova Claudia Cardinale. Po natáčení ranč nebyl zbořen, a tak ho můžeme vidět v řadě dalších westernů, které zde byly točeny, ať už je to Cena moci, která celkově využila kulisy po natáčení Tenkrát na Západě, nebo třeba Chatova země, The Man Called Noon, Proč žít a proč umírat a další.

Kdy bylo kolem ranče, který se změnil v saloon, přistavěno městečko, nevím. Každopádně městečko Western Leone, stojící nedaleko Mini Hollywoodu, je jeho chudým příbuzným. Nevím, zda je to tím, že jsme na místo dorazili zhruba v šest večer, ale na místě kromě kulis není prakticky nic. Správci se přišourají k bráně a bez jakéhokoli dokladu požadují za vstup 12 euro, v místě se potuluje pes, kočka i oslík, vše bylo prázdné, špinavé. V budovách, které jsou přístupné, bylo buď zcela prázdno, nebo nesouvisející nepořádek (rozbitý gauč), v jedné z budov se dokonce některý ze zaměstnanců díval na televizi. Samotná budova ranče pravděpodobně sloužila jako občerstvení pro návštěvníky, ale nám nic nabídnuto nebylo. Na zdech visí plakáty filmů a hvězd, které zde točily, proč je tu ale i portrét Johna Wayna, to vážně netuším. I zde se nahlas pouští hudba, ale vybavuju si jen znělku kresleného seriálu Lucky Luke.

Zase bylo zajímavé vidět filmové kulisy zevnitř. Netuším, zda se v tomto městečku nějaký western tedy opravdu vůbec točil. Za klasickým dřevěným městečkem najdeme i kulisu mexické vesnice, která vypadá podobně uměle, jako kulisy, o kterých jsem psal ve třetí části.

Podívejme se nyní na proměny ranče ve filmech a následně i na jeho dnešní podobu.

Bonus pro fajnšmekry -na místě opravdu cvrkají cikády, jen jsem čekal, kdy přestanou... 

TEPEPA (1968)

Po několikerém zopakování filmu jsem si připomněl i zdejší článek, a došel jsem k tomu, že bude lépe napsat o Tepepovi znovu. Přece jen původní verze byla psaná dávno a špatně, snad se mi to teď povede lépe.

Prve jsem film srovnával s pozdějšími Kapsami plnými dynamitu, ale ono asi neškodí úplně srovnat to s ostatními špageťáky z období mexické občanské války. Tepepa funguje jako určitý článek v řadě, a jak jsou Companeros v podstatě remakem Žoldnéře, Tepepa do jisté míry navazuje na Kulku pro generála. Rozdíl je v tom, že u Žoldnéře nebyl s vyzněním prvního filmu po událostech roku 1968 spokojen režisér, zatímco u Kulky pro generála nebyl spokojen scénárista. Byl jím Franco Solinas, levicový autor, tvůrce minimálně námětů nejen ke Kulce pro generála a Tepepovi, ale i třeba k Velké přestřelce, Žoldnéři a Ostrovu v ohni, což sice není western, ale to třeba Velká přestřelka původně také být neměla. Solinasovými scénáři se linou vždy podobná témata - mocní a bohatí vs. bezmocní a chudí, jejichž síla ale spočívá ve vlastenectví, pospolitosti a udatnosti. Mexická občanská válka se svými zamotanými dějinami (podrobně jsem je popsal v podcastu č. 3) pak skýtá pro tohle téma úrodnou půdu, stejně jako druhé téma - cizinec, který přichází do víru revoluce s osobními motivy, a buď se nakonec na stranu revoluce přidá, nebo zůstane u svých sobeckých zájmů a je revolucí smeten.

V případě Tepepy je oním cizincem anglický lékař, který chce zabít hrdinu revoluce. Nejsem si jist, zda tohle už není pod vlivem Petroniho či spoluscenáristy Della Mey, ale hrdina revoluce není plakátový hoch z propagandistického žurnálu, ale bandita, zloděj, křupan, lhář a vrah. Jeho odboj pramení z jeho omezenosti a celkově na něm není moc co následovat. Přesto za ním většina Mexičanů ochotně jde, což je uvěřitelné i díky živelnému a charismatickému výkonu Tomase Miliana. Je pravda, že je tu hráno i na jeho podobu s podobně mylně idealizovaným Che Guevarou, zastřeleným jen o rok dříve. Ale je to Milian, kdo film ovládá, film se naprosto správně jmenuje podle jeho postavy, a on sám je s filmem takřka synonymní - Tepepa sice ani zdaleka není mým oblíbeným Milianovým westernem, ale je asi prvním, na který si vzpomenu.

Anglického lékaře hraje nedávno zesnulý John Steiner. Jeho postava nemá být podobná ani Nerovu ultracool Polákovi (kterého v takovou postavu stejně, myslím, změnil až Corbucci), ani Castelovu chladnému homosexuálnímu vrahovi, je neurotická, zaslepená pomstou a ve svém zaslepení skoro až nelidská. V tomhle seskupení hlavních postav není pak divu, že jinak poměrně odporný, krutý a chladnokrevný plukovník Cascorro je nakonec nejsympatičtější z hlavních postav, vlastně se dá říct, že je to jen strážce pořádku, byť je to pořádek, se kterým woke Mexičani nesouhlasí. Navíc ho hraje Orson Welles. Welles asi potřeboval peníze na výrobu dalšího filmu, který stejně nedokončil, a z Tepepy si udělal vlastní show, takže vyhnal z placu režiséra a režíroval se sám, navíc nesnášel Miliana a na place ho urážel. Pokud se ale nepletu, se Steinerem vycházel dobře. Wellesův stoický výkon je ale perfektní a vlastně je to jediný důvod, proč film sledovat v angličtině. Italský dabér tu jeho ležérnost prostě ani nezkoušel napodobit.

Koho ale režisér asi vnímal jako hrdinu, je ale bohužel malý chlapec, který je protivný, netalentovaný a kdyby ho vojáci někde cestou picli, divákům by vůbec nechyběl. Právě tento mexický Pavlík Morozov je ale tou nadějí revoluce, země a svobody. Právě v jeho postavě je vidět asi největší návaznost na Kulku pro generála - tam je otázka, zda má cizinec rád Mexiko, jen úvodem do děje, zde je stěžejní otázkou. Rovněž tamější závěrečná výzva, aby chlapec nekupoval chleba ale dynamit je zde právě tímto pionýrem uskutečněna.

Perfektní je prostředí včetně využití historických částí města Guadix, úžasná je Morriconeho hudba. Napoprvé se mi ale film určitě líbil více. Napotřetí už mě na tom vlastně nic moc nepřekvapilo. Před znovuzhlédnutím jsem měl pocit, že si nic nepamatuju, ale jak jsem to sledoval, skoro vše se mi vybavilo. Takže na opakovaná zhlédnutí to moc není. Poprvé jsem dal 8/10, teď musím snížit na 7. nedá se svítit.

a.k.a. Blood and Guns
Režie: Giulio Petroni
Hrají: Tomas Milian, Orson Welles, John Steiner, José Torres, Luciano Casamonica, Annamaria Lanciaprima, Paloma Cela, George Wang, Francisco Sanz, Giancarlo Badessi
Hudba: Ennio Morricone
Itálie / Španělsko 1968

SPAGHETTI WESTERN - LOKACE část 4

Tak a jsme tady s první částí, kterou můžeme porovnat se současným stavem, a to je asi nejznámější městečko nazývané Oasys Mini Hollywood. Leží asi dvacet minut cesty na sever od Almeríe poblíž města Tabernas, kolem kterého se rozkládá nejen skalnatá vyprahlá krajina, ale i několik westernových městeček těžících z popularity spaghetti westernů. Mini Hollywood mezi nimi zaujímá čelné postavení už proto, že toto městečko postavil v roce 1965 Carlo Simi pro film Pro pár dolarů navíc. Mezi filmy jednotlivé budovy procházely úpravami nebo přibývaly či ubývaly, ale základ zůstal a později se proměnil v turistickou atrakci.

ALMERIA 2022

Sláva nazdar výletu. Než se pustím do srovnávaček jednotlivých lokací, které se mi povedlo navštívit (nebylo jich zase tolik, ale myslím, že ty klíčové jsem viděl), tady je krátké video. Městečko Oasys-Mini Hollywood, Western Leone (postavené kolem McBainova ranče) a střípek z Los Albaricoques.

SPAGHETTI WESTERN - LOKACE část 3

Potřetí se dnes podíváme na městečka používaná pravidelně v italských westernech. Tohle stálo v ateliérech zřejmě v Římě a pravděpodobně mělo vě části, jednu "americkou" a jednu "mexickou". My se podíváme na tu mexickou. Italské westerny, které se celé točily v Itálii, totiž mexická městečka vždy točily zde. Kulisy nevypadají příliš přesvědčivě a pozná se podle jejich použití, kolik peněz film asi stál.

Jinak asi se ptáte, proč nezačnu těmi nejznámějšími kulisami z Leoneho westernů. Prosté, Watsone - já tam totiž pojedu. Čtrnáct dní teď budu ve Španělsku a chystám se, samozřejmě, navštívit i Almeríi a tamní poušť včetně dosud stojících městeček Mini Hollywood a Fort Bravo. Takže až o nich po návratu napíšu, použiju i vlastní fotky.

A teď už k již dávno nestojícím italským kulisám.

Non aspettare, Django, spara!

Postranní pohled v Cjamangovi

Cjamango - dominanta městečka, velký dům (často saloon) v čele

Mulargiovy filmy nám daly hodně možností si kulisy prohlédnout

Sentenza di morte

Il figlio di Django

Una lunga fila di croci

Sartana s Hiltonem - i kvůli použití těchto kulis vypadá film dost lacině

Týž film. Člověk až čeká, že se ten sádrokarton začne rozpadat.

Sentenza di morte

Un uomo, un cavallo, una pistola. Zanočnění této scény v některých kopiích je dost nesmysl - kdo by věšel prádlo v noci?

Týž film

Nedám svou kůži lacino

Týž film

Tohle už netuším, co je, ale máme tu pěkný pohled na obě strany ulice - viz níže

No a zavítal sem i Gemma, tady to vypadá opravu ošklivě