BITE THE BULLET (1975)

Už jsem to tu kdysi lehce v minirecenzi naťuknul, ale proč se na to nepodívat blíž. Na film jsem si vzpomněl vzhledem k 92. narozeninám Genea Hackmana, a říkal jsem si, že bych se s ním podíval na nějaký western. Je pravda, že tohle asi není to nejreprezentativnější, to bychom hledali spíš v devadesátkách, ale řekněte, kdy jindy hrál Hackman takhle kladnou postavu?

Film namísto klasického westernu spíše připomíná filmy jako Báječní muži na létajících strojích, Tajný závod, nebo extrémní Cestu gladiátorů 2000, totiž jde o závod a sledování putování různorodých postav, které soupeří o dva tisíce dolarů. Jak to tak bývá, v sázce je ve skutečnosti mnohem víc, než jen peníze. Motivy postav k závodu jsou různé - finanční zisk, získání slávy, sport, úspěch, někdy může jít i o něco jiného, než se na první pohled zdá. Přestože závodníků je deset, výraznějších jich je méně - což je logické, sledovat deset dějových linek by bylo trochu moc. Už takhle je v tom trochu zmatek.

Největší prostor mají jednoznačně Gene Hackman, James Coburn, Jan-Michael Vincent a Candice Bergenová. Už když jsem to viděl poprvé, díval jsem se hlavně kvůli Coburnovi a předpokládal jsem, že se z něj vyloupne zlosyn. O to větší jsem měl vlastně radost, že Hackman s Coburnem tu jsou za ty správňáky, kteří si vždy v úzkých pomůžou. K padouchovi má blízko Vincent, který hraje dost nesympatického hejska, machrujícího na všechny okolo. Poté, co je jeho ego zlomeno, ale dojde i on k proměně, i když možná až moc velké. Bergenová hraje bývalou děvku, která závodí s poměrně nejasnými motivy, což ale film nijak neakcentuje. Je sice dobře, že nedojde k románku mezi ní a žádným se závodníků, ale na druhou stranu je diskutabilní, že úplně všechny ženy ve filmu jsou děvky. I ty, o kterých se jen mluví.

V dalších rolích uvidíme klasika westernu a jízdy na koni vůbec, Bena Johnsona, bez kterého by to snad ani nešlo (Johnson začínal jako jezdec rodea a ve filmu jako kaskadér pracující s koňmi, než mu John Ford začal dávat role). Roli sympatického Angličana si střihl Ian Bannen,dál tu máme sympatického Mexičana, který má bolesti zubů, a jehož dějová linka paradoxně dala filmu originální název. (Upřímně, ten český sedí mnohem víc.) A tady asi je jasně vidět problém - filmu dost chybí výrazná záporná postava. Vincent se "vyléčí", a i když se ke konci pár lotrů objeví, nic moc nepředvedou a hned jsou odklizeni ze scény. Ani jezdec, najatý boháčem, který vsadil obrovské peníze, není padouch - skoro ho nevidíme, a když ano, mluví o svých spolujezdcích s respektem.

Hudbu k filmu složil Alex North, ale během sledování jsem na to zapomněl, a předpokládal jsem, že buď to byl Maurice Jarre, nebo Jerry Goldsmith. Tak moc mi oba dva ta hudba připomínala - včetně toho, že je občas nepatřičně rozjuchaná.

700 mil v sedle působí o pár let opožděně, občas trochu zmatečně, a je to možná příliš dlouhý film na to, kolik napětí vlastně poskytuje. Ale hlavně díky obsazení se na to dá i více než ty dvě hodiny pěkně koukat, a kdo chce vidět Hackmana a Coburna jako sympatické machry, kteří vše zvládnou levou zadní a ještě si u toho zajezdí na koních, asi lepší příklad nenajde. 7/10

a.k.a. 700 mil v sedle

Režie: Richard Brooks

Hrají: Gene Hackman, James Coburn, Candice Bergen, Ben Johnson, Jan-Michael Vincent, Ian Bannen

Hudba: Alex North

USA 1975

THE PANTHER SQUAD (1984)

Francouzsko-belgicko-španělský akční osmdesátkový film se Sybil Danning v sexy upnutých kožených oblečcích. Člověk nečeká klenot světového filmu, spíš opak. Ale taky doufá, že se pobaví, a že dostane, co od takových filmů žádá. A jediné, co dostane, je... Sybil Danning v sexy upnutých kožených oblečcích.

The Panther Squad je tvořena sedmi modelkami, z nichž některé jsou i pěkné, a v čele mají právě Sybil. Takže co byste čekali? Kromě velké porce akce i velkou porci sexu. A to nejvíc, co tu uvidíme, jsou... plavky. Žádné sexuální scény, i když se členky likvidačního týmu po příjezdu do akce chovají spíš jako modelky po příjezdu na místo focení, pořád na sobě mají plavky a stejně z nich pořádně nic moc neuvidíme. A pak vylézají o to víc do popředí věci jako nesmyslný děj, totálně neschopná režie, točící všechny scény prakticky na jeden záběr a dost možná na jeden pokus, naprosto šíleně špatná akce, mizerní francouzští a španělští herci, vyrážející ze sebe dialogy v jazyce, který vzdáleně připomíná angličtinu. Proč se rozhodli točit anglicky a nic nedabovat, nevím. Jack Taylor, klasik španělských hororů, tu hraje naprosto mizerně postavu, která je celý film naložená v lihu, ale je fakt, že jeho dialogy s Danningovou občas pobavily. Hlavní záporačku, avšak brzo odsunutou do pozadí jakýmsi rádoby kubánským generálem, hraje Karin Schubert, těsně před tím, než se vrhla na pornografii, a člověk se spíš diví, kdo tam o ni v téhle době stál... Nakonec to drží právě akorát Sybil Danning, která jediná hraje a ze všech těch nepříliš pohledných členek její skvadry se na ni rozhodně kouká nejlépe. 2/10

PS. Dočkáme se i záběrů vykradených ze Star Wars! 

a.k.a. Female Mercenaries II, Commando Panther

Režie: Pierre Chevalier

Hrají: Sybil Danning, Jack Taylor, Karin Schubert, Antonio Mayans, Donald O'Brien

Hudba: Douglas Cooper Getschal, Jeffrey G. Gusman

Francie / Belgie / Španělsko  1984

ROUGH NIGHT IN JERICHO (1967)

Jak Deana Martina moc nemusím, tak jsem s ním za posledních několik let viděl překvapivě dost filmů. Tenhle z nich byl asi nejlepší, nejen tím, že Martin v něm hraje tentokrát padoucha. Jinak je to typická šedesátková záležitost na rozhraní mezi starou a novou dobou - novou nestíhá reflektovat a do staré už nepatří. Snaží se potěšit staré i mladé obecenstvo (tagline z plakátu: Who says they don't make westerns like they used to? We just did.) a úplně to nejde.

Dean Martin tu hraje padoucha, který poté, co vyčistil městečko Jericho od zločinců, se stal samozvaným šéfem města a vydírá místní, aby mu dávali ze všeho 51%. Ty, kteří mu odporují, pověsí, nebo tyranizuje, zkrátka miláček davu. Samozřejmě má kolem sebe početnou tlupu bodyguardů, kteří mu splní, na co pomyslí. Pak ale přijíždí do města záhadná dvojka v dostavníku - kliďas v černém George Peppard a stařík John McIntire - na pozvání vzpurné vdovy Jean Simmonsové. Martin je přepadne ještě před městem a McIntira postřelí. Peppard se musí rozhodnout, zda půjde do boje proti Martinovi, nebo se radši klidí.

Na začátku se mi to dost líbilo, i když nedává moc smysl. Proč třeba Martin na Pepparda někoho neposlal a jezdil tam sám, že. Ale všechno to vypadá na dobrý western. Mocný padouch, ustrašené město, ledově klidný hrdina. Akorát hrdina je nám trochu jedno, hrdinka bývala krásná, ale věk na ní je celkem vidět, a navíc je spíš protivná, a padouch je celkem nevýrazný. To už radši, aby si Peppard s Martinem svoje role vyměnili. Zhruba od poloviny se to pak začíná dost táhnout, a když jsem myslel, že už je konec, zjistil jsem, že zbývá ještě asi půl hodiny! A začíná se to táhnout přesně od momentu, kdy dostaneme dost mimózní komickou scénu, kde se Peppard a Simmonsová opijí.

Přestože tagline slibovala western jako za starých časů, titulková hudba trochu připomíná spaghetti westerny a máme tu trochu více násilí, než bývalo v padesátkách zvykem. Například dost brutální souboj s bičem, řetězy a vším, co je po ruce, mezi Peppardem a Slimem Pickensem. Natáčelo se na Ameriku překvapivě systémem Techniscope, který umožnil kameramanovi dělat ještě bližší detaily, než by umožnil do té doby používaný Cinemascope. Ale režisér je stejně nedokáže dobře využít, snad leda až v naprostém závěru, který se nepochopitelně odehrává mimo město. Tohle prostě volalo po klasickém duelu, a ne naháněčce v lese na skále. 7/10

a.k.a. Krutá noc

Režie: Arnold Laven

Hrají: Dean Martin, George Peppard, Jean Simmons, John McIntire, Slim Pickens, Don Galloway

Hudba: Don Costa

USA 1967

THE SHOW WITH NO NAME EPIZODA XXIV - EL DORADO

 V novoročním článku jsem sice avizoval, že The Show With No Name už nebude... Ale víte co, bude. I když to znamená poslouchat celou dobu jenom mě. Nakonec je další díl o filmu, který snad všichni dobře známe, El Dorado.

MONSTRÓZNÍ SPECIÁL část 7

Godzilly už bylo v tomto týdnu dost, monster v Japonsku řádilo zvláště v 60. letech o dost víc. U pár dalších dílů série jsem se podíval na zábavné recenze Brandona Tenolda na youtube. Dnešní film zrovna neudělal, nevím, proč, docela by se mu na kanál hodil.

 

GAPPA (1967)

Gappa tu dokonce kdysi běžela v kinech, a to dokonce dabovaná. DVD od Levných knih nabízí dvě úžasné možnosti, buď jenom český dabing, nebo jenom japonský originál, ale žádné titulky, a dabing samozřejmě není ten ze 70. let z kina, ale novácký z roku 2001. Ovšem kvalitou odpovídá asi tak i těm anglickým dabingům těchto filmů, takže v podstatě sedí. Letterbox, ořez do 16:9, takže bezva pokoukání... (Obrázky samozřejmě z tohoto DVD nejsou.)

Upřímně, jediný rozdíl mezi Gappou a Godzillou je, že Godzilla nemá zobák a křídla. Gappa je ptakoještěr, navíc má samičku a vylíhne se mládě. Jinak ale umí to, co Godzilla - chodit, řvát, všechno rozmlátit, a dokonce i chrlit dech smrti! Ovšem nedivím se, že film měl ve své době docela úspěch (i když ne takový, aby vzniklo pokračování) - Godzilla ve stejném roce dostala syna a měnila se čím dál víc ve frašku pro děti. (Obal DVD tvrdí, že před Godzillou byla Gappa, takže jakoby všechny Godzilly, co LK vydaly, neexistovaly. Hm.)

Jenže Gappa je vlastně taky pro děti. Začíná jako krotký dobrodružný film, kde výprava řízená komiksově zlým vydavatelem časopisu Playmate (zarazilo mě to, ale tohle na nahotinky nevypadá) připlouvá na daleký ostrov v tropech. Zde žijí Japonci přetření nahnědo, aby vypadali jako černoši. Ti hned příchozí Japonce považují za bohy, kteří je ochrání před Gappou. Výprava samozřejmě začne hned zkoumat, co to ta Gappa jako je, a dostává se do jeskyně, kde se najde vajíčko. Z něj se cosi vylíhne, a výprava nemá lepší nápad, než vzít to s sebou zpátky do Japonska a vystavovat v zábavním parku. No a rodiče, tedy dvě dospělé Gappy, se vydají své mládě hledat, přičemž ničí, co vidí.

Mezi domorodci je ale i malý chlapec, který celou dobu výpravu před Gappou varuje. A aby toho nebylo málo, vydavatel má malou dceru, která rovněž působí jako svědomí svého chamtivého otce. Dětský divák se tak může ztotožnit jak s malými lidskými hrdiny, tak s vězněným mládětem, které je odtržené od svých rodičů. Nevidíme žádné mrtvoly, žádnou krev, vše, co po Gappách zůstává, jsou jen zničené domy, vozidla a letadla. Family friendly movie. Takže se podívejme na to, co film chce japonská děcka naučit: chamtivost působí jen zmar, nesahejte na to, co neznáte, místo pro ženu je v domově ambiciózního muže. Ano, přesně takhle to končí - hrdinka končí s vlastní kariérou a vezme si tvrdohlavého novináře!

Jinak většinu filmu buď sledujeme lidské karikatury, nebo monstra ničící dřevěné a papírové domečky a armádu, která se je snaží zničit. Triky jsou tak mizerné, že i vystřelované rakety jsou viditelně tažené na vlasci! Zvláště v porovnání s včerejší Hedorou je jasně vidět, jaká je Gappa nuda. 4,5/10

a.k.a. Daikyoju Gappa, Gappa: The Triphibian Monster, Monster from a Prehistoric Planet

Režie: Haruyasu Noguchi

Hrají: Tamio Kawachi, Tatsuyo Fuji

Nehrají: Frank Gappa

Hudba: Saitaro Omori

Japonsko 1967

MONSTRÓZNÍ SPECIÁL část 6

GOJIRA TAI HEDORA (1971)

Poté, co se série změnila v mlátičku mezi nejrůznějšími monstry, a následně i filmy pro děti, se najednou vrací snaha o větší, tentokrát ekologické poselství. Proto tentokrát Godzillovým protivníkem není zmutovaný živočich, ani mimozemské monstrum, ale nová forma života, která se živí smogem a odpadem a vylučuje kyselinu sírovou. Godzilla si pro samý odpad v moři ani nemůže zaplavat, takže je jasné, že Hedora mu bude trnem v oku. V mezičase sledujeme rodinu biologa, který novou formu života objevil, a z ní zejména jeho synka.

No... Tohle se těžko popíše. Chvílemi to je celkem dobré. Chvílemi to moc nedává smysl. Chvílemi je to totálně na palici, že si člověk není jistý, co se děje. Na Godzillu totiž dolehla končící psychedelie šedesátých let, takže film je doprovázen zejména rockovou hudbou a obsahuje nejrůznější psychedelické pasáže a animované pasáže. Už jen úvodní titulky jsou jak z Bonda, a dostaneme ještě několik zpívaných pasáží. A hipísácký happening proti Hedoře, včetně rockového koncertu uprostřed pláně bez přívodu elektřiny. A scénu, kde Hedora fetuje smog.

Co se týče lidských částí, jsou poměrně křečovité, jako by je vymýšlel sám dětský hrdina. Například jsem úplně nepochopil, kdo je přesně kdo - vědec, žena, syn, to mi bylo jasné, ale pak se ještě okolo ochomýtá mladý pár, přičemž ona je ve své první scéně dlouhovlasá a po zbytek filmu nepochopitelně ostříhaná, a jen z kontextu jsem poznal, že je to táž postava. Jaký byl vztah těchto postav k rodině vědce mi ale moc jasné nebylo.

Co se týče zápasů monster, Hedoru udělali tvůrci opravdu ultra neporazitelnou, nejde ji zranit, umí měnit podobu mezi chodícím a létajícím monstrem, dokonce z očí střílí paprsek, a... metá po Godzille kyselinové bobky! A poté, co ho přepere, ho dokonce zalije tunami sraček! SPOILER No a na závěr dostaneme pasáž, kde to vypadá, že Godzilla Hedoře vyrval koule, a pak její mrtvolu za doprovodu hrdinské písně vyvrhne. KONEC SPOILERU Godzilla tu, naopak, létá! Objevilo se tohle v sérii už někdy předtím?

I přes celkovou bláznivost a rozháranost je tohle asi lepší než se dívat na cokoli s Minillou, bavilo mě to určitě nejvíc ze všech dílů, které jsem tento týden viděl. 7/10

a.k.a. Godzilla vs. Hedorah, Godzilla vs. the Smog Monster

Režie: Yoshimitsu Banno

Hrají: Akira Yamanouchi, Toshie Kimura, Hiroyuki Kawase, Toshio Shiba, Keiko Mari, Yoshio Yoshida

Hudba: Riichiro Manabe

Japonsko 1971