THE SHOW WITH A NAME - SMRTONOSNÁ PAST

Další díl kratší vedlejší série, tentokrát i s Tomášem a navíc i se speciálním zvířecím hostem. Řeč je ale o naprosté vánoční klasice.

J. FOGLAR, J. MACEK, M. ČERMÁK - TAJEMSTVÍ VELKÉHO VONTA

Po dlouhých cca deseti letech od vydání jsem se konečně dostal ke komiksovému zpracování třetího dílu stínadelské trilogie, nakreslenému Marko Čermákem v roce 2013. První dva díly vyšly už v roce 1970 a 1971, třetí tedy přišel o hodně později, než by se to čekalo. Když se stručně vrátím k prvním dvěma, jako malý jsem to samozřejmě hrozně žral. Příběhy jsem znal z knihy, ale tady byly nakreslené přesně tak, jak jsem si je představoval, ne jako v tom seriálu s tlustým Mirkem nebo filmu s vůbec divnými herci. Dneska se mi to už moc nelíbí, protože ten komiks je v obou případech zahlcený textem a obrázků je dost málo. Tajemství na tom bohužel není o moc lépe. Většinu zásadních věcí odříká vypravěč a většina obrázků zachycuje buď stínadelská zákoutí, nebo lidi jak mluví. A na stínadelských zákoutích by nebylo nic špatně, kdyby nebyla všechna vybarvena jedním šedým odstínem. Vážně mě ten komiks  přes nevelký rozsah strašně nudil a četl jsem ho asi týden.

V nedávné době vyšel komiks i ve formě proužku ala původní vydání Záhady a Stínadel. No když to někdo za ty prachy chce...

INSTAOIK

Ze sociálních sítí jsem používal pouze Facebook, všemu ostatnímu jsem se vyhýbal jako čert kříži. Ale nedávno jsem, jak jste viděli ve vánočním článku, začal experimentovat s umělou inteligencí a nástroji na vytváření obrázků, a docela mě baví vyrábět plakáty k neexistujícím filmům. Bud Spencer v kosmu? Charles Bronson vs vlkodlak? Možné je všechno. Založil jsem proto účet na instagramu, kam budu občas dávat právě tyto výtvory. Sledovat můžete ZDE.

YES, VIRGINIA, THERE IS A SANTA CLAUS (1991)

Ideální vánoční film s Charlesem Bronsonem? Bronson střílí kriminálníky převlečené za Santy, kteří se vloupávají do cizích domů a tam loupí, vraždí a znásilňují. Bronson je s nějakou hláškou a ledovým klidem odstřelí a pak si dá krocana. Krocan je dobrý. Má ho rád. Bohužel nežijeme v ideálním světě, takže sice existuje vánoční film s Bronsonem, ale je to... tohle.

Americký film režiséra Charlese Jarrotta nastavuje zrcadlo nuznému životu dělníků v kapitalistických Spojených státech amerických, kde stejně jako dnes i na přelomu 19. a 20. století docházelo k vykořisťování přistěhovalců buržoazií. Takhle by asi Miloš Frýba uvedl film, kdyby byl starší a ČST by ho s radostí uvedla v době před převratem. Film má za námět článek, který napsal Frank Church do novin The Sun v roce 1897, a scénárista z toho měl uklohnit vánoční film pro celou rodinu. Takže tu musí být holčička, která pošle dotaz do novin, a novinář, který jí odpoví. A už jede svoje naučené fabule o chudé rodině, které se dějí samá příkoří, z etnických důvodů jí otce vyhodí z práce, ten následně celý film hledá jinou, což je strašná zábava sledovat, že ano. Kam vleze, tam má problémy, protože scenárista potřebuje, aby nám ho bylo líto. Nejen tato jeho snaha vedla k tomu, že jsem tuto dějovou linku naprosto nenáviděl a postavě otce jsem přál, aby ho teda křivě obvinili a na místě popravili, nejlépe atomovkou. Jeho představitel je totiž naprosto mizerný herec, kterému nejde věřit ani nos mezi očima, nejen, že je nesympatický, ale ani nemá žádnou chemii se svou filmovou rodinou. Dětem je evidentně úzko, když je objímá nebo drží na klíně.

Mimochodem, soudruh scenárista se tak zamotal do líčení života proletářů v New Yorku, že zapomněl na titulní holčičku, takže ta je jen malou roličkou ve svém vlastním příběhu. 

Dobří herci jsou tu bohužel jen dva a v té dějové linii o dělníkovi nejsou žádní. Druhá dějová linie se točí kolem novináře, který si žije v luxusu, má vlastní byt a pěkné oblečení, stálé místo v novinách. Tady nenašel soudruh scenárista jiné polidštění takové kreatury, která tyje z utrpení jiných, než že z něj udělal alkoholika, který oplakává svou zesnulou ženu a dítě. Alkoholika hraje Bronson, a má tu aspoň trochu příležitost hrát. A ten zármutek vlastně ani nemusel, protože krátce před vznikem filmu mu zemřela manželka, Jill Ireland, i ve skutečnosti. Bronsonovi se snaží pomoct mladá nadšená emancipovaná novinářka, jedna z průkopnic feminismu, a starý šéfredaktor hraný druhým dobrým hercem ve filmu, Edwardem Asnerem (El Dorado). V podstatě jen jejich společné scény mají nějaký náboj a to byly ty vzácné momenty, kdy na film byla trochu radost koukat.

Jenže v první půlce Bronson skoro není, nebo jen chlastá a nereaguje ani na konkurenčního novináře, synovce bohatého strýce, který se mu vysmívá za to, že se v článcích zastává chudých. Buržoust jeden! V půlce filmu se Bronson naštěstí neudrží a jednu mu flákne, což je od něj jediná akce v celém filmu. V druhé linii dostaneme dvě nudné rvačky s xenofobními dělníky. 

Zhruba v půlce Virginia konečně napíše dopis a s pomocí divného pedofilního pošťáka ho pošle do novin. Bronson se rozhodne zabít plynem, což mu je překaženo, protože dostane úkol - odpovědět na dopis! Bronson se prochází po městě, sleduje bohaté i chudé, flašku s whiskou hodí do koše, napíše článek. I ve druhé dějové linii vše dopadne pohádkově, všichni si přečtou článek a to i za přítomnosti Bronsona, aniž by s ním rodina nějak komunikovala a aniž by nám bylo jasné, kde se tam vzal.

Hlavním závažím filmu je jednoznačně linie o irské rodině, která je plná klišé a citového ždímání, vlastně se moc nezabývá tím, co motivuje Virginii psát do novin, jako spíš tím, že se všichni mají špatně. Linie s Bronsonem docela jde až na toho klišovitého frajírka, kterého mohl hrát Paul Koslo, jenž podobné postavy hrál ve starších Bronsonovkách, ale pak bychom zase čekali, že mu Bronson vrazí jednu pažbou brokovnice do rozkroku. Čekal jsem od toho příležitost pro Bronsona zahrát si něco jiného, ale na to jsem se dost načekal až do druhé půlky, prvních pětadvacet minut Bronson řekne asi jen dvě věty? A stejně, s lepším režisérem by byl ještě lepší. Vracet už se k tomu určitě nebudu, to už radši na svátky tu Pyšnou princeznu nebo Smrtonosnou past. 4,5/10

a.k.a. Ano, Virginie, Santa Claus je

Režie: Charles Jarrott

Hrají: Richard Thomas, Edward Asner, Charles Bronson, Katharine Isabelle, Colleen Winton

Hudba: Charles Bernstein

USA 1991

EDWIGE FENECH 74

 Všechno nejlepší královně gialla!

VESELÉ VÁNOCE

Přeji co nejklidnější a nejpříjemnější prožití vánočních svátků.

Jako vždycky jsem hledal nějakou vtipnou koláž s našimi oblíbenci, ale nic jsem nějak nemohl najít. Tak mě napadlo obrátit se na umělou inteligenci a vytvořit s její pomocí vánoční obrázky různých herců a hereček, o kterých tu poměrně často píšu. Kvalita z toho občas leze bůhvíjaká, u něčeho by ale člověk ani neřekl, že obrázek vytvořil počítač.

S vytvořením podoby Bronsona jsem docela zápasil, ale dva přijatelné obrázky mi nakonec vylezly:

Veselé Vánoce samozřejmě přejí i Clint, Lee Marvin, Lee Van Cleef, Bud Spencer, Terence Hill nebo Chuck Norris.

U dam se podoba zachycovala hůře, ale Edwige Fenech to docela zvládalo.

Barbara Bouchet si je tady taky podobná. 

Bondy to zachytilo takřka bezchybně. Zatímco Connery je elegantním Santou, Moore v dokonalém obleku čeká, až mu sluha přinese čaj.

No a poslední parta už rovněž vypadá velmi dobře: Paul Newman, Peter Cushing, Arnold Schwarzenegger. Je pravda, že jsou osobnosti, které AI neznala a nebyl jsem je schopen z ní dostat, hledalo to něco jiného.

Ještě před koncem jeden ne tak povedený portrét Raquel Welch...

 

A na závěr Neil Breen, který i na Vánoce vypadá divně, protože je to spiknutí korporací.

THE FABELMANS (2022)

Nejnovější film Stevena Spielberga je vlastně částečně autobiografický, jelikož Spielberg vzpomíná na svoje dětství, na své začátky s filmem a především na svoji vlastní amatérskou tvorbu v dětství na 8 případně 16mm film. 

Je to vlastně film trošku podobného druhu jako například Obecná škola a nebo třeba Tenkrát v Hollywoodu. I z tohoto filmu dýchá především silná nostalgie za dobou mládí autora, který popisuje ne jenom svoje vlastní dětství, ale především rodinné vztahy, proto se film jmenuje Fabelmanovi. V centru jsou nejenom Spielberg, tedy Sammy Fabelman, ale rovněž i především jeho matka a otec. Sammyho sledujeme zhruba od šesti do osmnácti let věku, od chvíle, kdy ho rodiče poprvé vzali do kina, až do chvíle, kdy dostává první šanci u opravdového filmu. Nějaký ucelenější příběh film tedy nemá, což ale vůbec nevadí. Nebo nevadilo by, kdyby všechny části byly tak silné, jak části týkající se Sammyho okouzlení filmem.

Malý Sammy poprvé vidí film Největší představení na světě, kde ho uhrane srážka vlaku převážejícího cirkus. Nejdřív je vyděšen, ale následně si zkouší pořád dokola onu srážku pomocí svých hraček přetvořit. Aby si hračky neničil, matka mu půjčí osmimilimetrovou kameru, a tím rozjede Sammyho nový koníček - natáčení filmů. Scéna, kde Sammy skládá vláčky a následně na koleje postaví auto je vážně úžasná, stejně jako následné Sammyho pokusy natáčet filmy se svými sestrami. A cokoli se týče jeho posedlosti filmem, z toho sálá stejné nadšení a hravost. Sammy později s kamarády točí westerny i válečné filmy, podporován matkou, otec, počítačový inženýr, by ale radši, aby syn šel v jeho stopách. To ale není hlavní konflikt filmu.

Jak jsem napsal, film je o celé rodině, takže do popředí se dostává Sammyho svérázná matka, která, jak brzy zjistíme, něco skrývá. Brzy nám taky dojde, že jde o milostný trojúhelník. Film v tom naštěstí nejde do žádných detailů, ale přece jen, linka s rodiči a rodinným přítelem (a matčiným milencem) je slabší než ta filmová. V druhé polovině dostaneme ještě linku ze střední školy, která jede podle všech šablon, které jsme ve filmech ze střední školy viděli. Naštěstí není nějak moc dlouhá, ale postavy studentů jsou dost šablonovité, a všichni přesně víme, jak tahle linka dopadne.

Naštěstí to je ale film především o lásce k filmu, takže závěrečná scéna maže všechny pochybnosti. Pokud jste viděli dokument o Johnu Fordovi od Bogdanoviche, závěrečnou scénu ve Spielbergově vyprávění znáte. Johna Forda navíc překvapivě hraje David Lynch, což je další plus.

Herce jsem většinou neznal, ale většinou, až na právě šablonovité studenty, jsou výborní. Dost se mi líbily scény se svérázným strýcem, který se jednoho dne zčistajasna objeví, aby navždy zase zmizel. Co se mi rovněž líbilo, bylo, že John Williams vlastně pro film složil hrozně málo hudby, málo jí ve filmu zazní, a když, uslyšíme buď klasickou hudbu, kterou hraje matka na klavír, nebo soundtracky z jiných filmů, kterými Sammy v kině doprovází své amatérské pokusy. 

Po zhlédnutí jsem si vzpomněl na nechvalně proslulý Scorseseho komentář o Marvelovkách, které označil za zábavní park oproti skutečným filmům. Tohle je skutečný film. Film, který dokáže dojmout, rozesmát, přimět k zamyšlení, působí pravdivě, oproti odpadní produkci připomínající vystřihovánky, kdy každý herec natočí před zeleným plátnem své kousky a následně je zakomponován v různých pozicích a velikostech do digitálně vytvořeného prostředí. Jsem rád, že jsem nakonec šel, a škoda, že už se film promítat nebude, a že ho Universal svou politikou nasadit film do kin a na VOD zároveň zabil. 8/10

a.k.a. Fabelmanovi

Režie: Steven Spielberg

Hrají: Michelle Williams, Paul Dano, Seth Rogen, Gabriel LaBelle, Keeley Karsten, Julia Butters, Judd Hirsch, Sam Rechner, Chloe East, David Lynch

Hudba: John Williams

USA 2022