RAYMOND CHANDLER - THE BIG SLEEP

S Philem Marlowem jsem se poprvé setkal ve sklepácké parodii Mazaný Filip. Na jejím základě jsem poprvé asi ve dvanácti četl první marlowovku, Vysoké okno. Tenkrát jsem tenhle žánr moc nečetl, ale tohle mě chytlo. Během následujících let jsem přečetl většinu dalších Chandlerových detektivek, jen vlastně ty první dvě mi zůstaly a náhodně jsem se k nim dostal až teď. Tedy k jedné z nich - Sbohem buď, lásko má, ještě čeká.

"Chtěl jsem si hrát s fascinujícím novým jazykem, abych se přesvědčil, co to udělá, použiju-li ho jako vyjadřovacího prostředku, který by zůstal na úrovni neintelektuálního myšlení, a přesto nabyl síly říkat věci, které se obvykle říkají jenom ve vysoké literatuře." 

 

Raymond Chandler začínal jako časopisecký spisovatel, psal povídky do levných časopisů, v nichž se to hemžilo drsnými chlápky, velkými zbraněmi, mrtvolami a kráskami, které hrdiny uvedou do nesnází. Oproti většině autorů si ale získal Chandler popularitu nejen mezi čtenáři, ale i mezi kritiky. Uměl psát. Zatímco ostatní autoři naklepali rychle jednoduchý syžet na stroji, pak změnili jména, příběh lehce upravili a vydali text jako zcela novou povídku, Chandler si dával záležet. Víc než na rychlých senzacích a akci mu záleželo na věrohodném prostředí a na sice nečitelných, ale propracovaných postavách. Z povídek vzešel i hrdina všech sedmi (a půl) jeho románů, Phil Marlowe.

Osamělý vlk, který nemá daleko k alkoholismu, vymetá ty nejhorší případy, často se do věci zamotá tak, že mu jdou po krku jak gangsteři, tak policie, znechuceně s ironickým vtipem komentuje zkažený svět Hollywoodu (města, ne filmových studií, ač tam se v Sestřičce rovněž podíval). Ženy mu padají k nohám, ale on dobře ví, že především proto, aby mu je podrazily. Je to na první pohled zkrachovalá existence, ale nad vším, do čeho se zamíchá, morálně vyčnívá, neboť si zachovává za všech okolností to jediné, co mu zůstalo - čest.

Hluboký spánek je právě prvním ze sedmi románů, které mezi lety 1939 a 1958 Chandler napsal. Ve všech vystupuje právě postava Phila Marlowa. Jen pro pořádek jsou to tyto:
Hluboký spánek (The Big Sleep, 1939)
Sbohem buď, lásko má (Farewell, My Lovely, 1940)
Vysoké okno (The High Window, 1942)
Dáma v jezeře (The Lady in the Lake, 1943)
Sestřička (The Little Sister, 1949)
Loučení s Lennoxem (The Long Goodbye, 1954)
Případ naruby (Playback, 1958)
a nedokončený Případ z Poodle Springs (Poodle Springs, 1959)

 

Z posledního románu zůstaly jen dvě kapitoly, v nichž byl ovšem klasický styl postaven naruby a Marlowe je zde zachycen na líbánkách s postavou, která se poprvé objevila v Loučení s Lennoxem a mihla se v Playbacku! Text později dokončil jiný spisovatel a dokonce byl zfilmován... Stejně jako všechny ostatní romány. Marlowa si postupně ve filmech zahráli Dick Powell, Humphrey Bogart, George Montgomery, Robert Montgomery, James Garner, Elliott Gould, Robert Mitchum, James Caan či dokonce právě Tomáš Hanák.V televizním seriálu to pak byl Powers Boothe. Přestože Bogart si zahrál Marlowa jen jednou, jeho podání je natolik ikonické, že je právě s ním nejvíce spjatý.

Děj Hlubokého spánku je jako vždycky spletitý. Marlowe je najat starým generálem Sternwoodem, který má dvě mladé a od pohledu nezvedené dcery, aby vyřídil záležitost vydírání, které se týká jedné z dcer. Případ se zamotá, když je vyděrač zavražděn právě v přítomnosti mladší Carmen. Vše se navíc nepříjemně točí kolem zmizelého exmanžela druhé z dcer Vivian. Marlowe se silně zapotí, než celou záhadu rozlouskne...

Marlowe zde ještě neprojde takovým peklem, jako v pozdějších knihách, i když pár trademarkových pasáží se tu objeví (odhalení padouchy, svědectví vraždy bez spatření vraha), například tu ale není vyšetřován policií. Stejně tak tu ještě zdaleka tolik nejsou čím dál melancholičtější úvahy, které prokvétají řadou pozdějších knih, zejména Loučením s Lennoxem (a asi i Playbackem, z nějž už si nepamatuju nic). Nic z toho samozřejmě není na škodu, stejně jako to, že tradičně se celý případ nedá logicky rozplést. S tím zřejmě měli problém i tvůrci filmu (toho s Bogartem), kteří někdy ve druhé polovině úplně od knihy uhnuli a konec je diametrálně odlišný. Stejně tak byly ve filmu vymazány všechny narážky na pornografii, nymfomanismus jedné z postav a homosexualitu jiných, rovněž byla upravena role, kterou hrála Lauren Bacall.

Při čtení jsem se snažil představovat si jako Marlowa Bogarta, z nějakého důvodu mi to nešlo, horší i bylo, že se mi do hlavy spíš vkrádal ten Hanák. Bacallová naštěstí byla na svém místě, ostatní herce jsem si nepamatoval. To jen tak stranou. Rozhodně jde o jednu z nejlepších Chandlerových knih vedle Dámy v jezeře a Loučení s Lennoxem.