HAI SBAGLIATO... DOVEVI UCCIDERMI SUBITO! (1972)

Už nevím kde jsem o tomto filmu četl, že je míchanicí gialla a spaghetti westernu. To je hodně nepřesné označení. V tom případě by totiž jako takové míchanice museli být označováni i všichni Sartanové a Sabatové. Přesně tak mi totiž tento film připadal. Jako Sartana bez Sartany.

Na začátku do špinavého městečka přijíždí jakýsi muž. Krátce se zastaví v baru a potom pomocí pistole s tlumičem vykrade banku a všechny v ní pozabíjí. Po loupeži se za městem setkává se svými dvěma komplici, z nichž jednomu nevidíme do tváře. Doteď to bylo poměrně dobře udělané a přehledné. A najednou ostrý střih, oba známí lupiči najednou leží a ohrožují je hadi! A oba jsou uštknuti. Po úvodních titulcích pak do jiného městečka přijíždí Robert Woods jako vyšetřovatel pojišťovny a seznamuje se s místním obyvatelstvem, které něco tají...

Režisér Mario Bianchi napřed dělal obskurní spaghetti westerny, potom ještě obskurnější gialla a nakonec rovnou skončil u porna. Soudě dle tohoto filmu, možná je to trochu škoda. Jednotlivé scény totiž nejsou špatné. Až do té záležitosti s hady má totiž začátek docela atmosféru, a i potom film docela ubíhá. Sice je upovídanější, protože všichni pořád konspirují, ale pořád se něco děje, na Roberta Woodse čeká zákeřný protivník za každým rohem a máme tu dost akce. Jenže je problém se střihem. Nevím, jestli to tedy není verzí, kterou jsem sledoval, mohla být divně sestříhaná, ale spousta scén na sebe vůbec nenavazuje, jiným jako by chyběl začátek nebo konec, a občas chybí i vnitřky, jako u těch hadů. Stejně tak může někdo spadnout do propasti, o které jsme předtím neměli tušení, čistě proto, že nám ji neukázali. A možná v tom opět hrály roli střihačovy nůžky. (Ačkoli je vůbec kravina, aby někdo padal do propasti, která je VEDLE říčního koryta).

Jinak opravdu jsem měl pocit, že se dívám na Sartanovku, ve které nehraje Garko a místo něj je tam Robert Woods. Stejná konspirace, stejné měnění identit, všechno přesně jako v Sartanovi. A je to škoda, že v tom ten Garko není a není to Sartana, protože by to nebyl zase tak špatný díl v sérii. Pokud by to režíroval Carnimeo, určitě by si pohlídal i ten střih a Nicolai by dodal lepší hudbu než Savina. Při honičce na koních nám začne jazzový koncert! Na druhou stranu, Robert Woods i přes svoje sedmdesátkové háro je docela fajn hrdina nad věcí. Nemá charisma George Hiltona, kterého mi vzhledem připomíná, ale určitě je to sympaťák. Ani zbytek obsazení není tak špatný. Frank Braña je s knírem dobrý drsný šerif, Carlo Gaddi a Ivano Staccioli si sice jsou až moc podobní, ale vždy jsou jako slizcí padouši spolehliví, a Nieves Navarro to tu sekne. Akorát jak poslouchám v poslední době podcast Giallo Ciao Ciao, už jí nemůžu odpárat přezdívku "butthole face", kterou jí tam dali. Nechápu tedy proč.

Škoda střihu a toho, že už v úvodní scéně si můžete všimnout, kdo je ten záhadný třetí lupič. Celá záhada tím jde do kopru. Pak tu máme gumové hady a ne zrovna dobrou kameru. Jinak to ale není vůbec špatný detektivní spaghetti western, zvláště s přihlédnutím k době vzniku a produkčním podmínkám. 6,5/10

a.k.a. Kill the Poker Player, La muerte llega arrastrándose, Creeping Death
Režie: Mario Bianchi
Hrají: Robert Woods, Frank Braña, Nieves Navarro, Carlo Gaddi, Ivano Staccioli, Ernesto Colli, Omero Capanna
Hudba: Carlo Savina
Španělsko / Itálie 1972

IL GATTO A NOVE CODE (1971)

Koukám, že jsem si ve svém zkoumání filmografie Daria Argenta nevybral nejlepší cestu. Každý jeho další film, který zhlédnu, se mi líbí méně než ten předchozí. Ne, že by tohle bylo vyloženě špatné, ale leccos tomu chybí.

Postavit zápletku gialla kolem vědeckého ústavu místo kolem modelingové agentury či dívčí školy byl sice zajímavý nápad, ale nějak to postrádá šťávu. Vědci tak hezky nekřičí, i když padají pod vlak nebo tak. Že tajemství, co se vlastně děje, se skrývá právě v ústavu, je nade vší pochybnost jasné. SPOILER Ovšem postavit pointu na pseudovědeckém objevu je snad ještě blbější, než když vrah vraždí proto, že je magor. KONEC SPOILERU Dobrý nápad je ale rozdvojení detektiva. Předpokládám, že napřed Argenta napadla postava slepce, který spoustu věcí zjistí díky ostatním smyslům, neboť slyší i to, co ostatní přeslechnou, a pak mu, aby se děj lépe odvíjel, vymyslel oči, tedy mladého novináře. Karl Malden jako slepec je výborný a James Franciscus dostatečně sympatický. Policie je tu k smíchu, tentokrát ale neruší a je i skutečně vtipná.

Ani tak mě děj ale pořádně nezaujal. Vrah nepůsobil tak nebezpečně a tak nepředvídatelně, snad i proto, že se nemaskuje, a kamera nám z něj ukáže jen veliký detail oka. Jinak třeba když škrtí, ani nejsou vidět jeho ruce. Příběh byl zamotaný, ale nepříliš napínavý. Podezřelých jako šafránu naseto (ježiš co to zas plácám), ale jen jednou je jeden z nich podezřelejší. Je fakt, že iracionálně jsem podezíral Horsta Franka, ale to jen proto, že to je padouch od pohledu. Mimochodem tu hraje homosexuála a chodí s Wernerem Pochathem. Celkově se to dost táhlo a ke konci už jsem spíše čekal, jak a kdy to skončí. Asi nejvíc mě bavila pasáž se zlodějem, který vyhrává v soutěži, kdo zná nejvíc nadávek, a má klíč snad ode všeho. Vlastně mě tentokát zklamal i Morricone. Ústřední flétnové téma se ozývá moc často, až mi bylo protivné.

Devítiocasá kočka není špatné giallo. Má výbornou kameru, pár dobrých nápadů a několik dobrých herců. Ale nejen oproti jiným filmům od Argenta je dost průměrné. Uvidíme, co Čtyři mouchy na šedém sametu. 6/10

a.k.a. Devítiocasá kočka, The Cat O'Nine Tails
Režie: Dario Argento
Hrají: Karl Malden, James Franciscus, Catherine Spaak, Pier Paolo Capponi, Horst Frank, Rada Rassimov, Carlo Alighiero, Vittorio Congia, Ugo Fangareggi, Tom Felleghy, Werner Pochath, Umberto Raho
Hudba: Ennio Morricone
Itálie / Francie / SRN 1971

ANKETA

Tenhle film vypadá zároveň cool a zároveň odpudivě...

Děkuju všem, kteří hlasovali, tentokrát vás bylo o jednoho více než minule. Opět to dopadlo zhruba podle očekávání. Pět z vás se na něco podívá občas podle zájmu, jeden zřídka. Předpokládám, že nejvíc vás nalákají na film pozitivní hodnocení, potom možná další faktory jako třeba nějaká zmíněná zajímavost, herci, režisér, hudba, obrázky k článku a podobně. Vlastně by to mohla být další anketa. Takže ji máte na svém místě.
Pozn. Přidal jsem pomocný seznam všech filmů, o nichž jsem tu kdy psal. Doplňovat ho asi budu nárazově a ne po kažém vyšlém článku, to bych se z toho zbláznil. Už takhle je tam šest stovek titulů. Vedle českých používám většinou anglické názvy pro snazší orientaci.

KRÁSKY (italského) DIVOKÉHO ZÁPADU II

Dnes se opět podíváme na pár hereček spjatých se spaghetti westerny. V první části článku, protože tehdy jsem plánoval jen tři díly s těmi nejdůležitějšími, byly poněkud nešťastně spojeny s herci nejednoznačných rolí, takže pro dnešek mají dámy sólo.

NORMA BENGELL (1935-2013)

Brazlská herečka se narodila v roce 1935 v Rio de Janeiru. začínala jako modelka, od konce 50. let se začala objevovat v brazilských filmech, ve filmu Os Cafajestes (1962) se jako vůbec první filmová hvězda objevila na plátně zcela nahá. V roce 1963 si vzala italského herce Gabriela Tintiho a díky tomu začala být obsazována i v italských filmech. A to včetně dvou spaghetti westernů. Tím známějším je Corbucciho The Hellbenders (Nemilosrdní, 1967), kde se objevila vedle Josepha Cottena, téhož roku se objevila i ve westernové adaptaci antické tragédie o Faidře, dříve zpracované Euripidem, Senecou či Jeanem Racinem, nyní Joaquínem L. Romero Marchentem pod názvem Fedra West. Po rozvodu s Tintim v roce 1969 odešla zpět do Brazílie, kde pokračovala ve své kariéře, od osmdesátých let se stala i režisérkou. Zemřela v roce 2013.
Zajímavé filmy: The Hellbenders, Fedra West

FEMI BENUSSI (1945)

Narodila se v březnu 1945 v Itálii jako Eufemia Benussi. Poprvé se ve filmu objevila ve dvaceti letech ve filmu Il boia scarlatto, což byl gotický horor. V následujícím roce se objevila ve filmu Dravci a vrabci slavného Piera Paola Pasoliniho, a také ve svém prvním spaghetti westernu, Tre pistole contro Cesare, kde ztvárnila exotickou tanečnici Tulu. Roku 1967 pak už do žánru spadají všechny tři filmy, v nichž se objevila, Nato per uccidere (Zrozen k zabíjení), Il tempo degli avvoltoi (Čas supů) a Rattler Kid. Femina kariéra se tak brzy ocitla na poli béčkového filmu. Brzy se ovšem pro svůj fyzický půvab začala objevovat i v erotických filmech, například v debutu Edwige Fenech, Samoa, la regina della giungla (Samoa, královna džungle), společně se objevily ještě v německé erotické komedii Frau Wirtin hat auch einen Grafen (Paní hospodská má také hraběte), sólově hrála ve filmu Tarzana, sesso selvaggio (Tarzana, divoký sex), s Olgou Schoberovou se sešla ve filmu Le calde notti di Poppea (Poppeiny žhavé noci). Tyto filmy v podstatě předurčily její budoucí kariéru vedlejší nahé holky v erotických thrillerech, komediích a giallech, včetně filmů, kde byly v některých verzích přidány dokonce pornografické záběry s její dablérkou. Většina spaghetti westernů, v nichž se Benussi objevila v 70. letech, vyšla z dílny neumětele Gianniho Crey. Její kariéra, v druhé polovině 70. let se skládající již výlučně z erotických titulů, končí na počátku 80. let.
Zajímavé filmy: Requiem for a Gringo, Last of the Badmen, Death Walks in Laredo

ERIKA BLANC (1942)

Zatímco Femi Benussi na erotických filmech skončila, Erika Blanc si i přes účast v mnoha takových filmech vybudovala kariéru trvající dodnes. Narodila se v roce 1942 v Gargagnu jako Enrica Bianchi Colombatto. Poté, co byla náhodně objevena hledačem talentů, začala hrát ve filmu v roce 1964. Její první angažmá byla ve špionážních filmech, gotických hororech (Prokletí smrti, 1966), a také spaghetti westernech. Připomeňme filmy Mille dollari sul nero (1000 dolarů na černé, 1966) s Anthonym Steffenem a Giannim Garkem, Django spara per primo (Django střílí první, 1966) s Glennem Saxsonem či Idou Galli, nebo C'e Sartana... vendi la pistola e comprati la bara (To je Sartana, zahoď pistoli a sežeň si rakev, 1970) s Georgem Hiltonem. Z jiných filmů připomeňme hlavní roli v dramatu Io, Emmanuelle (Já, Emmanuelle,1969) a řadu giallo filmů (La notte che Evelyn usci dalla tomba / Noc, kdy Evelyn vylezla z hrobu, 1972, opět s Anthonym Steffenem). Společně s Femi Benussi a v hlavních rolích s Lee Van Cleefem a Lo Liehem se sešla ve spaghetti westernu La dove non batte il sole (Tam, kam slunce nesvítí, 1974). Od osmdesátých let přešla spíše k divadelní práci, ale ve filmu či v televizi se rovněž objevovala, byť už ne tak často.
Zajímavé filmy: Django Shoots First, Shoot, Gringo, Shoot, The Stranger and the Gunfighter

DANIELA GIORDANO (1947 - 2022)

Rodačka z Palerma po studiu umění a angličtiny v 19 letech získala titul Miss Itálie a v soutěži Miss Europe skončila jako druhá, což jí otevřelo dveře do světa filmu. Neměla žádné herecké vzdělání, jediná škola, která v té době v Itálii existovala, by jí zapovídala pracovat, dokud by školu neukončila, takže začala hrát hned. Poprvé roku 1967, už roku 1968 se objevila ve dvou westernech, Find a Place to Die (Místo k umírání), režírovaném Giulianem Carnimeem a Hugem Fregonesem, a The Long Day of the Massacre (Dlouhý den masakru) od Alberta Cardoneho, kde ztvárnila sexy banditku. Mezi lety 1967 a 1980 tak vytvořila role ve 38 filmech, z nichž velkou část tvořily právě westerny, např. Armáda pěti mužů nebo Have a good funeral, my friend, Sartana will pay (Užijte si pohřeb, platí ho Sartana, 1970). Na konci 70. let vlivem krize ukončila kariéru a přestěhovala se do USA, kde se začala zabývat výzkumem UFO a možnostmi mimozemského života.
Zajímavé filmy: Armáda pěti mužů, Have a Good Funeral, My Friend, Sartana Will Pay, The Four Gunmen of Trinity

LOREDANA NUSCIAK (1942 - 2006)

Její rodné jméno bylo Loredana Cappelletti. V roce 1959 vyhrála soutěž Miss Trieste, což jí otevřelo dveře do světa filmu, kde se poprvé objevila o rok později. Její nedlouhá kariéra mimo peplum a komedií obsahovala taky pár spaghetti westernů, přičemž tím nejvýraznějším je bezpochyby Django. O rok později se objevila v jednom z neoficiálních pokračování, $10.000 Blood Money (10 000 dolarů za masakr) kde hlavní roli sehrál Gianni Garko. Celkem se objevila v šesti westernech. Poslední role ve filmu sehrála v roce 1975, poté už pracovala jen na fotorománech společně se svým manželem Giannim Medicim. Zemřela v roce 2006.
Zajímavé filmy: Django, $10.000 Blood Money, Seven Dollars on the Red


YANTI SOMER (1948)

Tuto herečku si všichni vybavíme po boku Terence Hilla z Malého unaveného Joe či Podivného dědictví. Stejně jako u dalších kolegyň ale i její kariéra byla poměrně krátká. Narodila se 29. února 1948 v Helsinkách jako Kirsti Elisa Somersalo. Koncem šedesátých let přišla do Paříže, kde se začala živit jako modelka. Zde jí začali říkat Yanti. Skrze tuto práci se dostala i do filmu a roku 1971 se objevila právě v Malém unaveném Joe, kde sklidila velký úspěch. Po farmářské dívce z tohoto filmu se o rok později objevila ještě v Podivném dědictví coby Candida. Roku 1974 se ještě objevila ve Fulciho Návratu bílého tesáka, tentokrát vedle Franca Nera. Již po Barboniho komediích ale její kariéra začala upadat. Kromě erotických thrillerů (Contratto carnale / Tělesný kontakt s Anitou Strindberg, 1973) a komedií (Cattivi pensieri / Ošklivé myšlenky s Edwige Fenech a Ugem Tognazzim, 1976) se prakticky ve zbytku sedmdesátých let objevovala jen v levných scifi filmech, které vedly ke konci její poměrně krátké kariéry. Poslední malou roli dostala ve filmu Monsignor (1982) s Christopherem Reevem v hlavní roli. Pak ze světa filmu zcela zmizela. Zajímavé je, že po jistou dobu žila s Pierrem Bricem.
Zajímavé filmy: Malý unavený Joe, Podivné dědictví
Zajímavost - rozhovor, z kterého jsem vycházel: http://www.spencerhilldb.de/yanti_interview.php?lang=2

PILAR VELAZQUEZ (1946)

Pilar Velazquez je jedna z těch úspěšnějších hereček. Začínala jako divadelní herečka, po filmovém debutu v roce 1967 se začala objevovat nejen ve španělských, ale i italských koprodukčních filmech, samozřejmě westerny nevyjímaje. Prvním byl roku 1968 Castellariho film I Came, I Saw, I Shot (Přišel jsem, viděl jsem, zastřelil jsem) s Antoniem Sabatem a Johnem Saxonem, v následujícím roce se objevila v roli "Élektry" v adaptaci Aischylovy Oresteie, Forgotten Pistolero (Zapomenutý pistolník), či vedle Petera Lee Lawrence v i u nás v kinech uvedených Nešikovných rukou. V sedmdesátých letech k westernům přidala i gialla (Ragazza tutta nuda assassinata nel parco / Nahá dívka zavražděna v parku, 1972) či erotické komedie (Sex v hlavě / Sesso in testa, 1974). Na konci sedmdesátých let filmovou kariéru, i vlivem sňatku, ukončila, a ve filmu se objevila již jen dvakrát, úspěšně však pokračovala na divadelních prknech.
Zajímavé filmy: Forgotten Pistolero

LINDA VERAS (1939)

Linda Veras je jedna velká neznámá, takže jediné, z čeho se dá vycházet, je prakticky její poměrně skrovná filmografie. Podle wikipedie se narodila jako Sieglinda Veras a je to italská herečka a modelka. Viděl jsem některé její fotografie, takže to bude pravda. Poprvé se objevila ve filmu roku 1959, v roce 1963 se objevila v Godardově Pohrdání v hlavních rolích s Brigitte Bardot a Michelem Piccolim. Mezi lety 1967 a 1970 pak vystoupila v několika spaghetti westernech, včetně klasik jako Faccia a faccia (Tváří v tvář, 1967) po boku Gian Maria Volontého či Tomase Miliana, Corri uomo corri (Utíkej, 1968), opět s Milianem, či Sabata s Lee Van Cleefem a Williamem Bergerem. Ani v jednom z filmů neoslnila moc herecky, zato její blond vlasy, pohledná tvář a bujné poprsí bylo tím, proč se v těchto filmech objevila. Naposledy si zahrála s Yulem Brynnerem ve filmu Zloděj koní roku 1971 a pak zmizela ze světa filmu.
Zajímavé filmy: Face to Face, Run, man, run, Sabata

PERFECT BLUE (1998)

Japonské animované filmy mě nelákají a ani tento film na tom nic nezměnil. Moc se mi nezamlouvá ten unifikovaný styl kresby, kdy rozeznat jednotlivé kreslíře na první pohled dokáže jen skutečný odborník, nelíbí se mi ani animace, která na jednu stranu působí poměrně realisticky, na tu druhou se často kromě centrální figury nehýbe vůbec nic. A není to věc jen tohoto filmu, občas zahlédnu na Déčku nějaký japonský kreslený seriál a samozřejmě si pamatuju Pokémony.

Dějově mě to taky nijak zvlášť nebralo. Zhruba prvních pětačtyřicet minut jsem se musel překonávat, abych to nevypnul. U kreslených figur je těžké nějak zaujmout, zvláště pokud se animovaný film snaží tvářit jako hraný. Proč to vlastně nenatočili s herci? Tedy, pokud jsem to dobře pochopil, film vychází z populární mangy a vzniklo dodnes hned několik adaptací včetně televizního seriálu. Tenhle film měl být také hraný, ale z finančních důvodů se to rozhodli dělat kreslené. Tak praví imdb.

Příběh se točí kolem hloupé popové hvězdičky, která se rozhodne změnit kariéru a stát se herečkou. Jenže nelíbí se to jednak jejím fanouškům, jednak jí samotné, protože první herecké krůčky znamenají štěky v televizních seriálech a nepříjemné role jako znásilňování. Její skupina bez ní navíc slaví docela úspěchy. Mima si tedy stýská po starých časech - není ale sama, někdo, kdo ji velice dobře zná, píše webovou stránku o ní, chodí jí výhružné dopisy a kolem ní začínají umírat lidé, kteří ji nutí vzdalovat se od image popové princezny. Televizní seriál, v  kterém vystupuje, navíc začíná nepříjemně připomínat její vlastní situaci.

Prvnch cca pětačtyřicet minut jde film poměrně jednoduše a lineárně. Pak to ale začne být docela psycho. Scény fantazie se prolínají s realitou a ani Mima, ani my si nejsme jisti, co se děje skutečně a co je jen sen. Navíc se pak ukáže ještě několik dalších možných interpretací, které mohou totálně převrátit to, co jsme do té doby viděli. Zpočátku mě to ani nenapadlo, ale už u scény v podzemním parkovišti jsem zbystřil. Nevím, jaký dopad měly giallo filmy v Japonsku, ale cítil jsem z toho, že minimálně tvorbu Daria Argenta a Sergia Martina museli mít tvůrci nakoukanou. Vrah o sobě dá vědět kazeťákem s písněmi, které Mima zpívala - to je přece Tmavě červená. Taky mě to přimělo zamyslet se nad významem názvu, který se dost možná právě Argentem inspiroval. Deep Red -> Perfect Blue. Tajemný stalker, prolínající se halucinace a realita a ona scéna na parkovišti zase připomene různé filmy Sergia Martina. No, ale zase tuhle inspiraci nechci přeceňovat.

Když odečtu závěrečnou scénu s lážoplážo titulkovou písničkou, bylo posledních cca 25 minut dobrejch. I tak je tu ale ten zbytek, který se mi příliš nezamlouval. Taky mě rozčiloval soundtrack, ale přiznávám, že půlku jsem ho neslyšel, protože jsem se na film díval ve vlaku. Nejen, že mi nesedí japonský devadesátkový popík pro teenagery, ale nemohu ani chovat jakékoli sympatie k povrchní popové zpěvačce toužící po slávě. Její demence je chvílemi vskutku ubíjející. SPOILER V závěru přišel zmíněný twist, který by naznačoval, že všechno, co jsme viděli, byla jen představa vražedkyně s rozdvojenou osobností, ale ihned byl vyvrácen, což mě zklamalo. Tudíž postavu to nikam neposunulo. KONEC SPOILERU Kdyby to celé bylo takové jako závěrečná třetina, bylo by to super. Ale ten začátek se mi prostě nelíbil. 6,5/10

Režie: Satoshi Kon
Hrají: Junko Iwao, Rica Matsumoto, Shinpaki Tsuji, Masaaki Okura, Hideyuki Hori
Hudba: Masahiro Ikumi
Japonsko 1998