TENEBRE (1982)

Ok, asi si začnu zvykat, že Argentova gialla jsou vlastně pořád to samé dokolečka. Mohl bych tu, jako minule, vyjmenovat co všechno se tu zase opakuje, byť v určitých detailech došlo k obměně. Tentokrát tedy sledujeme amerického spisovatele v Římě, kterak zjišťuje, jak někdo pravděpodobně pod vlivem jeho románu vraždí lidi, jež považuje za dno společnosti. Zlodějky, lesbičky, prostitutky. A vyhrožuje i jemu. Vzhledem k tomu, že policejní inspektor je bezradný, musí spisovatel Neal najít vraha sám... A do toho se zdá, že ho pronásleduje jeho manželka, se kterou se rozešel.

Začnu tím, co se mi líbilo. Především obsazení vedlejších rolí, kde najdeme spoustu známých tváří. Spisovatelova upovídaného agenta hraje John Saxon, sekretářku Daria Nicolodi, literárního kritika John Steiner a policistu Giuliano Gemma. Bylo fajn ho vidět ve větší roli v době, kdy už nebyl tou hvězdou první kategorie, ale stále na to měl. Dokonce ho v italštině mluvil klasicky Pino Locchi, jinak Pavel Soukup italského dabingu - jeho hlas je v italských filmech snad úplně všude na postavách všech věkových kategorií a asi jako jediný ho poznám. Saxon je fajn, Nicolodi tentokrát taky, Steiner má jen malou roli, hraje jako vždycky, ale tentokrát je dost k popukání. Hrdinu hraje Anthony Franciosa, ne špatně.

Ovšem Gemma coby inspektor ve filmu prohlásí: "Nikdy jsem u detektivek vraha neodhalil, ale tady jsem na to přišel už na straně třicet!" No a to samé se mi stalo taky. A nejen že jsem uhodl poměrně brzo vraha, ale záhy i jeho motivaci. To ovšem nebyl důvod, proč na mě film zase tak moc nezapůsobil. Jedním z nich byla asi hudba. Už rozpadlí Goblini sice nedodali špatné téma, jenže prakticky nic jiného. Takže ta samá částečně synťáková, částečně varhanní skladba hraje skoro v celém filmu. Jestli je tam jiná hudba, nevím. Argentovi se ale tentokrát nepovedla ani obrazová stránka tolik jako v Tmavě červené. Scéna, kdy kamera objíždí pomalu ve velkém detailu celý dům, byla zajímavá asi tak polovičku jejího trvání. Scény vražd jsou sice řádně brutální, ale použití velkého množství rajčatové omáčky samo o sobě k působivosti nepomůže (narozdíl od rozbití žárovky břitvou, to se mi líbilo).

No a pak tam byla scéna, která by mi nevadila v nějakém supernaturálním hororu, ale tady byla jak pěst na oko. Takhle umanutýho čokla jsem ještě neviděl. Tohle tam asi Argentovi spadlo z některého jeho předchozího hororu. Škoda, scénář tohle nemělo zase tak špatný. Oproti předchozím giallům Argento tentokrát přidal i trochu erotiky, zvláště jedna z těch lesbiček je opravdu kus, přičemž tentokrát hraje roli i ve vrahově motivaci (to snad není spoiler, to se vyjeví poměrně záhy, i když nevíme ještě kdo je tedy vrahem a co to má společného s děním ve filmu). (Teď jsem zjistil, že jedna z těch sexy koček ve filmu byla přeoperovanej chlap. To už je o level výš než ta Tmavě červená a tamní gay hraný ženou.)

Ještě jedna zajímavost: Argentovými asistenty byli Lamberto Bava a Michele Soavi. Všichni tři si ve filmu zahráli malé role - Argento tradičně ruce vraha. To jen tak na okraj. Celkově, jak mě rozčiloval na Tmavě červené ten humor, táhlo ji nahoru silné napětí a vynikající vizuální provedení. Tady humor skoro není i přes veselejší výkony Saxona a Steinera, ale napětí se natolik taky nedostavilo (snad jen po té scéně se psem a v samotném závěru), a celkově byl film slabší. Vypadá to, že na poli gialla u mě Argento Ptáka s křišťálovým peřím asi nepřekoná. Leda by mě nadchly zbylé dva díly "zvířecí trilogie", všude označované jako slabší. 6,5/10
PS. Cenzurovaný plakát, kde podřezané ženě přimalovali kolem krku šátek je taky docela legrační.

a.k.a. Tenebrae, Unsane, Shadows
Režie: Dario Argento
Hrají: Anthony Franciosa, Daria Nicolodi, John Saxon, Giuliano Gemma, Christian Borromeo, Mirella D'Angelo, Lara Wendel, Eva Robins, Veronica Lario, Aria Pieroni, Carola Stagnaro, John Steiner, Mirella Banti, Enio Girolami
Hudba: Claudio Simonetti, Massimo Morante, Fabio Pignatelli
Itálie 1982