Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, sleduju, že v poslední době to tu vypadá jako v deníku Jacka Rozparovače kříženého s tím sprosťákem, co napsal Dekameron. Z blogu se může zdát, že nesleduji nic než horory, westerny či akční filmy, souhrnně řečeno krváky. Není to pravda. Vlastně do určité doby jsem měl rád úplně jiné věci, ke kterým se dodnes rád vracím - souhrnně bych to nazval klasika českého inteligentního humoru. Což zní strašně kýčovitě, tohle slovní spojení se mi hnusí dost. Je jedno ještě horší - laskavý humor. Fuj. Dobře, kdybych uměl psát blog v jedenácti, dvanácti letech, neměli byste tu nic než Cimrmana, Horníčka, Holzmanna, Wericha a Voskovce a v neposlední řadě i Šimka a Grossmanna.
Návštěvní dny v jejich podání jsem měl jako malý docela rád. Napřed jsem se s nimi seznámil ze zvukového záznamu, kde jsem do zblbnutí poslouchal z kazety scénky se skládáním písně Onehdy jsem po ránu točil klikou rumpálu, jak udělat správné šou dva tři, jak nakupovat květiny, Ošatku humoru a melodií, a samozřejmě povídky jako Jak jsem se učil kouřit či Návštěva cirkusu, čtené nenapodobitelným Šimkovým přednesem. Televizní Návštěvní dny jsem viděl až později, a ty se mi vlastně až tak moc nelíbily. Byly skeče, které stály za to, ale ty, které jsem znal z kazety, byly v televizi přece jenom slabší, oholené o vlastně ty nejlepší frky. U některých skečů zřejmě z časových důvodů. Televizní pořady byly přece jen bohužel koncipovány spíše jako přehlídka populárních zpěvaček a zpěváků s experimentátorsky udělanými klipy a skeče a povídky byly spíše jen doplňkem. Na druhou stranu, co já vím, jak mohla vypadat skutečná představení. Na nahrávce zase chyběly skoro všechny písně, na kazetě jsem snad měl jenom Grossmannovu Jako kotě si příst.
Až později jsem slyšel další nahrávky a zjistil, co všechno se do televize ani vejít nemohlo a na desky se to skoro taky nedostalo. Co se týkalo politické satiry, nebrali si Šimek s Grossmannem naprosto žádné servítky a tvrdě šili do okupantů, co to šlo. Nejvíc asi ve skečích se spisovatelem Pupákem, v představení Besídka v rašeliništi, uvedeném v září 1968, se začínalo tím, že pan Balcar chodil po jevišti s malým tankem a volal: "Hledej, hledej!" Je s podivem, že dokonce i do té televize se dostal skeč Jedovatá slina. Stačil by zřejmě pouhý půlrok a už by byl celý pořad zničen. Nevím ani, zda se před revolucí vůbec vysílal. No, nyní něchme záznít onómu svínstvu:
Zatímco v dětství jsem miloval povídky vyprávějící příhody z dětství, a které jsou sice ovšem mnohdy výborné (dále třeba Mé příhody z dětství ("Seděl jsem sám v přeplněném kupé"), Můj první klobouk ("Brambory s rumem"), Moje jízda tramvají ("Stojím jen na jedné noze a ještě ne na své!"), Výlet s Lomcovákem ("Na Plzeň, Vávro, na Plzeň!"), Exkurze v ZOO ("Nechci slevu zadarmo!"), mohl bych jmenovat dlouho a z každé přidat další a další citáty ("Napodobte psíka, napodobte psíka!" "Kyselino sírová, zdraví neškodná, vskoč do úst!" "To máte za kotlet!" "Zalekni se, ohníčku, máme dlouhou hadičku!" "Co tančíš, když máš na nohou pluhy!"), později jsem měl radši ty, které se do televize nemohly dostat. Jak jsme trávili léta padesátá, Jak jsme potírali nemravnost, Jak jsme přechovávali bělogvardějce, legendární Jak jsem se stal nezaměstnaným či Moje pomoc zemědělcům. Samozřejmě, že k těmto povídkám je nutná znalost poměrů doby, kdy vznikly, o to jsou pak ale vtipnější.
V televizi jsou tedy Šimek a Grossmann především dva rádobyintelektuálové, kteří jsou přesvědčeni, že všemu rozumí, dovedou udělat světové šou a šílí po nich děvčata, přičemž od stálých zpěvaček Milušky Voborníkové, Zuzany Burianové či Nadi Urbánkové v různých testech inteligence či pokusech pro dva dostávají košem a ještě se ztrapní. Scénky s postavami spisovatele Pupáka a funkcionáře Krchova, nemilosrdně zesměšňující nadřízené blby a protlačované kvaziumělce se do televize dostat nemohly. Stejně tak IQ test se mohl v divadle místo na opičáka Ping Ponga ptát "V které noci nabývají vlády nad člověkem nadpřirozené síly a přilétají čarodějnice? Za a) V noci na 24. prosince, b) na 24. června, svátek Jana Křtitele, za c) na 21. srpna? Správně je 24. června, ale někdy dojde k omylu." Ani parodie na písně zpívané v ruštině se tam nemohly dostat - Dám dělovou ránu pod názvem Aurora, C'est la vie jako Čort odin či Ave Maria jako Zdrávstvuj Marusja. U těch je mi trochu líto, že nerozumím rusky, takže mi přijou vtipné prakticky jen tím nápadem.
Co se týče normálních písniček, v televizi jsem je vždy přetrpěl, když jsem si pouštěl sestřihy z youtube, většinou jsem je skákal. Písničky Milušky Voborníkové či Zuzany Burianové se mi většinou příliš nelíbí, ani stylem, ani provedením. Naďa Urbánková nezpívala špatně a některé její věci jsou nadčasové (Drahý můj, Závidím), ale je mi strašně nesympatická. Ojediněle vystupovaly i Eva Olmerová, zde ještě neztřeštěná Jitka Molavcová či hyperaktivní Jana Robbová. Ze zpěváků nic moc písničkáři Paleček a Janík, především postavou výrazný, jinak nudný Jiří Helekal, občas se objeví i náboženské písně faráře Luboše Svobody, takže pokud se mi zde některé písně opravdu líbí, v drtivé většině je má na svědomí Pavel Bobek, jehož covery se mi mnohdy líbí víc než originál.
A ještě je tu jeden účinkující s iniciálami PB (a není to Piluška
Boborníková) - pan Balcar. Dokud jsem ho znal jen ze zvukového záznamu, nedokázal jsem si představit, jak asi mohl vypadat. Člověk působící neskutečně pedantsky a
sucharsky, který zároveň pronáší s kamennou tváří neskutečné hovadiny, v
polovině programu začne vykládat prohlíku zříceniny Velhartic a pak si
dá nohu za krk. A občas se objeví ještě mladý, štíhlý a zdaleka ne tak
nechutný jako dnes František Ringo Čech, který vedl doprovodnou kapelu.
Je škoda, že humor této dvojice sončil s předčasnou smrtí Jiřího Grossmanna, který navíc po celou dobu dnes známé tvorby dvojice bojoval se svou nemocí. Po jeho smrti se Šimek pokusil udělat jiný humor s Luďkem Sobotou, ale přestože některé jejich skeče jsou vtipné, úroveň je mnohem mnohem níže a občas je mi u nich z přehnaně vzteklých Šimka a Nárožného smutno. Pokus o navázání na Grossmannovskou éru s Jiřím Krampolem nemohl vyjít už jen kvůli Krampolově osobnosti. Člověk, který potřebuje číst Aha, aby měl maturitu, nemohl intelektuálního Grossmanna v žádném případě nahradit. Se Zuzanou Bubílkovou pak už to bylo úplně o něčem jiném. Věci z éry Š+G si ale vždycky poslechnu rád. To by bylo pro dnešek všechno a slibuju vám, že příště si řádně pošpitáme o spojeným nádobí.
Žádné komentáře:
Okomentovat