Castellariho poliziottesca mi sedí víc než ta
Lenziho. Jejich hrdinové mi nejsou tolik proti srsti, nesnaží se nijak moc tepat do společenských nešvarů, což
Lenzi dělá dost naivním způsobem,
Castellariho zajímá především akce a i ta je u něj vymazlenější než u
Lenziho. Tady to ovšem má jeden háček, a to je příběh, který se dá napsat do dvou vět. Pro samou akci však člověk celý film nemá pocit, že by se nic nedělo, to rozhodně ne.
Děj se točí kolem bandy vyděračů (zejména
Giovanni Cianfriglia,
Roberto Dell'Acqua,
Marcella Michelangeli a
Massimo Vanni), kteří terorizují malé obchodníky v Římě a vyžadují od nich peníze, aby jim nevypálili obchod či restauraci. Policisté
Fabio Testi a
Sal Borgese se snaží nejen chuligány dostat za mříže, což jim vždy překazí všehoschopní advokáti, ale také zjistit, kdo celou bandu řídí a organizuje akce. Po několika nezdařených akcích je pak
Fabio nucen dát dohromady partu mstitelů, jimž banda nějakým způsobem ublížila, a jednou provždy zúčtovat.
Člověk by si tedy představoval, když si to tu tak přečte, že
Cianfrigliovi a spol. se věnuje úvod a většina filmu se zaměří na nesourodou partu mstitelů, kteří mají každý své důvody k pomstě - drobnému obchodníku znásilnili a zavraždili nezletilou dceru, šampionu ve střelbě znásilnili a upálili manželku, jednoho zločince dostali do vězení a podobně. Bohužel, je to přesně naopak. Většinu filmu sledujeme nezdařené akce policie pod
Testiho vedením, a zdařené akce vyděračů, a týmovka se nám uskuteční až v závěrečné půlhodině.
I přesto se podařilo aspoň zhruba načrtnout jednotlivé rozdílné charaktery. Z nich vyniká zejména
Orso Maria Guerrini coby onen střelecký šampion, a pak ukecaný zlodějíček v podání
Vincenta Gardenii. Jeho obsazení je poněkud překvapující, ale jeho postavu šarmantního zloděje jsem si oblíbil asi nejvíc. Mám tedy trochu pocit, jestli do této role původně nebyl zamýšlen
Eli Wallach, možná ji také měl raději hrát nějaký italský herec, ale takhle se aspoň jasně odkazuje k
Death Wish, přičemž určitou, poněkud subtilnější spojnici vidím i v ději. V roli dalšího ze mstitelů se pak objevuje osobně italský dvorní dabér
Buda Spencera,
Glauco Onorato. Moc se mi naopak nelíbil
Renzo Palmer coby onen obchodník, který se po smrti své dcery zblázní, a jeho role upřímně ani nebyla moc dobře napsaná. Už jsem se ale zmínil, že scénář k přednostem tohohle filmu nepatří.
Ještě, než napíšu, co k nim patří, což by mělo následovat logicky, se ještě trochu budu věnovat obsazení.
Castellari totiž obsadil snad každého, koho v jeho filmech z této doby můžeme běžně vidět. Hrají nám tu všichni tři
Keomovi bratři, dva ze zločinců ze
Street Law (
Romano Puppo je dokonce jedním ze mstitelů, divím se, že
Nazzareno Zamperla tu tentokrát chybí), a na každém rohu číhá nějaký známý kaskadér, kterého lze vidět leckde jinde.
Franco Nero byl však protentokrát vystřídán
Fabiem Testim, a ačkoli proti němu nemůžu nic říct,
Nera mám prostě radši.
Akce je zvládnutá perfektně, byť některé pády si říkaly o trochu kečupu (jindy se ho ale dočkáme v dobré míře) a jiné, třeba po zásahu brokovnicí, vypadají spíš jako uklouznutí na banánové slupce (ale jasně, na střeše vlaku se padá asi blbě). Zpomalovaček se dočkáme, ale v mnohem omezenější míře než v
Keomovi. Nejzajímavější scéna je ale hned na začátku, když se auto kutálí ze srázu, přičemž kamera je vevnitř! Zajímalo by mě, jak to natočili - vsázel bych na zadní projekci, ale na to mi pozadí se střídající se hlínou a oblohou přišlo poměrně ostré. Perfektní. I hudba bratrů
De Angelisů se povedla, tentokrát je to hard rock. Že se ti dva záhy dali na disko, ach jo...
I přes mnohé chvály, které jsem tu vypsal, mi ve filmu něco chybělo (příběh, prohloubenější postavy) a tak nakonec nemůžu dát víc, než
6,5/10. Ale nevylučuju, že se na to někdy podívám znova.
a.k.a. The Big Racket, Velké vydírání
Režie: Enzo G. Castellari
Hrají: Fabio Testi, VIncent Gardenia, Renzo Palmer, Orso Maria Guerrini, Glauco Onorato, Romano Puppo, Roberto Dell'Acqua, Marcella Michelangeli, Giovanni Cianfriglia, John Lofreddo, Antonio Marsina, Sal Borgese, Massimo Vanni
Hudba: Guido a Maurizio De Angelis
Itálie 1976
Žádné komentáře:
Okomentovat