Aneb jak elegantně vyjádřit, že jsem založil na známé sociální síti stránku, kde můžete pohodlnějí (pokud jste zde registrováni) sledovat tento blog? Budou tam odkazy na články, a možná nějaké rychlejší komentáře a věci, které bych sem ani nedával. Hudební klipy možná přesunu vůbec tam.
Odkaz po klepnutí na fotku.
sobota 28. listopadu 2015
pátek 27. listopadu 2015
SPAGHETTI WESTERN - PLAKÁTY 33
A dnes se podíváme na zoubek "poslednímu kovbojovi", tj. hlavnímu představiteli mnoha spaghetti westernů, jemuž jsem se zatím (nezáměrně) úspěšně vyhýbal, s výjimkou jednoho filmu. A to je Robert Woods. První část.
Štítky:
FERNANDO SANCHO,
GEORGE EASTMAN,
IDA GALLI,
PLAKÁTY,
ROBERT WOODS
čtvrtek 26. listopadu 2015
...CONTINUAVANO A CHIAMARLO TRINITA (1971)
A neříkej mi Bambino!
Původně jsem tu chtěl psát o italských westernových komediích souhrnně s tím, že bych kromě Malého unaveného Joe a Podivného dědictví zopakoval ještě třeba Karamboly se Smithem a Cantaforou a možná ještě něco - ale po dvaceti minutách mě první Karambol přestal bavit a tak jsem od tohoto záměru upustil. Nakonec tedy jen po letech znovu zrecenzuju Malého unaveného Joe, protože těch pár řádků, kterými jsem před několika lety nahradil původní nicneříkající hloupý článek z počátků, asi nestačí.
Zároveň tím tak trochu reaguju na diskuzi, která se vedla u odpadlice na blogu pod článkem o Vůni cibule, kde se o tomto filmu zmiňuje jako o filmu urážejícím spaghetti westerny a vysmívajícím se jejich podstatě. Já jak jsem na to dneska koukal, možná trochu chápu, co jí vadí. Vždyť Spencer je v prologu představen v podstatě jako padouch! Přepadne čtyři nijak moc podezřelé chlapíky, co na tom, že jsou hledaní zákonem, on taky, a pak je okrade o jídlo a koně a odjede. Nebýt to Bud Spencer, fakt by člověk myslel, že je to nějaký záporák. S Hillem se to už otočí, když Hill dělá blbečka, zatímco touha oněch čtyř okrást tentokrát jeho je od začátku zřejmá. No, dopadne to stejně, tentokrát je to už ale o dost vtipnější. Úvod Dvou poldů má zhruba stejnou stavbu, kdy už u Spencera jsme ale jednoznačně na jeho straně. Ostatně Joe, Také andělé jedí fazole a Dva poldové jako by tvořily volnou trilogii, která má v podstatě stejný námět - dva vandráci se dají náhodou dohromady, v touze po zbohatnutí se jsou nuceni vydávat za někoho jiného... Ten poslední je nejpovedenější, ten druhý je asi nejslabší.
To jsem trochu odbočil. S tím, že Spencer by měl být kladná postava, se vlastně Barboni vyrovná až po pětadvaceti minutách při "přepadení" farmářů, ještě předtím se snaží Hilla zabít. Moc se spoléhá na to, že divák si k postavám vytvořil vztah už v předcházejícím filmu. Sice jsem to viděl jako prvního celou spencer-hillovku a první spaghetti western, ale předtím jsem viděl druhou půlku (nebo závěrečnou třetinu) Jestli se rozzlobíme, takže už jsem pravděpodobně věděl, že Spencer a Hill jsou hrdinové. A ve třinácti tak moc morálku a podobně neřešíte. Od přepadení-pomoci farmářům tedy nemám problém se Spencerem, s Hillem v tomhle filmu nemám problém vůbec. Po švejkovsku dělá ze sebe před protivníkem blbečka, aby ho pak setřel - Gemma tohle v komediích tak trochu dělal taky, jenže ten vždycky působil dost povýšeně. Hill má v sobě určitou bezelstnost, díky které mu toho blbečka člověk snadno sežere - a určitě to pak i líp funguje.
S čím ovšem mám problém, je scénář. U Dvou poldů mi nevadí, že se náznak příběhu objeví až po nějakých padesáti minutách. U westernu by ale nějaký cíl hrdinové mít měli. Tady to vypadá, že se jen tak bezcílně pohybují po Západě, a náhodou se zamotají do nejasného překupování zbraní přes klášter (???). Přičemž padouši jsou tentokrát dost slabí - ostatně hlavního drsňáka Murdocka si člověk skoro nevšimne, boss Parker je taky skoro neviditelnej, a Riccardo Pizzuti, Benito Stefanelli, šerif či Wildcart Hendricks jsou jen epizodky. Ostatně z epizodek se ten film skládá především, prakticky je jedno, v jakém sledu se odehrají. Někdy jsou zábavnější (setkání u rodičů, burani v restauraci, Spencer u zpovědi), někdy méně (přepadení dostavníku), některé elementy mi vyloženě vadí (prdící mimino). Nuda tak nehrozí, ale přece jenom, člověk ztrácí zájem, když tam ten příběh prostě absentuje úplně. Závěrečná bitka je pak vlastně docela nudná a nepřehledná. Ostatně nějak mám pocit, že jako vyloženě komická dvojice sedí ti dva lépe do moderní doby než do westernu. Když všichni nosí u pasu kvér, je strašně divné "ok, sundáme zbraně a uvidíme jak to zvládnete s pěstmi". Samozřejmě na druhou stranu do westernu ti dva prostě patří. A je zase pravda, že v těch Barboniho komediích působí jako dvojka mnohem lépe než v těch Colizziho vážných (kde tak fungovali nejvíce kupodivu v tom prvním).
Takže můžeme tomu vytýkat neexistující děj. Můžeme tomu vytýkat slabé padouchy. Můžeme tomu vytýkat dětinský humor. Můžeme tomu vytýkat přílišné spoléhání na popularitu svých hvězd. Zajímalo by mě ale, v čem by ten film měl dehonestovat vážné spaghetti westerny. Vážně jsem v tom nic takového nenašel. Je to prostě jenom takový odpočinkový filmek na nedělní odpoledne, který diváci ve své době po záplavě příliš vážně se beroucích a příliš drastických krváků přijali velice příznivě. A co se týče ostatního Barboniho, tam už nevidím vůbec nic. Hrdinové jsou představováni jako ochránci slabších, a pokud je nějaká nejasnost (jako u zdánlivě fanatického kazatele v Podivném dědictví), okamžitě je vše uvedeno na pravou míru. Žádný film (od kohokoli), který by ty filmy nějak shazoval, si ani nevybavuju. Takže doufám ve vysvětlení, byť se nejspíš neshodneme, ale prostě tomu nerozumím, jak to vlastně myslí.
Teď bych se měl vrátit k Joeovi konkrétně, ale už jaksi není kam, protože žádné další myšlenky nemám. Je to zábavný film, který ale působí dost epizodicky a neuspořádaně. Spencer a Hill i s Barbonim vytvořili lepší filmy. A Hill jeden s Barbonim sám. 7/10
a.k.a. Trinity is still my name, All the way, Trinity, Malý unavený Joe
Režie: Enzo Barboni (E.B. Clucher)
Hrají: Terence Hill, Bud Spencer, Yanti Somer, Pupo de Luca, Enzo Fiermonte, Harry Carey Jr., Jessica Dublin, Dana Ghia, Enzo Tarascio, Emilio Delle Piane, Jean Louis, Riccardo Pizzuti, Enrico Chiappafreddo, Fortunato Arena, Giancarlo Bastianoni
Scénář: Enzo Barboni (E.B. Clucher)
Hudba: Guido a Maurizio De Angelis
Itálie 1971
Původně jsem tu chtěl psát o italských westernových komediích souhrnně s tím, že bych kromě Malého unaveného Joe a Podivného dědictví zopakoval ještě třeba Karamboly se Smithem a Cantaforou a možná ještě něco - ale po dvaceti minutách mě první Karambol přestal bavit a tak jsem od tohoto záměru upustil. Nakonec tedy jen po letech znovu zrecenzuju Malého unaveného Joe, protože těch pár řádků, kterými jsem před několika lety nahradil původní nicneříkající hloupý článek z počátků, asi nestačí.
Zároveň tím tak trochu reaguju na diskuzi, která se vedla u odpadlice na blogu pod článkem o Vůni cibule, kde se o tomto filmu zmiňuje jako o filmu urážejícím spaghetti westerny a vysmívajícím se jejich podstatě. Já jak jsem na to dneska koukal, možná trochu chápu, co jí vadí. Vždyť Spencer je v prologu představen v podstatě jako padouch! Přepadne čtyři nijak moc podezřelé chlapíky, co na tom, že jsou hledaní zákonem, on taky, a pak je okrade o jídlo a koně a odjede. Nebýt to Bud Spencer, fakt by člověk myslel, že je to nějaký záporák. S Hillem se to už otočí, když Hill dělá blbečka, zatímco touha oněch čtyř okrást tentokrát jeho je od začátku zřejmá. No, dopadne to stejně, tentokrát je to už ale o dost vtipnější. Úvod Dvou poldů má zhruba stejnou stavbu, kdy už u Spencera jsme ale jednoznačně na jeho straně. Ostatně Joe, Také andělé jedí fazole a Dva poldové jako by tvořily volnou trilogii, která má v podstatě stejný námět - dva vandráci se dají náhodou dohromady, v touze po zbohatnutí se jsou nuceni vydávat za někoho jiného... Ten poslední je nejpovedenější, ten druhý je asi nejslabší.
To jsem trochu odbočil. S tím, že Spencer by měl být kladná postava, se vlastně Barboni vyrovná až po pětadvaceti minutách při "přepadení" farmářů, ještě předtím se snaží Hilla zabít. Moc se spoléhá na to, že divák si k postavám vytvořil vztah už v předcházejícím filmu. Sice jsem to viděl jako prvního celou spencer-hillovku a první spaghetti western, ale předtím jsem viděl druhou půlku (nebo závěrečnou třetinu) Jestli se rozzlobíme, takže už jsem pravděpodobně věděl, že Spencer a Hill jsou hrdinové. A ve třinácti tak moc morálku a podobně neřešíte. Od přepadení-pomoci farmářům tedy nemám problém se Spencerem, s Hillem v tomhle filmu nemám problém vůbec. Po švejkovsku dělá ze sebe před protivníkem blbečka, aby ho pak setřel - Gemma tohle v komediích tak trochu dělal taky, jenže ten vždycky působil dost povýšeně. Hill má v sobě určitou bezelstnost, díky které mu toho blbečka člověk snadno sežere - a určitě to pak i líp funguje.
S čím ovšem mám problém, je scénář. U Dvou poldů mi nevadí, že se náznak příběhu objeví až po nějakých padesáti minutách. U westernu by ale nějaký cíl hrdinové mít měli. Tady to vypadá, že se jen tak bezcílně pohybují po Západě, a náhodou se zamotají do nejasného překupování zbraní přes klášter (???). Přičemž padouši jsou tentokrát dost slabí - ostatně hlavního drsňáka Murdocka si člověk skoro nevšimne, boss Parker je taky skoro neviditelnej, a Riccardo Pizzuti, Benito Stefanelli, šerif či Wildcart Hendricks jsou jen epizodky. Ostatně z epizodek se ten film skládá především, prakticky je jedno, v jakém sledu se odehrají. Někdy jsou zábavnější (setkání u rodičů, burani v restauraci, Spencer u zpovědi), někdy méně (přepadení dostavníku), některé elementy mi vyloženě vadí (prdící mimino). Nuda tak nehrozí, ale přece jenom, člověk ztrácí zájem, když tam ten příběh prostě absentuje úplně. Závěrečná bitka je pak vlastně docela nudná a nepřehledná. Ostatně nějak mám pocit, že jako vyloženě komická dvojice sedí ti dva lépe do moderní doby než do westernu. Když všichni nosí u pasu kvér, je strašně divné "ok, sundáme zbraně a uvidíme jak to zvládnete s pěstmi". Samozřejmě na druhou stranu do westernu ti dva prostě patří. A je zase pravda, že v těch Barboniho komediích působí jako dvojka mnohem lépe než v těch Colizziho vážných (kde tak fungovali nejvíce kupodivu v tom prvním).
Takže můžeme tomu vytýkat neexistující děj. Můžeme tomu vytýkat slabé padouchy. Můžeme tomu vytýkat dětinský humor. Můžeme tomu vytýkat přílišné spoléhání na popularitu svých hvězd. Zajímalo by mě ale, v čem by ten film měl dehonestovat vážné spaghetti westerny. Vážně jsem v tom nic takového nenašel. Je to prostě jenom takový odpočinkový filmek na nedělní odpoledne, který diváci ve své době po záplavě příliš vážně se beroucích a příliš drastických krváků přijali velice příznivě. A co se týče ostatního Barboniho, tam už nevidím vůbec nic. Hrdinové jsou představováni jako ochránci slabších, a pokud je nějaká nejasnost (jako u zdánlivě fanatického kazatele v Podivném dědictví), okamžitě je vše uvedeno na pravou míru. Žádný film (od kohokoli), který by ty filmy nějak shazoval, si ani nevybavuju. Takže doufám ve vysvětlení, byť se nejspíš neshodneme, ale prostě tomu nerozumím, jak to vlastně myslí.
Teď bych se měl vrátit k Joeovi konkrétně, ale už jaksi není kam, protože žádné další myšlenky nemám. Je to zábavný film, který ale působí dost epizodicky a neuspořádaně. Spencer a Hill i s Barbonim vytvořili lepší filmy. A Hill jeden s Barbonim sám. 7/10
a.k.a. Trinity is still my name, All the way, Trinity, Malý unavený Joe
Režie: Enzo Barboni (E.B. Clucher)
Hrají: Terence Hill, Bud Spencer, Yanti Somer, Pupo de Luca, Enzo Fiermonte, Harry Carey Jr., Jessica Dublin, Dana Ghia, Enzo Tarascio, Emilio Delle Piane, Jean Louis, Riccardo Pizzuti, Enrico Chiappafreddo, Fortunato Arena, Giancarlo Bastianoni
Scénář: Enzo Barboni (E.B. Clucher)
Hudba: Guido a Maurizio De Angelis
Itálie 1971
úterý 24. listopadu 2015
STRIKE COMMANDO (1987)
How do you say goodbye in Russian? Auf Wiedersehen?
Moje první setkání s Brunem Matteim, a musím říct, že asi ne poslední. Jedná se o naprostou vykrádačku druhého Ramba, a to do puntíku, byť se to ze začátku zdát nemusí. Hrdina je členem elitního komanda, které na začátku zvoře akci, při které má být pravděpodobně vyhozen do vzduchu vietnamský tábor. Ještě, než jsou dráty nataženy, je komando napadeno a dojde k přestřelce. Plukovník Radek dá rozkaz k odpálení, načež voják zmáčkne detonátor a tábor vyletí do vzduchu! Proč tam to komando vůbec šlo??? Všichni z komanda jsou tedy považováni za mrtvé, ale hrdina Michael Ransom přežije a je zachráněn lidmi z vesnice, která je ohrožována Vietcongem a zpraví ho o přítomnosti sovětských důstojníků mezi Vietnamci. Michael se spřátelí s chlapcem, jemuž vypráví o Disneylandu a stromech, na kterých roste popcorn... Já vám to tu nebudu do slova popisovat všechno, prostě se po akci dostane do základny, kde je pověřen nafocením oněch důstojníků, aby měli Američani důkaz. Michael se tam vypraví a vesnice, se kterou se sblížil, je vyvražděna. Michael se chopí prvního samopalu a vydá se na cestu pomsty. Už se asi chytáte?
Ano, Michael bude zajat, mučen a nucen rádiem hlásit demotivační hlášení. A přesně od té samé chvíle jako jsem psal u dvojky Ramba, začíná ta pravá zábava, při které vystřílí půlku Vietnamu, zatímco s sebou jako zajatkyni vláčí sovětskou důstojnici. V patách je mu však brutální plukovník Jakoda (to nezní moc rusky, co?), v civilu pravděpodobně boxer, který celé dny dělá kliky, zatímco Michael byl smažen jak elektrikou, tak hořákem a bit Vietnamci. Vždycky jsem měl podezření, že lidi, kteří moc cvičí, jsou nebezpeční.
Jak to tady popisuju, asi je vám úroveň filmu zcela jasná. Naštěstí je film ve svojí demenci dost zábavný a o akci není nouze. Reb Brown v hlavní roli je typ absolutně vhodný do podobného filmu - svalnatý, toporný a neskutečně přehrávající. Místo mluvení křičí a jeho křik při každém výstřelu je prostě skvělý. Do role padoucha byl obsazen tehdy v těchto filmech častý herec Christopher Connelly, zde zjevně pro podobu s hercem, který hrál Murdocka v Rambovi. Akce je pořádně pitomě udělaná (hrdinu nikdo netrefí, i když běží naprosto nekrytý, zatímco Reb sám zastřelí všechny okolo sebe, aniž by se pořádně otočil), hudba je správně synťákově debilní. A i pár hlášek se našlo. Co je však nejlepší ze všeho, je souboj s Jakodou, který ten film posunuje ještě o pár úrovní... výše nebo níže? Rozhodně se budete popadat za břicho. Je to zcela na úrovni Smrtelné kořisti, jenom možná ne až tak moc ujeté. Mimochodem se tu objevuje i vyklízení Saigonu, jako v Nezvěstných v boji (kteří, tuším, Matteie inspirovali taky). A to jsem ještě nezmínil pseudoamerický patos (nebo jen lízání amerických prdelí?) typu "Ty jsi Američan, ty jsi pán! Jsi náš spasitel!" Nevím, ale jaký tomu dát přesný hodnocení. Nulu? Plnej počet? Nic mi nepřijde být adekvátní.
AMERIKAAAANSKYYYYYY!!!
Režie: Bruno Mattei
Hrají: Reb ÁÁÁÁÁÁÁ Brown, Christopher Connelly, Alex Vitale, Louise Kamsteeg, Luciano Pigozzi
Hudba: Luigi Ceccarelli
Itálie 1987
Moje první setkání s Brunem Matteim, a musím říct, že asi ne poslední. Jedná se o naprostou vykrádačku druhého Ramba, a to do puntíku, byť se to ze začátku zdát nemusí. Hrdina je členem elitního komanda, které na začátku zvoře akci, při které má být pravděpodobně vyhozen do vzduchu vietnamský tábor. Ještě, než jsou dráty nataženy, je komando napadeno a dojde k přestřelce. Plukovník Radek dá rozkaz k odpálení, načež voják zmáčkne detonátor a tábor vyletí do vzduchu! Proč tam to komando vůbec šlo??? Všichni z komanda jsou tedy považováni za mrtvé, ale hrdina Michael Ransom přežije a je zachráněn lidmi z vesnice, která je ohrožována Vietcongem a zpraví ho o přítomnosti sovětských důstojníků mezi Vietnamci. Michael se spřátelí s chlapcem, jemuž vypráví o Disneylandu a stromech, na kterých roste popcorn... Já vám to tu nebudu do slova popisovat všechno, prostě se po akci dostane do základny, kde je pověřen nafocením oněch důstojníků, aby měli Američani důkaz. Michael se tam vypraví a vesnice, se kterou se sblížil, je vyvražděna. Michael se chopí prvního samopalu a vydá se na cestu pomsty. Už se asi chytáte?
Ano, Michael bude zajat, mučen a nucen rádiem hlásit demotivační hlášení. A přesně od té samé chvíle jako jsem psal u dvojky Ramba, začíná ta pravá zábava, při které vystřílí půlku Vietnamu, zatímco s sebou jako zajatkyni vláčí sovětskou důstojnici. V patách je mu však brutální plukovník Jakoda (to nezní moc rusky, co?), v civilu pravděpodobně boxer, který celé dny dělá kliky, zatímco Michael byl smažen jak elektrikou, tak hořákem a bit Vietnamci. Vždycky jsem měl podezření, že lidi, kteří moc cvičí, jsou nebezpeční.
Jak to tady popisuju, asi je vám úroveň filmu zcela jasná. Naštěstí je film ve svojí demenci dost zábavný a o akci není nouze. Reb Brown v hlavní roli je typ absolutně vhodný do podobného filmu - svalnatý, toporný a neskutečně přehrávající. Místo mluvení křičí a jeho křik při každém výstřelu je prostě skvělý. Do role padoucha byl obsazen tehdy v těchto filmech častý herec Christopher Connelly, zde zjevně pro podobu s hercem, který hrál Murdocka v Rambovi. Akce je pořádně pitomě udělaná (hrdinu nikdo netrefí, i když běží naprosto nekrytý, zatímco Reb sám zastřelí všechny okolo sebe, aniž by se pořádně otočil), hudba je správně synťákově debilní. A i pár hlášek se našlo. Co je však nejlepší ze všeho, je souboj s Jakodou, který ten film posunuje ještě o pár úrovní... výše nebo níže? Rozhodně se budete popadat za břicho. Je to zcela na úrovni Smrtelné kořisti, jenom možná ne až tak moc ujeté. Mimochodem se tu objevuje i vyklízení Saigonu, jako v Nezvěstných v boji (kteří, tuším, Matteie inspirovali taky). A to jsem ještě nezmínil pseudoamerický patos (nebo jen lízání amerických prdelí?) typu "Ty jsi Američan, ty jsi pán! Jsi náš spasitel!" Nevím, ale jaký tomu dát přesný hodnocení. Nulu? Plnej počet? Nic mi nepřijde být adekvátní.
AMERIKAAAANSKYYYYYY!!!
Režie: Bruno Mattei
Hrají: Reb ÁÁÁÁÁÁÁ Brown, Christopher Connelly, Alex Vitale, Louise Kamsteeg, Luciano Pigozzi
Hudba: Luigi Ceccarelli
Itálie 1987
Štítky:
1980's,
80's ACTION,
BEST OF THE WORST,
EXPLOITATION,
FILM RECENZE,
ITÁLIE,
TO NEJHORŠÍ,
VÁLEČNÉ
sobota 21. listopadu 2015
pátek 20. listopadu 2015
úterý 17. listopadu 2015
IL POLIZIOTTO E MARCIO (1974)
Další Di Leovo poliziottesco se od předchozí trilogie trochu odlišuje, ač začíná tradičně, totiž masakrem v garáži, kde je skupina mužů ubita baseballovými pálkami a následně rozstřílena samopaly. Poté se přesouváme ke statečnému policistovi Lucu Merendovi, který zlikviduje po honičce bankovní lupiče a také pašeráky zbraní. Záhy se však ukáže, že Merenda je placen mafií, aby zahlazoval stopy - a objeví se problémy, někdo viděl a hlásil mafiánská auta, která odjížděla od masakru. A krátce nato se našla mrtvola zalitá v cementu. Merenda má mafii donést ono hlášení a zlikvidovat ho, jenže na komisařství, kde ke hlášení došlo, pracuje jeho poctivý otec...
Takže více než na akci se film soustředí na zvláštní vyšetřování, kdy případ a jasné stopy až příliš zřejmě lezou na povrch, a policista se je naopak snaží zahladit. Po úvodním masakru se tedy už nijak moc velkých brutalit tentokrát nedočkáme, o akci sice není nouze (hned dvě honičky), ale většinu filmu se kecá, kecá a kecá. Di Leo se snaží vykreslit dilema mladého policisty, který porušuje zákon, ale tím vystaví nebezpečí své blízké, jenže moc to nefunguje, protože film přece jen nemá moc spád. Navíc Luc Merenda je poměrně toporný a nedokáže tuto složitou roli moc dobře zahrát, když prochází celým filmem s jedním výrazem. Richard Conte se tu objevuje v menší roli advokáta, spojence mafiánského bosse, ovšem ani on, ani Raymond Pellegrin coby onen boss moc nezaujmou. Takže nejlepší scény jsou s Kerpofem Vittoriem Capriolim, který ve své roli ukecaného dědka baví. Jako celek to asi bylo i lepší, než ten Boss, ale ten byl zase zábavnější. 6,5/10
a.k.a. Shoot First, Die Later
Režie: Fernando Di Leo
Hrají: Luc Merenda, Richard Conte, Raymond Pellegrin, Vittorio Caprioli, Delia Boccardo
Hudba: Luis Bacalov
Itálie 1974
Takže více než na akci se film soustředí na zvláštní vyšetřování, kdy případ a jasné stopy až příliš zřejmě lezou na povrch, a policista se je naopak snaží zahladit. Po úvodním masakru se tedy už nijak moc velkých brutalit tentokrát nedočkáme, o akci sice není nouze (hned dvě honičky), ale většinu filmu se kecá, kecá a kecá. Di Leo se snaží vykreslit dilema mladého policisty, který porušuje zákon, ale tím vystaví nebezpečí své blízké, jenže moc to nefunguje, protože film přece jen nemá moc spád. Navíc Luc Merenda je poměrně toporný a nedokáže tuto složitou roli moc dobře zahrát, když prochází celým filmem s jedním výrazem. Richard Conte se tu objevuje v menší roli advokáta, spojence mafiánského bosse, ovšem ani on, ani Raymond Pellegrin coby onen boss moc nezaujmou. Takže nejlepší scény jsou s Kerpofem Vittoriem Capriolim, který ve své roli ukecaného dědka baví. Jako celek to asi bylo i lepší, než ten Boss, ale ten byl zase zábavnější. 6,5/10
a.k.a. Shoot First, Die Later
Režie: Fernando Di Leo
Hrají: Luc Merenda, Richard Conte, Raymond Pellegrin, Vittorio Caprioli, Delia Boccardo
Hudba: Luis Bacalov
Itálie 1974
Štítky:
1970's,
FERNANDO DI LEO,
FILM RECENZE,
ITÁLIE,
LUIS BACALOV,
POLIZIOTTESCHI
EUROCRIME! THE ITALIAN COP AND GANGSTER FILMS THAT RULED THE '70s (2014)
O tomto dokumentu jsem se zmiňoval, že bych ho rád viděl. Už se mi to povedlo - a jak se povedl dokument? Řekl bych, že je vyčerpávající, chyběly mi snad jenom drobnosti, o nich později. Podařilo se něco, co jsem vůbec nečekal - kromě běžného tlachání o drbech ze zákulisí, herci, herečky, režiséři, film odvážně analyzuje i pozadí vzniku těch filmů. A to nejen předcházející žánrové italské filmy, ale i politickou situaci v zemi, kdy neuvěřitelně vzrostly teroristické organizace a kriminalita vůbec, mafie byla (možná pořád je) úplně za vším, včetně tvoření těch filmů! Například kaskadér Aldo Canti (Toulavá kočka ze Sabaty) byl členem mafie a roku 1990 byl zavražděn... Dále postihuje méně zjevné skutečnosti tvorby, jako třeba natáčení ve městech za plného silničního provozu nebo anglický dabing, míru násilí, kaskadéry či úlohu žen v žánru.
Navíc se podařilo pro dokument získat řadu osobností se žánrem spjatých, které mají co říct. A to největší hvězdy, jako je samozřejmě Franco Nero, dále hodně mluví Henry Silva, John Saxon, Leonard Mann či Antonio Sabato. Poněkud méně nám toho poví Richard Harrison, Fred Williamson, Christopher Mitchum, Luc Merenda, John Steiner, režiséři Mario Caiano a Enzo G. Castellari, kaskadér Ottaviano Dell'Acqua, scenárista Claudio Fragasso a dabér Michael Forest a přítomnost Nicoletty Machiavelli či Sala Borgeseho se omezí jen na pár vět. Škoda. Ale ani do štědré stopáže 127 minut se všechno nemohlo vejít, takže dost toho zřejmě muselo být vystřiženo. Ostatně jako bonusy jsou přidány další tři krátké části, z nichž jedna pojednává o návaznosti na žánr v dnešní době, jedna o Franku Wolffovi a jeho přátelství s Michaelem Forestem, který ho nakonec daboval v jeho posledním filmu Milano Calibro 9, a čtvrthodinový rozhovor s Tomasem Milianem, kterého tvůrci sehnali až po skončení výroby. Ostatně všechny rozhovory už byly pořízeny někdy kolem roku 2010, ale kvůli finančním problémům byl dokument vydán až loni. Milian bohužel mluví jen o svých komediích s Monnezzou.
A samozřejmě mnoho klíčových osob už tvůrci vyzpovídat nemohli, protože už nejsou mezi námi. O Mauriziu Merlim, ikoně žánru, se ale hodně dovíme ze vzpomínek ostatních. Většina zpovídaných mluví anglicky, někteří s menším přízvukem (na Franca Nera jsme už zvyklí, Sabato je na tom podobně), někteří s větším (Luc Merenda), dát k angličtině se silným přízvukem titulky mi přijde ale trochu ponižující. Ostatně tohle jsem mohl už vytknout dokumentu o Cannon Group, protože tam bylo totéž. Dell'Acqua, Fragasso či Caiano pak mluví italsky. S titulky je to řešeno trochu nešťastně, ale to se týče celého střihu. Většina rozhovorů nezabírá celý obraz, ale jen menší okénko, a vedle se objevují buď jen umělé poruchy starého filmu, nebo obrazový doprovod, a občas velkým písmem zvýrazněné některé klíčové věty, což mi přijde být zvláštní. No a titulky se taky objevují někde kolem toho okénka, a občas i uprostřed věty najednou změní pozici.
Asi nejzajímavější mi přišla být část o anglickém dabingu. Na ten jsme svorně nadávali, zvláště slovy "ti blbí Amíci". Takže jsem byl dost překvapený, že vznikal přímo v Římě, kde působili různí američtí či angličtí nebo odjinud, prostě herci, jejichž rodným jazykem byla angličtina. Jmenovitě Michael Forest či Ted Rusoff, kteří se k tomu v dokumentu vyjadřují. Ostatně Forest nadaboval snad každého, Testiho, Merliho, Merendu... Předpokládám, že jich nebylo moc, takže hlasy se často střídaly i v jednom filmu, asi jako v našem současném dabingu. Ovšem zatímco u nás je prvořadé zachovat význam a pokud možno mluvit, dokud herec otvírá pusu, Američani lpěli především na dokonalé synchronizaci. Význam byl kolikrát změněn, hlavně, že to vypadalo, že ta postava doopravdy mluví anglicky. Samozřejmě se to málokdy povedlo, ostatně dabing byla jedna z nejčastějších výtek, kterou k těmto filmům zámořští kritici měli.
Kromě dabingu se u uvádění těchto filmů v zámoří dokument věnuje příčinám komerčního neúspěchu těchto filmů i přes slibný začátek (úspěch Banditů v Miláně, Oscar pro Podivné vyšetřování), a neustálé opakování těchto filmů v béčkových kinech, kdy byl film napřed uveden pod normálním názvem a coby kriminálka, načež po nějaké době prošel kinem znovu, se změněným názvem tak, aby připomínal nějaký aktuální hit (plakát rovněž přizpůsoben) a nakonec se je snažili prodávat jako horory... Kolikrát o tom nevěděli ani sami aktéři, takže uvidíme i nefalšované překvapení Chrise Mitchuma a Henryho Silvy, když jim jsou ukázány plakáty k jejich filmům, lákající na rozpouštění v kyselině a zohavování žen...
Trochu mi vadí neujasněnost pojmu eurocrime a už jsem to tu psal. A tento dokument touto neujasněností trpí trochu taky. Především se zaměřuje na italské filmy, ale to mu nebrání mluvit jedním dechem i o francouzských. Na začátku se mluví o kriminálkách, které Italové dělali předtím, v 60. letech - a sledujeme záběry ze Samuraje s Alainem Delonem, který je samozřejmě francouzský. A když se mluví o odvážných kaskadérských kouscích, je udělána odbočka k Belmondovi a sledujeme jeho pád z kopce z Kořisti, která (stejně jako další belmondovky) je zahrnuta mezi Eurocrime ve výčtech. To pak mohli zařadit i něco z našich detektivek - ostatně Hra bez pravidel nebo Řetěz by asi i zapadly. Ale nepatří to tam. Stejně jako Francie.
Celkově je to povedený dokument, dvě hodiny utekly jako voda a člověk se hodně dozví. Až na tu neujasněnost pojmu eurocrime nemám výhrady, probere se snad všechno, co s těmito filmy souvisí.
Navíc se podařilo pro dokument získat řadu osobností se žánrem spjatých, které mají co říct. A to největší hvězdy, jako je samozřejmě Franco Nero, dále hodně mluví Henry Silva, John Saxon, Leonard Mann či Antonio Sabato. Poněkud méně nám toho poví Richard Harrison, Fred Williamson, Christopher Mitchum, Luc Merenda, John Steiner, režiséři Mario Caiano a Enzo G. Castellari, kaskadér Ottaviano Dell'Acqua, scenárista Claudio Fragasso a dabér Michael Forest a přítomnost Nicoletty Machiavelli či Sala Borgeseho se omezí jen na pár vět. Škoda. Ale ani do štědré stopáže 127 minut se všechno nemohlo vejít, takže dost toho zřejmě muselo být vystřiženo. Ostatně jako bonusy jsou přidány další tři krátké části, z nichž jedna pojednává o návaznosti na žánr v dnešní době, jedna o Franku Wolffovi a jeho přátelství s Michaelem Forestem, který ho nakonec daboval v jeho posledním filmu Milano Calibro 9, a čtvrthodinový rozhovor s Tomasem Milianem, kterého tvůrci sehnali až po skončení výroby. Ostatně všechny rozhovory už byly pořízeny někdy kolem roku 2010, ale kvůli finančním problémům byl dokument vydán až loni. Milian bohužel mluví jen o svých komediích s Monnezzou.
A samozřejmě mnoho klíčových osob už tvůrci vyzpovídat nemohli, protože už nejsou mezi námi. O Mauriziu Merlim, ikoně žánru, se ale hodně dovíme ze vzpomínek ostatních. Většina zpovídaných mluví anglicky, někteří s menším přízvukem (na Franca Nera jsme už zvyklí, Sabato je na tom podobně), někteří s větším (Luc Merenda), dát k angličtině se silným přízvukem titulky mi přijde ale trochu ponižující. Ostatně tohle jsem mohl už vytknout dokumentu o Cannon Group, protože tam bylo totéž. Dell'Acqua, Fragasso či Caiano pak mluví italsky. S titulky je to řešeno trochu nešťastně, ale to se týče celého střihu. Většina rozhovorů nezabírá celý obraz, ale jen menší okénko, a vedle se objevují buď jen umělé poruchy starého filmu, nebo obrazový doprovod, a občas velkým písmem zvýrazněné některé klíčové věty, což mi přijde být zvláštní. No a titulky se taky objevují někde kolem toho okénka, a občas i uprostřed věty najednou změní pozici.
Asi nejzajímavější mi přišla být část o anglickém dabingu. Na ten jsme svorně nadávali, zvláště slovy "ti blbí Amíci". Takže jsem byl dost překvapený, že vznikal přímo v Římě, kde působili různí američtí či angličtí nebo odjinud, prostě herci, jejichž rodným jazykem byla angličtina. Jmenovitě Michael Forest či Ted Rusoff, kteří se k tomu v dokumentu vyjadřují. Ostatně Forest nadaboval snad každého, Testiho, Merliho, Merendu... Předpokládám, že jich nebylo moc, takže hlasy se často střídaly i v jednom filmu, asi jako v našem současném dabingu. Ovšem zatímco u nás je prvořadé zachovat význam a pokud možno mluvit, dokud herec otvírá pusu, Američani lpěli především na dokonalé synchronizaci. Význam byl kolikrát změněn, hlavně, že to vypadalo, že ta postava doopravdy mluví anglicky. Samozřejmě se to málokdy povedlo, ostatně dabing byla jedna z nejčastějších výtek, kterou k těmto filmům zámořští kritici měli.
Kromě dabingu se u uvádění těchto filmů v zámoří dokument věnuje příčinám komerčního neúspěchu těchto filmů i přes slibný začátek (úspěch Banditů v Miláně, Oscar pro Podivné vyšetřování), a neustálé opakování těchto filmů v béčkových kinech, kdy byl film napřed uveden pod normálním názvem a coby kriminálka, načež po nějaké době prošel kinem znovu, se změněným názvem tak, aby připomínal nějaký aktuální hit (plakát rovněž přizpůsoben) a nakonec se je snažili prodávat jako horory... Kolikrát o tom nevěděli ani sami aktéři, takže uvidíme i nefalšované překvapení Chrise Mitchuma a Henryho Silvy, když jim jsou ukázány plakáty k jejich filmům, lákající na rozpouštění v kyselině a zohavování žen...
Trochu mi vadí neujasněnost pojmu eurocrime a už jsem to tu psal. A tento dokument touto neujasněností trpí trochu taky. Především se zaměřuje na italské filmy, ale to mu nebrání mluvit jedním dechem i o francouzských. Na začátku se mluví o kriminálkách, které Italové dělali předtím, v 60. letech - a sledujeme záběry ze Samuraje s Alainem Delonem, který je samozřejmě francouzský. A když se mluví o odvážných kaskadérských kouscích, je udělána odbočka k Belmondovi a sledujeme jeho pád z kopce z Kořisti, která (stejně jako další belmondovky) je zahrnuta mezi Eurocrime ve výčtech. To pak mohli zařadit i něco z našich detektivek - ostatně Hra bez pravidel nebo Řetěz by asi i zapadly. Ale nepatří to tam. Stejně jako Francie.
Celkově je to povedený dokument, dvě hodiny utekly jako voda a člověk se hodně dozví. Až na tu neujasněnost pojmu eurocrime nemám výhrady, probere se snad všechno, co s těmito filmy souvisí.
Mluví italsky |
Mluví anglicky |
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)