O tomto dokumentu jsem se zmiňoval, že bych ho rád viděl. Už se mi to povedlo - a jak se povedl dokument? Řekl bych, že je vyčerpávající, chyběly mi snad jenom drobnosti, o nich později. Podařilo se něco, co jsem vůbec nečekal - kromě běžného tlachání o drbech ze zákulisí, herci, herečky, režiséři, film odvážně analyzuje i pozadí vzniku těch filmů. A to nejen předcházející žánrové italské filmy, ale i politickou situaci v zemi, kdy neuvěřitelně vzrostly teroristické organizace a kriminalita vůbec, mafie byla (možná pořád je) úplně za vším, včetně tvoření těch filmů! Například kaskadér
Aldo Canti (Toulavá kočka ze
Sabaty) byl členem mafie a roku 1990 byl zavražděn... Dále postihuje méně zjevné skutečnosti tvorby, jako třeba natáčení ve městech za plného silničního provozu nebo anglický dabing, míru násilí, kaskadéry či úlohu žen v žánru.
Navíc se podařilo pro dokument získat řadu osobností se žánrem spjatých, které mají co říct. A to největší hvězdy, jako je samozřejmě
Franco Nero, dále hodně mluví
Henry Silva,
John Saxon,
Leonard Mann či
Antonio Sabato. Poněkud méně nám toho poví
Richard Harrison,
Fred Williamson,
Christopher Mitchum,
Luc Merenda,
John Steiner, režiséři
Mario Caiano a
Enzo G. Castellari, kaskadér
Ottaviano Dell'Acqua, scenárista
Claudio Fragasso a dabér
Michael Forest a přítomnost
Nicoletty Machiavelli či
Sala Borgeseho se omezí jen na pár vět. Škoda. Ale ani do štědré stopáže 127 minut se všechno nemohlo vejít, takže dost toho zřejmě muselo být vystřiženo. Ostatně jako bonusy jsou přidány další tři krátké části, z nichž jedna pojednává o návaznosti na žánr v dnešní době, jedna o
Franku Wolffovi a jeho přátelství s
Michaelem Forestem, který ho nakonec daboval v jeho posledním filmu
Milano Calibro 9, a čtvrthodinový rozhovor s
Tomasem Milianem, kterého tvůrci sehnali až po skončení výroby. Ostatně všechny rozhovory už byly pořízeny někdy kolem roku 2010, ale kvůli finančním problémům byl dokument vydán až loni.
Milian bohužel mluví jen o svých komediích s Monnezzou.
A samozřejmě mnoho klíčových osob už tvůrci vyzpovídat nemohli, protože už nejsou mezi námi. O
Mauriziu Merlim, ikoně žánru, se ale hodně dovíme ze vzpomínek ostatních. Většina zpovídaných mluví anglicky, někteří s menším přízvukem (na
Franca Nera jsme už zvyklí,
Sabato je na tom podobně), někteří s větším (
Luc Merenda), dát k angličtině se silným přízvukem titulky mi přijde ale trochu ponižující. Ostatně tohle jsem mohl už vytknout dokumentu o Cannon Group, protože tam bylo totéž.
Dell'Acqua, Fragasso či
Caiano pak mluví italsky. S titulky je to řešeno trochu nešťastně, ale to se týče celého střihu. Většina rozhovorů nezabírá celý obraz, ale jen menší okénko, a vedle se objevují buď jen umělé poruchy starého filmu, nebo obrazový doprovod, a občas velkým písmem zvýrazněné některé klíčové věty, což mi přijde být zvláštní. No a titulky se taky objevují někde kolem toho okénka, a občas i uprostřed věty najednou změní pozici.
Asi nejzajímavější mi přišla být část o anglickém dabingu. Na ten jsme svorně nadávali, zvláště slovy "ti blbí Amíci". Takže jsem byl dost překvapený, že vznikal přímo v Římě, kde působili různí američtí či angličtí nebo odjinud, prostě herci, jejichž rodným jazykem byla angličtina. Jmenovitě
Michael Forest či
Ted Rusoff, kteří se k tomu v dokumentu vyjadřují. Ostatně
Forest nadaboval snad každého,
Testiho, Merliho, Merendu... Předpokládám, že jich nebylo moc, takže hlasy se často střídaly i v jednom filmu, asi jako v našem současném dabingu. Ovšem zatímco u nás je prvořadé zachovat význam a pokud možno mluvit, dokud herec otvírá pusu, Američani lpěli především na dokonalé synchronizaci. Význam byl kolikrát změněn, hlavně, že to vypadalo, že ta postava doopravdy mluví anglicky. Samozřejmě se to málokdy povedlo, ostatně dabing byla jedna z nejčastějších výtek, kterou k těmto filmům zámořští kritici měli.
Kromě dabingu se u uvádění těchto filmů v zámoří dokument věnuje příčinám komerčního neúspěchu těchto filmů i přes slibný začátek (úspěch
Banditů v Miláně, Oscar pro
Podivné vyšetřování), a neustálé opakování těchto filmů v béčkových kinech, kdy byl film napřed uveden pod normálním názvem a coby kriminálka, načež po nějaké době prošel kinem znovu, se změněným názvem tak, aby připomínal nějaký aktuální hit (plakát rovněž přizpůsoben) a nakonec se je snažili prodávat jako horory... Kolikrát o tom nevěděli ani sami aktéři, takže uvidíme i nefalšované překvapení
Chrise Mitchuma a
Henryho Silvy, když jim jsou ukázány plakáty k jejich filmům, lákající na rozpouštění v kyselině a zohavování žen...
Trochu mi vadí neujasněnost pojmu eurocrime a už jsem to tu psal. A tento dokument touto neujasněností trpí trochu taky. Především se zaměřuje na italské filmy, ale to mu nebrání mluvit jedním dechem i o francouzských. Na začátku se mluví o kriminálkách, které Italové dělali předtím, v 60. letech - a sledujeme záběry ze
Samuraje s
Alainem Delonem, který je samozřejmě francouzský. A když se mluví o odvážných kaskadérských kouscích, je udělána odbočka k
Belmondovi a sledujeme jeho pád z kopce z
Kořisti, která (stejně jako další belmondovky) je zahrnuta mezi Eurocrime ve výčtech. To pak mohli zařadit i něco z našich detektivek - ostatně
Hra bez pravidel nebo
Řetěz by asi i zapadly. Ale nepatří to tam. Stejně jako Francie.
Celkově je to povedený dokument, dvě hodiny utekly jako voda a člověk se hodně dozví. Až na tu neujasněnost pojmu eurocrime nemám výhrady, probere se snad všechno, co s těmito filmy souvisí.
 |
| Mluví italsky |
 |
Mluví anglicky
|
Žádné komentáře:
Okomentovat