OBLÍBENÉ TITULKOVÉ SCÉNY - část 21

A je tu další díl. Van Cleef a Gemma dohromady, ne že bych tenhle film měl nějak moc rád, ale ty titulky, včetně jazzového ortolaniho, sedí.
A následující desítka (tedy včetně tohoto) bude kompletně špagetová.

FOR A FEW STILLS MORE

THE DOORS - L. A. WOMAN

GEORGE EASTMAN 73

A zrovna koukám, že Luigi Montefiori aka George Eastman měl šestnáctého srpna narozeniny, tak všechno nejlepší.

 Zásadní otázka - je i v tomhle filmu vrah? ;)

Raul Morales is the STRONGEST!

BLASTFIGHTER (1984)

Nemůžu říct, že bych se u tohohle filmu nějak moc nudil. Na druhou stranu obsahoval elementy, kterými mě dost rozčiloval. Postavy, které mě buď rovněž rozčilovaly (hlavní padouch, který mi fyzicky vadil - osobně dávám přednost padouchům, kteří mě baví sledovat) nebo moc nezajímaly, a hlavně nelogické scény a jednání postav, které vedou jen k další akci a násilí. Když už jsem od toho čekal naprostý vymaštěný béčko, kde se zasměju nad tupostí filmu, nedostal jsem to, což by mělo být pozitivem. Na druhou stranu mě ten film v žádným případě nepřesvědčil o tom, že by byl nějak extra kvalitní.

Scénář byl první půlku filmu docela zmatený. Hlavní postavu (s übercool jménem Tiger Sharp) sledujeme prvních dvacet minut pořád, ale za celou dobu snad nepromluví. Což by nevadilo, kdyby z toho nebyl jenom zmatek. Kdo je ten chlap, co mu dal pušku, mafián? Proč Tiger nezabil toho chlapa, co na něj mířil? Co měl znamenat ten flashback? Kam zase jede? A když už Tiger promluví, měl radši mlčet ("You know who I am? I'm son of a bitch... who wants to be left alone!"). Hned na to se dočkáme neskutečně otravné ženské postavy (mně fakt lezla na nervy, nemůžu si pomoct), jejímž, jak se po dalších asi patnácti minutách dozvíme, by měl hlavní hrdina být otcem - přičemž hrdina vypadá na přesně tolik, kolik skutečně bylo jeho představiteli Michaelu Sopkiwovi, tedy na třicet! Sám Sopkiw je poměrně dobrý představitel, na druhou stranu, ne tak dobrý, abych mu přál vítězství. Obávám se navíc, že většinu charisma a popravdě i hereckého umění mu dodal až Alois Švehlík ve VHS dabingu (i výše citovanou větu namluvil tak, že nevyzněla tak dementně). Pro pořádek dodávám, že George Eastmana zde namluvil Petr Pospíchal, což docela sedí.

Pryč od dabingu, až na obsazení hlavních dvou rolí je totiž příšerný, jak překladem, tak ostatními cca pěti herci. Nejasnosti se vrší, vysvětlení sice sem tam přijde, ale leccos bylo poměrně nedořešeno. Upřímně, když už je ve filmu George Eastman, očekávám, že se z něj vyklube padouch. Je na tom úplně stejně jako Christopher Lee, byť ani v jednom případě tohle škatulkování není úplně fér (zvláště u Leeho), což uznávám. Tady byla snaha o poněkud hlubší a zajímavější vztah mezi Sopkiwem a Eastmanem, nicméně kvůli zkratkovitému scénáři i ta vychází naprázdno. Některé Eastmanovy projevy tak vypadají jako otočka v povaze o 180 stupňů, a co měl znamenat konec mi došlo až za poměrně dlouhou chvíli po zhlédnutí (a dokonce až když už tenhle článek byl napsán, první verzi jsem psal zatepla s čerstvými pocity, občas ale chce materiál trochu uležet. Že to bude i případ akčního béčka, se mi ještě nestalo ;) ).

Akce střídá akci, ale občas se objevují nepříjemně natahované scény (operace uprostřed peřejí - ale působilo to o trochu realističtěji než Rambovo samovytahování třísky ve trojce, to jo), a samozřejmě celá řada klišé. A finální akce, na kterou jsem se celý film těšil, zklame. Nakonec je z toho jen vyhazování aut do vzduchu hrdinovou superzbraní, která je jediným pozůstatkem po zamýšleném zařazení do žánru sci-fi - což nedovolil rozpočet (který i tak ale působí jako poměrně vysoký). Být tam o něco míň chlapů a používat rafinovanější triky v boji, byl bych spokojenější. Nakonec tedy film, který měl nakročeno výš, ale neuspokojil. Navíc, asi nic mě ve filmu tak nenaštve jako ubližování zvířatům (byť hrané), což pravděpodobně bude i důvod k příliš expresivnímu vyjadřování v první verzi článku. Své fanoušky si Ničitel ale stoprocentně našel. Za mě 5,5/10

a.k.a. Ničitel
Režie: Lamberto Bava
Hrají: Michael Sopkiw, George Eastman, Valentina Forte, Stefano Mingardo, Ottaviano Dell'Acqua, Massimo Vanni, Michele Soavi, Billy Redden
Hudba: Fabio Frizzi
Itálie 1984

KRÁSNÉ NOVÉ STROJE - CÍCHY

Za dvě stě osmdesát šest.

UŽ JSME DOMA - JAZZ 1960

REŽISÉŘI (italského) DIVOKÉHO ZÁPADU II

Dnes se budeme věnovat režisérům, kteří patří spíše do nižší ligy spaghetti westernů. Většinou, pokud sáhnete po jejich díle, moc nadšeni nebudete. Jejich filmy měly malé rozpočty, horší scénáře i slabší obsazení. Občas se ale i jim zadařilo.

FERDINANDO BALDI (1927 - 2007)

Začínal v padesátých letech s komediemi a následně naskakoval na každou módní vlnu, která přišla. Na počátku 60. let peplum, následně eurospy (čili kopie Bonda), aby v roce 1966 zakotvil u spaghetti westernu. Adios Django (Texas Addio) má dobré obsazení (Franco Nero), dobrou hudbu, nicméně mně se ten film moc nelíbí, hlavně vinou scénáře. Následovala muzikálová parodie Malá Rita (Little Rita nel west, 1967) se zpěvačkou Ritou Pavone a čerstvě přejmenovaným Terencem Hillem, se kterým Baldi vzápětí natočil jeden ze svých nejlepších westernů, byť opět kopií, Ať žije Django (Preparati la bara, 1968). S oběma padouchy z předchozího filmu, Horstem Frankem a Georgem Eastmanem, točí téhož roku i méně zdařilý film Odia il prossimo tuo (Nenáviď bližního svého). Následuje jeho nejlepší western, Il pistolero dell'Ave Maria (Zapomenutý pistolník, 1969) na motivy antické tragédie Oresteia. V 70. letech se spojil s hercem Tonym Anthonym, se kterým vytvořil tři ujeté filmy, Slepý pistolník (Blindman, 1971), Get Mean (Naštvat se, 1976) a Comin' at ya! (Přijdu si pro tebe!, 1981). Mezi tím ještě vytvořil dvě hloupé komedie se Šimonem a Matoušem, tedy dvojníky Spencera a Hilla, Karambol a Karambol 2 (Carambola, 1974, Carambola filotto... tutti in buca, 1974). Na Baldiho při zkoumání spaghetti westernů narazíte snadno, ke špičce ale dle mne nepatří.

Spjatí herci: Horst Frank, Tony Anthony
Zajímavé filmy: Ať žije Django, Il pistolero dell'Ave Maria, Blindman

PAOLO BIANCHINI (1931)

O tomto režisérovi se dá zjistit jen velice málo, prakticky jen filmografie. Natočil čtyři westerny, z nichž ani jeden se asi nedá považovat za nějak extra povedený. Už to, že v prvním hraje Dean Reed, naznačuje nekvalitu. Nicméně Dio li crea... io li ammazzo (Bůh je stvořil, já je zabiju, 1968) je spíš dost ujetý než blbý film. Blbost si vybral hned následující film z téhož roku, Lo voglio morto (Chci ho mrtvého, 1968), který osobně nemusím. Jiní třeba jo. V roce 1968 přišel ještě film Kulomet zabiják (Quel caldo maledetto giorno di fuoco), který jsem neviděl, a který nevypadá nejhůř. Posledním filmem je typická pískovnovina Ehi amigo... sei morto (Hej, amigo, jsi mrtvej!, 1970) s céčkovým obsazením i výpravou. Pokud se jedná o tu samou osobu, Bianchini režíruje ještě dnes, s posledním titulem z roku 2012, převážně pro televizi.

Pseudonym: Paul Maxwell

ALFONSO BRESCIA (1930 - 2001)

Alfonso Brescia patří k režisérům, kteří levně natáčeli cokoli zrovna frčelo. Začínal se sandálovkami (i u nás vyšlá Vzpoura pretoriánů), kromě westernů pak točil i horory a kriminálky, no a nejvíc se asi proslavil příšernými sci-fi filmy. První western natočil ve Španělsku (La ley del colt / Zákon koltu, 1965), následně už točil v Itálii, počínaje dvěma filmy s Peterem Lee Lawrencem - Dny násilí (I giorni della violenza) a Killer calibro 32 (Zabiják s ráží 32, oba 1967), téhož roku stihl ještě film Voltati... ti uccido (Otoč se a zabiju tě) s Richardem Wylerem a Fernandem Sanchem. Poslední tradiční špageťák následoval roku 1968 (Carogne si nasce / Parchanti od narození), ještě se ale jakoby vrátil k westernu vykrádačkou Bílého tesáka La spacconata (1974).

Pseudonym: Al Bradley
Spjatí herci: Peter Lee Lawrence

MARIO CAIANO (1933 - 2015)

Caiano rovněž nechal svou stopu v peplum, giallu i hororu, spaghetti westernů však taky natočil víc než dost. Natočil jich tedy přesně jedenáct. Napřed ale začínal ještě v roce 1962 Zorrem (Il segno del Zorro), než Leone vůbec přišel s Hrstí dolarů, stihl už Caiano natočit čtyři westerny, z toho jeden, Le pistole non discutono (Pistole nediskutují, 1964), těsně Dolarům předcházel a díky své výpravě umožnil jejich vznik (mám pocit, že Horst Frank v Pistolích a Gian Maria Volonté v Dolarech nosí stejný kostým). Od roku 1965 přichází čtyři filmy s Anthonym Steffenem, počínaje filmem Una bara per lo sceriffo (Rakev pro šerifa) a konče Il suo nome gridava vendetta (Jeho jméno volalo po pomstě, 1968). Mezi tím ještě vytvořil dva další filmy s Peterem Martellem a Craigem Hillem, jeho poslední film je nicméně zvláštní, protože jde o další míchanici kung-fu a westernu, kde se dokonce objeví i Kinski a Mitchell (Il mio nome e Shanghai Joe / Jmenuji se Šanghaj Joe, 1972).

Pseudonym: William Hawkins
Spjatí herci: Anthony Steffen
Zajímavé filmy: Un treno per Durango (1967)

ALBERTO CARDONE (1920 - 1977)

Westernové počátky tohoto režiséra jsou vlastně spjaté s Československem, ale samozřejmě především s Německem, neboť v německé produkci v tehdejší ČSSR pracoval jako asistent či spolurežisér na filmech Zlatokopové z Arkansasu a Černý orel ze Santa Fé. S Němci spolupracoval i nadále (např. zajímavě vypadající špionážní film Gern hab' ich die Frauen gekillt s Lexem Barkerem, Pierrem Bricem, Stewartem Grangerem, Karin Dor a Klausem Kinskim v hlavních rolích! Vinnetou, Surehand a Shatterhand v jednom filmu!), ovšem hned následujícího roku, 1966, začal točit italsko-španělské koprodukce. První dva westerny byly s Anthonym Steffenem a oba filmy s podobnými názvy (Sette dollari sul rosso / Sedm dolarů na rudé, Mille dollari sul nero / Tisíc dolarů na černé), v jednom si Steffenova protivníka zahrál Fernando Sancho, ve druhém Gianni Garko. Sancho se objevuje i v dalších Cardoneho westernech, kde hlavní role ztvárnil Brett Halsey (aka Montgomery Ford) - L'ira di dio (Hněv boží, 1968) a 20.000 dollari sporchi di sangue (20 000 dolarů špinavých od krve, 1969). Mezitím ještě natočil dva další westerny, poté už natočil jenom dva filmy a v roce 1977 předčasně zemřel.

Osobně jsem vlastně s tímto režisérem ještě neměl tu čest, takže se těším.

Pseudonym: Albert Cardiff
Spjatí herci: Fernando Sancho, Anthony Steffen, Brett Halsey
Spjatý skladatel: Michele Lacerenza

ALBERTO DE MARTINO (1929 - 2015)

Tento režisér, stejně jako mnozí jiní, točil, co mohl. Od sandálovek přes eurospy (včetně filmu s mladším bratrem Seana Conneryho) a přes čtyři westerny až po horory. První western, Gli eroi di Fort Worth (Hrdinové z pevnosti Worth, 1965) evidentně patří ještě mezi rané špagety, s tehdy oblíbeným romantickým hrdinou Edmundem Purdomem. Téhož roku vznikl pravděpodobně už špagetovější film 100.000 dollari per Ringo s Richardem Harrisonem a Fernandem Sanchem v hlavních rolích. Další už je poněkud odlehčený Django spara per primo (Django střílí první, 1966) a naposledy se De Martino k westernu vrátil u pokračování komedie Giulia Petroniho, nazvaného Na každého jednou dojde (Ci risiamo vero Provvidenza, 1974) s Tomasem Milianem v hlavní roli.

Pseudonym: Herbert Martin
Zajímavé filmy: Django spara per primo

GIORGIO FERRONI (1908 - 1981)

Mezi špagetovými režiséry nestor, který začínal ještě před válkou a první western, Il fanciullo del west, natočil už v roce 1942. Jedná se však spíše komedii a za spaghetti western to nelze považovat. První takový natočil až o třiadvacet let později, poté, co poměrně slušně prorazil v žánru sandálových filmů, kdy točil filmy jako Trojská válka (1961) se Stevem Reevesem. Do svého prvního westernu, Jeden stříbrný dolar (Un dollaro bucato, 1965) si jako představitele hlavní role vybral Giuliana Gemmu, s nímž natočil ještě další dva filmy, Per pochi dollari ancora (Pro pár dalších dolarů, 1966) a Wanted (1967). Všechny tři filmy jsou spíše rodokapsové nápodoby amerických předloh. Poslední western Ferroni natočil v roce 1968, tentokrát s Anthonym Steffenem (Il pistolero segnato da Dio / Pistolník seslaný Bohem). Ke spolupráci s Gemmou se ještě vrátil filmem o Robinu Hoodovi.

Pseudonym: Calvin Jackson Padget
Spjatí herci: Giuliano Gemma, Nello Pazzafini
Spjatý skladatel: Gianni Ferrio
Zajímavé filmy: Per pochi dollari ancora

DEMOFILO FIDANI (1914 - 1994)

Ed Wood spaghetti westernu, muž, který je zodpovědný za údajně nejhorší spaghetti westerny vůbec. Ne, že by se nedali najít režiséři podobných kvalit, ale Fidani je nejdostupnější - a na to další už má nervy málokdo. Sám Fidani začínal jako výtvarník a jako návrhář výpravy se podílel i na několika spaghetti westernech. Než se v roce 1967 rozhodl natáčet sám. Bez rozpočtu, výpravy, pořádných scénářů i talentu. Jeho filmy působí dojmem filmů tvořených malým dítětem, které je navíc nuceno je natahovat. Scénáře nedávají smysl, scény nenavazují, mnohdy pak vykrádal sám sebe a používal záběry ze svých starších prací. Stejně pracoval i jeho dvorní skladatel Lallo Gori, takže ve Fidaniho filmech lze slyšet stále stejnou hudbu dokola. Filmy se točily v lomech a pískovnách, městečka tvoří tři čtyři baráky, přesto se snaží působit výpravným dojmem.

V obsazení filmů se rovněž točí pořád ta samá jména. Dcera Simonetta Vitelli je samozřejmostí, sám Fidani dal větší role do té doby přicmrndávačům a kaskadérům Dinu Stranovi, Francu Borellimu, Goffredu Scarciofolovi či Benitu Pacificovi - všichni se navíc přizdobili pseudonymy jako Dean Stratford, Chet Davis, Jeff Cameron či Dennis Colt. Kamarád Gordon Mitchell zapůjčil svoje studio a za to byl pravidelně obsazován. Co však přimělo k opakované spolupráci s touto partičkou s dírou v kapse hvězdu formátu Klause Kinského, či herce jako Robert Woods nebo Jack Betts aka Hunt Powers, to je mi záhadou. Zajímavostí je rovněž Fidaniho dvorní kameraman Aristide Massaccesi, z něhož se později vyloupl kultovní trashový režisér Joe d'Amato.

Fidani by vydal na vlastní článek, oproti třeba Ferronimu je to zajímavej objekt k psaní, a to jsem se ještě nedostal k filmům. První byl Straniero... fatti il segno della croce (Cizinče, pokřižuj se, 1967), následně se neštítil zneužít značky Django a Sartana a vytvořit s nimi několik filmů, včetně dvou rádoby crossoverů - ten druhý, s Fabiem Testim v roli "Sartany", ale byl na Fidaniho poměrně slušný. Poslední western natočil v roce 1973, následně se pokusil o giallo, pak skončil u erotiky, aby svět filmu opustil a věnoval se mystice, skrze kterou se přátelil i se samotným Fellinim.

Pseudonymy: Miles Deem, Dick Spitfire
Spjatí herci: Jeff Cameron, Simonetta Vitelli, Gordon Mitchell, Dino Strano, Benito Pacifico
Spjatý skladatel: Lallo Gori

SERGIO GARRONE (1925 - 2023)

Spaghetti westernům vládnou takzvaní "tři Sergiové", ovšem to neznamená, že by žádný jiný režisér toho jména už neexistoval. Vlastně jich bylo docela dost, přičemž Garrone je mezi těmi "ostatními" asi nejvýraznější. Narodil se v Římě, jeho bratrem byl herec Riccardo Garrone (kterého pak Sergio často obsazoval). Sergio pracoval i jako scenárista a coby režisér je dalším z těch, kteří se chytali každé módní vlny. Jeho filmy většinou měly nízký rozpočet, viditelný na prostředí, v němž se natáčelo (lomy), ale občas obsahovaly poměrně neotřelé nápady, inventivní kameru a střih. Prvním westernem byl film Se vuoi vivere... spara (Chceš-li žít, střílej, 1968) s Ivanem Rassimovem v hlavní roli. Už k tomuto filmu složili hudbu Garroneho obvyklí spolupracovníci Vassili Kojucharov a Elsio Mancuso (jako Vasco-Mancuso). Téhož roku následovala spolupráce s Craigem Hillem (Tre croci per non morire / Tři kříže a žádný mrtvý), aby roku 1969 přišly dva asi nejproslulejší Garroneho filmy, oba s Anthonym Steffenem v hlavní roli, Una lunga fila di croci (Dlouhá řada křížů) a Django il bastardo (Parchant Django). Garrone ještě natočil dva westerny, aby se následně zapsal do paměti hororových fandů jako tvůrce tzv. nazisploitation filmů.

Pseudonym: Willy Regan (a obměny)
Spjatí herci: Anthony Steffen, Riccardo Garrone, Giovanni Cianfriglia
Spjatí skladatelé: Vassili Kojucharov, Elsio Mancuso
Zajímavé filmy: Django il bastardo

ROMOLO GUERRIERI (1931)

Strýc Enza G. Castellariho, rodným jménem rovněž Girolami, první film natočil v roce 1961, hned další už byl western, Sette magnifiche pistole (Sedm statečných pistolí, 1966) s Fernandem Sanchem, Idou Galli a Seanem Flynnem, synem hollywoodské hvězdy, v hlavních rolích. Následujícího roku natočil ještě dva, Johnny Yuma s Markem Damonem a Rosalbou Neri a zvláště stylový 10.000 dollari per un massacro (10 000 dolarů za masakr) s Giannim Garkem, Claudiem Camasem a opět Fernandem Sanchem. Tímto výborným snímkem se s westerny rozloučil, jako by je přenechal svému synovci, a poněkud zřídkavě se věnoval jiným žánrům.

Pseudonym: Rod Gilbert
Spjatí herci: Fernando Sancho, Fidel Gonzalez
Spjatá skladatelka: Nora Orlandi
Zajímavé filmy: 10.000 dollari per un massacro

ROBERTO MAURI (1924 - 2018)

Roberto Mauri začal točit už  koncem padesátých let, předtím působil jako herec. V šedesátých letech režíroval množství dobrodružných filmů a sem tam i nějaký western - v roce 1965 to byl Colorado Charlie, v roce 1968 film La vendeta e il mio perdono (Pomsta je mou omluvou). Řádně činným se stal až v sedmdesátých letech, kdy napřed natočil vykradačku Sartany (Sartana nella valle degli avvoltoi / Sartana v údolí smrti, 1970) s Williamem Bergerem, téhož roku i vykrádačku Sabaty (Wanted Sabata s Bradem Harrisem), pořádně se do toho pustil následujícího roku, kdy začal tvořit filmy s kaskadérem Vassili Karisem v hlavní roli, a to trilogii Spirito Santo a pak i další, ať už s Karisem, nebo s Harrisem. Během roku 1972 vychrlil najednou čtyři filmy! Poslední "natočil" roku 1974, jde o film Corte Marziale (Vojenský soud), ale zde vlastně jen sestříhal svoje starší filmy dohromady s pár dotáčkami.

Pseudonym: Robert Johnson
Spjatí herci: Vassili Karis, Brad Harris

EDOARDO MULARGIA (1925 - 2005)

Edoardo Mulargia patří mezi další režiséry nízkorozpočtových filmů, které ovšem vykazují určitou kvalitu. Zpočátku je jeho kariéra spojena s producentem, spisovatelem a hercem Vincenzem Musolinem, s nímž tvořil až do roku 1967.  První film vytvořili ještě ve španělské koprodukci, kdy pod režií byl podepsán někdo jiný, ale už s Anthonym Steffenem, pro kterého byl film Perché uccidi ancora (Proč znovu zabíjet) rovněž prvním špageťákem v bohaté kariéře. Následovaly filmy tvořené výhradně v Itálii, vždy ve stejných kulisách, se stejným skladatelem a jeho nízkorozpočtovou hudbou (Felice di Stefano) a i se stejnými herci (pravidelně se objevující Pedro Sanchez, Aldo Berti či Franco Pesce). Asi nejvýraznějším filmem z tohoto období je Cjamango (1967) s Ivanem Rassimovem v hlavní roli. Po rozchodu tvůrčí dvojice Musolino začal režírovat sám a záhy (1969) zemřel, zatímco Mulargia vytvořil jeden film v produkci Demofila Fidaniho (!), potom asi svůj nejproslulejší film El Puro (1969) s Robertem Woodsem a pak začal častěji spolupracovat s Anthonym Steffenem, s nímž vytvořil další dva westerny a spolupráce pak přešla i do gialla a hororu. Poslední film natočil roku 1980.

Pseudonym: Edward G. Muller
Spjatí herci: Anthony Steffen, Pedro Sanchez, Ivan Rassimov
Spjatý skladatel: Felice Di Stefano

GIANFRANCO PAROLINI (1925 - 2018)

Režisér dvou zásadních filmů si možná zasloužil místo už v předchozím článku, nicméně je až tady. Jako všichni začínal na sandálovkách, jeho láskou ale byly špionážní filmy, jejichž prvky se snažil přenést i do westernů. Tedy to se určitě netýká prvních dvou raných z roku 1965. Ovšem pak už přichází první Sartana (1968), záhadný pistolník s mnoha hračičkami, zamotaný děj a plno zajímavě natočené akce. Sartanu však poté převzal Giuliano Carnimeo a Parolini následně vytvořil Sabatu (1969), v podstatě na totožném principu, tentokrát s Lee Van Cleefem. Malé pistolky, kaskadéři, intriky, plno akce, vše je podřízeno stylu. Ostatně tento styl použil i ve válečném filmu Pět pekelných mužů. O rok později přichází polovybočení, označované ale mnohdy jako další Sabata, ač hraný Yulem Brynnerem a v originále zvaný Indio Black. A ještě přišel další Sabata, zpátky s Lee Van Cleefem. Po dvou vykradačkách filmů Spencera a Hilla (jeden přímo se Šimonem a Matoušem) se ke špagetám ještě Parolini vrátil, opět s Van Cleefem, ale s izraelskou koprodukcí pánů Golana a Globuse, pozdějších majitelů firmy Cannon, čili kvalita filmu Boží zbraň (Diamante lobo, 1976) pravděpodobně není valná. Pak už Parolini natočil jen dva filmy.

Pseudonym: Frank Kramer
Spjatí herci: Lee Van Cleef, William Berger, Pedro Sanchez
Spjatý skladatel: Marcello Giombini
Zajímavé filmy: Se incontri Sartana prega per la tua morte, Sabata, Sbohem Sabato

GIUSEPPE VARI (1924 - 1992)

Ani o tomto režisérovi se nedá najít mnoho informací a dokonce i data narození a úmrtí se různě liší. Vari začal točit už v 50. letech, jeho první western přišel v roce 1966, šlo o film Degueyo. Následně točil průměrné, nevýrazné westerny, kdy často obsazoval srbského herce Dragomira Bojanice aka Anthonyho Ghidru, a Itala Luigi Montefioriho aka George Eastmana - oba v L'ultimo killer (Poslední zabiják), každého zvlášť pak v jiných filmech. Jeho posledním westernem je velice nudný kousek Prega il morto e ammazza il vivo (Modli se za mrtvého, živého zastřel) s Klausem Kinskim. Následně se Vari věnoval jiným žánrům, natočil i jeden díl Emanuelly s Laurou Gemser.

Pseudonym: Joseph Warren
Spjatí herci: George Eastman, Anthony Ghidra