CLINT EASTWOOD 85

Všechno nejlepší, Clinte.

Jak šel čas...

ZIKKURAT - ZKAŽENEJ ZUB

Geniální text! :D

SU LE MANI, CADAVERE! SEI IN ARRESTO (1971)

 

Končí občanská válka. Kapitán Unie se projíždí po bojišti a střílí raněné vojáky, kteří prosí o milost. V lazaretu kromě několika raněných najde i zdravotníka, který je ošetřuje. Kapitán si užívá jejich trýznění, když dá zdravotníkovi kolt, aby postřílel raněné sám. Ranění ale kapitána zraní a on prchá...

Docela drsný začátek, film pak vypráví ohranou historku o rančerovi, který nekalými praktikami skupuje půdu ostatních. Oním rančerem je kapitán z prologu, a tím, kdo ho má zastavit, je onen zdravotník. Nicméně film se mi poměrně líbil, což mě docela překvapilo, protože jsem nic moc nečekal. Snad poprvé se mi opravdu líbil Peter Lee Lawrence, který konečně dozrál do podobných rolí (škoda jeho smrti o pár let později), Aldo Sambrell coby hlavní padouch taky nebyl špatný, navíc jeho pobočníkem byl Canalejas, objevuje se tu i Lorenzo Robledo, tentokrát coby jeden z farmářů. Nicméně ze všech největší borec je Lawrencův přítel Dolar. Hippie maník s dlouhými vlasy, náušnicí, korálemi, vždy nad věcí a se smíchem v klidu všechno vyřeší.

Bohužel i skrze jeho postavu film přechází do druhé, ne tak dobré roviny, a tou je komediální složka. Sám Dolar je ještě v mezích, ale bohužel tu máme i teplého hoteliéra, naštěstí ne tak často, ale Lawrence s ním v jedné scéně flirtuje... Hned ale přichází sexy Helga Liné, aby se všechno vrátilo do normálu. A pak je tu závěrečná přestřelka, do které vsadili komickou hudbu a komického mnicha. Proboha proč? I když si film neudržel temnou náladu úvodu, pořád to byl na rok 71 poměrně svěží western s poměrně originálním řešením zápletky. I přes zmíněné věci, možná příliš moderní kameru a hudbu, a vůbec moc moderně vypadající věci jako drátový plot, elektrické dráty a podprsenka (!) se mi to překvapivě líbilo. Není to nic, co by člověk vidět bezpodmínečně musel, ale je to příjemný western, který neurazí. Jinak jako vždy místo Klimowskyho režíroval někdo jiný (tentokrát Sergio Bergonzelli), Klimowsky je uveden jako režisér čistě ze smluvních důvodů. 7/10

a.k.a. Hands Up, Dead Man! You're Under Arrest!
Režie: León Klimovsky, Sergio Bergonzelli
Hrají: Peter Lee Lawrence, Espartaco Santoni, Helga Liné, Aldo Sambrell, Simón Arriaga, Antonio Cintado, José Canalejas, Lorenzo Robledo, Tomás Blanco
Hudba: Alessandro Alessandroni
Itálie / Španělsko 1971

SETTE MAGNIFICHE PISTOLE (1966)

Věční hned mrtví kaskadéři dostávají hlavní role! Tedy, titulky na prvním místě uvádějí samozřejmě představitele hrdiny, k němuž se dostanu, německá verze zase především láká na Fernanda Sancha, který se dostal i do názvu. Nicméně mnohem víc času na scéně stráví parta, ve které významné role dostali i Tito Garcia a Spartaco Conversi, obvyklí vedlejší padouši v jiných westernech.

Inspirace Sedmi statečnými je už z názvu zjevná, městečko a přilehlý důl je ohrožováno bandou Mexičanů (hádejme, kdo je vede), mladý majitel dolu, studovaný právník, doufá v pomoc zákona. Jeho předák Corky (v titulcích z nějakého důvodu jako Gorky, což mi připomnělo sovětského klasika) však dá dohromady svou bývalou četu, sestávající z přeborníka v pěstních zápasech (Conversi), milovníka piva, který dokáže vypít několik tupláků na ex (Garcia), indiánský stopař, karbaník a mlčenlivý střelec, který má na Sancha obzvlášť pifku (Daniel Martín). Chtějí, aby se k nim mladý majitel Sean Flynn připojil, ten je ale slušně vychovaný, nosí oblek, mluví slušně a chová pejska. Když je tento ale Sanchem zabit (doufám, že to byla dobře udělaná figurína nebo dobře vycvičenej pes), i Flynn usoudí, že je třeba se bránit - a parta si ho vezme do pucu, aby z něj udělali chlapa.

Poslední věta asi připomněla jiný pozdější western - Podivné dědictví. Námět nebude ani tady originální, nicméně při sledování poněkud přehnaného humoru a křečovitého přehrávání Flynna jsem si říkal, o kolik je Dědictví lepší. Pravda ale je, že jeden konkrétní nápad se v Dědictví objevuje skoro na chlup stejně.

Sledoval jsem německou verzi, která je na několika místech dost nepěkně vystříhaná. Dokonce to zajde tak daleko, že sledujeme v jedné scéně jednu postavu, střih a je úplně někde jinde (ale v rámci téže scény!). Ale sám scénář taky není dokonalý. Martínův mstitel se chová dost nelogicky a působí navíc. Od party se záhy odtrhne, pak se sem tam objeví, ale jako by do toho filmu ani nepatřil. Ani jinak to není nijak dokonalé. Třeba hudba je příliš přepjatě dramatická. Vtipy nejsou většinou moc vtipné. Ale skoro jsem se nenudil, a kromě Sancha a sympatické pětky vedle Flynna tu ještě máme Idu Galli, které to tu dost sluší. Takže nakonec 6/10.

a.k.a. Seven Guns for Timothy
Režie: Romolo Guerrieri
Hrají: Sean Flynn, Fernando Sancho, Ida Galli, Tito Garcia, Spartaco Conversi, Daniel Martín
Itálie/Španělsko 1966

THE BEATLES - CRY BABY CRY

POLIZIOTTESCHI - ČLÁNEK

Tak jako jsem před pěti roky sepsal obsáhlý (až moc) článek o spaghetti westernech, sepsal jsem teď něco o poliziottescu, čili italských kriminálních filmech. Najdete to v nabídce vpravo v kolonce stránky, nebo proklikem na obrázek.

MY BEST FRIEND'S BIRTHDAY (1987)

První film, který kdy režíroval Quentin Tarantino. Amatérský, točený černobíle s neherci. K tomu ještě navíc se z původních sedmdesáti minut dochovalo jenom šestatřicet. Tudíž pokud byste se na to chtěli kouknout, nečekejte, že příběh třeba skončí. Co za vymoženosti byste taky chtěli. Není to ale tak, že by se dochovala jen první půlka, chybí i některé scény z první poloviny, v tomto torzu tedy scény na sebe moc nenavazují. Třeba scéna, kterou tento zbyteček končí, je evidentně ze závěrečné části. Rovněž postavy se tak objevují a už se do konce neobjeví.

Příběh tedy zase tak jasný bohužel není, ale leccos jde odvodit. Ukecaný DJ, kterého hraje sám Tarantino, se rozhodne uspořádat narozeninovou párty pro svého kamaráda, kterému se zrovna vůbec nedaří, rozešel se s holkou. QT pro něj najme prostitutku, která ovšem s povoláním nemá žádné zkušenosti. Navíc ji vystopuje její pasák, který se s kamarádem porve jakýmsi bláznivým kung-fu či co. Sám Tarantino má mezi tím problém se svou přítelkyní, která zároveň chodí s jedním svalnatým blbem, který hodlá Tarantina zabít. Neptejte se mě jak, ale ona prostitutka nakonec skončí v posteli s Tarantinem, v jeho pokoji polepeném plakáty s Bronsonem a z dalších filmů.

Samozřejmě to je spíš jenom taková hra na film než skutečný film, obraz je hrozný, zvuk je ještě horší a herci jsou mizerní. Zaujme vlastně jen sám Tarantino a dialogy, které později vyšperkuje v dalších filmech. Dialog s cukrářem o Elvisovi se později objevil v True Romance. Stejně tak prvek předávkování špatnou drogou (zde dokonce je omylem vyšňupán svědící prášek) byl později využit v Pulp Fiction. Dokonce je přidána i hudba, staré rock'n'rollové fláky. Poprvé zazní až někdy v polovině, takže mě její přítomnost překvapila, předpokládal bych, že v takovém "filmu" ani nebude.

Celkově se to asi nedá hodnotit samo o sobě a zaujme to prakticky jenom tím, že jde o první pokus později slavného režiséra o natočení filmu. Asi by bylo nefér tomuto torzu amatérského pokusu o film dávat nějaké hodnocení srovnatelné s profesionálně vytvořenými filmy. Je to jen zajímavý doklad toho, co dělal dnes slavný režisér, ještě než se proslavil.

Režie: Quentin Tarantino
Hrají: Quentin Tarantino a jeho kamarádi
USA 1987

REVOLVER (1973)

Tento Sollimův krimifilm jako by se námětově vracel k jeho starším westernům, především prvním dvěma. Stejně jako ve Velké přestřelce tu máme policajta, který jde tvrdě za svou kořistí a kriminálníka, který možná není tak mizerný, jak vypadá. Sollima sám vzpomínal, že mu scénář připomněl spíš jeho druhý western, Faccia a faccia - asi vím, v čem, ale podobnost vidím spíš s tou Velkou přestřelkou.

Podle názvu jsem čekal mnohem více akce, místo toho jsem tedy dostal větší důraz na charaktery hlavních postav. Bral bych to, mám to radši, kdyby ovšem občas ve scénáři nebyly nesmysly. Některé motivace nedávají moc smysl a občas to působí jako oslí můstek, který děj prodlužuje. Mám na mysli zejména jednu scénu z prostředka filmu, jíž nepomáhá ani nepříliš uvěřitelný výkon Fabia Testiho. Ale nic nebudu prozrazovat. Protože jestli tenhle film má nějakou devizu, tak nepředvídatelnost. Absolutně nelze tušit, jak to všechno skončí, ani co se stane v následujcích minutách. Navíc v napětí je Sollima mistr.

Ten Testi zase ne že by se mi nelíbil. Je poměrně sympatický a většinu filmu hraje dobře. Jenom ta jedna scéna, ta je nezvládnutá - je fakt, že i tím, že její průběh prostě není příliš přesvědčivý. Oproti tomu Oliver Reed se mi dost líbil. Hraje skvěle (možná je škoda, že jsem to sledoval italsky a ne anglicky) a člověk mu prostě musí držet palce. Možná jenom vypadá příliš jako přece jenom sviňák. Původně prý zvažovali oslovení Lina Ventury - v něčem by to možná bylo lepší, v něčem by do toho zase moc neseděl. Do Testiho role prý zvažovali Terence Hilla, ale to už bych si představit nedokázal vůbec.

Morriconeho hudba je samozřejmě skvělá (možná až na tu popovou skladbu hrající v horách). Ústřední znělku Un Ami použil i Tarantino v Hanebných panchartech - jenže u Sollimy tato sladká melodie sedí, protože je použita v kontrastu s tím, že sledujeme muže a mrtvoly, nebo čistě natáčení videoklipu. U Tarantina hraje v kombinaci s krásnou ženou a dojemnou scénou. Tudíž to všechno vyzní docela kýčovitě. Temný klavírní motiv zase připomíná hlavní téma z o rok pozdějšího Almost Human - ale ani jedna z těch skladeb by se do toho druhého filmu prostě nehodila.

Každopádně je to zajímavej film. Jenom jsem čekal o dost víc. Zklamal mě scénář svou nedotažeností a ano, opět jedna tendenční scéna. Šmarja, tyhle filmy jsou komunismem prolezlý snad víc než všechny československý normalizační komedie. (A co se týče normalizační propagandy, ta je vyloženě k smíchu. Pusťte si na youtube film Vítězný lid, scénu okolo 10. minuty. Záchvat smíchu zaručen.) Na druhou stranu, pointa tkví v něčem úplně jiném. Proto mi nedělá problém zavřít nad tím oči a udělit hodnocení... 7,5/10 nábojů do revolveru.

a.k.a. Blood in the Streets
Režie: Sergio Sollima
Hrají: Oliver Reed, Fabio Testi, Marc Mazza, Fréderic de Pasquale, Agostina Belli, Paola Pitagora, Daniel Beretta
Hudba: Ennio Morricone
Itálie/Francie/SRN 1973