PF 2015

Tak letošní rok byl horší než předchozí. Doufám, že u Vás ne, že se Vám vydařil. Tak hodně štěstí do toho nadcházejícího. Teda jestli Vás do něj Chuck pustí...

SPAGHETTI WESTERN - PLAKÁTY 20

Plakáty zarovnané na dvacet, trailery na patnáct. Aspoň něco jsme stihli... Jinak je to znovu George Hilton.

SPAGHETTI WESTERN - PLAKÁTY 19

A jako poslední letošní ve dvou chodech přichází George Hilton.

IL GIUSTIZIERE SFIDA LA CITTA (1975)

Zatím pro mě asi nejlepší Lenzi. Tomas Milian tentokrát ne jako zvrhlý vraždící maniak, ale jako Rambo! Vážně. Jméno samozřejmě ukradli z předlohy pro First Blood, natočenou o sedm let později se Stallonem, takže Rambo se na motorce na plátně proháněl už v Itálii. A byl mnohem větší frajer. Samozřejmě nebyl ve Vietnamu, ani nemá žádná traumata z minulosti. Prakticky totiž minulost nemá.

Ano, jestli mi tenhle film něco připomínal, tak spaghetti western přenesený do Milána 70. let 20. století. Drsný hrdina, dva klany proti sobě a Milian proti všem. Vlastně je mi trochu líto, že to nebyl western. Milian hrál ve westernech vždycky proletářské peony nebo padouchy, ale když už si zahrál toho hrdinu, tak v tom filmu byl vlastně navíc (Se sei vivo spara). Přitom tady dokazuje, že na toho eastwoodovského muže bez jména měl. Jenom tu místo koně, pětačtyřicítky a ponča má motorku, kolt 357 a koženou bundu. A místo klobouku červenýho kulicha. Nikdy mě nenapadlo, že i kulich může být tak cool. I v létě.

Jinak je to stejná Lenziho parta, co dělala tyhle filmy v téhle době pořád. Všechny známé ksichty, všechny známé kousky. Jenom oproti Almost Human a Roma a mano armata je tenhle film odlehčenější. Hrdina je nad věcí a nikdo na něj nemá, nedočkáme se žádného znásilnění, vlastně ani žádné pořádné brutality, ani kozy se tentokrát neobjeví (a to je tu Femi Benussi), zato se dočkáme pořádné porce zábavy, ať už Rambo přepere žáky ve škole karate nebo mafiány na kulečníkovém stole. Za povšimnutí stojí také scéna, kdy Milian připoutá mafiána k záchodu a pak se před ním v klidu vymočí, než odejde. Vyhovuje mi to takhle víc než drásavé napětí při mučení hrdinů či jejich dívek, třeba sešrotováním v autě nebo znásilňováním uschlou větví. Akce je dost, zábavy taky. Občas logika děje trochu hapruje, ale jinak jsem spokojen. 7,5/10

a.k.a. Syndicate Sadists
Režie: Umberto Lenzi
Hrají: Tomas Milian, Joseph Cotten, Luciano Catenacci, Ida Galli, Femi Benussi
Hudba: Franco Micalizzi
Itálie 1975

SPAGHETTI WESTERN - PLAKÁTY 18

A na Vánoce ještě nadílka plakátů s Milianem.

MINIRECENZE - VÁNOČNÍ SPECIÁL

Už je to zase tady. Vánoce. Čas klidu a míru, což vlastně znamená celý den sedět v obýváku u zapnuté televize, jíst cukroví, večer si dát řízek se salátem a pak rozbalit další pár ponožek a šálu. A zatímco ve Státech a vlastně na Západě vůbec běží na Vánoce v televizi různé vánoční filmy, Bílé Vánoce, Černé Vánoce (ty asi ne), divím se, že soudruzi jako odpověď nenatočili Rudé Vánoce, Santa sem, Santa tam, sobi s červenými čumáky a všechen ten supermarketový kýč, český divák se vypravuje do alternativní historie, kde králové nemají reálnou moc, jsou to jen neškodní staříci, princezny si zásadně berou chudáky a princové jsou na draka. A kromě toho vlastně taky pohádkové filmy ze 30. let, vytvářející iluzi nádherné doby plné slušných lidí - onose tehdy prostě neslušelo, aby se Oldřich Nový a Vlasta Burian nechovali slušně (teda Burian v mezích možností).

(pokračovat ve čtení)

VESELÉ VÁNOCE

Všem Vám přeju šťastné a veselé Vánoce a klidné svátky.

Určitě je to fake, ale vypadá to vtipně. Nedokážu si ale představit, jak by Bronson s tím svým hláskem zpíval...

NATI CON LA CAMICIA (1983)

- Kam chceš jít? - Co možná nejdál od tebe! - To je dobrý místo, tam jsem nebyl. Půjdu s tebou.
Včera po letech repete. Pořád je to jeden z nejlepších filmů se Spencerem a Hillem, oba jsou ve formě, scénář, ač děj naprosto nedává smysl (ale kdo to žádá?), je plný vtipných scének a člověk si sledování prostě užívá. Žádný stres, žádné napětí, jenom pohoda. Oproti jiným filmům těchto dvou překvapí nízký počet bitek, a ta závěrečná je hrozně krátká a Spencer v ní skoro ani není, ale právě vtipné dialogy a chemie mezi Spencerem a Hillem to vyrovnává. Vlastně pro mě jsou ty rvačky u nich podružné, smál jsem se jim jako dítě, teď je sleduju s přiblblým úsměvem (asi, nemám čas myslet na to, jak se u toho tvářím) a občas se uchechtnu nějakému gagu, ale právě vtipné dialogy těch dvou jsou tím, na čem ty filmy stojí. A je jedno, že jsou všechny stejné. Od jiných dvojic taky nečekám originalitu. Od Voskovce a Wericha, Laurela a Hardyho, Toma a Jerryho, Spejbla a Hurvínka, od všech čekám konstantně totéž ve všech filmech. Bohužel tenhle film je vlastně poslední jejich (tzn. Spencera a Hilla) koukatelný. Dvojníci mě nikdy nebavili, Superpolicajti z Miami jsou průser a Blb a blbec aspoň podprůměr. 8,5/10

Nahoře Vapet, dole LK

Jinak v době vydání jsem tu žehral na kvalitu DVD od Levných knih (viz srovnávací obrázek) oproti kvalitě od Vapetu. Dneska je mi to už naprosto jedno. Na obou vydáních je dabing z ČT (což je dobře). Vlastně přemejšlím, proč jsem se té verze od LK ještě nezbavil...

a.k.a. Jdi na to, Go For It
Režie: Enzo Barboni
Hrají: Terence Hill, Bud Spencer, David Huddleston, Buffy Dee, Harold Bergman, Riccardo Pizzuti, Faith Minton, Jeff Moldovan, Dan Rambo
Hudba: Franco Micalizzi
Itálie / USA 1983

KALENDÁŘ 2015

Opět přicházím s předčasnou nadílkou, takže stejně jako loni je tu kalendář na příští rok. Loni jsem udělal tematicky spaghetti westernový, letošní je žánrově nevyhraněný, ale obsahuje obrázky z plakátů se 12 (vlastně i víc) různými mými oblíbenci.
Opět stáhnete klepnutím na obrázek.

ACH TY LETOŠNÍ VÁNOCE...

Tip na Štědrý večer...

CHRISTMAS CARD

Co potěší na Vánoce víc než pohled s přáním?

JIŘÍ SCHMITZER - BOUDA

A je mi padesát a já už se do kaluže skládám, kdy už mě pohltí? Je mi těch padesát a já jenom v duchu klidně hádám, kolik mám do smrti...
Když poslouchám písně, je pro mě naprosto zásadní hudba a text je pro mě podružný. Mně je úplně jedno, co Beatles vlastně zpívají, jestli o tom, že ona tě miluje, jé, jé, jé, nebo o krupičných sardinkách, co lezou na Eiffelovku. Mně záleží na hudbě a z textu především na tom, jak zní. Jo, když má text hlavu a patu, je to rozhodně plus, ale pro mě je to až druhý plán. Takže je asi jasné, že folk a zvláště jeho písničkáři, kteří vyluzujíce z dvanáctistrunné kytary libé zvuky napůl zpívají, napůl odříkávají poezii, nejsou zrovna můj šálek kávy. Samozřejmě že Kryla nebo Nohavicu uznávám (edit: Nohavicu vlastně už ne, protože nazpíval tu sračku s Kryštofem), sem tam si od nich něco pustím, ale takový Plíhal už je pro mě poněkud neuchopitelný. Možná jsem barbar.
Hrdlo prdlo, hrdlo prdlo, hrdlo prdlo, hrdlo prdlo, jééééé!
No a abych se vrátil. Přestože folkoví písničkáři nejsou můj šálek kávy, další z desek, které mám rád, a o kterých tu napíšu, je vlastně od jednoho takového. Ačkoli tento z typické písničkářské škatulky vlastně vypadává. Jiří Schmitzer je především herec, a co se hudby týče, tvrdí o sobě, že je bigbíťák. Založil by kapelu, ale frustrovalo by ho, že brzdí lepší muzikanty, které by v ní měl, tak radši vystupuje sám s kytarou. Navíc většinu svých písniček složil už před lety a jeho repertoár se moc nemění. Nenahrává desky, přesto asi čtyři už existují. Tři z nich jsou nahrávky z koncertů. Bouda je jediná studiová.
Daleko, daleko, daleko v cizině, autobus vez hocha se snědou pletí. V tu samou hodinu řidič vjel na minu, chlapec i rorýsek povětřím letí...
V jednom rozhovoru odpověděl Schmitzer na otázku, proč se jeho deska jmenuje Bouda, že to slovo tvoří většinu textu titulní skladby. Je to tak. Ujetá Bo-bo-bo-bo-bo-bo-bouda s minutovým vykoktáváním textu otvírá desku spolu s (bohužel) automatickými bicími. Další skladby by se daly rozdělit do několika skupin - klasičtější folkovky (Zvoní, Není potřeba, Víla, Balada, Dívenka), tvrdší skladby založené na rockových rytmech (Šlapeme si, Bynďa, Čert) a pár skladeb, které bych zařadil někde mezi (Potvory, Kaluž, Hrdlo prdlo, Telefon, Dokola dokola). Mimo veškeré kategorie pak stojí Melodram, recitace básně jako vystřižená z Nedělní chvilky poezie, a pak asi nejproslulejší "rapová" Máte na to?, jejíž text nebudu citovat, neboť nejsem prezident.
Je to dlouho, co my jsme toho prožili... Možná, že je to tím, že jsme tenkrát prostě mladší byli.
A proč že tu o téhle desce vlastně píšu? Není nijak skvělá, kromě Schmitzera a jeho kytary tu hraje už jen syntetizér a automatické bicí, v jedné písni klavír. Po textové stránce je dost dětinská (My jsme ošklivé potvory a nám se dobře daří), pokud se snaží o nějaké poselství, vyznívá dost naivně (Můj světe rozmilý, co přinesl jsi nám do kolíbky? Jen sebe celého a to je vše, co máš.) Určitě v tom hraje roli jakási nostalgie, protože tohle CD měla starší sestra a mně a druhé sestře ho přehrála na kazetu a my to pořád poslouchali. Má to jednu vtipnou maličkost. Věž, na které se to přehrávalo, už byla tou dobou rozbitá. Přehrávaná CD v ní skákala - a ty skoky se nahrály na tu kazetu taky. Tehdy mě při poslechu štvaly (vypadalo to asi takhle: Hrdlo prdlo, hrdlo prdlo, hrdlo prdlo, hrdlo prdlo, hrdlo prdlo, hrdlo prdlo, hrdlo prdlo, hrdlo prdlo jééééééé! --- ...rdlo prdlo, hrdlo prdlo jéééé! --- Jéééé! a teprve pak se pokračovalo.). Měl jsem to ale tak naposlouchané, že mi tam ty skoky dneska schází! Ne, to samozřejmě přeháním. Ale chci tím říct, že i dnes si tu desku s chutí pustím. Ostatní Schimtzerovy desky, živé záznamy z koncertů, jsou sice spontánnější, vtipnější a prostoupené i povídáním (a nehraje na nich elektrickej bubeník), ale tahle má jednu výhodu - jistotu, že všechny písně budou dohrány až do konce.

LEE VAN CLEEF 1925 - 1989

Málem bych zapomněl, v úterý to bylo 25 let, co zemřel Lee Van Cleef.

SPAGHETTI WESTERN - PLAKÁTY 17

Dneska sám velký Sartana, Gary Hudson... vlastně Gianni Garko :)

TEMPO DI MASSACRO - TRAILER

EUROCRIME!

Nicméně co se týče dokumentů, dost bych chtěl vidět tohle

Letos to konečně už vyšlo, takže snad se to někde objeví...

ELECTRIC BOOGALOO - THE WILD, UNTOLD STORY OF CANNON FILMS (2014)

Netradičně tady napíšu o dokumentu, který samozřejmě nebudu posuzovat sám o sobě. Spíš ho doporučím, tedy pokud vás zajímají osudy fabriky na mrtvoly, která v 80. letech zaplavila kina svými neumětelskými pokusy o velkolepé filmy s mizivými rozpočty. Osudy sopky, která svou činností zasypala sama sebe. Firmy řízené dvěma megalomany, nadšeným filmařem s mizerným vkusem a jeho obchodně více než schopným bratrancem. Jo, mluvím o Cannon films.

Zleva Golan a Globus

Menahem Golan (1929 - 2014) a Yoram Globus (1941) pocházeli z Izraele a nade všechno milovali filmy. Točit začali už tam, ať v koprodukci s Evropou (Mivtsa Yonatan s Klausem Kinskim a jejich pozdější častou herečkou Sybil Danning), nebo výlučně izraelské filmy. Akční thrillery, erotické komedie, cokoli, čím mohli přitáhnout publikum. Snili si ovšem svůj americký sen o proniknutí do Hollywoodu - a počátkem 80. let se jim to povedlo, když koupili menší společnost Cannon.

Asi nebylo na kostýmy?

V Americe setrvali na svém, tedy mnoho násilí a nahoty - tudíž horory primárně, míchané se sci-fi podle potřeby, dále erotické filmy s hvězdami jako Sylvia Kristel nebo Bo Derek, nebo remake jejich izraelských teen komedií. Také muzikály, taneční filmy... cokoli, jenom nic normálního. Zároveň se snažili přitáhnout hvězdy, takže najali Charlese Bronsona, Franca Nera nebo Chucka Norrise, později vytvářeli i nové, jako byli Michael Dudikoff nebo Jean-Claude Van Damme. Dokonce do jednoho filmu najali i Sylvestera Stallona.

Michael Dudikoff

Nicméně megalománie zejména Golana, který mnohdy zasedl i na režijní stoličku, se neomezovala jen na herce, a najímal i slavná režisérská jména. A to nejen režiséry hororů, jako byl Tobe Hooper, ale dokonce i uznávané tvůrce uměleckých filmů, včetně Franca Zefirelliho, Petera Bogdanoviche, Johna Cassavetese nebo Jean-Louise Godarda. Zefirelli si mimochodem spolupráci s G+G pochvaloval, protože ho nechali svobodně tvořit. Na druhé straně tu vypovídají lidé, které Golan a Globus nutili předělávat filmy, dokud nebyli spokojeni (tzn. víc krve a koz).

Tak to bych ani vidět nechtěl

Pořád to je na takové megalomany málo. Cannon získával peníze na filmy totiž tak, že G+G nechali vytvořit plakáty k filmům, které hodlali vytvořit, práva pak prodávali distributorům a za tyto peníze pak filmy financovali. Spousta těch filmů nakonec ani nevznikla, třeba Golem s Charlesem Bronsonem, ušetřeni jsme byli také pokračování jakéhosi dětského filmu s trpaslíkem převlečeným za opici, v němž by si po jeho boku měl zahrát Bud Spencer. Mám pocit, že se Spencerem nakonec financovali Aladdinovu lampu, která je taky mizerná.

Věřte nevěřte, tenhle film se jmenuje Herkules

Nicméně všechno má svůj konec. Cannon produkoval příliš mnoho filmů, z nichž většina propadla. Rozpočty pak museli značně omezovat, zároveň ale dělali pořád filmy, které potřebovaly hodně speciálních efektů, které prostě chyběly. Viz čtvrtý díl Supermana. Nakonec si Globus na řešení finančních problémů přivolal italského podnikatele, který byl možná napojen na mafii, což se Golanovi nelíbilo, a tak se rozešli. (Což mi připomíná rozpad Beatles, nicméně tady se vlastně rozešli dva Allenové Kleinové prostřednictvím třetího.)

Dolph Lundgren v jedné z prvních hlavních rolí

Golan si založil vlastní firmu, a jako naschvál začali oba točit film propagující v té době populární tanec lambada. Oba filmy měly premiéru ve stejné době a mám pocit, že ani jeden neuspěl. A to byl naprostý konec Cannon films.

Ani na triky už nezbylo...

Sám dokument je poměrně zajímavý a zábavný. Tradičně se samozřejmě skládá z výpovědí mluvících hlav a ukázek z filmů, dost možná spoilery, ale pro mě, který jsem většinu těch filmů neviděl (a u některých doufám, že je ani neuvidím), to byl docela i návod, něco z toho vypadá zajímavě. Nepočítám s tím, že to bude dobré, ale aspoň by to mohla být sranda. Třeba různé filmy s Bronsonem či Norrisem (Přání smrti 3 a Invazi do USA se věnují poměrně dost). Či ninjovské filmy s Kosugim. Ty erotický sračky asi nebrat. A popravdě, u ukázek ze dvojky Texas Chainsaw Massacre jsem radši nekoukal, jen poslouchal zvuk, takže to taky ne.

Franco taky přidá pár postřehů

V dokumentu vystupují jak spolupracovníci Globuse a Golana, tak i některé hvězdy, včetně Franca Nera, Michaela Dudikoffa, Bo Derek či Sybil Danning. Chybí ale výpovědi samotných Golana a Globuse. A to je vtipná perlička na závěr. Jak je u nich zvykem, Golan a Globus radši vyprodukovali vlastní dokument a honem ho uvedli ještě před tímhle.

Obsahuje i zajímavé záběry z natáčení, jen jaksi nevíte, co sledovat dřív...

Vánoční nadílka?