THE SHOW WITH A NAME - WESTERNY CLINTA EASTWOODA

 Je tu další Show With a Name, tentokrát na téma westernů režírovaných Clintem Eastwoodem a o tom, co je spojuje.

BADASSSS FUNKY WEEK část 7

A je tu závěr týdne s asi největší hvězdou žánru, Jimem Brownem.

SLAUGHTER (1972)

Pokud Shaft je černý Drsný Harry, Slaughter je černý James Bond. Všechny ingredience jsou tady, jen upravené pro černošskou postavu, takže Slaughter nejedná v zájmu vlády, ale pro pomstu za smrt svých rodičů. Jeho otec byl špion, který něco zjistil o jisté organizaci. Poté, co Slaughter zhatí svým zásahem policejní akci proti této organizaci, dostane na výběr - buď basa, nebo pomůže policii organizaci odkrýt a zničit. Slaughter se vydává do Jižní Ameriky, aby se pomstil.

MacGuffinem jsou nějaké počítače, data, děrné štítky a něco tak, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornost, protože jde o jedno - aby Jim Brown všem natrhnul prdel. A když padoucha hraje Rip Torn, měla by jeho prdel být řádně natržena. (Hloupá mezijazyková hříčka, já vím.) Dostane i poskoka na pomoc, a je to takový ultrachlapák, že k němu přeběhne i Tornova nabíječka, blond kozatka Stella Stevens.

Bylo fajn zase se dostat ze špinavého městského prostředí plného pasáků, dealerů a somráků do exotické země. Černoši jsou tu zas jen dva, kromě Browna ještě policejní agentka, ale to nevadí, blaxploitation je to rozhodně. Hned ze začátku se Slaughter vrhá do jedné akce za druhou, bohužel asi po půl hodině filu docela dojde dech ve scéně v kasinu, které vypadá dost levně a narychlo vyrobeně. Pak se spíš věnujeme intrikám mezi podbossem Tornem a jeho šéfem s blbou parukou, který vypadá jako záskok za Ricarda Montalbána. Další poskok zase vypadá jako bratr Nella Pazzafiniho. A na druhé straně sledujeme hned několik milostných scén mezi Brownem a Stevensovou, která je tu nahá opravdu hodně. Naštěstí závěr už je správně akční, výbušný a kromě několika velkých přestřelek dostaneme i honičku v autech.

Škoda jen, že film je očividně tak laciný, a akce je natočená docela divně. Některé záběry, zvláště ty zpomalené, jsou kdovíproč roztažené na šířku, což vypadá dost divně. Byl to záměr nebo technická chyba? Je to tak ve všech kopiích? Další zvláštní technickou chybou je scéna prvního rozhovoru mezi Brownem a Gordonem, kdy několik vět Gordona bylo předabováno... někým jiným!

Malou roli policejního šéfa, který bůhvíproč vyslýchá Slaughtera ve skladišti, hraje Cameron Mitchell. Ještě tu není tlustý a ožralý a hraje dobře. Nedočkáme se ovšem žádného legendárního okamžiku typu "Přítel nebo nepřítel?" nebo "Every day ends with a Tums festival!" či "Will you close the fucking door?!" a hraje v tom bohužel docela málo. Ale potěší.

Hudba je většinově sice celkem sedící, ale nic moc. Ústřední píseň od Billyho Prestona je ale skvělá. Znáte ji z Hanebných panchartů. Škoda slabšího prostředku, zvláště konec byl docela fajn a dokonce bych se mrknul i na dvojku. 6,5/10

Režie: Jack Starrett

Hrají: Jim Brown, Stella Stevens, Rip Torn, Don Gordon, Cameron Mitchell, Marlene Clark, Robert Phillips

Hudba: Luchi de Jesus, Billy Preston
Produkce: AIP

USA / Mexiko 1972

BADASSSS FUNKY WEEK část 6

You can find it all in the street.

ACROSS 110TH STREET (1972)

Vysokorozpočtové studiové blaxploitation, což znamená přítomnost bílých hvězd, dvou herců, kteří se následně dostali do bondovky, a větší rozpočet. Syrovost Super Fly nebo tvrdost Shafta tomu nechybí, ale trochu tomu chybí koule (a nebyli to italští mafiáni, kdo je uřezal) a přebývá tomu minimálně jedna podzápletka.

Tři černoši přepadnou čističku prachů v Harlemu, přítomné postřílí a utečou s penězi. V patách jim je mafie tvořená italským gangem i černošským gangem, který pro Italy pracuje, a také je hledá policie představovaná ve čtyřicátých letech zastydlým italským kapitánem a mladým černošským poručíkem. Policie se jen tak plácá a hádá mezi sebou, zatímco černoši se poflakují a bojí se, že je mafie najde.

Upřímně, hned několik podpříběhů znamená chaos. Taky to znamená, že pokud se na film díváte v očekávání Anthonyho Quinna nebo Yapheta Kotta a máte pocit, že to bude především o spolupráci bílého rasistického poldy a progresivního černocha, tak během první hodiny je skoro neuvidíte. V podstatě mám dojem, že tahle linka je hodně navíc a je dodaná jen kvůli úspěchu film V žáru noci. Hrdiny měli být spíš ti tři lupiči ze začátku, policie měla hrát jen vedlejší roli bez jakýchkoli konfliktů mezi sebou a končit to klidně mohlo prakticky stejně. Quinn a Kotto jsou tak vedlejšími postavami ve svém vlastním filmu.

Aspoň, že když už úřaduje mafie pod vedením skvělého Franciosy i Richarda Warda jako černého bosse, tak je film nekompromisní, brutální, a ač tři zlodějíčci na začátku zmasakrovali sedm lidí včetně policistů, určitě jim nepřejete, aby padli mafii do rukou. Dočkáme se třeba i pálení hlavy v mandlu. Ulice i domy v New Yorku jsou špinavé, vybydlené a smradlavé, vše je syrové a neučesané. Jen je toho moc. V podstatě přežila jen písnička Bobbyho Womacka, kterou v upravené verzi použili Tarantino v jinak naprosto nepodobné Jackie Brown. 6/10

a.k.a. Přes 110. ulici

Režie: Barry Shear

Hrají: Anthony Quinn, Yaphet Kotto, Anthony Franciosa, Burt Young, Richard Ward, George DiCenzo, Paul Benjamin, Ed Bernar, Gilbert Lewis, Gloria Hendry, Antonio Fargas, Robert Sacchi

Hudba: J.J.Johnson, Bobby Womack
Produkce: United Artists

USA 1972

BADASSSS FUNKY WEEK část 5

Jdi na západ, mladý černý muži, jdi na západ.

BOSS NIGGER (1975)

For you Mister Nigger!

Fred Williamson je borec a v roce 1975 natočil lehce komediální western, který jednak navazuje trochu tématicky na Brooksova Žhavá sedla, jednak předznamenává Tarantinova Djanga (odtud si hodně půjčil), ale i remake Sedm statečných, kde Denzel Washington nosil prakticky stejný ohoz. Williamson, navíc s doutníkem věčně v hubě, v něm ale vypadá o dost víc cool.

Jinak je to klasický westernový příběh šmrncnutý rasovým tématem a silně inspirovaný i spaghetti westerny. Hlavní postavy jsou dva černí lovci odměn ("Vy jste lovili černochy dlouho, tak jsme si chtěli zkusit chytat bílý."), kteří jsou na stopě banditovi Jedovi a jeho bandě. Ta ve spojení se srabským starostou ovládá malé městečko, takže lovci sem přijedou a prohlásí se za nového šerifa a jeho zástupce. Nejen, že musejí zlvádnout situaci v městě, které nechce černého šerifa, ale navíc se vypořádat s brutálním gangem, který se neštítí ničeho.

Williamson sám napsal scénář, a je pravda, že je plný klasických schémat a klišé. Ale je to všechno to, co běžně ve westernech máme rádi. V podstatě je to taková černošská verze Podporujte svého šerifa. Navíc herci jsou fajn, Williamson je tvrďák, D'Urville Martin je vtipný, R.G. Armstrong je klasik, William Smith je fajn záporák, Barbara Leigh je přitažlivá. Jedna zábavná scéna střídá druhou, když dojde na akci, film je nekompromisní, máme tu prostřelené nohy i ruce. Jen škoda, že režisér nebyl nic extra a vše se točilo velmi levně, tudíž rychle. A soulovou hudbu bych zrovna tady oželel ve prospěch skóre a la Francesco De Masi. 

Nevím, kolik blaxploitation westernů vlastně vzniklo, ale za většinou bude stát právě Williamson. U nás běžela ještě Legenda o Charleym, v Itálii vznikla Cesta do Sonory s Brownem, Williamsonem, Kellym a Lee Van Cleefem (ta mě ale zrovna nebavila vůbec) a nejsem si jist, zda se třeba dá počítat Buck a kazatel. Každopádně tento žánrový mix mi připadá přirozenější než dívat se na horor s názvem Blacula. 7/10

a.k.a. The Black Bounty Killer, Boss

Režie: Jack Arnold

Hrají: Fred Williamson, D'Urville Martin, William Smith, R.G. Armstrong, Don Red Barry, Barbara Leigh, Carmen Zapata, Carmen Hayward, Bruce Gordon, Neil Summers

Hudba: Leon Moore
Produkce: Dimension Pictures

USA 1975

BADASSSS FUNKY WEEK část 4

Tak ani nevím, jestli tohle vlastně je blaxploitation nebo ne...

BLACK MAMA, WHITE MAMA (1973)

Jestliže o titul krále blaxploitation se perou pánové Brown, Williamson, Roundtree, Kelly nebo Hayes, titul královny bezesporu náleží Pam Grierové. Už jsem s ní viděl její dva nejzásadnější filmy, Coffy a Foxy Brown, přičemž z té Foxy si skoro nic nepamatuju, tento film je jakýmsi přemostěním mezi jejím účinkováním ve filmech z ženských věznic a jejími rolemi v jiných filmech. Ale začíná to pořád ve věznici.

Na začátku přijede autobus plný nových vězenkyň na jakémsi nespecifikovaném ostrově. A hned během prvních minut máme úplně všechna klišé spojená s těmito filmy - buzeraci ze strany dozorců, sprchy, lesbické dozorkyně, rvačky mezi vězenkyněmi, nahotu, samotku, ve které je horko. Po dvaceti minutách jsou obě hlavní postavy, Pam Grier a Margaret Markov, převáženy do jiné věznice, a zde zasáhnou příčiny, proč vlastně byly zatčeny. Zatímco Pam Grier je prostitutka, která svému pasákovi ukradla hromadu peněz a chce s nimi utéct, Markov je revolucionářka, která chce svrhnout totalitní vládu. Revolucionáři tedy napadnou konvoj a Grier a Markov, připoutané k sobě, utíkají pryč. Jsou však spojené řetězem a každá chce jinam, navíc po nich jdou mafiáni, policie a hledají je revolucionáři.

Zatímco s předchozími filmy ve speciálu jsem měl ten problém, že se v nich skoro nic nedělo, v tomhle se děje pořád něco a osmdesát minut je naplněných akcí a jinými zábavnými scénami, které jsou zábavné zvláště pokud je na scéně Grierová nebo Sid Haig coby gangster najatý vládou, aby uprchlice našel. Haig tu hraje další excentrickou postavu v kovbojském a z herců je jednoznačně nejlepší. 

Ale i obě hlavní hrdinky jsou sympatické a sexy, Grier je z nich sice lepší herečka (budeme-li nekorektní, řekneme že o prsa, ještě nekorektněji hned o několik velikostí), ale oběma jsem fandil a rozhodně mi nelezly na nervy. Samozřejmě dostaneme scénu, kdy se na řetěze mezi sebou poperou, jasně, jde hlavně o to, aby ukázaly nohy a zadečky v kalhotkách (přičemž Grierová má černé a Markovová bílé). Ale zase kromě sprch a "pece" je pak už nahé neuvidíme, což vynahrazují různě se objevující děvky ve scénách s mafiány i Haigem, který si tu střihne trojku s rozpustilými dcerami vystrašeného tatíka.

Je to exploitation a tak se to musí brát. Hodně krve, hodně nahoty, hodně sprostoty, násilí, nějaké to mučení, pokusy o znásilnění, je to tu všechno. Pořád je to ale dost profesionálně natočené (zvlášť v porovnání s amatérským Super Fly), zábavné a neurážející. Hudba je taky fajn, část z ní jsme slyšeli i v Kill Bill. Jestli to řadit jako blaxploitation, když jediná černoška je Pam, toť otázka, ale jako tvrdší, odvážnější a ženská varianta Útěku v řetězech to funguje. Dokážu si představit, že se na to někdy podívám znovu. 7/10

a.k.a. Černá, bílá

Režie: Eddie Romero

Hrají: Pam Grier, Margaret Markov, Sid Haig, Lynn Borden, Vic Diaz, Laurie Burton

Hudba: Harry Betts
Produkce: AIP

USA / Filipíny 1973