ROBERT RYAN (1909-1973)

Po delší době biografie mimo speciál, ale Robert Ryan si ji zaslouží, když se podívám na počet filmů s ním, které už jsem viděl - ani jsem si neuvědomil, že jich je tolik. 

 

Robert Bushnell Ryan se narodil 11. listopadu 1909 v Chicagu v bohaté rodině obchodníka s realitami. V mládí při studiích se věnoval úspěšně boxu, což později zúročil ve své filmové kariéře. Nejdříve ale pracoval jako námořník, kovboj i dělník, než se v roce 1936 rozhodl stát se hercem.

 

Začal u divadla v Chicagu, zúčastnil se workshopu v Hollywoodu, což mu otevřelo dveře do studia Paramount, kde dostal v roce 1939 první nabídku na filmovou roli - nejdříve byl ale najat jen do zásoby s tím, že konkrétní roli pro něj neměli. První film tak natočil v roce 1940, šlo o film Edwarda Dmytryka Zlaté rukavice. Ryan měl dokonce původně ztvárnit hned hlavní roli (koho jiného než boxera), ale nakonec si zahrál jen menší úlohu. Do roku 1941 sehrál ještě několik menších rolí u Paramountu, než byl propuštěn. Vrátil se tedy na Broadway, kde hrál ve hře Clifforda Odetse Clash by Night, režírované Lee Strasbergem, na jevišti se potkal s Lee J. Cobbem a Tallulah Bankheadovou. Zde si ho opět všimli producenti, tentokrát od studia RKO, a nabídli mu dlouhodobou smlouvu.

 

V roce 1943 ho RKO prosadilo do hlavní role v muzikálu Něžná družka s Ginger Rogersovou (režíroval opět Dmytryk), nicméně o rok později Ryan narukoval a sloužil v armádě, byť v zázemí. Z jeho vojenské kariéry vzešlo jeho přátelství s režisérem a scenáristou Richardem Brooksem, se kterým poté několikrát pracoval.

 

Po válce začíná Hollywood ovládat noirový styl, ovlivněný deziluzí vojáků vrátivších se z války a nenacházejících klid, který hledali. A Ryan byl pro tyto filmy ideálním hercem. Zejména Křížový výslech (opět od Dmytryka, podle Brooksovy knihy) s Robertem Mitchumem byl pro Ryana průlomem a výtahem ke slávě - Ryan byl dokonce nominován na Oscara za vedlejší roli. V následujících letech úspěšně hrál v noirech, westernech a dalších filmech role tvrdých mužů, kladných i záporných. Asi nejvýraznější rolí je Podvod (The Set-Up, 1949) Roberta Wise, kde si Ryan zahrál hlavní roli boxera, odmítajícího se podvolit podplacenému výsledku zápasu. V roce 1952 Ryan natočil adaptaci Clash by Night (česky jako V osidlech noci) v režii Fritze Langa s Barbarou Stanwyck a Marilyn Monroe. 

 

Padesátá léta pro Ryana pokračují stejně úspěšně, rolemi ve westernech (Odhalená stopa, 1953, The Proud Ones, 1956), noirech (House of Bamboo, 1955, Inferno, 1953) či dalších obdobných žánrovkách (noir-westernový mix Černý den v Black Rock, 1955). Vzhledem k jeho četnému angažmá ve válečných filmech nemohl chybět ve hvězdami nabitmé velkofilmu Nejdelší den (The Longest Day, 1962), ani v obdobné ultraširokoúhlé, ale ne tak zdařilé Bitvě v Ardenách (Battle of the Bulge, 1965).

 

Koncem šedesátých let pak Ryan začal brát i některé nabídky z Evropy. Ve spaghetti westernu Město psanců (Un minuto per pregare, un istante per morire, 1968) si zahrál jednu z hlavních rolí, Ryanovou kariérou se stále prolínající Edward Dmytryk v roce 1968 točil v Itálii film Anzio, kam Ryana obsadil vedle Roberta Mitchuma či Petera Falka, v Británii ztvárnil titulní roli ve verneovském dobrodružném filmu Kapitán Nemo a podmořské město (1969), v roce 1972 si zahrál ve Francii u Reného Clémenta ve filmu Běh zajíce polem (La Course du lièvre à travers les champs) s Jean-Louisem Trintignantem.

 

Nicméně roli, kterou si u něj připomínáme nejvíce, ztvárnil stejně v Americe - v legendární Peckinpahově Divoké bandě (The Wild Bunch, 1969). Ztvárnil roli starého bandity, nuceného stát na straně zákona (=železniční společnosti) v čele bandy vyvrhelů horší, než jsou ti, které stíhá. Stejně jako Peckinpah, s kterým si Ryan moc nerozuměl, v téhle době po Ryanovi začali často sahat režiséři, kteří jeho filmy znali z dětství a mládí, takže si zahrál ve Flynnově Černé výpravě (The Outfit, 1973), plné noirových legend (Timothy Carey, Marie Windsor, Jane Greer, Richard Jaeckel, Henry Jones), s Jeffem Bridgesem či Rodem Steigerem si zahrál v kontroverzním Lolly-Madonna XXX (1973), u Michaela Winnera ve Strážci zákona (The Lawman, 1971) spolu s Burtem Lancasterem či Lee J. Cobbem. Tou dobou už ale Ryan věděl, že umírá. V roce 1970 mu byla diagnostikována rakovina lymfatických žláz, na kterou 11. července 1973 zemřel. Jeho poslední filmy, The Iceman Cometh s Lee Marvinem (či Jiřím Voskovcem) a Executive Action (o atentátu na Kennedyho, s Burtem Lancasterem) byly uvedeny až po jeho smrti.

 

Kromě hraní se Ryan věnoval rovněž malování. Narozdíl od postav, které často ztvárňoval, byl přesvědčeným pacifistou, účastnil se aktivit za práva etnických menšin a podporoval černošská hnutí, stejně tak se postavil proti černé listině v 50. letech, protestoval rověž proti jadernému zbrojení. 

 

Filmy:

1947 - Křížový výslech

1948 - Return of the Bad Men

1949 - Podvod

1953 - Odhalená stopa 

1955 - Černý den v Black Rock 

1962 - Nejdelší den 

1965 - Bitva v Ardenách 

1966 - Profesionálové

1967 - Hodina pušek 

1967 - Tucet špinavců 

1968 - Město psanců 

1969 - Divoká banda

1971 - Strážce zákona

1973 - Černá výprava 

THE SET-UP (1949)

Co v jiných filmech slouží jen jako úvod k dalšímu ději tu máme jako hlavní děj sledovaný v reálném čase. Zápletka je jednoduchá - stárnoucí boxer Stoker zápasí s novou nadějí, kterou si ale platí mafián Little Boy. Takže Stokerův manažer dostane padesát dolarů, aby zařídil, že ve třetím kole Stoker prohraje. Jenže mazaný manažer natolik spoléhá na to, že Stoker je padavka, že si prachy nechá pro sebe. Stoker navíc, už kvůli své nespokojené družce, tentokrát hodlá vyhrát.

 

Na ději není nic moc překvapivého, ale velmi krátký (72 minut) film svižně odsýpá a poměrně úzké prostředí boxerského ringu a blízkého okolí zalidní spoustou zábavných postaviček v obecenstvu - slepec s doprovodem, tlustý žrout, sázející se muž, zprvu se hrozící, poté krvelačná dáma, nebo i mezi boxery, kteří se v ringu střídají v první polovině, aniž bychom jejich zápasy viděli. Jediné, co odvádí trochu pozornost, jsou scény se Stokerovou družkou, která ani nechce zápas vidět a místo toho se toulá po městě, kde jí však všechno připomíná box. Její představitelka je navíc docela slabá herečka.

 

Ve středu dění je ale Robert Ryan, dávající zapomenout na všechny své padouchy té doby, člověk mu prostě musí držet palce, a zároveň podávající ohromující fyzický výkon v ringu. Jasně, části zápasu určitě odmlátili dabléři, ale značnou část si herci museli odboxovat sami. 

 

V jiném noiru by toto vše bylo odbyto během dvaceti minut jako katalyzátor dalšího děje (a nejen v noiru, vzpomeňte na Pulp Fiction), ale takhle jde o velmi zajímavou, i když ne úplně dokonalou žánrovou odbočku. 7,5/10

 

a.k.a. Podvod

Režie: Robert Wise

Hrají: Robert Ryan, Audrey Totter, George Tobias, Alan Baxter, Wallace Ford
Produkce: RKO

USA 1949 

GUN CRAZY (1950)

Noirová nálada, navozená nedávno viděným filmem Proklít, se mě drží, tak proč toho nevyužít. A dvakrát jsem se trefil velmi dobře, ač vědom si toho, že toto natočil Joseph H. Lewis, režisér Velké kombinace, jsem měl trochu obavy.

 

Nicméně Gun Crazy naštěstí disponuje na béčko velmi dobrým scénářem a režisér byl při natáčení pod takovým tlakem, že začal improvizovat tak, až to bylo ku prospěchu věci. Scénář napsal oceňovaný autor Dalton Trumbo, který se v roce 1947 pro svoje politické postoje ocitl na černé listině, a dokonce byl i vězněn. Vzhledem k nulové možnosti práce začal spolupracovat s béčkovými produkcemi a pod pseudonymi pro ně psát a upravovat scénáře filmů, které by předtím byly pod jeho úroveň. Během té doby samozřejmě tajně napsal i pár áčkových věcí, jako třeba Prázdniny v Římě. Scénář Gun Crazy tak není jen krvavou kronikou inspirovanou osudy Bonnie Parker a Clydea Barrowa, ale poměrně přesvědčivě vykresluje vztah fanatického střelce a psychopatické vražedkyně, kteří se, aby nemuseli pracovat, rozhodnou pro dráhu zločinu. A ještě stíhá být krok napřed před divákem - chvílemi jsem si říkal, že teď je mi jasné, co bude dál, a v tu chvíli se stalo něco, co jsem vůbec neočekával.

 

 A scénář dostal do rukou režisér, který se pod vlivem finanční a časové tísně rozhodl pro několik nekonvenčních kroků. Ten nejzásadnější a nejznámější je způsob natáčení scén loupeží - je v tom čtyřminutová scéna, kdy se kamera vůbec nehne z auta a vše, příjezd na místo, loupež i útěk, snímá v jediném záběru. Ale vůbec i to, že většina filmů dvojice v autech točila zepředu, zatímco Lewis kameru drží za postavami a točí z kufru se sundanými zadními sedačkami. Dost scén se točilo bez povolení ve skutečném provozu, ručními kamerami, včetně některých přestřelek. 

 

Na koho všeho měl tento film značný vliv, se nedá ani spočítat. Scéna přepadení obchodu, kde Bart a Laurie prchají v dlouhých kabátech a černých brýlích, snímaná ruční kamerou, jako by vypadla spíše z francouzského filmu počátku 60. let než amerického filmu roku 1950. Vliv bychom tu našli na Quentina Tarantina (opět na Pravdivou romanci i Takové normální zabijáky), ale třeba i na Umberta Lenziho, který ve svých filmech některé prvky použil taky (Il cinico, l'infame, il violento začíná rovněž rozbitím výlohy a jejím vykradením). A skvěle gradující závěrečná scéna mi evokovala atmosféru samurajských filmů i zombie hororů, ale nebudu psát jak, abych nezkazil překvapení.

 

Jediné, co je tak na škodu, je toporný výkon Johna Dalla v hlavní roli. Peggy Cummings je ale velmi dobrá. Zbytek herců skoro nemá cenu jmenovat, tohle je two-man show. Nicméně jinak lze Gun Crazy jednoznačně doporučit. V roce 1992 vznikl film téhož názvu, ale už podle popisu děje půjde o něco dost jiného. 8/10

 

a.k.a. Deadly Is The Female, Blázni do zbraní

Režie: Joseph H. Lewis

Hrají: Peggy Cummings, John Dall, Berry Kroeger, Morris Carnovsky, Anabel Shaw, Harry Lewis, Nedrick Young, Trevor Bardette, Mickey Little, Russ Tamblyn

Hudba: Victor Young

Produkce: United Artists

USA 1950  

THE KILLERS (1946)

Noirová klasika částečně podle povídky Ernesta Hemingwaye, která značně předčila moje očekávání. Z toho mála, co jsem o filmu věděl, jsem měl představu přeslazené limonády plné milostných scén mezi Burtem Lancasterem a Avou Gardnerovou. A to se naštěstí nenaplnilo.

 

Prvních cca 15 minut je dost doslovná adaptace Hemingwayovy povídky. Dva zabijáci přijedou do malého města, kde si v místním lokále hodlají počkat na jakéhosi Švéda. Ten však nepřijde a zabijáci odejdou. Jeden z hostů běží Švéda varovat, ale ten je smířený s tím, že po něm jdou. Tady adaptace končí a zbytek filmu je fantazie tvůrců, která sice popírá název celého filmu, protože se vůbec netočí kolem dvojice zabijáků (z nichž jeden je sám Tlusťoch William Conrad), ale drží se zásadního motivu, totiž proč vlastně k vraždě došlo a proč s tím byl Švéd smířený. Do děje tak vstupuje pojišťovací agent Riordan, který se chytá matných stop, aby vypátral nejprve identitu a poté i životní příběh zavražděného.

 

První film s Burtem Lancasterem vůbec, kde sice je uveden už na prvním místě v titulcích a hraje hlavní postavu, ale vlastně se objevuje, mimo prologu, jen ve flashbacích, ve kterých často ani nehraje centrální roli. Přesto dojem udělá stokrát více on než Edmond O'Brien, noirový dříč, který opět hraje roli, co to všechno odmaká, aby byl zcela zastíněn všemi okolo. A to není vůbec nic proti němu, jen to není poprvé, kdy jsem ho takto viděl. Stejně tak ultimátní femme fatale Ava Gardner se objevuje překvapivě málo, ale dojem jednoznačně zanechá. Předpokládám, že za pár týdnů, až si na film vzpomenu, si vybavím stejně hlavně Lancastera a Gardnerovou.

 

Protože je film retrospektivně vyprávěn očima ostatních postav, opravdu nejsme svědky mnoha milostných scén. O'Brien prostě zarputile skládá dohromady skládačku životního příběhu jednoho ztroskotance, a všechno to, čím přesvědčí svého šéfa, aby ho v tom nechal pokračovat (např. najít ztracené peníze z lupu) je jen zástěrka, stejně jako diváka ho nejvíc ze všeho zajímá pravda. V podstatě se jedná o projekci diváka do postavy ve filmu, proto je tak bezemoční, chladný a přísně profesionální.

 

Pokud vás noir zajímá, Zabijáky nelze než doporučit. Zajímavý příběh, skvělé podání, od začátku do konce diváka zajímá, co se bude dít. V roce 1964 natočil Don Siegel barevný remake, kde už jsou titulní zabijáci v podání Lee Marvina a Clu Gulagera postaveni do ústředních rolí. Léta se na to chystám. Siodmakův film (ano, tohle točil ten samý člověk, který natočil Poklad Aztéků) ale stojí za to i bez Marvina. 8,5/10

 

a.k.a. Zabijáci

Režie: Robert Siodmak

Hrají: Burt Lancaster, Ava Gardner, Edmond O'Brien, Albert Dekker, Sam Levene, Vincent Barnett, Virginia Christine, Jack Lambert, Charles D. Brown, Charles McGraw, William Conrad

Hudba: Miklos Rozsa

Produkce: Universal

USA 1946  

GIANNI GARKO 90

Have a nice birthday party, my friend... Sartana will pay! Všechno nejlepší!