CHUCK NORRIS 85

 Před 85 lety se Chuck Norris narodil v domě, který sám postavil. Všechno nejlepší, Chucku!

 

ROBOT HOLOCAUST (1987)

FOD 2025 (aneb co jsem z toho viděl)

20. ročník Festivalu otrlého diváka se nesl ve znamení kybernetiky, robotiky a podobně. Zúčastnil jsem se pouze dvou projekcí. První byl středeční Videoautomat, kde obecenstvo dostalo na výběr ze dvou videokazet, z nichž se vždy pustila pětiminutová ukázka, a pak se šlo na další. V případě shody byla připravena igelitka smrti, z níž se pak náhodně vytáhla jiná videokazeta. Vedle celkem zábavných ukázek z filmů jako Návrat muže z bažin, Zabít systém, Zpráva z vesmíru nebo Mstitel s píšťalou jsme byli nuceni zhlédnout i úryvek z videokazety se Zdeňkem Izerem, kde parodoval Lunetic a Petra Novotného, což bylo horší než originál, a volební spot Václava Klause, kde za doprovodu řady celebrit zpívá píseň s infantilním textem Když mi dáš pac. Z igelitky se vytáhl Policajt samurai, což nám po Izerovi udělalo radost.

Druhou projekcí pak byl americko-italský Robotí holokaust, pokus o postapo natočené s pornoherci za pár dolarů někde na skládce za New Yorkem. Naštěstí byl film se živým dabingem v podání trojice Samanta Bifidus - Josef Vokurka  - Jíra Fostrá, takže zábava od začátku do konce včetně originálních písní. Bez dabingu bych to asi nezvládl dokoukat, protože se jedná o naprosto amatérský pokus o vykradačku fantasy a sci-fi dohromady, kde se nic neděje, protože na to nebyly peníze. Toporní herci chodí lacinými lokacemi a sem tam na ně třeba naběhnou zombíci, dostaneme bitku - kde ale vidíme vždy záběr na maníka s mečem a střih na zombíka, jak padá. V jeskyni ze stěn vylézají hadi, což jsou tak jasně ruce v podkolenkách, až je člověka tvůrců snad i líto. Do chvíle, než se hrdinka stane obětí obrovského pavouka, z nějž vidíme jen jednu nohu - hádejte, jak byla vytvořena...

Toporné pochody hlavní nepřehledné tlupy jsou prostřihávány na sídlo padouchů (v dabingu centrála ČEZu), kde sledujeme dlouhé scény se sexy záporačkou. Netuším, o čem byly v originále, dabing z ní udělal totálně nadrženou děvku, která se snaží svést zajatce, který jí připomíná Josefa Abrháma. Záhadná identita hlavního padoucha pak možná taky v originále není tak vtipná. Každopádně ze všeho je zjevné, že peníze prostě nebyly. Když se něco může stát, buď se nestane nic, nebo se střihne jinam. Robotů je v tom celém asi tak pět, a to jeden z nich je dokonce na straně hrdinů.

Vzhledem k pozadí většiny tvůrců jsem doufal aspoň v jednu typickou proprietu těchto filmů, zvláště, když ve velkých rolích se objevilo hned několik vnadných hereček. Bohužel chatrné a laciné kostýmy zůstávají po celou dobu filmu na místě. Jen na začátku je jedna scéna, kde jsem pak i úplně zapomněl, že záporačka byla nahoře bez. Bez sexuálních scén bych se obešel, dobře, že nejsou, ale sem tam nějaké kozičky se objevit mohly.

Nakonec film nedostojí ani svému názvu, protože žádného holokaustu robotů se nedočkáme. Ale netrpěl jsem u toho moc. Narozdíl od na podzim viděného a zde nepopsaného Marečku, podejte mi plamenomet, kde jsem neusnul jen a pouze díky dabingu, tady to nějak šlo. Ale bez tohoto živého překladu bych si to nikdy nepouštěl.

a.k.a. Robotí holokaust 

Režie: Tim Kincaid

Hrají: neznámí pornoherci

Hudba: převzatá z jiných filmů

USA / Itálie 1987

FEMI BENUSSI 80

 

Před 80. lety se narodila Femi Benussi, herečka známá ze spaghetti westernů, gialla a dalších italských žánrovek 60. a 70. let.

IL ROSSO SEGNO DELLA FOLIA (1970)

"Jmenuji se John Harrington, je mi 30 let a jsem paranoik." Bezvadná první slova filmu dávají jasně najevo, že nejde o klasické giallo, ale o černou komedii, což byl vlastně Bavův typický přístup k tomuto žánru. Zde tedy sledujeme jakési giallo naruby, kdy protagonistou a vypravěčem je schizofrenický vrah, který je stíhán nejasnou vzpomínkou, jež se mu více a více objasňuje s každou další vraždou, kterou spáchá. Nutno říct, že všechny oběti jsou buď nevěsty, nebo modelky jeho svatebního salonu, které potom buď zakope pod záhonek, nebo spálí v kotli.

Jenže zatímco oběti a další ženy kolem Johna jsou krasavice, sám John je překvapivě ženatý. A jeho žena přežívá překvapivě dlouho, protože je to oproti všem ostatním herečkám ve filmu škaredá, zjevně starší čarodějnice, která Johna šikanuje a ponižuje, ale z finančních důvodů ho odmítá opustit. Naopak mu vyhrožuje, že ho nikdy neopustí, což Johna děsí nejvíc. Zvláště, když se mu do náruče (a pod sekáček) vrhají krásky jako Dagmar Lassander a Femi Benussi.

Překvapivě kvalitní a vtipný scénář, byť ve druhé polovině už tak dobře nedrží dohromady jako na začátku, je podpořen dokonalým Bavovým vizuálem - sám si dělal kameru. I přes italsko-španělskou koprodukci byl film zjevně natočen velmi levně a pařížské exteriéry jsou dodané z archivu, to ale nevadí, protože děj se povětšinou odehrává v Harringtonově domě, ve studiu nebo na zahradě. Na začátku diváka vyděsí příšerné miniatury vláčku - než se ukáže, že je to hračka i ve filmové realitě. Skvělé záběry přes odraz v sekáčku, ve skle nebo skrz obrácený dalekohled, použití širokých čoček, skvělé svícení, dekorace, kostýmy. Ale hlavně díky černohumornému pojetí mi film připadal, že něco takového mohli dát dohromady v té době Juraj Herz s Milošem Macourkem, kdyby spolu pracovali a mohli vůbec něco takového udělat. Nebo kdyby to viděli, určitě by se jim to líbilo.

Třeba jenom scény vražd - ve filmu jsou stěžejní dvě a obě jsou natočené tak odlišně, jak to jen jde. První je natočena prakticky jako romantická scéna, kde se vrah něžně chová nejprve k ženě a poté k sekáčku, zatímco druhá už je mnohem víc děsivá, brutální a napínavá. Bodycount je samozřejmě trochu vyšší, ale tyhle dvě jsou nejzásadnější.

Stephen Forsyth mě v hlavní roli taky docela překvapil. Jasně, jeho výkonu hodně pomáhá, že když se hodně mluví, Bava točí Forsytha zezadu, nebo ho radši nezabírá vůbec, ale je tu docela v pohodě a ve své roli docela uvěřitelný, oproti třeba Steffenovi v obdobné postavě v Noci, kdy Evelyn vylezla z hrobu. Dagmar Lassander vedlejší role přidrzlých krasavic sluší líp než když je v centru dění, Laura Betti je skvělá. Ostatní, kromě inspektora, vizuálně lehce připomínajícího Roda Steigera, už jenom tak přihrávají, Femi Benussi si ale určitě všimneme. 

Jen je škoda tempa. Film plyne velmi pomalu, a kochat se nádhernými obrazy a bavit se černými vtipy tolik nestačí. Ačkoli se mi film líbil, pozoroval jsem na sobě známky únavy a netrpělivosti, aby se děj dal trochu do pohybu. A jak říkám, druhá polovina už tolik nedrží pohromadě a moc dobře negraduje, což je škoda. 7,5/10

PS. V televizi běží I tre volti della paura.

P.P.S. Anglický název se mi tentokrát líbí víc. 

a.k.a. Hatchet for the Honeymoon, Blood Brides

Režie: Mario Bava

Hrají: Stephen Forsyth, Dagmar Lassander, Laura Betti, Femi Benussi, Jesús Puente, Gérard Tichy, Luciano Pigozzi

Hudba: Sante Maria Romitelli

Itálie / Španělsko 1970

BAT*21 (1988)

Ze všech filmů, které mám s Genem Hackmanem a mohl bych se na ně podívat, jsem si vybral tento nenápadný kousek, který se vedle ostatních Hackmanových osmdesátkových filmů skrývá trochu v zapomnění. Vyšel holt ve stejném roce jako Hořící Mississippi. Důvod, proč jsem si ho vybral, je ale prozaický - měl jsem ho vypůjčený od Kubasa na VHSce.

Navíc jak bylo téma vietnamské války zejména po Rambovi II a Četě na chvíli v amerických filmech populární, ve stejném roce vyšel ještě Rambo III, Braddock: Ztracen v boji a Saigon s Willemem Dafoem, takže válečné drama s Hackmanem vedle svalovců a mladších herců zůstalo ve stínu. Děj filmu mi navíc prakticky připomněl nejen Ramba, kde akorát v džungli v obklopení nepřáteli končí místo svalnatého superhrdiny postarší vysoký důstojník, který útoky spíše plánuje než že by se jich účastnil, ale zároveň mi to připadalo jako Smrtonosná past ve Vietnamské válce - hlavní postava je v nepřátelském prostředí, snaží se před nepřáteli skrývat, a jediným kontaktem je černoch na vysílačce. Zde jím je Danny Glover coby průzkumný pilot, který jediný tuší, kde Hackman je, protože byl svědkem jeho sestřelení, a podle jeho instrukcí vede jak jeho záchrannou misi, tak naplánované útoky stíhaček.

Filmu nelze upřít působivé scény náletů a letecké záběry, pár napínavých scén v džungli, ale vzhledem k tomu, že už úvodní titulky prozradí, že skutečný podplukovník Hambleton byl konzultantem při tvorbě, je jasné, že Hackman se z džungle dostane živý. Hackman tu nemá moc šancí něco předvádět, to spíše Glover má lepší roli. Pointu, kdy stratég, který bez mrknutí oka nechával srovnat se zemí celé vesnice se setká tváří v tvář s bojem a smrtí a odmítá dál válčit, snad lépe udělali v jednom dílu MASHe. Není to špatný film, ale je to prostě jeden z řady válečných filmů svojí doby. 6,5/10

PS. Od začátku jsem čekal, kdy se objeví tak často zmiňovaný Anderson, a nic. 

a.k.a. Bat 21, Air Force-BAT 21

Režie: Peter Markle

Hrají: Gene Hackman, Danny Glover, Jerry Reed, David Marshall Grant, Clayton Rohner

Hudba: Christopher Young

USA 1988

GENE HACKMAN 1930-2035

Před měsícem jsem mu tu přál k narozeninám, dnes přišla smutná zpráva o podivné smrti jeho, jeho ženy i jeho psa... Čest jeho památce a brzy si nějaký jeho film musím připomenout.

A DOPPIA FACCIA (1969)

Na scénáři k tomuto ranému giallu se podílel Lucio Fulci, a v ději by se dalo najít dost shodných rysů s Una sull'altra i Una lucertola con la pelle di donna. Děj se točí kolem vysoce zajištěného muže Johna, který se ožení s bohatou dědičkou Helen. Manželství ale začne skřípat poté, co si Helen najde až příliš dobrou kamarádku Liz. John ale úplně neskončí jako Ross Geller proto, že Helen záhy zahyne při autonehodě. Po nějaké době se však v Johnově domě objeví mladá hipísačka, která náhodou (giallisti už tu bystří) Johna zavede do hippie squatu, kde se kromě nahých tanečnic a motorkářů také promítají amatérské pornofilmy - a v jednom vystupuje žena se stejnou jizvou a stejným prstenem, jaký měla právě Helen.

Zvláště s Una sull'altra se tu společných motivů najde dost, ale byť Riccardo Freda coby režisér na Fulciho nemá, jeho film má obrovskou devizu v hlavním představiteli, kterého nehraje toporný hezounek Jean Sorel, ale Klaus Kinski. Jeho výkon je jeden z nejumírněnějších, co jsem kdy kde viděl, dokonce ani v momentech, kdy je jeho postavana pokraji nervového zhroucení, nijak nepřehrává. Navíc u něj si opravdu nejsme celý film jisti, jestli je jeho postava vrah nebo oběť.

Jinak ale kromě vizuální stránky nejde zas tak moc pochválit. Děj moc negraduje a točí se v kruhu, až se na jednom místě prostě zastaví. Zvláště na konci je až moc scén, kdy se Kinski toulá nočním Londýnem (a projde třeba před kinem, kde se hraje Kam orli nelétají) v baloňáku, s kloboukem a cigárem v puse, aby připomněl co nejvíce noirového hrdinu, čímž se ale ztrácí návaznost mezi jednotlivými napínavými sekvencemi.

Ostatní herci také nejsou nic extra. Sydneyho Chaplina evidentně dabuje někdo jiný, kdo se mu netrefuje do pusy, Margaret Lee a Annabella Incontrera v rolích Helen a Liz se objevují jen krátce, policisté Luciano Spadoni a Gunther Stoll jsou dost toporní a Christiane Krüger a Barbara Nelli sice ukážou pěkná ňadra, ale jinak nezaujmou. Tohle je prostě Kinskiho one man show, kde sice zdánlivě moc nezáří, ale velmi funkčně hraje svou postavu. 

Z té vizuální stránky se pak nedají pochválit triky, jako u Fredy obvykle. Miniatury jsou ještě zjevnější než kde jinde a tak příšerný bluescreen jako tady při scéně na saních (byl takový problém zajet někam za Řím na sníh?) nebyl snad ani v Barbarelle. Hudba Nory Orlandi je tu taky víceméně nevýrazná. Takže dá se vidět, není to taková bída, jak naznačují komentáře na čsfd, ale asi vysloveně jen kvůli Kinskimu. 6/10

PS. Edgar Wallace coby autor předlohy v anglických úvodních titulcích nebyl uveden a kdo ví, zda nejde jen o snahu německého distributora nalákat diváky na falešnou souvislost s populární sérií, tak jako později u Solange a Sedmi krvavých orchidejí. Francouzi si k tomu pro změnu v 70. letech přitočili pornoscény...

a.k.a. Double Face, Liz and Helen

Režie: Riccardo Freda

Hrají: Klaus Kinski, Christiane Krüger, Sydney Chaplin, Luciano Spadoni, Gunther Stoll, Barbara Nelli, Annabella Incontrera, Margaret Lee

Hudba: Nora Orlandi

Itálie / Západní Německo 1969