Michaela Crichtona znám hlavně jako spisovatele. V polici mi leží jeho Kmen Andromeda, vím, že napsal předlohu Jurského parku i Westworldu. Že se sám pustil do režie jsem donedávna nevěděl, a kdyby mi Kubaso (díky) tenhle film nepůjčil na VHS s rychlodabingem, asi bych nevěděl ani o něm.
V prosinci jsem dostal akutní zánět slepého střeva a na pár dní jsem navštívil nemocnici. Kdybych předtím viděl tenhle film, asi bych na operaci nešel s takovým klidem. Ve vyhlášené bostonské nemocnici záhadně umírají pacienti v průběhu naprosto běžných operací. Náhle dojde k zástavě srdce a pacient upadne do kómatu, z kterého už se nevyhrabe. Mladá lékařka si všimne, že se to děje častěji, než by se zdálo, a začne pátrat, co se děje. Všichni jsou ale proti - její kariéristický přítel a kolega, hlavní anesteziolog i ředitel nemocnice se ji snaží od jejího pátrání odradit.
Ze začátku film vypadá na nemocniční drama, posléze se měnící v opatrnou detektivku. V polovině se děj náhle docela násilně přepne do typického thrilleru připomínajícího až argentovské giallo, kde jde hrdince o život... o trochu dříve, než by podle dosavadního vývoje mělo. Atmosféra silně zhoustne (i přispěním Goldsmithovy hudby, kterou uslyšíme právě až ve druhé polovině) a stává se natolik paranoidní, že si ani nejsme jisti, zda se hrdince vše nezdá a nebojí se všeho zbytečně.
Genevieve Bujold v hlavní roli je velmi dobrá a je škoda, že se v Hollywoodu neprosadila víc. Vlastně i když člověku pointa dojde poměrně brzo, právě díky ní film sleduje dál, protože i když mi i v první polovině došlo, jak bude vypadat závěr filmu, nebyl jsem si jist, jak to skončí. Michael Douglas v jedné ze svých prvních větších filmových rolí hraje dost nesympatické hovado, u kterého si naopak nejsme jisti, proč to s ním Bujoldová vlastně táhne. Rip Torn je podezřelý vždy na první dobrou, stejně tak Richard Widmark jako nepříjemný ředitel nemocnice. A v minirolích se objeví i pozdější bondgirl Lois Chiles a naprosto nečekaný Tom Selleck jako pacient.
Druhá polovina obsahuje scény, které opravdu jsou napínavé, akorát Crichtonovi jako scenáristovi evidentně dochází občas nápady, jak hrdinku z nějaké svízelné situace logicky dostat, takže prostě střihne na další scénu. Občas jsou to situace, ze kterých by se nedostala zdravá, ani kdyby ji nikdo neohrožoval.(SPOILER: Jak se dostala zpátky z té šachty? A jak proboha slezla z té sanitky? Když už se tam vůbec udržela.) Atmosféra občas tak moc připomíná giallo, že jsem si začal představovat, jak by taková italská verze vlastně vypadala. No byla by asi o dost méně realistická, v hlavní roli i díky podobnosti vztahu mezi v jednom filmu by nebyl nikdo jiný než Edwige Fenech s Georgem Hiltonem, ale na režii bych, už kvůli tomu, jak by musely vypadat scény v Jeffersonově institutu, viděl spíš Fulciho.
No, nehodnoťme to, co radši nebylo, spíš to, co je. Na to, že film režíroval spisovatel, který ani nenapsal předlohu, to bylo natočeno poměrně zručně. Škoda jen přelomu v polovině, kdy se z toho velmi rychle stane úplně jiný film. A to už jsem si tou dobou na to realistické drama zvykl. 6,5/10
a.k.a. V kómatu
Režie: Michael Crichton
Hrají: Genevieve Bujold, Michael Douglas, Rip Torn, Elizabeth Ashley, Richard Widmark, Lois Chiles, Harry Rhodes, Tom Selleck, Ed Harris
Hudba: Jerry Goldsmith
USA 1978