ROBERT MITCHUM - PLAKÁTY

 Pár plakátů.

FAREWELL, MY LOVELY (1975)

 

Robert Mitchum jako Phil Marlowe! 

Druhá adaptace Chandlerova románu, první s původním názvem. Tuhle jedinou knihu jsem stále nečetl a na Dmytrykovu verzi ze 40. let jsem už skoro zapomněl, ale pár shod i odlišností jsem našel.

Děj je tedy stejný, soukromého detektiva Phila Marlowa donutí propuštěný trestanec Moose Malloy, aby našel jeho ztracenou lásku Velmu. Vypadá to ale, že nejen že Velma zmizela z povrchu zemského, ale také že má někdo zájem na tom, aby ji nikdo nenašel. Marlowe mezitím začne řešit i další případy, ale všechny nitky znovu a znovu vedou k Moosovi a Velmě.

Tvůrci se snaží vytvořit retro atmosféru, nejde jim to špatně, ale Dmytrykova verze měla prostě výhodu dobovosti. Jinak ale tahle většinou vede. Robert Mitchum byl na Marlowa už v roce 1975 starý, ale po chvíli na jeho věk zapomenete a připomene se jen v milostných scénách s pekelně sexy a výrazně mladší Charlotte Rampling, která oslní půvabem, kterým by se vedle dobových femme fatales neztratila. I obsazení vedlejších rolí je fajn - policisty hrají John Ireland a Harry Dean Stanton, Moose dobře ztvárnil Jack O'Halloran, známější jako jeden ze tří ultrazlosynů ze Supermana II, slizkého padoucha vystřihl Anthony Zerbe, a dva gaunery si zahráli zmrd z Benátek Joe Spinell a mlčící, ale nepřehlédnutelný Sylvester Stallone! I přesto, že Mitchumovi táhlo na šedesát, do postavy protřelého a unaveného Marlowa nakonec sednul velmi dobře. Určitě lépe než Dick Powell. Kdyby ho hrál v roce 1950, asi by strčil do kapsy i Bogarta. 

Co bohužel ale tvůrci převzali z původního filmu je halucinogenní pasáž, která ve filmu z roku 1975 působí velmi mimo, stejně tak Marlowovy monology sice jsou tradiční součástí všech filmových adaptací i noiru celkově, ale občas jsem měl pocit, že by scéna lépe fungovala bez nich nebo že se popisují zbytečnosti. Některá ve čtyřicátých letech tabuizovaná témata se tu ale mohou objevit, například rasismus, jiné působí trošku exploatačně (nahlížení do pokojů v bordelu s prostřihy na neskrývané dění v postelích). Vzít to do ruky někdo jiný než Dick Richards, mohlo to dopadnout lépe. Hudba silně připomíná pozdějšího Taxikáře, ale sedí k tomu perfektně. 

 

Měl bych někdy ty adaptace Chandlera dohnat, a vlastně si ty knihy i po letech zopakovat. Zfilmovány byly asi všechny, některé i víckrát. Mitchum sám se ještě objevil o tři roky později v Hlubokém spánku. Adaptace Dámy v jezeře ale působí bizarně, protože je točena z pohledu první osoby! Ze tří filmů je tohle asi na druhém místě za Hlubokým spánkem s Bogartem. 7/10

a.k.a. Sbohem buď, lásko má

Režie: Dick Richards

Hrají: Robert Mitchum, Charlotte Rampling, John Ireland, Jack O'Halloran, Harry Dean Stanton, Sylvia Miles, Anthony Zerbe, Joe Spinell, Sylvester Stallone

Hudba: David Shire

Podle knihy Raymonda Chandlera

USA 1975

ROBERT MITCHUM - THE BALLAD OF THUNDER ROAD

Robert Mitchum jako zpěvák.

THE FRIENDS OF EDDIE COYLE (1973)

Jeden z nejznámějších Mitchumových sedmdesátkových filmů.

Peter Yates, tvůrce Bullitta, přišel v roce 1973 s kriminálkou, která se docela vymyká tradičním příběhům. Na začátku sledujeme neznámé muže, jak sledují činnost šéfa banky. Následně Robert Mitchum, vypadající dost ošuntěle, domlouvá nákup zbraní. Čekali bychom, že Mitchum bude členem, nebo dokonce šéfem gangu, který se chystá vyloupit banku. Jenže Mitchum s loupežemi nic společného nemá. Mitchum je nula, nevýznamný člen podsvětí, který sem tam pro kámoše zprostředkuje nákup zbraní, ale hlavně má obrovský problém - sbalili ho za krádež náklaďáku se zbožím a teď ho čeká nástup do vězení, kam stárnoucí kriminálník nechce, když má navíc na krku ženu a tři děti. A jediný, kdo mu snad může pomoct, je policista, který na oplátku chce nějaké informace.

O filmu jsem četl, že je pomalý, zdlouhavý, chladný, musím ale říct, že se mi docela líbil. Vlastně je tu všechno, co v takovém filmu být má, snad až na nějakou větší akci, s několika scénami loupeží si ale nemůžeme stěžovat. Lupiče s maskami, které jim mění vzhled, už jsem v něčem viděl, asi ale novějším, a určitě se inspirovali odtud. Všechno jde jako na drátkách, a ač film může působit odtažitě a chladně, nakonec nám Mitchumův osud přece jen není jedno.

Kromě Mitchuma tu ze známějších tváří najdeme asi už jen Petera Boylea v roli mafiána a informátora, který se ale objevuje více v poslední třetině filmu. Větší roli hraje i překupník se zbraněmi, jehož sledujeme i na několika nesouvisejících, ale zábavných kšeftech, Richarda Jordana jsme mohli vidět v několika sedmdesátkových westernech. Hudba je naprosto perfektně stylová, a vlastně nic moc není, co by se filmu dalo vytknout. Jen to asi není film, na který bych se s chutí díval opakovaně. 8/10

a.k.a. Přátelé Eddieho Coyla

Režie: Peter Yates

Hrají: Robert Mitchum, Peter Boyle, Steven Keats, Richard Jordan,  Alex Rocco, Joe Santos, Mitchell Ryan

Hudba: Dave Grusin

USA 1973

ROBERT MITCHUM (1917-1997)

Robert Mitchum se narodil 6. srpna 1917 v Bridgeportu v Connecticutu v USA. Už od časného mládí byl bouřlivákem, který ve čtrnácti utekl z domova, aby vystřídal celou řadu povolání. Pověst rebela ho pak provázela celý život, stejně jako zlomený nos a jizvy, které získal coby boxer.

Koncem třicátých let se usadil v Kalifornii, kde začal hrát divadlo. Odtud byl logicky jen krůček k filmu, v jeho případě do béčkových westernů, kde začal ještě coby Bob Mitchum ztvárňovat vedlejší role ve filmech kovboje pro děti Hopalonga Cassidyho (v podání Williama Boyda). V roce 1944 pak podepsal sedmiletou smlouvu se společností RKO a po několika dalších westernech, kde už hrál i hlavní role (Nevada, 1944) se dostal do jedné z velkých rolí ve válečném dramatu Příběh pěšáka G.I. Joe (The Story of G.I. Joe, 1945). Film byl po komerční i kritické stránce natolik úspěšný, že se z Mitchuma stala hvězda.

Nebyly to ale westerny, v nichž hrát ovšem nepřestal, co definovalo jeho image. Kvetoucí žánr film noir potřeboval přesně takového protagonistu, jakého Mitchum nabízel - tajemného, ležérního, na první pohled problematického a neortodoxního. První dva noiry, Undercurrent a The Locket, natočil ještě coby vedlejší herec v roce 1946 (v prvním případě přihrával Katharine Hepburnové v režii Vincente Minnelliho), o rok později už hrál vedle Teresy Wrightové hlavní roli v noirovém westernu Pursued, a zejména ztvárnil hlavní roli v ikonickém noiru Pryč od minulosti (Out of the Past) Jacquese Tourneura. Vedlejší roli si tu zahrál i začínající Kirk Douglas a hlavní ženskou postavu Jane Greerová, s níž si poté Mitchum zahrál ještě několikrát právě v návaznosti na jejich první úspěch.

Rostoucí hvězdu neohrozilo ani zatčení za přechovávání marihuany, které by jinému zlomilo vaz, natolik RKO Mitchuma potřebovalo. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let tak natočil sérii filmů noir, westernů, dramat a jiných žánrů po boku největších dobových hvězd (Ava Gardner, Jane Russell, Marilyn Monroe, Jean Simmons). Po vypršení smlouvy odešel od RKO a ocitl se na volné noze. V roce 1955 pak ztvárnil svou nejikoničtější roli ve filmu Lovcova noc (The Night of the Hunter), kde si zahrál vražedného kněze toužícího po kořisti z lupu, který má na jedné ruce vytetováno HATE a na druhé LOVE. Nejen, že tento detail se objevuje různě vypůjčený nebo zparodovaný, ale Mitchumovi se později role kněze opakovaně vracela. V padesátých letech založil i vlastní produkční společnost, která vyprodukovala čtyři filmy, které distribuovali United Artists. Nejznámější z nich je Hromská cesta (Thunder Road, 1958), kterou i částečně napsal, zrežíroval, nazpíval píseň a zahrál si spolu se svým synem Jamesem.

Z filmů 60. let je třeba určitě zmínit Mys hrůzy (Cape Fear, 1962) s Gregorym Peckem, v jehož remaku z roku 1991 si oba rovněž zahráli, jen jiné role. V Nejdelším dnu (The Longest Day, 1962), megafilmu o vylodění v Normandii, si zahrál spolu s většinou dobových filmových hvězd. K westernům se vrátil v roce 1966 filmem El Dorado, kde si zahrál vedle Johna Wayna, o rok později si zahrál s Kirkem Douglasem a Richardem Widmarkem v Cestě na západ (The Way West, 1967). Koncem šedesátých let se tak Mitchum stal spíše žijící ikonou westernů a noirů.

Po Ryanově dceři (Ryan's Daughter, 1970) Davida Leana Mitchum zvažoval odchod do důchodu, zatímco dva filmy, které odmítl, Drsný Harry a Patton, sklízely úspěchy. Většinu sedmdesátých let tak Mitchum strávil v kriminálních dramatech, jako jsou Přátelé Eddieho Coyla (The Friends of Eddie Coyle, 1973), Japonská mafie (The Yakuza, 1974) nebo jeho dva opožděné příspěvky do cyklu filmů s Philem Marlowem, Sbohem buď, lásko má (Farewell, My Lovely, 1975) a Hluboký spánek (The Big Sleep, 1978). Zejména Japonská mafie, napsaná Paulem Schraderem a režírovaná tvůrcem Nového Hollywoodu Sydney Pollackem, slibovala úspěch i v proměněném Hollywoodu, ale komerčně propadla.

Osmdesátá léta tak Mitchum trávil v televizi v cyklu Vichry války (The Winds of War, 1983) a War and Remembrance (1985), kde už ale působil vyloženě jako žijící legenda. V posledních letech života namluvil vypravěče ve westernu Tombstone (1993) poté, co ze zdravotních důvodů nemohl sehrát menší roli, a posledním filmem byl Jarmuschův western Mrtvý muž, kde sehrál zápornou roli.

Zajímavostí je jeho hudební kariéra. Ve druhé polovině padesátých let Mitchum přidal do portfolia i kariéru country zpěváka, nahrál dvě alba a několik singlů, ovlivněn country a hudbou karibských domorodců. Jeho synové James a Christopher se rovněž stali herci, ale ani jeden z nich nedosáhl ani talentu, ani věhlasu otce - James byl v 60. letech obsazován v Evropě a Asii hlavně pro značnou podobnost s otcem, Christopher se dostal na černou listinu v Hollywoodu po účasti v několika filmech s Johnem Waynem, a tak většinu kariéry trávil rovněž v Evropě a Asii, kde dosáhl relativního úspěchu.

Filmy:

1947 - Pryč od minulosti

1947 - Křížový výslech

1955 - Lovcova noc

1962 - Mys hrůzy 

1962 - Nejdelší den

1966 - El Dorado

1968 - Villa jede! 

1968 - Pět smrtících karet

1969 - Dobří a špatní hoši

1969 - Mladý Billy Young
1973 - Přátelé Eddieho Coylea
1975 - Sbohem buď, lásko má

1977 - Vražda v Amsterdamu

1991 - Mys hrůzy 

1993 - Tombstone

1995 - Mrtvý muž

THE AMSTERDAM KILL (1977)

 Po delší době odmlky je tu další speciál, tentokrát věnovaný Robertu Mitchumovi!

Vražda v Amsterdamu je z většiny hongkongská produkce, kde americká strana dodala jen pár takřka vyšeptalých hvězd a možnost točit v Evropě. Hlavní role tu tak mají američtí herci, ale většina vedlejších je obsazena Číňany a půlka filmu se přímo v Hong Kongu odehrává.

Děj je neskutečně spletitý, úvod je jedna expozice a vysvětlování, co se děje za druhou, a aby si člověk kreslil schémata, kdo je kdo a co se děje. Mezi pašeráky a výrobci heroinu zuří válka zasahující zejména Amsterdam. Jeden ze šéfů gangů se bojí o svou bezpečnost, a tak se dohodne s bývalým agentem v podání Roberta Mitchuma, že na oplátku za ochranu mu bude dávat tipy na dopadení konkurenčních gangů. Mitchum odletí do Hong Kongu, spojí se s tamní pobočkou CIA, kterou vede Leslie Nielsen, ale Mitchum více důvěřuje Bradfordu Dillmanovi. Udělají několik zátahů, ale zdá se, že někdo dává gangsterům tipy a zátahy vždy selžou. Do toho "práskač" uteče a Mitchumovi hrozí nebezpečí od gangsterů, kteří chtějí zjistit, kdo je jeho kontakt.

Prvních cca 65 minut se vše odehrává hrozně rychle, postavy se představují jedna za druhou, scény končí v podstatě v půlce, a mluví se a mluví... V postavách jsem tak měl docela zmatek, protože kromě Mitchuma jsem si nezapamatoval, jak se kdokoli jmenuje. Mitchum sám tu jede svojí klasiku, se kterou se mu film daří táhnout až v evropské druhé polovině, když už má trochu víc prostoru hrát. Hongkongskou část tak víc táhne Bradford Dillman, který dělá všechno pro to, aby jeho postava nebyla jen vysvětlující policajt.

Od akce jsem čekal hlavně bojová umění, ale těch se tu vůbec nedočkáme. Ne, že bych čekal, že Mitchum se do něčeho pustí, a tvůrci naštěstí byli dost soudní i na to, aby Mitchuma neukázali jako borce, co sám přepere šest o dvě generace mladších Číňanů. Většina akce jsou přestřelky se samopaly, a i v těch Mitchum prakticky nestřílí, protože v ději velmi často ještě před akcí přichází o zbraň. Jeho čínský kámoš si tu ale ani tak nezakope a většinou má střelbu na starosti on.

Závěrečná dvacetiminutovka pak dost zpomalí, což je ale dobře, a dostáváme slušnou akci na tulipánové farmě, kde se Mitchum, nemaje pistole, do akce zapojí hlavně s pomocí splašených koní a buldozeru. Ten konec docela stojí za to a vynahradí velmi průměrný předchozí děj, ve kterém prakticky nic nepřekvapí.

Ani to, že Leslie Nielsen tu hraje hlavního padoucha. Problém s ním je, že člověk od něj čeká naprosto nesmyslné hlášky pronášené se smrtelně vážnou tváří, takže jsem v každé jeho větě hledal vtip. Možná je dobře, že přestože v kazetovém dabingu dabuje Vladimír Brabec, Nielsena si dal Bohumil Švarc - s Brabcem bych čekal ten humor možná spíš. Zase Nielsenova přítomnost mi trošku ospravedlnila hudbu - hřmotný žesťový jazz se k tomu moc nehodil, ale ústřední téma zní jako znělka Bláznivé střely. 6/10

a.k.a. Vražda v Amsterdamu

Režie: Robert Clouse

Hrají: Robert Mitchum, Bradford Dillman, Richard Egan, Leslie Nielsen, Keye Luke, George Cheung

Hudba: Hal Schaffer

Hong Kong / USA 1977

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XLIII - KOMANDO

The Show With No Name je tu znovu, tentokrát s akční klasikou osmdesátých let! Zemře Sully poslední? Pomstí se Bennett? Je rock'n'roll diverze? Kolik prvotin napsal Brian Sanderson? Proč akční filmy v 80. letech přestaly dávat smysl? Který osmdesátkový akční hrdina je ten nej? Kolik slov najednou zvládne vyslovit Sylvester Stallone? Na všechny tyto otázky najdete odpověď v dnešním podcastu!

HLASY ITALSKÉHO DIVOKÉHO ZÁPADU

V jednom nedávném článku jsem zmínil zpěváka Raoula, který nazpíval většinu písní, které pro spaghetti westerny skládal Francesco de Masi. Udělejme si přehled nejznámějších hlasů z písní spaghetti westernů:

EDDA DELL'ORSO

Většinou zpívala bezeslovně v Morriconeho skladbách, jednu otextovanou si ale taky střihla.

CHRISTY

Morricone ji hodně využíval na otextované písně, zatímco u Dell'Orso jen hlas beze slov.

RAOUL

Když k filmu skládal hudbu Francesco de Masi, pravděpodobně bude mít píseň zpívanou Raoulem.

MAURIZIO GRAF

První dva Ringové + třeba výjimečně Find a Man od De Masiho, což jsem měl mylně zařazeno výše...

DON POWELL

Dále třeba píseň z Adios Django.

PETER TEVIS

Spolupracoval s Morriconem v prvních letech práce pro westerny.

STEFAN GROSSMAN

Spolupráce zejména s Giannim Ferriem od přelomu 60. a 70. let.

ROCKY ROBERTS

Kromě Djanga ještě nazpíval titulní píseň k To zvládnem, amigo!

LIDA LU

Kromě tohoto songu v anglické i italské verzi žádné další špagetové kredity nemá.

THE WILDER BROTHERS

Dále třeba nazpívali píseň k filmu Johnny Yuma.

SERGIO ENDRIGO

ANNIBALE

Po tomto ještě nazpíval song k jedné komedii, kterou jsem radši neviděl a píseň neslyšel...

FRED BONGUSTO

Kromě zpěvu rovněž skládal, jinak nazpíval písně ke dvěma Gemmovkám (Jeden stříbrný dolar a Sbohem, Gringo).

SCOTT WALKER

NICOLA DI BARI

GENE ROMAN

Hlas z prvních westernů s hudbou od De Angelisů.

THE SHOW WITH A NAME - BOND, JAMES BOND část 3

 Třetí část se zaměřuje na bondovky s Daltonem a Brosnanem. Ještě bude čtvrtá...

QUINDICI FORCHE PER UN ASSASSINO (1967)

Ze začátku mi to připadalo, jako další snaha rýžovat na úspěchu Taste of Killing, včetně titulkové scény s tentokrát trojicí mužů přijíždějících z pouště, včetně Craiga Hilla a George Martina. Ale tenhle film je značně jiný, stejně jako jsou jiné jejich postavy. 

V zásadě mi to připadá jako taková zešpagetizovaná verze westernů s Randolphem Scottem, kde akorát Hill není ten, co by na všechny strany volal já jsem nevinnej, a všechno jde do takových extrémů, že na konci už nezbývá naživu skoro nikdo. Tolik akce, vraždění a náhodných bitek, aby se co chvíli něco dělo, rozhodně Scott s Boetticherem do svých filmů necpali, jinak by to ale mohl být námět některého z filmů Ranown, kde by Martinovu roli hrál třeba Lee Marvin nebo Pernell Roberts.

Ze začátku jsem si myslel, že Martin je zloděj koní a Hill půjde po jeho stopě jako lovec hlav. Vzápětí se Martinova banda na dvacet minut utábořila na ranči obývaném třemi ženami, matkou a dvěma dcerami, z nichž ta starší se má druhý den vdávat. Zanedlouhou ale Hill se svými společníky, mezi nimiž je tentokrát José Manuel Martín, který tu nechce ani vraždit, ani znásilňovat (!) (to si vyměnil s Frankem Brañou), a s Martinem uzavře dohodu. Když však ženich Howard Ross na druhý den dorazí, všechny ženy najde mrtvé, a ve stáji patnáct spících vagabundů. Ve městečku se dá ihned dohromady početná patrola, v níž zejména Aldo Sambrell by chtěl věšet, zatímco Antonio Molino Rojo jako šerif se situaci snaží klidnit. Hillova a Martinova spojená banda prchá, cestou v městečku naberou jako rukojmí ženu reverenda, a utíkají směrem k mexické hranici. Otázkou je, kdo vraždil, a zda se prchajícím podaří před krvežíznivou patrolou utéct.

Vlastně se nedalo moc předvídat, jak se film bude ubírat dál, což se mi líbilo. Film je víc postaven na postavách, které sice nevybočují moc ze šablon, ale partie se rozehrávají i mezi nimi, takže nejen že uprchlíci se brání před patrolou, ale máme tu i spory mezi dvěma šéfy, kdo bude ten hlavní, ženskou postavu, která se snaží zachránit sebe i situaci, a rovněž rozpory mezi Sambrellem a Rojem v patrole. I díky tomu se celých 100 minut filmu něco děje a ačkoli akce není nejsvižnější, zejména honičky na koních jsou dost pomalé, nudit se u toho nestihnete. Jediné, co je trochu navíc, je vedlejší pátrání po tom, kdo vlastně vraždil, protože to nám po zabarikádování bandy v pevnosti začne být vlastně jedno.

Točilo se v Almeríi na těch nejikoničtějších místech, máme tu na každém kroku známou tvář, klasickou hudbu Francesca de Masiho s písní, kterou hřmotným hlasem nazpíval Raoul. V podstatě klasika, která moc nemůže zklamat, byť nejsem příliš spokojen s koncem. Je taky škoda, že jediná verze, ke které jsem se dostal, má naprosto zmršené audio a obraz je šíleně špinavý a tmavý (rozlišení ani řešit nebudu). Na Youtube je kvalitnější obraz, zvuk je otázkou a každých pět minut řešit reklamy nechci... Z westernů s Craigem Hillem je to rozhodně jedna z těch lepších věcí. 7/10

a.k.a. The Dirty Fifteen, Fifteen Scaffolds for a Killer, Fifteen Scaffolds for a Murderer

Režie: Nunzio Malasomma

Hrají: Craig Hill, Susy Andersen, George Martin, Aldo Sambrell, Howard Ross, José Manuel Martín, Andrea Bosic, Frank Braña, Ivan Scratuglia, Tomás Blanco, Umberto Raho, Luis Durán, María Montéz, Antonio Molino Rojo, Margarita Lozano, Laura Reder, Eleonora Brown, Ricardo Palacios, José Canalejas, Alvaro De Luna

Hudba: Francesco De Masi

Itálie / Španělsko 1967