CLINT EASTWOOD 93

 Všechno nejlepší a ať se povede natočit ještě ten chystaný film!

BIG TROUBLE IN LITTLE CHINA (1986)

Carpenter si dal zase pro jednou trochu oraz od hororů a natočil naprostou fantasmagorii, která je ale neskutečně zábavná a nebere se ani trochu vážně. Kurt Russell hraje naprosto super pablba, který vše řeší silou a celý film totálně nechápe, do čeho se to dostal. Přitom by jenom rád dostal zpátky svoje prachy a auťák...

Kurt Russell hraje řidiče náklaďáku Jacka Burtona, který vyhraje velké peníze na svém čínském kámošovi Wangovi. Ten chce na letišti vyzvednout svou přítelkyni, která by měla Kurtovi zaplatit. Na letišti se Kurt setkává s pohlednou Kim Cattrall, rovněž na někoho čekající, zároveň tam ale dorazí čínští mafiáni, kteří Wangovu přítelkyni unesou. Kurt a Wang je sledují až do čínské čtvrti, kde se kolem nich rozpoutá peklo - dva gangy se tam začnou rubat přímo kolem kamiónu. A když se ještě objeví tři kouzelníci, Kurt a Wang vezmou nohy na ramena, auto neauto. S pomocí Kim Cattrall a starého čínského kouzelníka se pak pokoušejí Wangovu přítelkyni (a kamion) získat zpátky, což bude ale mít háček...

Největší deviza tohoto filmu je, jak rychle ubíhá. Neztrácí čas nějakým vysvětlováním, takže divák si opravdu připadá jako ten Kurt, který nic nechápe a jako slon v porcelánu se ocitá v prostředí, do kterého nepatří. Navíc překvapivě film otáčí role hrdiny a sidekicka, takže Kurt je ten, který se stará o srandu a třeba se před velkou bitkou (v které by nebyl nic platný) sám omylem knokautuje, zatímco jeho čínský parťák je mistr v bojových uměních. Což spoustě lidí asi docela vadilo. Možná by jim to vadilo méně, kdyby parťáka hrál původně zvažovaný Jackie Chan.

V obsazení je většina převažujících Číňanů, mezi kterými Russell a Cattrallová s blond vlasy a zelenýma očima (v ději důležitá deviza) vyčnívají. Role Cattrallové má taky ke klasické holce v nesnázích daleko, nečeká se založenýma rukama, až ji Kurt zachrání, spíš se sama do problémů pouští. Nikdy jsem neviděl jediný díl Sexu ve městě celý (náhodně jsem chytil konec jednoho kdysi, než začalo něco, co mě zajímalo), takže se mi tu Cattrallová líbila. Z čínských herců je kromě Dennise Duna v roli Wanga jednoznačně nejvýraznější Victor Wong, který si u Carpentera zahrál, stejně jako Dun, i v následném Vládci temnot (který dokonce sdílí několik společných témat s tímto), objeví se tu i akční asijští klasici osmdesátkových a devadesátkových filmů Gerald Okamura a Al Leong.

O hudbu se tentokrát nepostaral sám Carpenter, ale spolu s ním i Alan Howarth, většina toho, co hraje, je ale naprosto typický Carpenter.

Jak říkám, je to naprosto šílená, ale naprosto skvělá pakárna, ve které se může stát naprosto cokoli. Asi i díky Kurtovi je to ještě lepší, nevím, jak by to fungovalo třeba s Roddym Piperem nebo s tím kníráčem z Vládce temnot. Akční scény jsou výborné, triky fungují (až na chlupatou příšeru). Chápu lidi, kterým se to líbit nebude, já se ale bavil dost. 8/10

a.k.a. Velké nesnáze v Malé Číně

Režie: John Carpenter

Hrají: Kurt Russell, Dennis Dun, Kim Cattrall, Victor Wong, James Hong, Carter Wong, Peter Kwong, Kate Burton, James Lew, Suzee Pai, Gerald Okamura, Al Leong

Hudba: John Carpenter, Alan Howarth

USA 1986

THE SHOW WITH A NAME - ITALSKÉ RIP-OFFY 80. LET 2 - ZÁVĚR

 Závěrečné shrnutí a posledních několik neprobraných filmů z Kubových kazet.

THE SHOW WITH A NAME - ITALSKÉ RIP-OFFY 80. LET 2 - SCI-FI A FANTASY

Předposlední díl rip-offů v The Show With A Name.

THE SHOW WITH A NAME - ITALSKÉ RIP-OFFY 80. LET 2 - NOVÍ HRDINOVÉ

Třetí část povídání, kde se zabýváme více různými tématy, ale dost se dozvíme o tom, kdo vlastně v těch filmech hrál a proč je to poměrně problematické.

Zároveň vyšel další díl The Show With No Name, tentokrát o Trainspottingu, k odkazu vás odkážu na stránku přímo podcastu.

F/X (1986)

Ze začátku to vypadalo jako film o filmování a výrobě triků, což by bylo lepší, než obyčejný, snadno předvídatelný thriller, který z toho nakonec vyleze. Ale pár plus to má. Bryan Brown je dobrý herec a jako hlavní postavě mu držíme palce, jeho hrdina je totálně v loji a nemůže se spolehnout vůbec na nikoho, tudíž dost napětí plyne z toho. A do toho tu máme poldu Briana Dennehyho, který do všeho vrtá svými neortodoxními metodami. Je teda fakt, že jsem od začátku myslel, že Dennehy bude ten hlavní hajzl, který sice nebude za celým spiknutím, ale pořádně Brownovi zavaří. Hraje tu ale kladnou postavu, které máme držet palce - jenže nevím, pořád na mě působil jako ten hajzl... Využití triků v závěrečné přestřelce mi připadalo ne tak nápadité, jak být mohlo, a celý závěr mi připadal docela slabý. Hudba Billa Contiho je ale povedená, a kdybych viděl lepší kopii než starou vybledlou VHS, možná bych ocenil i kameru Miroslava Ondříčka. 6/10

a.k.a. Smrtící triky

Režie: Robert Mandel

Hrají: Bryan Brown, Brian Dennehy, Diane Venora, Cliff De Young, Mason Adams, Jerry Orbach, Ron Van Clief

Hudba: Bill Conti

Kamera: Miroslav Ondříček

USA 1986

LA POLIZIA ACCUSA: IL SERVIZIO SEGRETO UCCIDE (1975)

Luc Merenda, francouzsko-italský protipól Jirky Bartošky, vyšetřuje zamotaný zločin, přičemž se zdá, že mu hází pod nohy klacky úplně každý. Na což by měl být u italské policie zvyklý.

Poté, co jsem se nedávno vrhnul na Castellariho, rozhodl jsem se obdobně pustit do Martina a dát si pár jeho filmů, co jsem už třeba i viděl, nebo co ještě ne. Silent Action byl dlouho dost těžko dostupný, dokud v roce 2021 nevyšel v krásné edici na Blu Ray. Nemělo to pověst úplně toho nejlepšího a nejzásadnějšího, co by od Martina z poliziotteschi člověk měl vidět. A asi není, to ale neznamená, že je to vyloženě špatné.

Po všech těch osmdesátkových trashích bylo osvěžující vidět italský film, kde si tvůrci dali se scénářem práci, aby dával smysl. Bohužel taky ale zvláště první polovina v podstatě připomíná československé kriminálky té doby. Pořád se jen kecá, kecá, kecá, vrší se jméno na jméno, dva zdánlivě nesouvisející případy se prolínají a člověk aby si začal kreslit plánek, aby se v tom vůbec vyznal. Zhruba v půlce ale začne akce přibývat, a na závěr dostaneme něco, co jsem vůbec nečekal - velkou přestřelku s teroristy plnou samopalů, vrtulníků a granátů! Přičemž teda k zemi padají lidi, kteří jsou od malého výbuchu granátu poměrně daleko. Ale to je jen mírná kritika k filmu, který na akčních scénách nestojí.

Hlavního poldu ztvárnil Luc Merenda, kromě vyšetřování si najde čas i na románek s novinářkou Deliou Boccardo, ale nijak to děj neruší, spíš mu napomáhá, navíc Boccardo je vždy velmi sympatická, jen má člověk od začátku jasno, že se policistova přítelkyně konce filmu nejspíš nedožije. Zda je to tak i tady, to neprozradím. Merenda tady má poměrně jednoduchou roli a zvládá ji poměrně dobře. Ale vůbec na straně zákona a vyšetřovatelů ty postavy moc prokreslené nebývají, takže i Mel Ferrer se pohybuje v rámci své figury státního návladního. Zajímavější je to s Tomasem Milianem coby vyšetřovatelem z rozvědky, který silně překvapí velmi civilním výkonem.

Jinak tady je hromada postav, takže bohužel ani na záporné straně nenajdeme nějaké velmi výrazné postavy a vynikající herecké výkony, všichni hrají, jak jsou zvyklí. A všechny už jsme viděli v mnoha filmech. Poměrně sedící, ale ne moc výraznou hudbu složil Luciano Michelini.

Z poliziottesca mám u Martina docela deficit, narozdíl od gialla, pokusím se ho dohnat. Tohle nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem v žánru viděl. Ale ještě je tu poznat ten Martino, co točil gialla pár let předtím, takže dostaneme dost dobrou kameru, i když na nějaké atmosferické scény můžeme zapomenout. 6,5/10

a.k.a. Silent Action

Režie: Sergio Martino

Hrají: Luc Merenda, Mel Ferrer, Tomas Milian, Delia Boccardo, Gianfranco Barra, Paola Tedesco, Claudio Gora, Claudio Nicastro, Michele Gammino, Carlo Alighiero, Antonio Casale, Carlo Gaddi, Loredana Nusciak, Arturo Dominici, Franco Giornelli, Giancarlo Badessi, Gofreddo Unger, Riccardo Petrazzi, Fortunato Arena

Hudba: Luciano Michelini

Itálie 1975

THE SHOW WITH A NAME - ITALSKÉ RIP-OFFY 80. LET 2 - ŽRALOCI

 Druhý díl ze série o italských filmových vykradačkách osmdesátých let, kde se podíváme na zoubek vlně filmů o žralocích a dalším přírodním nebezpečí. Dozvíte se, co točil James Cameron, ještě než se stal slavným, projdeme si filmy Enza G. Castellariho a podíváme se na to, jak doslovná taková vykradačka může být.

QUALCUNO PAGHERA (1988)

Česky vyšlo pod názvem Soupeř. Mohli bychom to označit jako vykradačku Rockyho, ale spíš je to sbírka těch nejklasičtějších klišé z filmů o boxu, vracející se třeba i k filmům noir. A na Sergia Martina v pozdních osmdesátkách to nebylo vůbec špatné.

Daniel Greene, akční hrdina, kterého můžeme srovnat se Sylvestrem Stallonem, jak tvrdí český distributor Paca - stroje smrti, zde hraje postavu poměrně mladší, než byl on sám. Mladého začínajícího boxera, který touží po slávě. Boxerský byznys je ale prorostlý úplatky, od čehož se ho jeho trenér snaží uchránit. Paco (budu mu tak říkat, i když se tu tak nejmenuje) na to ale nedá a různými okolnostmi se vlichotí mocnému mafiánovi, který má veškeré boxerské zápasy pod palcem. S rostoucí Pacovou kariérou ale zamíchá mafiánova blonďatá, věčně nalitá a nadržená nabíječka, takže Paco je pod výhružkami nucen sehrát dohodnutý zápas. Paco se ale vzepře. A mafián neodpouští.

Jsou tu úplně všechna klišé, a ač se film odehrává v Miami, všechno je na první pohled italské. V americkém filmu by ustaraný otec vzpurné dceři nedal ve své první scéně facku. Ale když si člověk zvykne, dá se to. Děj dává povětšinou smysl, i když nikoho nemůže ničím překvapit, hudba je bohužel dost synťáková, ale ujde. V sérii, kterou jsme s Kubasem natočili a postupně přijde, mluvíme o tom, že režiséři ze šedesátek a sedmdesátek už v těchhle pozdních filmech nejdou moc poznat. Ale tady mi to, oproti třeba tomu Pacovi, ani nepřišlo, že točí někdo jiný než Sergio Martino - ne ten, co natočil Tutti i colori del buio, ale ten, který natočil Podezřelou smrt nezletilé nebo Mannaju. Navíc v titulcích je Martino překvapivě uveden pod svým jménem. Český distributor Q-Film ho ale přesto na obalu uvádí jako M. Dolman.

Martino v druhé polovině 80. let točil s Greenem opravdu hodně. Skoro až to budí otázku, zda s ním nakonec nenatočil víc filmů než s Edwige Fenech. Nevím, co na Greeneovi italští tvůrci v té době viděli, kromě svalů. Ano, jako boxer vypadá věrohodně. Hrát neumí, a vypadá prostě minimálně na třicet, ne jako začínající ucho. Giuliano Gemma tu naopak hraje dobře a vytvořil pěkného slizáka, nejlepší je ale Ernest Borgnine, zvláště jak štítivě pronáší slovo "boxování". Ostatní herci jsou obsazeni hlavně pro svou podobu s někým jiným. Nabíječka vypadá jako Morgan Fairchild, soupeř v posledním zápasu jako Carl Weathers.

Není to samozřejmě nic světoborného a působí to dost televizně chvílemi (vyloženě si to tu říkalo o to, aby nabíječka ukázala kozy, na druhou stranu, když ji na začátku proti její vůli Gemma zatáhne do sprchového koutu, bál jsem se, co všechno tvůrci ukážou - a byl jsem rád, že nic), ale jak říkám, po Pacovi a Ohnivém blesku, což jsou opravdu trashe, tak tohle je vedle nich normální film. Ne zrovna originální, ale na unavené odpoledne celkem vhodný. 6/10

a.k.a. Soupeř, The Uppercut Man, The Opponent

Režie: Sergio Martino

Hrají: Daniel Greene, Ernest Borgnine, Giuliano Gemma, Mary Stavin, Keeley Shaye Brosnan

Hudba: Luciano Michelini

Itálie 1988