Umělá inteligence dokáže leccos. I psát scénáře podcastů. Jen je třeba je pak uvést na pravou míru. Každopádně mě tím inspirovala k dalším nepravidelným vlogům, kde se budu věnovat některým giallo filmům. Tu je první z nich.
čtvrtek 27. dubna 2023
neděle 23. dubna 2023
IL CACCIATORE DI SQUALI (1979)
A pokračujeme s Castellarim. Jak jsem zjistil, je tohle už devatenáctý film, co jsem od něj viděl. A pokud se nepletu, je to jeho v pořadí pátý film s Francem Nerem (dohromady jich natočili sedm nebo osm).
Čekal jsem DALŠÍ vykradačku Čelistí, ale jestli má tohle něco společného s jiným filmovým hitem své doby, je to Hlubina. Přičemž děj filmu Hlubinu nevykrádá tak strašně, jako Poslední žralok vykrádá Čelisti.
Franco Nero tu má šílenou hipísáckou paruku a dělá starého zadumaného lovce žraloků na karibském ostrově, který je vždy nad věcí, má přítelkyni, která ho zbožňuje, ale on na ni kašle, a jen tak si loví žraloky, z jejichž zubů ona dělá ozdoby. Bezva kšeft. Jenže má stín minulosti, který ho i zde dostihne. Před lety totiž přežil havárii letadla, které převáželo sto milionů dolarů. A jen on ví, kde jsou trosky. Jenže se to domákne jednak místní mafián Gomez a jeho pravá ruka Ramon, jednak americký mafián Donovan, takže tu máme tři strany proti sobě, které všechny chtějí jediné - dostat peníze zpod hladiny.
Není to tak strašně pitomé, jako Poslední žralok, bohužel po většinu času je to pěkná zívačka. Nero si sedí, čumí, žvýká žvýkačku, kterou s oblibou lepí Wernerovi Pochathovi na čelo, a sem tam chytá žraloka. Archivní záběry žraloků zase nesedí, k sobě, naštěstí tu není žádná gumová příšera a žraloci jsou tu spíše kořistí než lovci. Mexická koprodukce si vyžádala, aby Nerova parťáka hrál Jorge Luke, který je dost otravný a nevtipný, Werner Pochath je slizký jako vždy, ale on je slizký takovým způsobem, že mi je nepříjemné ho ve filmech sledovat. Amerického mafiána hraje dabér Michael Forest, který vzhledem dost připomíná Bruce Derna. Možná ho obsadili právě proto. Hlavního padoucha pak hraje Eduardo Fajardo, který to aspoň trochu zvedne z té zívačky, a do role drsného nájemného vraha Enzo obsadil sám sebe! Což je asi největší role, kterou si kdy zahrál. A to se obsazoval do malých rolí skoro vždy.
V druhé půlce aspoň dostaneme pár akčních scén, jako třeba honičku mezi člunem a letadlem, závěrečná akce pod mořem je ale dost nepřehledná. Je těžké od sebe soupeře odlišit, protože všichni mají černé neoprény. (Proto má možná Franciscus v Posledním žralokovi červený.) Zvedá to ještě aspoň hudba De Angelisů. Jinak ale na tohle asi brzo docela zapomenu, tak jako Kubaso, který už si po cca roce nepamatoval, že tohle vůbec kdy viděl. 5,5/10
a.k.a. Lovec žraloků, The Shark Hunter, Dschungel Django
Režie: Enzo G. Castellari
Hrají: Franco Nero, Eduardo Fajardo, Jorge Luke, Werner Pochath, Michael Forest, Mirta Miller, Patricia Rivera, Enzo G. Castellari, Rocco Lerro
Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Itálie / Španělsko / Mexiko 1979
COLPI DI LUCE (1985)
Od tohohle jsem čekal nudnou hrůzu, už jen při pohledu na hlavního představitele Erika Estradu. Já vím, že je to Američan, zřejmě portorikánského původu, ale vypadá jako turecký prodavač kebabu. Navíc když si člověk přečte námět o sci-fi zbrani, která roztaví všechno v okolí... Ale výsledek se mi zamlouval mnohem víc, než jsem čekal.
Úvodní scéna sice pobaví, ale člověk si říká, proboha, do čeho to jdu. Na nádraží vlezou dva teenageři do opuštěného nákladního vagonu a jdou si to rozdat V tu chvíli přijede auto s anténou, které neřídí nikdo jiný než Enio Girolami, a v něm se skrývá světelná zbraň, kterou roztaví půl nádraží včetně vagonu s naším párečkem, který se roztaví úplně jako náckové v Dobyvatelích ztracené archy! Ano, Enzo G. Castellari se nejspíš zamiloval do tohoto speciálního efektu a tak vytvořil film, kde by ho aspoň několikrát mohl udělat znova. Samozřejmě to vypadá o dost blběji než u Spielberga, ale zase se toho dočkáme vícekrát.
Mezitím, v San Franciscu, jak zjistíme, probíhá loupež v bance. Vše jde řešit hlavní macho, policajt ve slipech, který si pistoli přinese v pečeném krocanovi! Je to náš kebabář Estrada, takže je příznačné že přinesl jídlo. Girolami mezitím poslal starostovi Frisca výhružku, že bude zabíjet svou superzbraní, pokud nedostane výkupné. Estrada a jeho velký, tlustý a ukecaný parťák, který Estradu totálně přehraje a máte pocit, že vše je spíš o něm (taky je vedle toporného Estrady mnohem lepší herec) se chytnou stopy vedoucí na automobilové závody. No a tam Girolami zaútočí podruhé a roztaví mnohem víc lidí. Estrada a jeho parťák se pak chytají dalších stop a pátrají, sledují, honí a střílí, dokud nevypátrají Girolamiho identitu, kterou je ruský vědec jménem Svoboda!
Začátek skoro vypadá, že se tu hodně bude řešit i Estradův vztah s jeho přítelkyní, ale naštěstí ne. Hlavní je akce, akce a ještě jednou akce. Celá řada honiček, přestřelek, výbuchů, rvaček, a ačkoli samotný paprsek se použije ve filmu po začátku už jen jednou, nakonec to nevadí. Za půlkou Castellarimu dojde, že s tlustým parťákem zastiňujícím Estradu moc akce nevytáhne, takže ho nechá postřelit, aby se do všeho Estrada v růžové košili a neprůstřelné vestě mohl pustit sám.
Bavilo mě to čím dál víc a závěr stál na jediné věci. Když Svoboda utíká od místa, kde na Estradu připravil past, mine mechaniky spravující závoní bugyny. V tu chvíli jsem měl jasno - chci, aby v tom byla honička. A taky jo! Jak do toho konečně Estrada sedne a spustí se prďácká hudba od De Angelisů, je vystaráno.
Jen je docela škoda, že kromě Girolamiho (zde připomínajícího Jaroslava Uhlíře) a Massima Vanního v miniroli se tu žádná známá tvář už neobjeví. Točilo se v Americe s neznámými americkými herci ve vedlejších rolích, a jakou star power měl ve skutečnosti Estrada, to fakt netuším. Na druhou stranu jsou tu vidět prachy, film měl určitě trojnásobný rozpočet oproti předchozím Enzovým filmům, San Francisco není točené v Římě (minimálně z většiny) a když auta vybuchují, nejsou to miniatury. V podstatě to kazí jen ten paprsek. 7/10
a.k.a. Light Blast
Režie: Enzo G. Castellari
Hrají: Eric Estrada, Enio Girolami, Michael Pritchard, Peggy Rowe, Steven Kravitz, Massimo Vanni, Nancy Fish, Andrea Girolami
Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Itálie 1985
L'ULTIMO SQUALO (1981)
Jsou vykradačky, které se aspoň snaží trochu odlišit, a pak jsou takové, kde kdybyste popsali děj filmu, bude s originálem prakticky totožný. Tohle je ten druhý případ.
V malém přímořském městečku zaútočí na nic netušícího surfaře žralok. Má se konat závod na regatách, který místní starosta i přes hrozby odmítne zrušit. Když žralok přesto zaútočí, starý mazák, lovec žraloků a odborník na žraloky se vydávají žraloka ulovit. Jo a starosta si to vezme jako osobní zodpovědnost, takže se v helikoptéře vydá na žraloka sám a žralok ho sežere a následně stáhne pod vodu i vrtulník. A taky tu máme filmaře, které nezajímá nic než co nejvíc cool záběry na žraloka, jak žere lidi.
Ty poslední dvě věty jsem přidal jen proto, aby to tolik jako Čelisti neznělo. Ale vždyť i Vic Morrow je tak namaskovaný, aby vypadal jako Robert Shaw. Hlavní postavu, která vlastně moc hlavní není, hraje James Franciscus, a hraje spisovatele knih o moři jménem Peter Benton. Podoba s Peterem Benchleym čistě náhodná. Není úplně jasné, proč se na žraloka vydává zrovna on, když je na začátku několikrát řečeno, že o nich jen píše. Dál tu máme Castellariho bratra Enia, který tu silně připomíná Pavla Zednička, a Enzovu šestnáctiletou dceru Stefanii, která hned několikrát za film zpomaleně spadne do vody. Cynického reportéra, který předznamenává podobnou postavu ve Smrtonosné pasti, hraje Giancarlo Prete, kameramana Massimo Vanni, mihne se i Romano Puppo, takže celé to vypadá, že Castellari s rodinou a kamarády si vyjel k moři, vzali s sebou nafukovacího žraloka a natočili z toho film.
Většinou je to docela nuda, ale jakmile se objeví žralok, je to najednou výborná komedie. Spielberg měl asi podobnou maketu žraloka, která fungovala podobně blbě, ale co udělal? Skoro ji neukazoval. Castellari ji ale ukazuje pořád, za každou cenu. Takže vidíme gumovou maketu, které z huby visí hadrový panák. A podmořské záběry jsou archiv, kdy bylo tvůrcům úplně jedno, že vzali záběry na různé žraloky různých tvarů a velikostí. Castellarimu u spousty scén asi šlo o to, aby se divák bál, co žralok postavám udělá. Já si naopak přál, aby se rozjel a začal to žrát jednoho po druhém, zhruba jako když vlk na zemědělském stroji balíkoval slepice. U scény s vrtulníkem jsem se vyloženě válel smíchy a Lofreddova reakce na to, že mu žralok ukousl nohy, vypadá, jako by si řekl "Dneska je den blbec."
U těchhle filmů je smůla to, že se na ně člověk podívá, aby zjistil, že kdyby si pustil originál, bohatě by to stačilo. Zvláště když tím originálem jsou opravdu kvalitní filmy jako Čelisti nebo Predátor, kde už se nic nového vymyslet nedá. Hudba De Angelisů sice není špatná, ale s Williamsem se měřit nemůžou, legendární scény z originálu tu chybí úplně a zbývá jen nuda nebo nezamýšlená sranda. 4/10
a.k.a. The Great White, The Last Jaws, The Last Shark, Poslední žralok
Režie: Enzo G. Castellari
Hrají: James Franciscus, Vic Morrow, John Loffredo, Giancarlo Prete, Micaela Pignatelli, Stefania Girolami, Massimo Vanni, Enio Girolami, Romano Puppo
Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Itálie 1981
pondělí 17. dubna 2023
I NUOVI BARBARI (1983)
Pamatujete si na rok 2019? Jak došlo k nukleárnímu holokaustu, země se změnila v pískovny a všichni se báli strašlivého gangu Templářů, kteří v bugynách přijížděli vyvraždit každého, koho potkali? Že ne? Tenhle film vám osvěží paměť!
Jinak tyhle osmdesátkové vykradačky, opakuju to znova, mívají největší problém s ústředním hrdinou. Buď dostanete toporná dřeva jako Mark Gregory nebo Michael Sopkiw, kteří se jinak ve filmech moc neohřáli (Sopkiw natočil celkem tři), nebo obstarožního Connellyho, svalnatá dřeva Daniela Greenea či Reba Browna, nebo v tomto případě Giancarla Preteho. Zde se opět zamaskoval anglickým pseudonymem Timothy Brent a ztvárnil roli drsného hrdiny Scorpiona, jezdícího v černé káře a likvidujícího Templáře ve velkém. Jenže už z obrázků je jasné, že Prete na to nemá. Já ho celkem můžu ve vedlejších rolích, ale na toho hlavního borce vážně není vhodný. Co na tom, že jako kaskadér byl schopen dělat vlastní kaskadérské kousky.
Naštěstí je tu od cca třetiny filmu i lučištník Fred Williamson, sice bez doutníku, ale opět cool a nad věcí. Navíc Preteho stejně ze všeho musí vysekávat. Co nepotěší, je malý kluk na kladné straně, který nevadí ve své první scéně, kdy jsem si myslel, že byla i poslední, ale když dojde na závěrečnou přestřelku a většinu Templářů likviduje klučina prakem a Williamson lukem...
Námět je jinak klasický western přemístěný do post-apo prostředí, a nejvíc mi paradoxně připomněl Pravou a levou ruku ďábla, protože tu taky máme náboženskou komunitu (zde ji vede Venantino Venantini) a vztah Preteho a Williamsona silně připomíná Spencera a Hilla. Na konci pak dostaneme doslovnou citaci Pro hrst dolarů.
Důležitou ženskou postavu, o které se vůbec nic nedozvíme, ale má s Pretem sex v průsvitném zeleném gumovém stanu, hraje Anna Kanakis z Ohnivého blesku, pokud se nepletu, v té době manželka Claudia Simonettiho, který film opatřil šílenou synťákovou hudbou.
Jinak levnota z toho číší daleko, ale o to je to snad zábavnější, i když zhruba kolem půlky je to spíš trochu nuda. Pak ale Templáři vedení Georgem Eastmanem (a Enniem Girolamim s šílenou parukou) Preteho zajmou a znásilní! A nějak dává smysl, proč v tom všichni působí tak nějak jako teplouši. Kromě Williamsona, který si u hrdinky nejdřív prohlédne rozkrok, a mezi sektáři si hned nabalí největší krásku v okolí.
Je to samozřejmě strašná pakárna, ale tak šílená, že pobaví. Není až tak praštěná jako 1990: Bojovníci z Bronxu, a bavilo mě to o něco víc než Escape From the Bronx, abych to srovnal s celou uměle vytvořenou trilogií. Někdy musím dohnat toho Mad Maxe, abych věděl, nakolik je tohle kopírka. 6,5/10
.jpg)
a.k.a. 2019: Noví barbaři, The New Barbarians, Warriors of the Wasteland
Režie: Enzo G. Castellari
Hrají: Giancarlo Prete, Fred Williamson, Anna Kanakis, George Eastman, Ennio Girolami, Massimo Vanni, Venantino Venantini, Stefania Girolami, Enzo G. Castellari, Riccardo Petrazzi, Zora Ulla Keslerová (dle titulků)
Hudba: Claudio Simonetti
Itálie / USA 1983
ROBOWAR (1988)
Manželé Claudio Fragasso a Rossella Drudi šli zřejmě jednoho dne do kina, a film Predátor se jim líbil natolik, že během pár dní vypracovali pro svého kamaráda Bruna Matteie scénář k filmu, který z Predátora vychází. Což znamená, že ho prakticky doslovně kopíruje.
Prakticky každá postava z Predátora tu má nějaký protějšek. Na začátku sledujeme, jak vrtulník volá základnu o pomoc a kdosi po něm střílí, až ho trefí. Následně velitel letky jinému vojákovi popíše tým, který vyšle vypátrat, co se vlastně stalo. Zároveň ale tým nemá vědět, po čem jde, a nemá se to nikdy ani dozvědět. Tak proč tam jedou? Tým zvaný BAM (Big-Ass Motherfuckers) jsou zhulení svalovci na lodi, jejichž velitel Reb Brown se obléká jako teplouš. Dál tu máme enigmatického obřího Asiata, dvojníka Chucka Norrise, Romana Puppa předstírajícího, že hulí trávu, nezapadajícího přestárlého hipíka a černocha, což je jeho hlavní charakteristika. Setkají se se svou spojkou, což je ten muž z předchozí scény, a hned se nemají rádi. Vydávají se do džungle, kde nachází stopy zohavených mrtvol. A pokud znáte Predátora, víte přesně, jak to bude dál. Vyhlazení vesnice, boje se záhadným nepřítelem, který jednotku likviduje jednoho po druhé, atd. atd. Jen to vše bude mnohem blbější a béčkovější.
Ten film je tak nepokrytá kopírka, že je člověku až stydno. Většina ostatních italských trashů té doby sice svůj vzor taky nepopřela, ale aspoň někde se snažili lišit. Tady je všechno stejně. Reb Brown je Arnold. Spojka je Carl Weathers. Černoch je Bill Duke. Asiat je Sonny Landham. Massimo Vanni sice vypadá jako Chuck Norris, ale tady supluje Jesse Venturu. Jediný rozdíl je, že to co je loví není mimozemšťan, ale kyborg. Fragasso totiž viděl taky Robocopa.
Děj se tak skládá zejména z neustálého chození po lese a sem tam střílení po ničem. Vykydlení vesnice v prostřed filmu sice pobaví, včetně své nevydařené snahy o cool hlášky, ale pak se děj zase propadne k opisování od McTiernana. Navíc Mattei ani neumí navodit žádnou atmosféru a Robowar se objevuje na scéně prakticky náhodně a bez napětí. Najednou je tam a je dobře vidět.
Film jde dokonce tak daleko, že vykrádá i závěrečné titulky! Čekal jsem už jen na větu "Get to da choppa!", ale tady se ženská postava (zde blondýna) snaží dostat na loď. Když to srovnám se Strike Commandem, to taky krade z Ramba II jak může, ale pořád jsou tam momenty dost unikátní na to, aby se člověk bavil. Tady není nic. 4/10
a.k.a. Robowar - robot da guerra
Režie: Bruno Mattei
Hrají: Reb Brown, Catherine Hickland, Mel Davidson, Romano Puppo, Massimo Vanni, John P. Dulaney, Max Laurel, Jim Gaines
Hudba: Al Festa
Itálie 1988
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)