BADASSSS FUNKY WEEK část 2

Italské blaxploitation? No je to tak...

UOMINI DURI (1974)

Isaac Hayes se do dějin blaxploitation zapsal nejen hudbou k Shaftovi, ale i hlavní rolí v Truck Turnerovi. Ještě před tím si ale zahrál v italském pokusu rýžovat na úspěchu blaxploitation filmů v produkci Dina de Laurentiise. Kromě ryze amerického prostředí, hudby a několika herců tu není amerického ale zhola nic.

Dvě věci musím předeslat. První je, že se mi před sledováním rozbil telefon a byl jsem (hlavně kvůli budíku) dost nervózní, jestli se povede dát dohromady. Zadruhé, film je dostupný jen v otřesně vypadající kopii ze staré VHS, možná několikáté kopie. Netuším, proč tohle nevyšlo nikdy ve slušně vypadající verzi na DVD, nebo i na Blu Ray. 

Dalším překvapením je účast Lina Ventury v hlavní roli kněze mlátičky. Kdo ví, možná podepsal před Valachiho svědectvím de Laurentiisovi smlouvu na dva filmy. Každopádně díky bohu za něj, protože zbtek obsazení je poměrně marný. Hayes je tu ještě docela nevýrazný, evidentně za krátkou dobu k Truck Turnerovi udělal dost pokrok, Fred Williamson je tu hrozně málo a William Berger v roli nepříjemného policajta nemá prostor zaujmout (a myslím, že ho předabovali, a myslím, že i Williamsona. Ventura mluví s přízvukem, ale ne svým hlasem).

Příběh je taky celkem zívačka. Ventura vyšetřuje vraždu Italoameričana v Chicagu, aby zjistil, že je spojená s bankovní loupeží, kde zmizely prachy a nikdo neví, kdo je má. Kdo že to jde po prachách přes mrtvoly je snad každému jasné od první minuty, takže sledujeme nezábavné pachtění Ventury a Hayese od scény ke scéně, kde jde všechno přesně podle šablony. Vůbec mě nepřekvapilo, že scénář psali autoři pozdějšího Sicilského kříže s Moorem a Keachem, protože je to vlastně dost podobné. Mezi Venturou a Hayesem navíc moc nefunguje chemie hlavně kvůli topornosti nezkušeného Hayese, takže i vtipné scény, kdy Hayes Venturovi vyžehlí kalhoty a pak mu opeče vejce na žehličce (nemá na sporák) vyjdou naprázdno. Ale to je i věcí nezaujaté Tessariho režie.

Soundtrack je legendární, známe ho z Kill Billa 2, a převyšuje film o hodně. Na druhou stranu, aby totální shity vycházely v remasterovaných kopiích na Blu ray a tohle pořád kolovalo v nezřetelných rozmazaných VHSripech, to mi taky nesedí. 4/10

a.k.a. Tough Guys, Three Tough Guys

Režie: Duccio Tessari

Hrají: Lino Ventura, Isaas Hayes, Fred Williamson, Paula Kelly, William Berger, Jess Hahn,  Lorella de Luca, Nazzareno Zamperla, Guido Leontini, Jacques Herlin, Claudio Ruffini

Hudba: Isaac Hayes

Itálie / Francie / USA 1974

BADASSSS FUNKY WEEK část 1

 

Tento týden tenhle blog zčerná. Podíváme se na sedmičku blaxploitation filmů, které zaplavily americká kina v první polovině sedmdesátých let. Can you dig it, motherfuckers?

SHAFT'S BIG SCORE (1972)

Shaft je pro blaxploitation jedním ze zásadních filmů, protože prorazil s tímto žánrem do mainstreamové produkce. Většinu filmů žánru vyráběly nezávislé společnosti jako AIP, ale Shafta dělala MGM, což vyšlapalo cestu některým dalším. Prvního Shafta jsem kdysi viděl, ale nezanechal ve mně žádný hlubší dojem a nic si už z něj nepamatuju. Dvojka na tom asi o moc lépe není.

Richard Roundtree je sice ten správnej JAMF (jive-ass motherfucker), jenže bohužel si ho tu zase tolik neužijeme. Zápletka se točí kolem gangů v New Yorku, které spolu zápasí o nadvládu nad jednotlivými čtvrtěmi, do čehož se hajzlík Kelly snaží hodit vidle. Nechá zavraždit svého společníka, aby mohl zaplatit dluh italské mafii. Jenže společník peníze před smrtí schoval, a ještě ke všemu to byl Shaftův kamarád. Shaft navíc má za milenku jeho sestru, takže se snaží ochránit i její zájmy. Bohužel to vše znamená, že se Shaft a Kelly v podstatě o film dělí rovným dílem, a jak jsou třeba italští mafiáni zajímaví a ne zcela klišovití, s Kellym je prostě nuda.

Co se dá rozhodně pochválit, je vizuál, některé scény, výborná akce na konci filmu, která trvá snad dvacet minut a Shaft si sáhne na dno, máme tu honičku auta s helikoptérou, honičku v přístavu, na lodi. Jazzová hudba s pár funkovými a soulovými písněmi je taky fajn, ale na Hayesovo skóre z prvního dílu nemá. Zajímavostí je, že hudbu složil tentokrát sám režisér. Celkově, vidět se to dá, ale nic světoborného to není. 6,5/10

a.k.a. Shaft skóruje

Režie: Gordon Parks

Hrají: Richard Roundtree, Moses Gunn, Wally Taylor, Julius Harris, Kathy Imrie

Hudba: Gordon Parks

USA 1972

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXXII - FILMOVÉ DVOJKY

 Po nedlouhé pauze je tu další díl podcastu (protože jsme je nahrávali naráz), tentokrát na téma filmových dvojek. Jste připraveni na nálož pokecu o nejrůznějších filmových sequelech a dalších pokračováních? Možná vás překvapí, jaké série nakonec rozebíráme, a k čemu všemu dojdeme.

CAPE FEAR (1962)

Vzhledem k tomu, že remake natočil sám Martin Scorsese, režíroval J. Lee Thompson a v hlavní roli hraje klaďák č. 1 Gregory Peck, čekal jsem čajíček, který už dnes nikoho nenapne. A s potěšením mohu říct, že jsem se dost seknul.

Pokud jste viděli epizodu Simpsonů se stejným názvem, tak děj znáte, a co je ve filmu jinak, to vám asi rychle dojde. Neuvidíme Roberta Mitchuma šlapat na hrábě. Propuštěný trestanec Cady začne stalkovat právníka Bowdena, který ho svým svědectvím kdysi dostal za mříže. Problém je, že tehdejší právo ještě pojem stalking neznalo, takže policie Bowdenovi není schopna nijak pomoct. A přestože Cady spáchá celou řadu dalších zločinů, není mu je možno dokázat, protože nikdo nemá dost odvahy, aby proti němu znovu svědčil. Bowden se tak ve snaze Cadyho se zbavit musí uchylovat k čím dál extrémnějším pokusům.

Thompson se tu dost silně inspiroval Hitchcockem, takže se snaží čarovat s kamerou, jak jen může. Některé záběry jsou pěkné a působivé, ale zase tak úplně ta snaha nevychází, a na rozdíl třeba od Donenovy Šarády by si tohle už podle tématu s Hitchcockem nespletl nikdo. Zatímco u Hitchcocka jsou totiž ženské postavy důležité, životné a zásadní pro děj, tady Bowdenova manželka a dcera v podstatě plní jen funkci majetku, na který se Cady Bowdenovi chystá sáhnout. Obě herečky, zvláště dcera, jsou navíc dost slabé a toporné. Hudba Bernarda Herrmanna ale funguje natolik, že se dostala nejen do remaku, ale i právě do Simpsonových.

Gregory Peck odvádí svůj standart, zatímco Robert Mitchum je geniální a celý film táhne. Jsem docela zvědav na srovnání s Robertem De Nirem, na což se podíváme v blízkém dílu podcastu, Mitchumův Cady není běžný psychopat, jaké ve filmech vídáme, ale ledově klidný, vypočítavý chlapík, který má sakra pojištěno, aby na něj nikdo nemohl a mohl udělat Peckovi ze života totální peklo. Jeho zdánlivě nezúčastněná póza a cynický úšklebek hrají silně pro něj. Mitchum byl prostě jeden z těch herců, kterým na plátně stačilo být, a vždy to geniálně sedělo (viz Jean Gabin). Policejního šéfa standartně odvádí Martin Balsam a menší roli soukromého detektiva skvěle hraje Telly Savalas, tady ještě s vlasy!

Mys hrůzy nakonec není jen hrou kočky s myší, ale zápasem dvou šelem, z nichž jedna udělá vše pro záchranu všeho, co má, a druhá si není ochotna připustit, že o všechno přišla svou vinou. I přes trošku delší stopáž film uteče jako voda a v některých scénách si i dneska lze nervózně kousat nehty. 7,5/10

 

a.k.a. Mys hrůzy

Režie: J. Lee Thompson

Hrají: Gregory Peck, Robert Mitchum, Polly Bergen, Lori Martin, Martin Balsam, Telly Savalas, Jack Kruschen

Hudba: Bernard Herrmann

USA 1962

BABYLON (2022)

Ten režisér musí být magor..Šílený scény… slon měl sracku a asi 20 vteřin sral na chlapa, jinak magor tam sezral za živa krysu, ženská tam poblila nechutně chlapa, pak tam jinymu pocurala obličej , spousta krve , nahoty, vulgárních scén..(komentář z čsfd)

Za mě je režisér hlavně docela kopírka. Babylon je film, který se snaží o poctu Hollywoodu a filmu jako takovému, aniž by sklouzával k růžovým brýlím a líčení hodných nadšenců, kteří vyrábí bezvadné pohybující se obrázky pro masy vděčných diváků, namísto toho ukazuje Hollywood jako pěkně špinavé místo plné bohatých pokrytců, kteří se nad ostatní povyšují a přitom se na divokých večírcích sjíždějí drogami, tleskají pornografickým umělcům, rozdávají si to s děvkami přímo tam, nebo někde stranou, kde probíhají ty největší nechutnosti s nezletilými hereckými adeptkami. Není určitě náhoda, že filmový producent vypadá jako Harvey Weinstein, byť rovna v jeho případě tvůrci moc tu příležitost nevyužili a není to on, kdo se nechá pomočit a následně zabije zfetovanou šlapku. Zároveň ukazuje i odvrácenou stranu života sluhů a lidí snažících se u filmu prosadit, kteří ráno po večírku se vracejí na pár hodin se vyspat někam do slumu, aby se pak zase vrátili třeba na plac, kde panují šílené podmínky a jde tu doslova o život.

Hlavní postavy se vyprofilují hned z kraje - poskok Manny se snaží stát filmařem, herečka Nellie se vloudí na večírek, aby se pokusila stát filmovou hvězdou, a filmová hvězda Jack si užívá své slávy včetně mnoha milenek a několika nevydařených manželství. A do toho se mění doba a přichází nový vynález, který dějiny filmu naprosto změní - zvukový film. A kdo byl in včera v němém filmu, ten se zítra ve zvukovém může stát směšnou nechtěnou figurkou.

Potud dobré. Postavy jsou zajímavé, scény z natáčení filmů skvělé, ač to má tři hodiny, tak film nestihne vůbec nudit, a ač je pravda, že to mělo vlastně několik konců, když to opravdu končilo, byl jsem překvapen, že už. Z hlavních herců je jasně nejlepší Margot Robbie, která se do role naprosto živelně položila. Brad Pitt není vůbec špatný, ale občas některé monology o smyslu filmu, zvláště v kontrastu s tím, co jeho postava dělá, skřípaly, ale to bude spíš věc scénáře. Pitt pořád mluví o tom, že filmy by měly přinášet víc a že film je umění, ale jeho postava pro to, aby točil lepší filmy, vlastně nic nedělá. Ale je taky pravda, že nikdo jiný by asi neměl to charisma opravdové filmové hvězdy starých časů. Diego Calva jako Manny nehraje špatně, ale jeho postava je nejméně zajímavá, z hlavních rolí má on nejvíc plus a moc mě nebavil, vždy jsem spíše zbystřil, jak se na plátně objevila Robbie nebo Pitt. Anebo černošský trumpetista, který z toho jediný vyjde se ctí. Ve vedlejších rolích se objevují třeba Spider-man Tobey Maguire jako sjetý mafiánský boss nebo Flea coby producent v kravatě.

Co se týče divokosti a nechutnosti, ano, všechny věci z citovaného komentáře tu máme. Zvláště ale co se týče zobrazení sexu, na večírcích je sice dost nahých žen, ale kamera celé scény snímá v dlouhých dolly shotech, což znamená, že projíždí sem a tam, sleduje výrazné postavy a někde v kraji, kolem čeho rychle projede, si všimneme že je někdo nahý nebo tak. Naštěstí za celé tři hodiny nemáme třeba několikaminutovou sexuální scénu nebo tak něco. A pokud jste přežili Mr. Creosota v Monty Pythonově smyslu života, rozhodně přežijete, jak Margot Robbie poblije Williama Randolpha Hearsta. 

U celého filmu jsem měl ale pocit, že tohle už jsem všechno hodněkrát viděl, byť tam nikoho neposral slon a nežrali tam živé myši. Půlka filmu je převzatá z jakéhokoli filmu o natáčení filmů, druhá půlka je v podstatě klasický film noir s hrdinou zamilovaným do femme fatale, která svým nezodpovědným chováním ničí jeho i sebe. Dostaneme nakonec i gangstery, vraždy a scény s Tobey Maguirem dost silně opustí to zábavné prostředí natáčení a působí skoro až jako horor. Damien Chazelle navíc má silně nakoukaného Tarantina, takže když Pitta vidíme poprvé, předstírá, že je Ital, a Margot Robbie se na sebe jde podívat do kina, kam se dostane, protože pokladní přesvědčí, že je hvězdou filmu. V podstatě to můžu zakončit tím, že Babylon není špatný film, za vidění stojí, ale vlastně lépe uděláte, když se podíváte na následující:

Tenkrát v Hollywoodu (2019) - Pitt a Robbie, prostředí filmování

Sunset Boulevard (1950) - kdyby Pittova postava byla žena a děj by se odehrával o dvacet let později

Zpívání v dešti (1952) - vzpomínky na starý Hollywood, ukázka je přímo ve filmu

Gilda (1946) - femme fatale a hrdina v průseru

Hříšné noci (1997) - to jsem neviděl, ale je to údajně podobně ujeté a opět z prostředí filmu, byť jiné kategorie

Big Lebowski (1998) - hrdina v průseru, ujetost

Trhák (1980) - historky z natáčení

7/10

Režie: Damien Chazelle

Hrají: Brad Pitt, Margot Robbie, Diego Calva, Jean Smart, Jovan Adepo, Li Jun Li, Lukas Haas, Flea, Tobey Maguire, Samara Weaving, Olivia Wilde, Olivia Hamilton, Eric Roberts, Joe Dallesandro

Hudba: Justin Hurwitz

USA 2022