MURDER, MY SWEET (1944)

Adaptace jediné Marlowovky, kterou jsem nečetl. Což je celkem jedno, protože už si z nich stejně vesměs nepamatuji nic. Děj se jednoduše shrnout nedá, takže jen připomenu, že jde o typickou chandlerovku, kde se dočkáme tolika zvratů, že rozplést případ na konci je téměř nemožné.

Překvapivě to není první adaptace románu, který vyšel v roce 1940 - už v letech 1941 a 1942 byl jak román Hluboký spánek, tak Sbohem buď, lásko má, adaptovány do filmu, jenže v obou případech v nich došlo k výměně hrdiny z Phila Marlowa za některého populárnějšího detektiva. Takže tento film je premiérou postavy Marlowa na plátně. Ztělesňuje ho Dick Powell, který je poměrně nevýrazný. Původně to byl muzikálový herec, kvůli čemuž se měnil i název z Farewell, My Lovely - produkce se domnívala, že diváci by pod tímto názvem čekali muzikál. Ideální Marlowe se připravoval v téže době, ale kvůli různým komplikacím šel Hluboký spánek s Bogartem do kin až v roce 1946. V roce 1947 pak byly do kin uvedenyy i adaptace Vysokého okna a Dámy v jezeře, přičemž jeden z těchto filmů je natočen v první osobě. A pak až po dvaceti letech adaptace Sestřičky s Jamesem Garnerem a Dlouhé loučení s Elliottem Gouldem.

Knihu jsem v tomto případě tedy nečetl, ale asi by mi to nepomohlo, i kdybych si ji pamatoval. Marlowe se prostě zamíchá do řady náhodných situací, kdy ho pořád někdo mlátí po hlavě a on se probouzí na nečekaných místech, aby se nečekaná postava ukázala jako další padouch. Femme fatale Claire Trevor je také nevýrazná a má docela málo prostoru. Dostaneme i halucinogenní pasáž, která dnes už působí silně zastarale a naivně. Zkrátka, u tohohle jsem se moc nepobavil a chvílemi jsem se modlil, ať už to skončí. Konec to trochu vylepšil, to je pravda. 6/10

a.k.a. Sbohem buď, lásko má

Režie: Edward Dmytryk

Hrají: Dick Powell, Claire Trevor, Anne Shirley, Otto Kruger, Mike Mazurki

Hudba: Roy Webb

Podle románu Raymonda Chandlera

USA 1944

DETOUR (1945)

Takový je život. Kamkoli se vydáš, osud ti nastaví nohu, abys zakopl.

Al je smolař, věčně je na dně. Hraje v baru na piáno a doprovází svou půvabnou přítelkyni zpěvačku. Ta už má ale takového života dost a vydává se do Hollywoodu, aby se tam zkusila ucházet o práci ve filmu. Al napřed pochybuje, ale nakonec to nevydrží a odhodlá se odcestovat za Sue přes celé Státy. A vzhledem k tomu, že nemá ani vindru, musí jet stopem. Jednoho dne stopne žoviálního muže, který míří právě až do LA. Důvěřuje Alovi natolik, že ho nechá i řídit, zatímco si schrupne. Po několika hodinách ale Al zjišťuje, že muž je mrtvý. Ze strachu tělo schová a vezme na sebe mužovu identitu, jen aby v klidu dojel do LA a tam se všeho zbavil. Záhy se ale setkává se ženou, která mrtvého znala...

Objížďka je béčko, a o to je asi lepší než áčková studiová produkce. Hlavní hrdina je totálně v pytli a nemůže se dostat ven. Kovbojskej pánbůh v Big Lebowski prohlásil, že: "Jednou tě posere pták a jindy posereš ty jeho." Tak Al se do té druhé fáze nemůže vůbec dostat. Je poměrně pasivní, ale uvěřitelně, dostal se do neuvěřitelně absurdní situace a totálně netuší, jak z ní ven. Tom Neal je navíc docela sympaťák a není problém mu přát, ať se z toho dostane, ač už od začátku víme, že to nejde.

Femme fatale Vera je proti tomu postava, kterou divák nenávidí. Neskutečně protivná, drzá holka, zjevně silně nebezpečná, ještě k tomu šíleně nadržená. Přilepí se na Ala a nepustí, pokud se nepoužijí extrémní prostředky. Což Al udělat samozřejmě nechce. Na druhou stranu, je přesně z toho rodu nesnesitelných záporaček, které diváka baví sledovat.

Četné zadní projekce a další produkční neduhy se tomu dají snadno odpustit. Film byl tak levně vyráběný, že auto, které v ději hraje takovou roli, patřilo přímo režisérovi. Ovšem zde je důkaz, že na vyrobení dobrého filmu je nejdůležitější mít dobrý scénář, a to Objížďka má. Nejen zápletka, ale i dialogy a Alovy monology, kterými děj vypráví, stojí za to. Režisér Ulmer navíc zapojuje na laciný béčkový film poměrně zajímavou práci s osvětlením. No a co je ještě na Objížďce fajn, je, že je kratičká, jen kousek přes hodinu. A to včetně toho, že vlastně nemá konec, ale sem se to naprosto hodí. Vše jde v kruhu, a kdo ví, co šíleného Ala potká zítra. 8,5/10

a.k.a. Objížďka

Režie: Edgar G. Ulmer

Hrají: Tom Neal, Ann Savage, Claudia Drake, Edmund MacDonald

Hudba: Leo Erdody

USA 1945

DOUBLE INDEMNITY (1944)

 Pokračujeme na noirové vlně, tentokrát s jednou z největších klasik.

Předlohu napsal James M. Cain, ale na scénáři pracoval samotný Raymond Chandler, takže se připravte na zamotaný děj. Upřímně, nemůžu tomu upřít vůbec skvělou noirovou atmosféru, ale dějově mi to vlastně připadalo, jako bych se díval na epizodu Columba. Což nemyslím vůbec jako výtku, Columba mám rád! Ale považte:

Máme tu naplánování a provedení dokonalé vraždy, tentokrát ani ne tak s cílem oblafnout policii, ale pojišťovnu. Skeptik by řekl, že je poměrně podezřelé plánovat pojistný podvod ještě než je pojistka uzavřena, ale co už.

 No a pak se do všeho vloží menší kudrnatý chlapík, který poměrně záhy přijde na to, co se vlastně stalo, a jen pak má problém najít toho správného pachatele. Tím chlapíkem ale samozřejmě není náš poručík, je to pojišťovák hraný Edwardem G. Robinsonem, který se pro mě vlastně stal hrdinou filmu a určitě nejlépe zahranou postavou. Byť nic nelze vytknout ani hlavním představitelům. Barbara Stanwyck je ztělesněním naprosto typické femme fatale, na první pohled citlivé, ohrožené bytosti, která hledá ochránce, pod povrchem kruté mrchy, která neváhá zavraždit každého, kdo jí stojí v cestě. Fred MacMurray vypadá jako uhlazenější starší bratr Lee Marvina, hraje velmi dobře, ale mezi moje oblíbence se nejspíš nezařadí.

Přestože je film poměrně dlouhý (110 minut), uběhne jako voda. Začátek mi moc neseděl, ani nevím, proč, ale pak se to pořádně rozběhne, zvláště zhoustne při provedení vraždy a pak jen sledujeme, jak se zdánlivě neprůstřelný plán hroutí jak domeček z karet. Asi nejvíc mě bavilo, vedle Robinsonovy postavy, plánování všeho v sámošce jakožto jediném místě, kde se mohli komplicové sejít bez podezření. Snad jen podzápletka s nevlastní dcerou a jejím podezřelým milým, trochu pokulhává. Jinak "hrdina vejde do domu a totálně mu to převrátí život na ruby" a "děj vypráví umírající" najdeme i v dalším Wilderově noiru, Sunset Blvd. Tento se mi ale líbil více. 8/10

a.k.a. Pojistka smrti

Režie: Billy Wilder

Hrají: Fred MacMurray, Barbara Stanwyck, Edward G. Robinson, Clarence Muse, John Berry

Hudba: Miklos Rozsa

Podle románu Jamese M. Caina

Scénář: Billy Wilder, Raymond Chandler

USA 1944

OUT OF THE PAST (1947)

Cesty páně jsou ještě neprozkoumaný, takže Shawshank mě upozornil na Ritu Hayworthovou a Gildu a tento film mě zase přivedl k filmu noir, žánr, z nějž jsem kdysi viděl pár zásadních kousků a pak jej odložil na někdy. Nápadů, na co kouknout, mám víc, při sledování jednoho dokumentu mě ale zaujal tento film, který tam vyzdvihovali jako jeden z nejlepších a nejtypičtějších zástupců. 

A on to je naprosto ukázkový film noir jako podle šablony. Drsný hrdina, který se proti své vůli ocitne po krk ve hnoji, femme fatale, která má kolem prstu omotané všechny chlapy ve filmu, mafiáni, americká města i neznámé dálavy střední Ameriky, vyprávění hlavní postavy, stíny, jazz, soukromí detektivové, vraždy, podrazy, pasti. Vše je ale tak dobře vybroušené, že to nezačne být k smíchu.

Je to i díky Robertu Mitchumovi, ikonicky většinu filmu se procházejícímu v baloňáku, kouřícímu jedno cigáro za druhým a skoro nezúčastněně hlubokým hlasem komentujícím, v jak moc velkém průšvihu se zrovna nachází. Padoucha pak hraje překvapivě Kirk Douglas v jedné z jeho prvních filmových rolí. 

 

Děj se točí kolem pumpaře Jeffa, kterého jednou navštíví záhadný muž v černém plášti, aby mu připomněl dávný závazek. Cestou na místo setkání se záhadným Whitem pak Jeff své dívce vypráví, co se vlastně stalo - dříve byl soukromým detektivem, kterého si Whit najal, aby našel a přivedl jeho krásnou milenku, která mu utekla. Jeff dívku vystopuje a po setkání s ní se do ní zamiluje. Whit ale nestojí o to, aby někdo nesplnil zadaný úkol. Vše se dále zamotá poté, co se Jeff s Whitem i Kathy znovu setká.

Robert Mitchum zdánlivě vůbec nehraje, ale ve skutečnosti je perfektní. Děj plyne rychle, Mitchum prakticky nemění výraz v obličeji, přesto jasně chápeme všechny Jeffovy myšlenkové pochody a jeho rozpor mezi vášní vůči Kathy i pochopením, že ho jen využívá. Vlastně dost narušil mojí představu o perfektním noirovém hrdinovi, kterou doteď ztělesňoval Bogart. 

V podstatě se mi na tom moc nezamlouvá jen smyčcový soundtrack a závěr. Jinak klasika, která určitě mezi to zásadní ze žánru patří. 7,5/10 

a.k.a. Pryč od minulosti

Režie: Jacques Tourneur

Hrají: Robert Mitchum, Jane Greer, Kirk Douglas, Rhonda Fleming, Richard Webb, Steve Brodie, Virginia Huston

Hudba: Roy Webb

USA 1947

10 POZNÁMEK O VESMÍRNÉ ODYSEE

Nebudu se ani snažit psát nějakou recenzi, protože to snad ani nejde. Jen pár věcí, co mě tak napadaly během filmu a po něm. 

1. Kubrickovým cílem určitě bylo, aby se divák zamyslel, zvláště při závěrečné části, kde by člověk očekával nějakou pointu, rozuzlení, vysvětlení, co to sakra celou tu dobu sledoval. Tohle se mu podařilo. Na druhou stranu, že by ten závěr byl tak natočený, aby opravdu dával nějaký vnitřní smysl, to se říct nedá. Dva naprosto náhodné předěly člověka totálně vyvedou z míry a ať se namáhám sebevíc, nedokážu v nich ten smysl najít.

2. Pasáže s opicemi jsem se obával, že to bude k nepřežití. Ale ve výsledku se mi líbila asi nejvíc. Už v ní jasně najdeme inspiraci antropologem Robertem Ardreym i Erichem von Dänikenem. Ale řekněme, že je to tu v míře, která mi nevadí. Vlastně je škoda, že se děj po vyhození kosti do vzduchu přenese o miliony let dopředu a nevěnuje se dál pravěku a tak.

3. Pasáž na Měsíci málem způsobila, že jsem v kině usnul. Ježíš to bylo dlouhý. A nikdy jsem ani u Straussova An den schönen blauen Donau neměl pocit, že by mě uspávala, ale tady fakt působila jako ukolíbavka.

4. Zařadit přestávku i předehru bylo v tomhle případě opravdu k ničemu. O přestávce spousta lidí z kina odešla, aby se vracela dalších deset minut s pivem. V místě, kde přestávka je, totiž asi v jednom z mála napínavých míst filmu, mi to dost vadilo.

5. Zápletku s počítačem HALem 9000 lépe vykradli v Červeném trpaslíkovi. Ne, že by to tu bylo uděláno špatně, ale tam mi to sedělo líp. Už proto, že v Trpaslíkovi postavy znám, kdežto tady se o postavách člověk nedozví prakticky nic. Ani jsem si nedokázal zapamatovat jejich obličeje.

6. Vizuálně i hudebně je to film uchvacující. Škoda jen, že Kubrick uchvátil i sám sebe a tak natahuje předlouhé scény, kde kapsle opouští mateřskou loď, abychom vzápětí prakticky totéž sledovali v jiném úhlu, lidi se vznášejí ve stavu beztíže dlouhé, dlouhé minuty, aniž by se cokoli dělo. Chrrr...

7. Jak ale sakra udělali ty scény, kdy herci běhají v kruhu hlavou dolů, to mi hlava nebere.

8. Čas na moji vlastní interpretaci: Závěr je podle mě o tom, že člověk nemá šanci dojít jakéhokoli poznání. Černá deska je symbolem toho, co toužíme poznat, ale nedokážeme toho dosáhnout. Co má ale znamenat to dítě, tady už fakt na pokus o jakoukoli interpretaci rezignuju. Klidně se v komentářích svěřte, co napadlo vás, pochybuju, že kdokoli má patent na pravdu. Četl jsem i interpretace, kde divák tvrdil, že v závěrečné scéně jsou beztělní mimozemšťani, kteří Davea přetvoří v novou formu života. Podle mě je to na tenhle film dost přízemní.

9. Závěrečná kapitola je sice mindfuck, ale jako videoklip k Echoes funguje skvěle. 

10. Asi si pustím i 2010: Druhou vesmírnou odysseu, abych viděl, jak ten první film vysvětlí Peter Hyams, Roy Scheider, Helen Mirren a Jan Tříska.

2001: A Space Odyssey

a.k.a. 2001: Vesmírná odyssea

Režie: Stanley Kubrick

Hrají: HAL 9000, lidi převlečení za opice, stroje převlečené za lidi

Hudba: Richard Strauss, Johann Strauss ml., György Ligeti, Aram Chačaturjan

Vznikalo ve spolupráci a souběžně s knihou Arthura C. Clarka

USA / Velká Británie 1968