BŮH ODPOUŠTÍ, ON NE!

 Další článek o Terenci Hillovi, pravděpodobně z roku 1968. Co jsem z toho vyrozuměl, řeší se tam jeho manželství (žena je i na obrázcích), změna jména, ani jednou tam nepadne jméno Bud Spencer... Zajímavé je, že Trumfové eso se mělo jmenovat i v italštině jinak, než I quattro dell'Ave Maria. A dokonce tam Hill zmiňuje, asi jedinkrát, film později nazvaný Org, který nespatřil ještě dlouho po dotočení světlo světa a Hill sám dodnes svou účast na něm popírá, nebo aspoň od něj dává ruce pryč. Pak se tam mluví o Giulianu Gemmovi, ale nerozumím, co, takže jestli je tu nějaký ochotný překladatel? :D

A doplním pár obrázků z Bůh odpouští, já ne!, co se týčče asi vystřižených scén či reklamních fotografií, co nemají se scénami z filmu co dělat.

BALLATA PER UN PISTOLERO (1967)

Když jdou dva lovci po stejné kořisti, obvykle to skončí tak, že se navzájem střelí do zad.
Tohle není špatný, akorát je to dost nepokrytá vykrádačka Pro pár dolarů navíc. Banda vedená zvlášť zákeřný Bedoyou přepadne dostavník a záhy banku s nedobytným trezorem. Po stopách se jí spíše proti sobě než spolu vydávají dva lovci, jeden starší a zamlklejší, jeden mladší a divočejší.A pěkně podle šablon si to jede prakticky až do konce, s výjimkou pasáže uprostřed filmu, kde se najednou objevuje komická postava odborníka na výbušniny, který udělá v ději odbočku ke rvačce v saloonu a jinak je zbytečný. Není to vůbec natočené špatně, krajina, kde se před rokem ještě proháněl Vinnetou, je dostatečně prašná i horká na spaghetti western, hudba je dostatečně rytmická, akorát ten scénář je moc předvídatelný a herci jsou nevýrazní. Anthony Ghidra ani Alfio Caltabiano nemají dostatečně velké charisma pro své role a Infanti pro změnu v černé kůži vypadá jako gay, a nevěříte mu ani to, když v hotelu zabije svou kořist a následně se vyspí s prostitutkou, která zůstala na místě. Takže ač jde o kousek poměrně zábavný a zručně natočený, nemůžu jít výš než na 6,5/10.

a.k.a. Pistoleros, Ballad of a Gunman
Režie: Alfio Caltabiano
Hrají: Anthony Ghidra, Angelo Infanti, Alfio Caltabiano, Mario Novelli, Dante Maggio
Hudba: Marcello Giombini
Itálie / Západní Německo 1967

UNA BALA MARCADA (1972)

Westerny Juana Bosche, jak se mi to zatím jeví, mají všechny zhruba podobné kvality. Jsou španělské, ale ne točené v Almeríi, ve všech je hvězdou nějaká vyšeptalá spaghetti westernová hvězda (zde ojediněle Peter Lee Lawrence, jinak hlavně Craig Hill), hlaví ženská postava je pasivní nána, která hrdinu napřed nenávidí a po zfackování či zde naplácání na zadeček se do něj zamiluje, významné role hraje často Frank Braña.

Tenhle film se točí kolem lovce hlav, který ale z nějakého důvodu za zabité zločince nebere odměny. Přijíždí do malého městečka, kde úplně všechno patří krutému boháči Stylesovi, jenž utiskuje malé farmáře a má v plánu oženit se s dědičkou důlní společnosti. No a Arizona se to chystá překazit.

Celý film si jeden v módu "všechno už jsme to hodněkrát viděli." Není tu nic, co by nás mohlo překvapit. Děj plyne pomalu a bez nějakého většího napětí, chování postav občas nedává smysl. Máme tu bitky, přestřelky, honičky na koních. Robert Camardiel opět chlastá, Carlo Gaddi je opět pistolníkem v černém, Maria Pia Conte je opět krasavicí, jejíž chování nedává zbla smyslu, Luis Induni je opět šerifem. A nejen, že jsme všechno viděli, všechno jsme i slyšeli - hudbu totiž tvůrci použili z posledních dvou Sartanů, zvláště z Have a Good Funeral. Hned jsem z toho měl chuť si ten film pustit, abych ji viděl vhodněji použitou. Tohle... ne, že by mě to urazilo. Jen jsem si u toho vařil večeři a ta práce mě bavila mnohem víc. 5/10

a.k.a. Dio in cielo... Arizona in terra, God in Heaven, Arizona on Earth
Režie: Juan Bosch
Hrají: Peter Lee Lawrence, Maria Pia Conte, Roberto Camardiel, Luis Induni, Frank Braña, Dada Gallotti, Carlo Gaddi, Franco Pesce
Hudba: Bruno Nicolai (nepůvodní)
Španělsko / Itálie 1972

LA STRADA PER FORT ALAMO (1964)

Tohle mě docela příjemně překvapilo. Čekal jsem od toho rádobyamerickou nudu o čestném poručíkovi chránícím kolonu přd Indiány. A až na to slovo nuda jsem vlastně totéž dostal, akorát prvních cca dvacet minut to vypadá úplně jinak.

Takže na začátku hrdina, vůbec ne voják, projíždí pod namalovanými skalami (jo, to bije do očí a proto jsem to čekal hodně špatný) do místa, kde najde Indiány pobité vojáky a u jednoho z nich stvrzenku na vybrání 150 000 dolarů. Dojede do města, kde se seznámí s mladíkem Slimem, který je pováděn Gérardem Herterem v kartách. Mimochodem, scéna v saloonu je zajímavá tím, že to je poprvé, kdy barman pošle sklenici po pultu a zákazník ji nechytí! Viz hra The Town With No Name. Slim a Bud, jak se náš urostlý hrdina s hranatou bradou jmenuje, se spřátelí, a společně s partou Slimových přátel se rozhodnou, že peníze si opatří tak, že s pomocí stvrzenky vyberou v převleku za vojáky peníze a uprchnou. Jenže vůdce bandy je magor, zbabělec a svině, takže napřed v bance zastřelí bezbrannou stařenku a pak zradí i Buda a Slima, které v bezvědomí záhy zajmou Osagové. Jsou zachráněni projíždějícím vojskem, ale musejí dělat, že jsou vojáci. A i díky přítomnosti krásné vězenkyně je Budovi jasné, že tuhle hru jen tak ukončit nemůže.

Mario Bava nebyl režisérem westernů. Tady je jen málo scén, kde mohl uplatnit svoje vizuální cítění, buď interiéry, nebo některé noční scény, ze svícení Bavu bezpečně poznáme. Ale i nízký rozpočet mu nedovolil předvést víc. A nezájem. Bava, pod srandovním pseudonymem John Old, film natočil pravděpodobně proto, aby pokryl ztráty ze svých oblíbených, ale neúspěšných projektů. Takže režie to moc netáhne, herci taky nijak zvlášť (Ken Clark mi teda nevadí a Jany Clair je hot, ale i tak to nestačí), hudba je poměrně nevhodná. Takže paradoxně to docela drží béčkový scénář, který je přece jen trochu chytřejší, než by se zdálo, a krátká stopáž. Trošku se to začíná táhnout ke konci, když se čeká, až směšní Indiáni zaútočí, a konec přijde dost náhle, ale jo, bavilo mě to, dalo se na to kouknout. ČT by to mohla klidně vysílat v sobotu odpoledne. 6,5/10

a.k.a. The Road to Fort Alamo, Arizona Bill
Režie: Mario Bava
Hrají: Ken Clark, Jany Clair, Michel Lemoine, Alberto Cevenini, Gustavo De Nardo, Gérard Herter, Claudio Ruffini
Hudba: Piero Umiliani
Itálie / Francie 1964

BANG BANG PODCAST! EPIZODA 10

 A je tu poslední díl, pojednávající o konci žánru.

SETTE PISTOLE PER I MACGREGOR (1966)

Ať žije whisky, ať žije Skotsko!
Další z těch spaghetti westernů, které si neumějí vybrat, jestli jsou bláznivou komedií, nebo vážným špageťákem. Jak je na scéně titulní bláznivá partička sedmi skotských bratrů, o humor není nouze. Pravda, lidový a laciný humor, ale humor to je. Jak je na scéně banda vedená Santillanou, kterého kupodivu nehraje Fernando Sancho, ale Leo Anchóriz, můžeme se dočkat brutálního násilí. Sancho, přestože hraje jen člena bandy, se ale chová, jako by šéfem byl on, avšak žádný konflikt se Santillanou se nekoná. A to vám mám taky za zlé, milí scenáristi. Proč obyčejného člena bandy oslovovat excelence, proč má svého sluhu a nosí lepší hadry než šéf, a ten to trpí?

Jinak když už jsme u Fernanda Sancha, ve scéně s vlakem málem přišel o život. Ve filmu je vidět, jak na poslední chvíli na střeše vlaku uhne před sloupkem mostu.

Hlanvího z bratrů hraje Robert Woods, zde uvedený jen jako Wood, ale chvíli trvá, než se z bratrů jakožto nepřehledné masy vyčlení pár vyčnívajících bratří. Takže kromě Woodse coby jejich vůdse... ehm, vůdce je asi nejvýraznější Nazzareno Zamperla s harmonikou a Alberto Dell'Acqua (uvedený jako Albert Waterman!) jako nejmladší z bratrů. A pak je tu bratr, který se, dost marně, zamiluje do dívky ve městě. Další dva bratři jsou křoví, a poslední, kněz, je hned na začátku ponechán zraněný doma, takže se ve zbytku filmu neobjevuje!

Woodse tu narezavěli, aby vypadal jako Skot, a celkově se z něj snažili udělat dvojníka Clinta Eastwooda. Dokonce v jedné scéně nosí velice podobné pončo! Jinak Woods je tu nezajímavý a toporný, stejně jako hlavní hrdinka, hraná producentovou manželkou Agatou Flori. Woods odmítl hrát v pokračování, pokud v něm měla být ona - a producent se místo hvězdy rozhodl pro svou ženu. Čímž asi zachránil svoje manželství, ale asi moc nepomohl filmu.

Jinak díky španělsko-italské koprodukci film vůbec nevypadá marně, kameramanem byl Ulloa, takže technicky v pořádku, jen ten scénář je prostě pitomý. Sice se pořád něco děje, ale ve výsledku to není moc zajímavé. Víme, že se nikomu z bratrů nic nemůže stát, a zlo bude potrestáno. Kdo tedy drží pozornost diváka, je jednoznačně Ennio Morricone, jehož soundtrack je opět naprosto sedící a přesný. Jinak, on jediný z tvůrců zůstal v titulcích bez poangličtění jména. 6/10

a.k.a. Seven Guns for the MacGregors
Režie: Franco Giraldi
Hrají: Robert Woods, Agata Flori, Leo Anchóriz, Fernando Sancho, Manuel Zarzo, Nazzareno Zamperla, Alberto Dell'Acqua, Perla Cristal, Paolo Magalotti, Julio Perez Tabernero, George Rigaud, Ana Maria Noé, Margareta Horowitz, Francisco Tensi, Saturno Cerra, Cris Huerta, Antonio Molino Rojo, Victor Israel, Antonio Iranzo
Scénář: Fernando di Leo, Vincenzo dell'Aquila, David Moreno, Duccio Tessari
Hudba: Ennio Morricone
Itálie/Španělsko 1966