CLINT EASTWOOD 89

Tak všechno nejlepší, Clinte, a ještě hodně filmů!

BOOT HILL UNCUT

Tak se objevily německé titulky k plné verzi Boot Hillu, tudíž jsem dopřeložil scény, které v češtině nejsou, a k tomu i písničku zpívanou během představení cirkusu. Víte, kde to najdete.
Colizziho trilogie je tak v ČJ už kompletní. Opět, scény, které chyběly, jsou pro děj nepodstatné, a po znovuzhlédnutí si říkám, že tam chybí, zvláště v závěru, scény mnohem podstatnější.
Český dabing je ten z Novy, bohužel. Obsazení není tak hrozné, ale překlad je příšerný a dialogy nedávají smysl, a střih hudby a pár nových midi skladeb to podtrhují. VHS dabing by byl asi lepší, minimálně překlad je smysluplnější, ale bohužel je to překrývačka.

RICCARDO PIZZUTI 85

Ať už včera nebo před měsícem, 85 let letos slaví kaskadér a herec Riccardo Pizzuti, nám všem asi nejznámější jako věčný protivník Buda Spencera a Terence Hilla. Rick Fucking Piper!

RICK FUCKING DALTON

Další dva plakáty na neexistující filmy. Tohle mě baví. Nejsem si jist, kolik toho ve výsledku ve filmu bude, ale budování celýho toho světa je super.

Použití Corbucciho jména je zvláštní, ale předpokládám, že k tomu má Tarantino od jeho dědiců, stejně jako od Margaret Lee, povolení.
Mimo téma - 16. června uvidíme na obrazovkách ČT Corbucciho I crudeli (pod názvem Křiváci). Cottena by měl dělat Jiří Plachý (to sedí), u zbytku se uvidí. ČT rovněž zakoupila Hosseinův western Une corde, un colt.

PAM GRIER 70

Pam Grier, hvězda blaxploitation i Tarantinovy Jackie Brown, dnes slaví 70. narozeniny.

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XIV - CASINO ROYALE

A jsme zpět s naším již 014. podcastem! Tentokrát, pokud očekáváte, že zemřeme, vás zklamu, očekávejte, že budeme mluvit, a to o filmu s největší hustotou Jamesů Bondů.

EDICE DÁLKY

V poslední době se spíš zajímám o čtivo a na filmy se nějak nedívám, takže když tu v dohledné době něco přibude, asi to bude spíš o knížkách než o filmu. Samozřejmě nemůžete čekat, že bych tu psal o knihách Michala Viewegha nebo Patrika Hartla, ty jsem nečetl, nečtu, nikdy číst nebudu. Stejně tak tady nebudu psát o Cirkusu Humberto Eduarda Basse, kdybych se do něj čirou náhodou pustil (a to hrozí spíš). Nejvíc mě teď zajímají dobrodružné knížky, to, na čem jsem vyrůstal a na čem vyrůstaly generace přede mnou. A to sem jednoznačně patří.

Těsně po revoluci se vyvalila halda vydání všeho možného, co milovali děti vyrůstající od 30. let dál, a to, co tu vycházet nemohlo vůbec. Takže se na trh vyvalily foglarovky, mayovky, všechny možné dobrodružné knihy, sci-fi, fantasy a k tomu samozřejmě komiksy. Řada nakladatelství taky brzo zkrachovala, některá se ale drží dodnes. Třeba Paseka vydala na počátku 90. let komplet Tarzana a přežila. Magnet Press nepřežil, i když se tak nějaká společnost na Slovensku jmenuje. (Nebo je to ta samá?) Ten Tarzana taky vydával, pro změnu v sešitech. A krom toho v sešitech vycházela řada dobrodružných knih nazvaná Dálky.

Na tyhle sešitky jsem narážel už jako dítě v knihovně, později jsem jich pět dostal k Vánocům, i když bohužel už ne v tom správném věku, takže jsem jako dítě přečetl snad jen Mayovu Ohnivou pušku (kterou mám), a později Fikerovu Stráž na psí skále. Co mě tam bavilo ale hlavně, byly komiksové přílohy. Kromě románu se totiž do sešitu často vešly i komiksy ze 60. a 70. let od tvůrců jako byl Miloš Novák nebo Jozef Schek, často se scénáři Svatopluka Hrnčíře.

 

Nejbohatší na komiksy je hned první Ohnivá puška, kterou i mám. Obsahuje komiksové zpracování románu Srub u zlatho klíče, který jsem nečetl, tento komiks však vícekrát. Prima dobrodružný příběh o dvou klucích v divočině. Zvláštní je, že v některé ze sebraných Velkých knih komiksů vyšel Srub barevně a s jiným rozřazením políček (jen čtyři řádky na stránku - zde jich je pět). Následuje kratší Ocelová hrobka dle Otakara Batličky kreslená Bohumilem Konečným. Škoda jen třístránkového rozsahu, takhle je to strašně zkratkovité. Žádné napětí se nekoná a bravurní kresba zaniká. Následuje rovněž třístránkový Zajatec o boji bělochů a Indiánů, kreslený opět Schekem, opět moc zkratkovitý příběh. Zakončuje to opět Schekův a Hrnčířův Poklad v bílém údolí, na svých pět stránek je to tentokrát akorát. Román a obálku jinak dělal Burian.

Druhým sešitem je Hartovo Tajemství umrlčí rokle, které jsem nevím proč nečetl, a které žádný komiks nemá. Ilustroval Burian. Třetí Znamení šíleného střelce od Curwooda nemám, asi rovněž bez komiksu. Jako čtvrté vyšlo Dobrodružství v džungli od Zane Greye, taky nemám, je tam první díl Kapitána Nema. Pátý sešit Jednooký Joe (May) jsem měl půjčený z knihovny, jestli jsem to četl, netuším. Nemo je tam dokončen. (Ilustrace asi taky Burian.) Šestkou byl Klekí Petra, bílý otec Apačů, evergreen všech antikvariátů, mám ho i v polici. Nikdy jsem to nečetl. Napsal to Jaroslav Moravec, což snad byl ten druhý od Toužimského? Příloha není. Ilustrace Burian.

Sedmičku jsem četl určitě, je to Fikerova Stráž na psí skále, s přílohou komiksu Tři kluci a madona od Hrnčíře a Nováka. Kniha je western na hranici parodie. Viz zde oblíbená pasáž z finále:

Ernest Malt vytřeštil oči. Quinn Rackham pohlédl na svou zbraň a ve tváři se mu objevilo zděšení. Kolt přece nikdy neselže. Kolt je nejspolehlivější zbraní ze všech. Jenže Rackhamův kolt byl prázdný!

Tři kluci a madona je opět povídka ve stylu Pokladu v bílém údolí. Knihu ilustroval Gustav Krum.

Vida, mám i osmičku. Curwood a jeho Psanci z Bobří zátoky. To jsem taky nečetl a na konci je komiks, který rovněž neznám. Vesnice ve vzduchu podle Julese Verna, kreslil Miroslav Havlíček. Komiks je kupodivu naležato a text v bublinách je tištěný. Román ilustroval opět Burian, aleříkám si, zda některé pérovky nejsou převzaty spíše od Jiřího Wowka?

No a dál z Dálek nemám nic. Do sešitu č. 18 se točí stále autoři Curwood, Fiker, Grey, objeví se i Hrnčíř nebo další německý westernový klasik Friedrich Gerstäcker. Sešitem č. 16 je Nobody, muž z neznáma od Roberta Krafta, což za chvíli uvidíme, není naposled, co se Nobody objevil. Sešity 19-23 jsou pak dvě Mayovky, Poklad ve Stříbrném jezeře a Poklad Inků, no a pak následovalo dvanáct Nobodyů v řadě. A nakonec sérii završilo pět Salgariho Sandokanů. Kompletní přehled najdete zde. Nemám tušení, jestli v těch dalších svazcích jsou nějaké přílohy nebo ne.

 

Kromě Dálek ještě Magnet Press vydával v sešitech Tarzana. Mám jeden velice potrhaný sešit s názvem Tarzan a Poklad Oparu, s ilustracemi Wowka a obálkou Buriana. Co mě však štve, je, že zatímco u Dálek vyšel vždy jeden román v jednom sešitu, nebo byl rozdělen do dvou či tří, ale Tarzan vycházel na pokračování. V jednom sešitu bylo dokončení přechozího a nedokončený další. Takže na začátku mého sešitu končí Tarzanův syn, a pak je tam Tarzan a Poklad Oparu bez konce. Nemám předchozí a další sešit. To je jak s tím Slovartovským Spider-manem - začne v půlce, skončí v půlce. Kup si další sešit. No, být v roce 1990, kdy to vycházelo, naživu a v tom,věku, kdy jsem tyhle věci hltal, asi bych si to za těch devět korun jednou měsíčně kupoval. Mimochodem tento Tarzan má taky bonus a dost netradiční. Je zde přiložen hromadný dopis Jaroslava Foglara, kterým se obrací na své čtenáře. Je vtipné, jak si v něm Foglar dělá pořádek v poště (posílejte jen to a to, krátce, se známkou nazpátek, žádný telegramy, žádný rozměrný gratulace, knížky zaslaný poštou nepodepíšu, pošlu jenom samolepku, vlepte si). Zajímavé je, že podle jeho informací měly Sebrané spisy JF vycházet na střídačku v Olympii a v Atosu (který asi brzo zkrachoval).

Jinak jsou sešity typické pro svůj žánr. Text ve dvou sloupcích, jak bylo pro sešitovky (možná ještě je, pokud stále vychází) typické.. První sešit byl vydán na hodně nekvalitním papíře, už druhý je ale o dost lepší. I když mám pocit, že Jednooký Joe taky nebyl kvalitou zrovna super. Je fajn, že vždy byly přítomny Burianovy nebo aspoň Krumovy, Novákovy či Wowkovy ilustrace, byť mnohé sešity Tarzana měly ne zrovna povedené obálky malované Milanem Fibigerem. Ostatně údajně i rozměrem k sobě jednotlivé sešity neseděly.

Je docela škoda, že takové edice dnes už nevycházejí. Zájem čtenářů už je někde jinde, takže většina klasik se dá sehnat už jen v antikvariátech. Pokud se nějací vydavatelé rozhodnou něco z těchto klasiků vydat, buď vyjdou jen ty nejznámější kusy, nebo se edice pro nezájem rychle zastaví. Poslední pokus vydat Tarzana komplet byl zastaven po třech svazcích. Z Maye každou chvíli vyjde pouze Vinnetou a možná sem tam něco dalšího. Snad jen Verneovky se celkem rozjely, byť Omega už na ně asi taky rezignovala? Nevím. A uvidíme, kam dojde Albatros s Foglarem.

DYN-O-MITE

Po Hollywoodu teď údajně visí tyto plakáty, lákající na nového Tarantina. Taková reklama se mi líbí. Rick Fucking Dalton!

 

PRAŽSKÝ VÝBĚR - VÝBĚR

Co už to stálo, furt je to málo, co mi to dalo starostí
Správně by mělo v názvu stát Výběr - Výběr, ale to by přece jen nevypadalo tak dobře. Po zákazu činnosti Pražského výběru v roce 1983 se jednotliví hudebníci byli částečně nuceni rozejít, byť v kontaktu zůstali. Po marném čekání, zda se činnost nebude moci obnovit, se každý pustil do vlastní tvorby - Michal Pavlíček založil skupinu Stromboli, Michael Kocáb se věnoval především filmové hudbě, byť v ní často z Výběru čerpal. Vilém Čok hrál se skupinou Moped a Jiří Hrubeš emigroval do Anglie. Roku 1986 mohl PV obnovit činnost, ovšem pod názvem Výběr. Namísto Jiřího Hrubeše byl jako bubeník přijat fanoušek skupiny Klaudius Kryšpín, roku 1987 pak vyšla druhá deska s názvem Výběr.

My jsme hráli na cimbály všichni myši tancovali
Posun od nespoutaných počátků osmdesátých let je znát. Pryč je novovlnné třeštění, pryč je absolutní sehranost, víc tu prostupují jako vůdčí osobnosti Pavlíček a Kocáb, kdy zvláště Kocáb nabírá trochu vrchu. Neznamená to v žádném případě, že je deska špatná. Jen člověk, který by si obě desky poslechl, by možná usoudil, že to jsou dvě různé kapely. Schizofrenní situace je podpořená tím, že původní Straka v hrsti vyšla oficiálně až roku 1988, čili rok po Výběru! Ovšem všichni fanoušci ji dávno znali z nelegálních kopií na páskách.

Ze života se ti koukám stává tak trochu hodně hořká káva
Výběr na mě vždycky působil jako tak trochu koncepční deska o různých špatných vlastnostech. Nasvědčují tomu už názvy písní - úvodní Tatrman o pochybovačích a mindrácích, dále Člověk bez talentu o podprůměrných jedincích dostávajících se nahoru díky penězům, intrikám a klientelismu, Papíry straší o lenosti, Sbal si to svý ráno o rozchodu s hašteřivou partnerkou, Hrály dudy o prostituci, Smolař o neschopnosti a fňukání, Chvastoun (netřeba popisovat) a Snaživec o prospěchářství a špiclování. Z toho se vymyká Tyhle řeči znám, která je spíše naopak o odhodlání a vzdoru, čili tvoří celkem protiklad vůči předchozímu Smolaři.

Nejsou tu nejsou tu lidi říkám s lítostí
Texty tentokrát už nepsal František Ringo Čech, ale většinou hudebníci sami - ve většině Kocáb, který podepsal i dvě skladby sám (Tatrman a Snaživec), jinak se podíleli i Pavlíček a Čok, k textu Chvastouna přispěl i Kryšpín, Tyhle řeči znám napsal manažer Výběru Josef Novotný. Hudebně většinu skladeb složili rovněž Kocáb i Pavlíček dohromady. Kocáb sám ty dvě, které i sám otextoval, Pavlíček sám Chvastouna a Tyhle řeči znám, na hudbě k Papíry straší a Sbal si to svý ráno se podílel i Čok.

Lásku si koupíš ale běda, když si chceš koupit nadání

Mezi moje oblíbené na této desce patří Chvastoun, Snaživec a především geniální Člověk bez talentu. Celkem můžu Tatrmana, Sbal si to svý ráno a Smolaře. Za nejslabší kousek považuji Papíry straší, už proto, že skupina z nějakého důvodu svému novému bubeníkovi příliš nevěřila a zvláště v této skladbě jsou použity automatické bicí. Ale celkově ji nemusím - navíc jsem byl svědkem vystoupení, kde ji s Výběrem zpívala cáklá Jana Kratochvílová v podivné masce a s obří plyšovou pumou na zádech, což byla katastrofa.

Proč tak marním čas?
Straku v hrsti miluju a považuju ji za jednu z nejlepších, ne-li nejlepší českou desku vůbec. Výběr zase tolik rád nemám. Obsahuje hodně kvalitní hudby, ale působí na mě už o dost temněji, trochu ublíženě, a až moc heavy. Zajímalo by mě, jak by druhá deska Výběru vypadala, kdyby nebylo zákazu.

ON HER MAJESTY'S SECRET SERVICE (1969)

Tohle by se Connerymu nestalo. Syntetizér Moog pod režijním vedením dosavadního střihače Petera Hunta (se střihačem Johnem Glenem, později rovněž režírujícím) odívá Bonda do modernějšího hávu a nastupuje zcela nový hrdina. Sean to není. On to není ani moc James Bond. Ale na druhou stranu mi George Lazenby nijak nevadil. Ovšem je škoda, že tu nehraje ani Sean Connery, ani že už tu není Roger Moore, protože tenhle film je poměrně zásadní co se týče vývoje postavy Jamese Bonda i hlavního děje celého počátku série.

Zatímco minule se Blofeld v karikaturním podání Donalda Pleasence jen ukázal, tady ho máme víc. (Jo, v takovéhle roli, když odmyslíme fyzicky náročné scény, by mohl fungovat padouch hraný Werichem.) Telly Savalas dostává prostor rozehrát padoucha, který je prohnilý, nafoukaný, inteligentní a odměřený, ne jen karikaturu hladící kočku.

A Bond se nám tu zamiluje! Dosud ženy jen zneužíval, teď se ukáže, že to není nezranitelný superhrdina, ale má i city. Jeho předchozí partnerky mohly být hezčí (Andress, Bianchi, Auger, Paluzzi...), ale Diana Rigg se ukáže po podivném začátku poměrně sympaticky, takže proč ne... Ehm, proč ne? Sakra, tohle je James Bond! Ten se přece nemůže oženit! O čem by byly další díly? Zlato, jsem doma? Ba ne, teď si dělám srandu. Jen tam těch námluv bylo na úkor děje moc.  Pozn. Původně do té role chtěli tvůrci Bardot, Bisset nebo Deneuve. Brigitte bych si tady asi představit vůbec nedokázal. Mimochodem, do role Bonda po Connerym tvůrci uvažovali o jistých Timothym Daltonovi či Rogeru Moorovi...)

Děje, který se mi ale nijak zvlášť nelíbil. Copak Bondův převlek za přemoudřelého nesmělého genealoga byl srandovní, ale nějak se to celé v ústavu pro léčení alergií táhlo, a toho sjíždění kopců bylo taky poměrně příliš. I když všechny tři honičky (dvě na lyžích, jedna na bobu) byly fajn. Scéna s lanovkou zase připomněla o rok starší Kam orli nelétají. Plán obsahující šíření viru postavený na hypnóze a několika slepicích je, řekněme, na hlavu, a Blofeld si svým nadutým chováním zasloužil, jak dopadl. (A na konci se chová nedostatečně paranoidně.) A hlavně nám to celé tvůrci vyžvanili až moc brzo. Co tu máme dál? Pan Vláček Ferzetti překvapivě v pozitivní úloze. Q tentokrát až na závěr, M a Moneypenny víc než dřív, aspoň co si pamatuju. Jeden z bondsongů tentokrát nazpíval Louis Armstrong, což zní nezvykle. Celkově, líbilo se mi to víc, než jsem čekal. Ale je škoda, že to bylo bez Conneryho, že tomu nějak chybělo napětí a že to mělo tak strašně melodramatický konec. Ale bylo to lepší než Thunderball. 7/10

a.k.a. V tajné službě Jejího Veličenstva
Režie: Peter R. Hunt
Hrají: George Lazenby, Diana Rigg, Telly Savalas, Gabriele Ferzetti, Ilse Steppat, Lois Maxwell, George Baker, Bernard Lee, Desmond Llewelyn, Yuri Borienko, Virginia North, Catherine Schell, Julie Ege
Hudba: John Barry
Podle knihy Iana Fleminga
Velká Británie 1969