THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA VII - PRAŽÁKŮM, TĚM JE HEJ

A po nedlouhé době jsme zpět, sice jen ve dvou, ale zato s náloží muziky a zappismu. Film o době, kdy Pražákům nebylo hej a svatí se váleli v kýblech. A po celkem soustředěné hodině se dostaneme i k Johnu Carpenterovi a tématu snů ve filmech.

END OF THE TIME

Já už jsem to avizoval v podcastu minulý týden, ale pokud jste to neslyšeli, tak to dodávám znovu:
V poslední době jsem neměl vůbec čas na nic, co by se tady dalo publikovat. A nemám pocit, že by se to v dohledné (a to velmi dlouhé) době mohlo nějak výjimečně zlepšit. Takže ruším pravidelnost, tohle je to poslední, co vychází plánovaně - a od teď budeme vycházet nahodile, s pauzami. Ale celkem rád bych nastřádal pár speciálů. Může se stát, že další článek vyjde už příští týden, jenom už to nebudu stíhat tak, aby vycházely pravidelně v úterý a v pátek. Občas se odmlčím na delší dobu, občas toho bude víc, jako za starých časů. Facebooková stránka bude běžet pořád stejně.

A abyste nebyli smutní, na závěr si přečtěte báseň Václava Krále, lékárníka amatéra.

MÁM RÁD SVŮJ RODNÝ KRAJ
Prostorná je louka, široký je les.
Bažant na to kouká, kde by vejce snes.
Kéž ta kraje krása vydrží nám věky.
A má duše hlásá: Občani, neplýtvejte léky!

ANITA STRINDBERG 81

Datum narození této původem švédské herečky, která ale drtivou většinu svých filmů natočila v Itálii, se různí. Buď se narodila 29. května nebo 19. června, a buď v roce 1937, 1938, 1943 nebo 1944. Každopádně pokud dnes narozeniny má, ať už osmdesáté, jednaosmdesáté, pětasedmdesáté nebo čtyřiasedmdesáté, přejeme všechno nejlepší :)
EDIT 20.6.18 Trochu více jsem zapátral a objevil jsem facbookovou stránku o chystané knize, která by se Anitou měla zabývat, a jejíž autor se samotnou herečkou spolupracuje. Podle této stránky je správným datem 19. červen 1937. Odkaz ZDE.

 

ROSALBA NERI 79

79. narozeniny dnes slaví Rosalba Neri. Všechno nejlepší!

 

INVADERS OF THE LOST GOLD (1982)

Jsou filmy blbé, horší a ty nejhorší. Nájezdníci zbloudilého pozlátka, jak to přeložil někdo, kdo film rychlodaboval, patří mezi tu poslední skupinu. Mezi horory se to snad řadí jen kvůli alternativnímu názvu Horror Safari, jinak to s hororem prakticky nemá co dělat a je to prostě dobrodružný film, přiživující se na Indiana Jonesovi, jak už napovídá název. Blbý dobrodružný film.

Na začátku sledujeme japonskou jednotku na pochodu filipínskou džunglí, kterak přenáší bednu plnou zlata. Po útoku domorodců půl jednotky zahyne a vojáci ukryjí zlato v jeskyni. I přes technickou převahu domorodci vítězí a vše přežijí jen tři důstojníci. O 36 let později je všechny vyhledá dobrodruh Larson, který se je každého snaží přimět, aby ho ke zlatu dovedli. Plukovníka nakonec zastřelí v souboji, druhý důstojník spáchá harakiri, a třetí se konečně nechá koupit. Larson vyhledá boháče Jeffersona, aby zaštítil jeho výpravu, ten však proti jeho záměrům najme dobrodruha Mikea Forresta a na výpravu jede sám i se svou dcerou Janice a poskokem Calem, a Mike přivede dalš potřebné lidi, to vše k Larsonově nespokojenosti. Jede i onen poslední důstojník. Mezi Forrestem a Larsonem je navíc dlouholeté nepřátelství. Výprava vyjíždí do džungle a záhy začnou členové postupně umírat...

Začátek je docela trashově zábavný. Japončíci střílejí po stromech a dostávají to šípy a kopími. Jenže pak se rozjede samotný příběh a vylezou rychle na povrch všechny neduhy. Je to špatně napsané, natočené i zahrané V úvodu máme zdlouhavou scénu ve stripbaru, kde napřed dlouho sledujeme svlékající se Japonky, a pak se začnou dva námořníci hádat s někým, kdo stojí mezi nimi, ale kvůli tmě (a špatné kopii) vůbec není vidět. Je to Woody Strode, což viditelnosti nijak nepomáhá. Dojde k mizerně natočené a nastříhané rvačce, v níž půlka akce stejně není vidět. Zábavnější blbá rvačka je pak ve druhé polovině mezi Strodem a japonským vojákem, hraným Haroldem Sakatou, což je ten nepřemožitelný Japončík z Goldfingera. Začne zničehonic, a zničehonic taky skončí.

No a nejlepší ze všeho jsou některá úmrtí. Nosič sedí na břehu řeky, čistí hrnek, náhle pomaličku připluje krokodýl a nosiče, který mohl desetkrát utéct, sežere! A tato smrt, stejně jako některé další, je natočena v podstatě bez triků, jen s fotografiemi a silně zpomalenými záběry křičících obětí. Těžko se to popisuje, ale vypadá to hrozně. Anebo - na jednu postavu ve stanu vleze jedovatý had. Co uděláte? Zde Laura Gemser začne křičet a stan zboří! Paráda.

Co ruší víc než mizerný obraz, který by se dal omluvit, je zvuk, nebo lépe řečeno dabing. Nadabovány jsou snad všechny postavy kromě Stuarta Whitmana, Edmunda Purdoma a Glynis Barberové, a je to hodně slyšet. V dialogu Whitmana a Strodea slyšíme kontaktní zvuk Whitmanových slov, včetně ruchů ulice, a jak začne mluvit Strode, ruchy utichnou a z úst Strodea vychází jakýsi cizí hlas. Japonci na začátku pak jsou nadabováni s vtipným jakoby japonským přízvukem.

O hercích se nedá říct nic pozitivního, snad jen, že je s podivem, kolik známých tváří do toho tvůrci sehnali. Nikdo už nebyl na vrcholu, ale že by si neuměli vybrat a šli dobrovolně do takové srajdy? U Strodea se dá ocenit fyzička, fakt by člověk neřekl, že mu táhlo na 70. Zajímavostí je role Laury Gemser, která se tu ale jen mihne, a samozřejmě se tu svlékne zcela do naha. V hlavní ženské roli se objevila jistá Glynis Barber, která se brzy proslavila jako Makepeacová (a ta se nesvlékne).

Podle všeho by to mohlo vypadat, že film je italský. Přímo italští herci tu nehrají, ale Stuart Whitman, Woody Strode, Edmund Purdom i Laura Gemser v 70. letech natáčeli právě především v Itálii. Hudbu navíc složil Francesco De Masi. Proto je zarážející, že je film Hong Kongský, vzniklý pod režií novozélandského režiséra. Inu, Hong Kong, Itálie, USA nebo Moldávie, ten film je nudná diletantská břečka. Občas se člověk zasměje celému neumětelství, ale spíš budete mít problém to dokoukat. 3/10

a.k.a. Horror Safari
Režie: Alan Birkinshaw
Hrají: Stuart Whitman, Edmund Purdom, Woody Strode, Glynis Barber, Harold Sakara, Laura Gemser, bezejmenní Japonci a domorodci
Hudba: Francesco De Masi
Scénář: Když ho dle imdb po večerech přepisovali, asi musel existovat
Hong Kong 1982

MAIGRET VOIT ROUGE (1963)

Třetího Gabinova Maigreta si vzala do parády jiná parta filmařů než předchozí dva. Nevím, jestli to je jen tím, ale tenhle díl je bohužel nejslabší. Předlohu neznám, ovšem po tomhle ani nemám chuť se na ni podívat. Člověk by řekl, že prostředí cizích gangsterů, kteří řádí v Maigretově poklidném revíru, bude záživnější než prostředí venkova a tahanic o dědictví jako v díle druhém. Jenže v tomhle filmu se neděje prakticky nic. Maigret skoro nic nevyšetří, gangsteři v čele s Michelem Constantinem se celý film jen schovávají a celé je to zamotané tak, že jsem si mohl hlavu ukroutit, abych něco pochytil, ale nepochytil jsem nic.

No ale je možné, že mi zážitek naprosto zkazil prasácký dabing Primy. Člověk by řekl, že to bude lepší než překrývačka z Novy, ale pokud se k tomu někdy vůbec budu chtít vrátit, možná radši zkusím tu. Režisér českého znění se při obsazování totiž naprosto vybodl na to, že by hlasy měly k postavám pasovat, a obsadil lidi, kteří právě nadabovali 158. díl dalšího nekonečného krimiseriálu. Celý film jsem v hlavě měl zvukovou stopu tak nějak oddělenou od obrazu a zaboha jsem to nedokázal spojit. Jak může podsaditého Paula Frankeura mluvit někdo s tak vysokým hlasem? Aspoň z toho Terš nevyčníval sám. Miloš Vávra jako Gabin byla taky střela vedle. Nikoho ještě nenapadlo zkusitna Gabina Kanyzu, Medunu, Klema? Mohli klidně zopakovat Rímského z ČT - nový dabing druhého dílu sice nebyl nic zázračného, ale oproti téhle hrůze to byla pohádka pro uši. Jo a titulky mimochodem nejsou a francouzsky nerozumím, pro případné rýpaly.

Abych se ještě vrátil k filmu samému, jediné, co tu zaujme, je přítomnost několika známějších herců. Michela Constantina i Paula Frankeura jsem už zmínil, hlavní ženskou roli hraje Francoise Fabianová a postavu Maigretova kolegy Torrence po Linovi Venturovi z prvního dílu převzal Marcel Bozzuffi. Hudba není špatná, pařížské podsvětí v noci působí dobře, jen to je prostě celé o ničem a bez nápadu. 5,5/10

a.k.a. Komisař Maigret zuří
Režie: Gilles Grangier
Hrají: Jean Gabin, Francoise Fabian, Paul Frankeur, Michel Constantin, Marcel Bozzuffi, Jacques Dynam, Guy Decomble, Edward Meeks
Hudba: Michel Legrand
Francie / Itálie 1963

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA VI: SOLO

Po měsíci jsme zpět s naší The Show With No Name, tentokrát věnovanou filmu Solo: Star Wars Story, který před nedávnem vstoupil do kin. Samozřejmě obsahujeme spoilery, takže pokud jste film neviděli a chcete, dozvíte se věci, které jste možná vědět před zhlédnutím nechtěli.
Zároveň ale taky obsahuje důležité sdělení týkající se blogu, přesněji jeho chodu. To se dozvíte během prvních deseti minut, které žádný spoiler ještě neobsahují.

LALO SCHIFRIN 86

Skladatel Lalo Schifrin slaví 86. narozeniny. Všechno nejlepší!

OBLÍBENÉ TITULKOVÉ SCÉNY - část 37

Chuck Norris ve stylu spaghetti westernu? Proč ne!

SUGAR COLT (1966)

Dost nevyvážený, ale zábavný špageťák. Film vlastně neví, jestli chce být běžným spaghetti westernem, jeho parodií, nebo westernovou bondovkou. Zápletka je dost nepravděpodobná a švihnutá (jižní plukovník, ovládající malé město, zajme regiment vojáků, rok je drží na svém ranči a chce od rodin za jejich propuštění výkupné. Geniální plán, že?), ale hrdina to táhne. Hunt Powers, když hrál ještě v lepších filmech než u Fidaniho, a měl co hrát, nebyl špatnej. Tady zpočátku hraje bondovského seladona, který vyučuje ženy, jak střílet. Jo, tohle byla rozhodně blbá pasáž. Ale pak se to trochu vylepší. Aby zjistil, co se v zapadlém městečku stalo, převlékne se totiž dříve legendární pistolník Sugar Colt za ošuntělého doktora a přijíždí do města, kde ho nikdo nechce.

Takže po lehce zmateném úvodu máme docela zábavnou komickou pasáž s netradičním hrdinou v nepřátelském městě, lehce připomínající pozdější filmy Terence Hilla. Občas je to dost přiblblé, ale ne tolik, aby mě to urazilo. Řekněme že vztah Powerse s majitelkou saloonu a její neteří (půvabná Soledad Miranda) je dost zvláštní a diskutabilní, ale budiž. Od chvíle, kdy je Powers donucen změnit se z slabého doktora zpět v cool Sugar Colta, ale film docela zvážní. Nezačne nudit, jen se počet mrtvol začne kupit mnohem vyšším tempem a dojde i na nějakou tu tragédii.

Powerse už jsem zmínil, docela se mi tu zamlouval. Škoda, že pak skončil u Fidaniho, kde spíš jenom pózoval v černém klobouku a nic tam na práci neměl (s výjimkou jedné přiblblé scény v Adios Companeros). Dokonce i další Fidaniho dvorní herec, zde ještě kaskadér Jeff Cameron, tu má hned dvě roličky, v nichž může Powerse zmlátit (leda že by měl taky bratra, o kterém jsem ale nikdy neslyšel). Na straně záporné máme spoustu známých vedlejších roliček (Victor Israel, José Canalejas, Frank Braña, Riccardo Pizzuti), ale hlavní padouši jsou poměrně nevýrazní a předáka jsem měl problém si dokonce zapamatovat. Hlavní padouch lehce připomíná José Bódala z Djanga, ale zdaleka na něj nemá.

Na jednu stranu se mi to líbilo a dodalo mi to trochu optimismu, že mezi spaghetti westerny, které jsem neviděl, ještě můžou být zábavné a zajímavé filmy. Na tu druhou, čím víc se v tom vrtám, tím víc si uvědomuju, jaká je to vlastně blbost. Ale vlastně nevylučuju, že se na to mrknu znova někdy v budoucnu. 7/10
PS. Ani tenhle film Němci nepřejmenovali na Djanga, zato ale na Rocca. Velice westernově znějící jméno. Sifreddi tehdy snad ani nebyl na světě.

Režie: Franco Giraldi
Hrají: Hunt Powers, Soledad Miranda, Giuliano Raffaelli, Gina Rovere, Enzo Crisa, Luis Barboo, Frank Braña, José Canalejas, Victor Israel, Riccardo Pizzuti, Paolo Magalotti, Jeff Cameron, Nazzareno Zamperla, George Rigaud, Pajarito, Osiride Pevarello, Mara Krupp
Hudba: Luis Bacalov
Scénář: Giuseppe Mangione, Franco Giraldi, Augusto Finocchi, Fernando di Leo, Alessandro Continenza
Itálie / Španělsko 1966