LITTLE BIG MAN (1970)

Není to zdaleka první hollywoodský film, který se dívá na Indiány v příznivém světle, ale je určitě první, který je vidí ve světle příznivějším než bledé tváře a vznáší nemilosrdnou obžalobu za vyhubení takřka celé indiánské populace. Věřím tomu, že mnozí konzervativní diváci v roce 1970 byli znechuceni zobrazením masakrů žen a dětí a proti filmu protestovali. Smůla, Yankeeové, tohle JSTE vy. Film se navíc nese v lehce absurdním černohumorném duchu, což je, myslí, daleko silnější forma, než srdceryvný patos, který by příběh mohl provázet. Neznamená to, že by film nad tématem genocidy nějak vtipkoval, sice je často vtipný, ale ve správných momentech úsměv na rtech zamrzá.

Arthur Penn film natočil na motivy knihy, kterou jsem nedočetl. Už ani nevím, jestli jsem skončil ještě u Čejenů nebo až u Pendrakeů, ale moc mě ta kniha nebrala. Film je ale skvělý, byť občas působí trochu zkratkovitě. Stejně jako Forrest Gump vypráví svůj neuvěřitený příběh, jak byl u všeho důležitého, co se dělo v Americe druhé poloviny 20. století, stodvacetiletý Jack Crabb vypráví, jak byl u všeho důležitého, co se dělo na Západě. Crabb byl jako malý unesen a vychován Čejeny coby jeden z nich, následně byl "zachráněn" bělochy a převychován, aby se různě potloukal Západem a pořád se tu a tam vracel mezi své staré přátele, hledaje své místo na slunci. A jako vždy zasáhne cizí síla, která mu pomůže to místo najít tím, že ztratí, na čem mu záleželo.

Tuto sílu tu ztělesňuje generál Custer. Oproti předchozí vylíčením tragického hrdiny, který je hanebně poražen zlými divochy u Little Big Hornu, je tu Custer vylíčen jako domýšlivý psychopat, který je schopen naprosto všeho pro svou slávu. Je pravda, že jeho představitel trochu přehrává, ale zase tolik to nevadí. Ze skutečných osobností se tu ještě krátce objevuje Divoký Bill Hickock v podání Jeffa Coreyho, a musím říct, že Corey je poměrně slabý Hickock. Ale je to cameo, tak to nevadí. Zamrzí poněkud nevyužitý Martin Balsam ve vtipné postavě šarlatána, který postupně ztrácí různé části svého těla, jak je pokaždé lynčován. Z cameo rolí tak nejvíce oslní nymfomanka převlečená za pastorovu ženu v podání pekelně žhavé Faye Dunaway.

Z herců film ale jednoznačně ovládá nejen Dustin Hoffman, který samozřejmě hraje hlavní roli, ale veliký dojem dělá především Chief Dan George coby náčelník Stará stanová kůže. Je ironické, že roli, v které snad poprvé dostal skutečný Indián tak velký prostor (zatímco předchozí výrazné Indiány hrávali Anthony Quinn, Charles Bronson, Gilbert Roland, či dokonce Burt Lancaster), měl původně hrát Marlon Brando. Naštěstí se tak nestalo. Brando by ani se svou Stanislavského metodou nemohl do filmu přinést to, co do něj vnesl George - zkušenost. George prostě byl ten náčelník a Brando by ho nedokázal zahrát. Nikdy.

Malý velký muž zdaleka není typickým westernem, příhody nenápadného mužíčka, který prošel dějinami Západu, aniž by si toho skoro všiml, jsou ale zábavné, vtipné, napínavé i dojemné. Jenom si tak říkám, že je škoda, že Dustin Hoffman nehrál Billyho Kida - nevím o jiném herci, který by se tomu skutečnému podobal více. To jen taková odbočka. Ke knize se možná ještě vrátím, k filmu určitě. 9/10

a.k.a. Malý velký muž
Režie: Arthur Penn
Hrají: Dustin Hoffman, Chief Dan George, Faye Dunaway, Richard Mulligan, Martin Balsam, Jeff Corey, William Hickey, Aimee Eccles, Kelly Jean Peters, Jesse Vint, Thayer David, Lou Cutell, M. Emmet Walsh
Hudba: John Hammond
Podle knihy Thomase Bergera
USA 1970

ANKETA

Anketu zcela nepřekvapivě vyhrál Gene Hackman. Hlasovalo vás osm, Hackmanovi dalo hlas pět lidí. Dva lidé hlasovali pro Donalda Sutherlanda, jeden pro Ernesta Borgninea, pro Jima Browna a Warrena Oatese nehlasoval nikdo.
Nová anketa je jednoduchá a jasně vyhraněná. Věčná otázka - je lepší Star Trek nebo Star Wars? Spock nebo Yoda? Žijte dlouho a prosperujte a ať vás provází síla.

BRING ME THE HEAD OF ALFREDO GARCIA (1974)

Sam Peckinpah. Mexiko. Mexičani. Děvky. Chlast. Zbraně. Warren Oates. Je třeba něco dodávat?

Už jsem si zvykl na to, že Peckinpaha pronásleduje trochu matoucí mýtus. Vyzdvihovány jsou jeho akční scény, které jsou vždy ve filmu tak dvě, a mezitím se hodně mluví. Jeho filmy jsou ve skutečnosti pomalé a skoro až filosofické, takže sledovat je v očekávání bombastické akce a neutuchající energie je nesmysl. Je fakt, že občas bych radši bral film od Peckinpaha, který není od něj, tím myslím, že je v něm víc akce než u Sama bývá, ale přesně takové filmy asi nikdo nedělal. Což je v pořádku.

Příběh se odehrává v Mexiku, kde byl mocný latifundista El Jefe smrtelně uražen, neboť jeho dcerka se spustila s jakýmsi Alfredem Garciou, který jí udělal dítě. El Jefe tedy žádá Garciovu hlavu jako pomstu. Do této chvíle bychom mohli čekat, že půjde o další western - a začnou startovat motorky, auta a letadla a rozjíždí se pátrání, v němž prim hraje dvojice zabijáků, která se má k sobě a nemá se ke komukoli ostatnímu, hlavně ne k ženám. Když při pátrání narazí na barmana Bennieho, ten vyčenichá příležitost ke zbohatnutí a zaváže se, že Garciu najde. Jeho přítelkyně Elita mu však sdělí,  že Garcia, její milenec, je již mrtev. Bennie ale nelení a hodlá gangsterům přinést jeho hlavu za tučné výkupné, přičemž nesouhlasící Elitu bere s sebou...

O čem je tenhle film? O štvaní za vzdušným zámkem? Možná. O pomstě? Taky. O vyřizování účtů mezi gangstery? Tak trochu. O lásce? Jednoznačně ano. Stejně jako všude jinde i zde staví Peckinpah film na hlavních postavách a vztazích mezi nimi, přičemž tentokrát je tou druhou žena, a zpočátku cynický a hrabivý Bennie si čím dál více uvědomuje, co pro něj Elita vlastně znamená. Elita je navíc asi nejsilnější Peckinpahova ženská postava vůbec. Když pominu jeho rané westerny, ženy jsou v jeho filmech často jen jako děvky na dobrou noc (Divoká banda, Pat Garrett a Billy Kid), nebo visí na mužském hrdinovi, byť mají svoje motivace (Útěk), nebo jsou slabé a poddajné (Strašáci). Elita není ani jedno z toho, její postava je jako jediná nositelem morálky a asi je nejpozitivnější. Přesto vzbuzuje rovněž kontroverzi. Ve filmu je scéna, kde Bennieho a Elitu přepadnou motorkáři (Kris Kristofferson a Donnie Frits) a Kris se pokusí Elitu znásilnit. Zatímco Donnie hlídá naštvaného bezmocného Bennieho, Kris zatáhne Elitu stranou a svlékne ji. A pak se situace obrátí tak, že to ve výsledku vypadá, jako by znásilňovala ona jeho. Řekněme, že ženy se u Peckinpaha chovají často nepředvídatelně a zvláštně (no, ehm, jenom tam?), ale zde vyloženě z filmu žádná misogynie není cítit ani trochu. Z této situace vyjde nejponíženěji Bennie.

Warren Oates je v hlavní roli naprosto geniální. Bílé kvádro, černé brýle, knírek, slovo motherfucker říká ještě líp než Samuel L. Jackson. Ono by mu vlastně stačilo jen v tom být, ale i tak podává naprosto přesvědčivý výkon. Mexická herečka Isela Vega je tu spíše jen pro svůj půvab, ale to bohatě stačí. Dál tu máme dvojici tvrdých zabijáků Robert Webber - Gig Young a dál skoro každého, kdo už předtím s Peckinpahem dělal, tedy hlavně Mexičanů. Kromě Kristoffersona a Frittse stojí za zmínku hlavně Emilio Fernandez v roli patriarchy El Jefeho, který celou akci odstartuje. Je škoda, že pro L.Q. Jonese, R.G. Armstronga, Slima Pickense či Strothera Martina se tu roličky nenašly, ale tohle je ryze mexický film, v němž i ti Young a Webber působí jako cizorodý živel a Oates sice se svými černými vlasy zapadá, ale Hispáncům se jistě zdá světlý. Je fajn, že tu hojně je používána španělština - a řekněme, že je s podivem, že se ji Bennie za celou dobu nenaučil, ale budiž.

Co je posvátnýho na díře v zemi a chlapovi, co v ní hnije? Církev taky odřezává části těl svatejch, ne? Tak Alfredo je náš svatej, je svatej našich peněz!
Přineste mi hlavu Alfreda Garcii není jednoduchý film. Je typicky pomalý, akce je sice ve druhé polovině celkem dost, ale nezůstane v hlavě tolik jako v případě Divoké bandy. Ne, že by byla špatná, ale není tím, co si člověk z filmu zapamatuje nejvíc. Mně osobně nejvíce utkvěly dialogové scény Oatese a Vegové. Dlouho jsem nad hodnocením přemýšlel, nakonec jsem se přece jen rozhodl pro to vyšší - určitě se někdy podívám znova. 8,5/10

a.k.a. Přineste mi hlavu Alfreda Garcii
Režie: Sam Peckinpah
Hrají: Warren Oates, Isela Vega, Gig Young, Robert Webber, Kris Kristofferson, Donnie Fritts, Helmut Dantine, Emilio Fernandez, Jorge Russek, Chano Urueta
Hudba: Jerry Fielding
USA/Mexiko 1974

ELMORE LEONARD - THE SWITCH

Elmore Leonard (1925-2013) je v americké literatuře celkem legendou a je docela škoda, že u nás je jeho dílo známé více z filmového plátna než z knih samých. Dlouho jsem ani nevěděl, že v devadesátých letech některé jeho knihy u nás vyšly, bohužel jen pár. Přitom mezi filmy, které vznikly na námět jeho knih, patří klasiky jako Hombre, Joe Kidd, Pan Majestyk, Vlak ve 3:10 do Yumy, Valdez přichází nebo Jackie Brown. K té se ještě vrátím, protože Rukojmí, jak zní český překlad, má s tímto filmem (a jeho předlohou s názvem Rum Punch, která u nás nevyšla), dost společného. V podstatě je Rum Punch pokračování.

Název Rukojmí a obálka českého vydání mohou evokovat nějaký drsný nervydrásající thriller, ve skutečnosti se kniha nese v lehčím, humornějším duchu, aniž by se zvrhla v taškařici. Mickey Dawsonová je manželka bohatého Franka, člena golfového klubu a podnikatele, který, aniž by to ona věděla, má černé kšefty související s prostitucí a daňovými úniky. Frank je celkem hovado. Její syn je sebestředné pako, který si myslí, že je výborný tenista, zatímco všechny turnaje prohrává. Není divu, že Mickey je nešťastná, je ale vychována tak, že si myslí, že je to správně, a měšťácká morálka jí nedovoluje se vzepřít.

Na druhé straně sledujeme dva zlodějíčky, Ordella Robbieho a Louise Garu, z nichž Ordell dodával Frankovi načerno stavební suroviny (kradené), a pojal plán, jak zbohatnout. Unesou Mickey a budou po Frankovi chtít milion dolarů výkupného, které má na tajném účtě na Bahamách. Do akce zasvětí nacistického tlustého expoldu Richarda a vše naplánují. Jenže netuší, že Frank má na Bahamách milenku Melanii a o Mickey už nestojí. Ordell a Louis navíc zdaleka nejsou tak chladnokrevní, aby Mickey v případě neúspěchu skutečně zabili. A v Mickey se probudí vztek a touha po svobodě od svého přechozího života. A tak se kniha ubírá naprosto nepředvídatelnými směry, přičemž kartami silně zamíchají i Richard a Melanie, takže vůbec neuhodnete, jak skončí. Jen prozradím, že konec všemu dokonale nasazuje korunu.

Některé filmy podle Leonarda jsou pomalejší a poměrně zdlouhavé, nebude to však asi problém autora samotného, kniha je čtivá dost. Vlastně jsem ji celou přečetl za večer (já čtu rychle). Zvláště skvěle jsou vykresleny postavy a jejich různé světy. Trochu v tom zamrzí kostrbatý překlad který občas mate i jmény postav. Ale i přes ten se to dá číst dost dobře. Vzhledem k Jackie Brown mě nejvíc bavili samozřejmě Ordell a Louis, protože jsem si snadno mohl při čtení představovat Jacksona a De Nira. Zajímala by mě Rum Punch, protože zatímco ve filmové Jackie Brown nemají Ordell a Louis daleko k násilí, tady jsou to jen dva vykukové, kteří si na drsné únosce spíše hrají. Je to už v předloze, nebo, kvůli větší dramatičnosti, tento prvek do filmu vnesl až Tarantino?

Každopádně je škoda, že právě s Jacksonem, De Nirem a Fondovou nedošlo ke zfilmování i tého knihy. Adaptace sice vznikla, ale až roku 2014, v rolích Ordella a Louise s neznámými herci a hlavní roli Mickey sehrála Jennifer Aniston. Takže z toho možná nakonec filmařům vylezla romantická komedie. K té má každopádně kniha daleko. Rozhodně se zkusím podívat po dalších Leonardových knihách, které u nás vyšly, a je mi líto, že jich bylo tak málo, a z westernů třeba vůbec nic. Soudě dlě Rukojmí Leonard za čtení určitě stojí.

SLAPS AND BEANS

Sliboval jsem plnohodnotnou recenzi, jenže mám pocit, že k tomu bych to musel dohrát. A dostanu se k tomu, proč se mi to nepovedlo...

V něčem je Facebook dobrá věc - pokud sledujete ty správné stránky a lidi, neuniknou vám novinky. Takže jsem buď na oficiální stránce Buda Spencera či Terence Hilla zaznamenal trailer na chystanou hru, na kterou autoři crowdfundingem vybírali od fanoušků peníze. Sám jsem nic neposlal, ale říkal jsem si, že by to bylo fajn. Plošinovková mlátička se Spencerem a Hillem? Skvělé! Pak jsem dokonce objevil hratelné demo a moje nadšení ještě stouplo.

Koncem roku hra vyšla na Steamu a ehm, ehm, záhy se objevila i na mnohonásobně "levnějších" serverech. Je to přesně to, co tvůrci slibovali, což je fajn. Prostě chodíte s Budem Spencerem a Terencem Hillem, mlátíte padouchy a zdraví si doplňujete sklenicemi piva či pánvemi fazolí - ty pak prázdné můžete omlátit padouchům o hlavu. Můžete typicky spencerovsky mlátit do hlavy či s Terencem protivníky dlouho fackovat. Jako Spencer rovněž přemoženými protivníky můžete házet. Hra se ovládá klávesnicí, pokud se k jednomu PC zmáčknete dva, můžete hrát jak za Spencera, tak za Hilla, ovšem lze i single player, v tom případě toho druhého ovládá PC. Já na možnost singleplayeru přišel až pozdě (stačí navolit tlačítka jen u jednoho a je to), takže jsem chvílemi musel hrát za oba najednou.

První dva levely jsou westernové. Trinity a Bambino procházejí Západem, zachraňují sličné panny a mlátí padouchy. Občas dojde na duel s pistolemi, kdy se ovšem zbraně jen vystřelují z ruky. I na oblíbenou scénu, kde padouši lítají oknem, dojde. Druhé kolo, krátké, se odehrává na střechách vlaku a jde v něm o vyřízení hlavního padoucha. Ve třetím se ukáže, že předchozí děj byl film, v němž hrají neznámí Bud a Terence, kteří si nyní jdou pro výplatu. Tu však, spolu s krásnou produkční, unesou mafiáni - a legrace zase může začít.

Problém je, že čtvrté kolo je závod s bugynou. Závodnické hry mi nikdy nešly a tady je potřeba být aspoň na prvních třech místech A to auto se tak těžko ovládá... Takže jsem na závodě skončil a dál jsem nehrál. Pokud jste na tyhle hry šikovní, směle do toho.

Do toho všeho hraje hudba od De Angelisů, Micalizziho a la Biondů, takže atmosféra klasických spencer-hillovek je úplná. Pozitivem je určitě česká lokalizace, což jsem ani nečekal, bohužel překlad je poněkud diskutabilní, včetně pravopisu apod. Technické informace si najdete zde: http://store.steampowered.com/app/564050/Bud_Spencer__Terence_Hill__Slaps_And_Beans/ (Přestože mám všechno požadovaného, závod se mi, kromě toho, že se nedá řídit, navíc seká, takže se záhy ocitnu otočen na střeše a nevím jak.)

 

Tady je 45 minut hry někoho, kdo je na tom jako já, jen o trochu líp řídí.

Ale jen směle do hry. Kromě chuti na banány, fazole, pivo a uspořádání spencer-hillovského maratonu (sakra, to plánuju udělat už hooodně dlouho) je to, když se nezávodí, dost zábava.

JEREMIAH JOHNSON (1972)

Spíše meditativní newestern, který mi ze všeho nejvíc připomněl Malého velkého muže - a taky jsem dostal chuť se na něj znovu podívat.  Oba filmy mají společnou základní premisu muže, který dlouho hledá, aniž by věděl co, až to zjistí ve chvíli, kdy o to nejcennější přijde. Do té doby se tak bezcílně potlouká zde vylidněným krajem a naráží na zvláštní existence a nebo Indiány.

První polovinu jsem skutečně vůbec nevěděl, jestli má film vlastně nějaký příběh a absolutně jsem netušil, kam směřuje. Redford přijede do hor, tu se seznámí s šíleným lovcem medvědů (jeho styl lovu je vážně super), tu najde zmrzlého lovce, tu se střetne s Vraními Indiány, tu najde šílenou ženu s vyvražděnou rodinou a nemluvícím chlapcem, tu najde muže po krk zahrabaného v zemi atd. atd. atd. A jak jsem psal, vlastně neví, co pořádně chce, všechno bere, jak mu to přijde. I když se kolem něj proti jeho vůli vytvoří rodina, radši se o ni stará, než by ji odháněl, protože chtěl být přece sám. Až příliš pozdě si uvědomí, na čem mu záleželo. O tom jsem ostatně už psal.

Netuším, proč má takto komorní film propriety klasických hollywoodských eposů, totiž předehru a přestávku. Předehru jsem přetočil, ale přestávka mě docela vyrušila. Přichází navíc spíš ve chvíli, kdy se v seriálech objevují reklamy, než mezi jedním a druhým aktem. Jinak v tom je nějakých deset anglicky mluvících postav, plus jedna němá a Indiáni mluvící svým jazykem, kterému Johnson nerozumí. A vojáci. Samozřejmě, že objevení bílé civilizace v místech, kam před nimi hrdina utekl, znamená vždycky problémy. Jinak má film ale do eposu daleko, točí se celý kolem Redforda, který je středem každé scény, a představuje uvěřitelnou verzi toho, jak to mohlo v Americe v polovině 19. století skutečně vypadat. Včetně představitelů hlavních rolí, kteří skutečně působí autenticky, včetně Roberta Redforda. Původně se zvažovalo, že by roli hrál Clint Eastwood, ale ne, neseděl by mi sem. Taky si nedokážu představit, jak by filmu prospěla režie původně zvažovaného Sama Peckinpaha, a jakým způsobem by si příběh upravil.

Na jednu stranu mi Jeremiah Johnson připadá trochu přeceněný. Dlouho se v něm vlastně nic neděje, pak se stane určitá věc, a pak se děj zase v kruhu vrací k postavám a místům, která jsme už viděli a vlastně by mohl skončit kdekoli. Takže spíš než skutečný zájem o osud hlavní postavy mě zajímalo co z toho nakonec vyleze. Vylezl z toho dobrý film, ale ne takový, ke kterému bych se často vracel. 7,5/10
PS. Souboj s agresivními vlky mi silně připomněl tenhle skeč z Monty Pythona. A tenhle taky.

Režie: Sydney Pollack
Hrají: Robert Redford, Will Geer, Delle Bolton, Josh Albee, Stefan Gierasch, Joaquín Martinez, Matt Clark
Hudba: Tim McIntire, John Rubinstein
Scénář: John Milius, Edward Anhalt
USA 1972