PF 2018

Tak ať vám to v novém roce koulí, a když byste se měli rozčilovat, radši se na to vyserte a jděte na bowling. Ti kluci ve Vietnamu nepadli proto, aby vy jste měli zbytečný starosti. Protože občas se objeví chlap... Už jsem zapomněl, co jsem chtěl říct.

ZNÁMÍ NEZNÁMÍ

Morons. I've got morons on my team.
Na Strothera Martina (1919-1980) člověk v amerických filmech zvláště 60. a 70. let narazí leckde, i když ho tam nečeká. Velice často se objevoval ve westernech, ale i jiných filmech. Hrál jen vedlejší role, ale pro charakteristický vzhled, menší postavu, kulaté oči a hlas ne nepřipomínající Kačera Donalda byl snadno zapamatovatelný, takže brzy se z představitele vedlejších roliček stal představitel epizodních rolí, které si diváci pamatovali. Často spolupracoval s Johnem Waynem (Maršál, Rooster Cogburn, Muž, který zastřelil Libertyho Valance, kde hrál vedle Lee Marvina a Lee Van Cleefa třetího banditu, McLintock, Synové Katie Elderové), Paulem Newmanem (Butch Cassidy a Sundance Kid, Harper a především Frajer Luke, kde nezapomenutelně ztvárnil ředitele věznice s památnou hláškou "What we've got here is failure to communicate"), nezapomenutelný je v Divoké bandě coby lovec odměn a okradač mrtvol ve dvojici s L.Q. Jonesem, ale i v dalších Peckinpahových filmech (Kumpáni smrti, Balada o Cable Hogueovi, kde opět tvoří dvojici s Jonesem). Z dalších filmů by se daly jmenovat Zlé časy s Charlesem Bronsonem, Hannie Caulderová s Raquel Welch či Velký skaut a holka Čtvrtek s Lee Marvinem. Jedinkrát vytvořil hlavní roli - v hororu s názvem Sssssss (1973). Zemřel v pouhých 61 letech na infarkt.

Frajer Luke

Frajer Luke, s Paulem Newmanem

Lee Van Cleef, Martin a Lee Marvin, Muž, který zastřelil Libertyho Valance

Butch Cassidy a Sundance Kid

Divoká banda

Martin, Ernest Borgnine a Jack Elam, Hannie Caulderová

THE SHOW WITH NO NAME - EPISODE I: THE LAST JEDI

Nedávno jsem tu psal o tom, že přemýšlím, že bych zkusil nějakou jinou formu, přičemž jednou z možností byl podcast, nebo prostě debata přes internet. Nakonec jsme to rozjeli, já a Kubaso. Původně jsme měli být tři, ale Honzovi jsem zapomněl sdělit čas, kdy se měl připojit, a tak je celá dvouhodinovka prodchnuta tématem "čekání na Honzu". Tématem prvního dílu naší Show With No Name jsou Star Wars, zejména poslední díl. Nevyhnuli jsme se spoilerům, takže pokud jste film neviděli a chcete, neradno pouštět.

RINGO DEL NEBRASKA (1966)

To si tak člověk pustí western od Maria Bavy, aby zjistil, že ho Mario Bava vůbec nerežíroval. Podle všeho byl pouze režisérem druhého štábu a celý film natočil Antonio Román. Nejsem si jist, zda je tento western spíše italský nebo španělský, vyznívá ale zcela americky.

Skutečně jsem z toho měl pocit, že se dívám na padesátkové béčko s Kenem Clarkem nahrazujícím Johna Waynea či Randolpha Scotta (a chlupatostí konkurujícím Charltonovi Hestonovi). Děj se točí kolem malého ranče, pokryteckého rančera, jeho zrzavé ženy a cizince, který je prostě hrdina, protože je vysoký, světlovlasý, svalnatý a chlupatý. Zamiluje se do něj jak zrzka, tak prostitutka v blízkém městečku, kde máme figurky jako zbabělého šerifa, popleteného barmana či šachy hrajícího doktora. A Piera Lulliho v kožené bundě jako šéfa nevelké bandy, která se snaží rančera zničit. Jeho nový předák, Ringo z Nebrasky, tedy náš titulní chlupáč, ale umí skvěle střílet i mlátit, vyzná se ve stopování a dokáže naprosto všechno na světě. Přesto mu Lulli připraví horké chvilky...

Omlouvám se, všechny ty narážky na chlupatost jsou trochu divné, ale to, co Clark má, už není ochlupení, to už je regulérní srst, i na zádech. No, dočkáme se dost bitek, trochu méně přestřelek, ale třeba José Canalejasovi je ustřelen kus ucha. Chvílemi je ten film krvavější, než by se čekalo. Vliv Bavy? Možná. Není bez zajímavosti, že Piero Lulli v témže roce hrál i v Bavově Prokletí smrti a tam měl v italštině stejného dabéra, který ho jinak zase tolik nedělal. Takže kdo ví, nakolik v tom byl Mario Bava skutečně zainteresován. Některé záběry nasvícením působí skutečně bavovsky, byť ve westernových kulisách se Bava nemůže tolik rozjet jako v kulisách hororu či gialla.

Lulli je jako padouch celkem sedící, Clark zaujme spíš svou mohutností než hereckým projevem. Vlastně mě v jeho společných scénách se zrzavou manželkou vždy nejvíc zaujalo, jak se hrbí, aby se s ní vešel do záběru. Zbabělého šerifa hraje Livio Lorenzon, překvapivě velice kladného doktora Francisco Sanz, jindy křivák první třídy. Hudba je docela povedená, ale nic mimořádně zapamatovatelného. Z "Bavových" tří westernů vypadal tenhle, který vlastně nedělal, asi nejlépe. Což je škoda. Ringo del Nebraska je jen taková odpočinková výplň deštivého odpoledne, nic víc. The Road to Fort Alamo a Roy Colt and Winchester Jack vypadají ještě hůř... 5,5/10

a.k.a. Savage Gringo, Gunman Called Nebraska, Ringo from Nebraska
Režie: Antonio Román
Hrají: Ken Clark, Piero Lulli, Yvonne Bastien, Renato Rossini, Alfonso Rojas, Livio Lorenzon, Francisco Sanz, Antonio Gradoli, José Canalejas, Frank Braña
Hudba: Nino Oliviero
Spolupráce: Mario Bava
Itálie / Španělsko 1966

KALENDÁŘ 2018

Ještě jednou hezké svátky a tradičně pod stromeček nadělujeme kalendář na příští rok, tentokrát ve stylu gialla.
Ke stažení zde:
https://drive.google.com/file/d/17MbORCsy4hElPIELY481M9gsVXw6DKRr/view?usp=sharing

EDWIGE FENECH 69

69. narozeniny dnes slaví Edwige Fenech. Všechno nejlepší!

IT'S TIME...

Já a Chuck Norris vám přejeme hezké svátky plné klidu a pohody.

TELLY SAVALAS - TELLY

Mám zvláštní zálibu ve vyhledávání písní zpívaných herci, od kterých by zpěv nikdo nečekal. Občas je to blízké masochismu, protože mnozí z nich ani neměli hudební sluch či poslouchatelný hlas. Film Paint Your Wagon s Clintem Eastwoodem a Lee Marvinem jsem nedokoukal z různých důvodů, jeden z nich ale byl, kromě mé nechuti k muzikálům, že poslouchat zpěv obou pánů bylo nad mé síly. Lee Marvin má pěkný hlas, ale zpívá strašně falešně. Clint melodii držel, ale jeho pokus o zpěv vyšel dost komicky. Po zpěvu Lee Marvina se k nazpívání písní k filmu Captain Apache odhodlal i Lee Van Cleef a nedopadlo to ani trochu dobře. Dodnes nevím, jestli singl Crazy Eyes, což je průměrný osmdesátkový popíček, nazpívala skutečně Laura Gemser. Pokud ano, budiž, ale se svým hláskem by kariéru neudělala. Bizarní by bylo slyšet zpívat Charlese Bronsona, Johna Wayna či Humphreyho Bogarta, a taky jsem to nikdy nehledal. Že Telly Savalas vydal hned několik LP by mě ale nenapadlo ani ve snu.

A přece jsem jednou v antikvariátu narazil na desku s fotkou plešatého herce a jednoduchým názvem Telly. Doma jsem si to potom vyhledal s podezřením, že to bude nějaká bláznivina. Kojak a zpěvák? Čekal jsem něco na úrovni pokusů o zpěv Clinta či Lee Marvina. Zjistil jsem, že na youtube je celá deska komplet. A světe div se, není to špatný.

Žánrově jsou to klasické balady, trochu jazz, trochu pop. Zhruba něco ve stylu, jako dělal Frank Sinatra. Telly Savalas si vybral různé skladby (možná i Sinatrovy?), které nazpíval. A ne špatně! Ze všech výše zmíněných zpíval rozhodně nejlépe. Jasně, jeho zpěv je trochu amatérský, ale v hlubších polohách je jeho bas fajn. A jeho nejsilnější stránkou je, když spíše recituje než zpívá, jak to herci často dělávají. Právě tak začíná celá deska, když zhruba v polovině písně Savalas začne zpívat, docela mě to překvapilo. Tímto stylem je "namluvena" i píseň If, která vyšla samostatně na singlu. V jiných písních ale Telly neohroženě zpívá od začátku do konce. Mezi ně patří například i Something od Beatles. Slyšel jsem i horší covery.

Nepředpokládal bych, že Telly Savalas kdy byl něčím oblíbeným zpěvákem. Tahle půlhodinka se ale dá v klidu poslechnout. Další LP od Savalase vyhledávat nebudu, na Youtube nejsou. Je fakt, že jeho předposlední deska Who Loves Ya Baby z roku 1976 (pro doplnění, tahle byla v pořadí třetí z roku 1974) by mohla být zajímavá v tom, že se tu Telly pokusil zabrousit do žánru funku. Ale to mohlo dopadnout všelijak. Savalase máme rádi všichni jako herce (pokud ho máme rádi), jeho hudební kariéra je zajímavá, ale nakonec nedůležitá. Navždy to bude Kojak.

STAR WARS: EPISODE VIII - THE LAST JEDI (2017)

Hergot, jak to bude pokračovat, říkal jsem si po skončení sedmého dílu. Tolik nevysvětlených záležitostí! Tolik věcí, které mě zajímaly! Kdo je Snoke? Kdo je Rey a kdo jsou její rodiče? Přidá se Kylo Ren na světlou stranu síly? Jaká bude Lukova úloha? Otázky, otázky, samé otázky. V průběhu těch dvou let moje touha po pokračování samozřejmě opadla, a v posledním týdnu jsem zjistil, že se zase tak moc netěším. I když jsem den předem sedmičku zopakoval a i na potřetí se mi moc líbila. Osmička - chtěl jsem se uchránit spoilerů za každou cenu. Proto jsem viděl pouze první teaser. Možná dva. Ale na další videa jsem nekoukal. Nečetl jsem recenze, nečetl jsem komentáře. Tenhle řízený nezájem možná vyvolal tu letargii. Mimochodem, zabijte někdo Mirku Spáčilovou za spoilování už v nadpisu.

Potřetí v životě jsem byl v IMAXu, poprvé na 3D. Bohužel lístky se začaly prodávat mnohem dřív, než jsme předpokládali, takže jsme byli rádi za čtvrtou řadu skoro na kraji. Což bylo hodně blízko. A to způsobilo, že z 3D jsem vlastně neměl nic. Na blízkost jsem si zvykl snadno, ale v podstatě jsem si 3D efektů nevšiml. Zespoda to holt nefunguje.
Tak a teď jsem se vyžvanil technicky a přejdeme přímo k filmu. Kdo se chce uchovat jakýchkoli náznaků spoilerů, ať neotvírá dál. Ne, pokusím se obejít bez plných spoilerů. Ale pokud nechcete vědět vůbec nic, dál nečtěte.
ČÍST DÁL

MILLE DOLLARI SUL NERO (1966)

Anthony Steffen vs. Gianni Garko! Anthony coby Johnny se vrací po dvanácti letech z vězení, kam byl křivě odsouzen za vraždu, kterou nespáchal, a zjišťuje, že jeho bratr Sartana se stal šéfem kruté bandy,, která terorizuje celé okolí. Sartana si navíc vzal Steffenovu milou a týrá jejího němého bratra. Jejich matka je zcela na Sartanově straně. Steffenovi navíc kdokoli odmítá pomoci, všichni věří, že je vrah. Tak co, Anthony? Zapálíš si doutník, zvedneš oči zpod klobouku, skočíš na zem, převalíš se a všechny postřílíš? No, dneska ne.

Tenhle film je totiž italský, a zjevně silně jižního rázu. Čímž myslím, že hlavní ctnosti v tomto filmu jsou krevní příbuzenství a hrdost, víc než cokoli jiného. Hrdina musí bránit čest svých blízkých a především svoji, i kdyby se kvůli tomu mělo pokazit všechno, o co se snažil. Johnny se musí pomstít, zároveň ale nechce zabít Sartanu, přece jsou to bratři! Navíc bere ohledy na jejich matku, což je pochopitelné. Ze stejných důvodů ani Sartana nechce Johnnyho hned zabít, ačkoli jeho návrat mu ani zdaleka nevoní. Celý film jsem s tímto tématem neměl, vzhledem ke složitějším rodinným vztahům, problém, až do samotného konce, kdy mi to vadit začalo. Takže odstavec pro ty, kteří film viděli:

SPOILER Anthony Steffen samozřejmě Garka na konci zabije. Pak mu ale pistole vypadne z ruky. Sartana se pokusí střelit znovu, ale je zabit Manuelou, bývalou Steffenovou milou. Kde se tam vzala? Steffen se ale začne chovat, jako by mu to bylo strašlivě líto, že toho hnusného vraždícího maniaka zabil, a navíc se zamračí nebe a ozve se hrom! Dies Irae! Steffen odchází s Garkovou mrtvolou a objeví se biblický citát, že člověk nesmí nenávidět svého bratra. Ok. Za mě takhle: Anthony Steffen není tak rozdílný od svého bratra, což by mohlo i nemuselo vést k tomuto duševnímu pohnutí. Ale když je Garko od začátku prezentován pouze jako pomstychtivý vraždící maniak, nelze ani moc věřit, že mezi oběma bratry byl kdy nějaký pozitivní vztah. Nemáme problém nenávidět Sartanu, který vyvraždí celé město, a nemáme nic, co by nám pomohlo pochopit, proč s tím Steffen problém má, kromě vlastně neukázaných rodinných vazeb. Pokud z toho chtěli tvůrci udělat něco rovného antické tragédii, neměli proti sobě stavět drsňáka a vraždícího maniaka, ale mohlo jít třeba o zbytečně vyhrocený malicherný spor dvou jinak ne tak moc se nenávidících bratrů. KONEC SPOILERU
(Moc vás asi není, kdo si to můžete bez obav přečíst, takže všechny ty zajímavé myšlenky tu zůstanou nepřečtené. Donutil jsem vás teď se na film podívat? Ne, že bych to bezvýhradně doporučoval.)

Podpříběh s matkou obou bratrů mi připadal asi nejzajímavější. Jedná se totiž o stařenu plnou zášti, která Sartanu vychovala k pomstě a nenávisti. Pracovala ve velkém domě jako služka a cítila se tak vykořisťovaná, že teď, když Sartana terorizuje ty, kdo jí pohrdali, cítí velké zadostiučinění. V domě, kde sloužila, nyní žije jako paní domu. Předchozím majitelem byl ten, koho měl zabít Steffen. Tohle antikomunistické vyznění mi připadí osvěžující vedle všech Kulek pro generála, Tepepů a podobných filmů, které jsou marxismem prolezlé až na půdu. Řekněme, že politicky tenhle western patří ke konzervativnímu proudu, pokud takový vůbec existuje.

Teď ten film možná vypadá mnohem lepší, než je. Je to klasická westernová melodramatická tragédie steffenovského střihu, takže hlavní je, aby se co chvíli někdo popral nebo postřílel. Hlavní motivací skoro každého je touha po pomstě. Johnnyho za nespravedlivé věznění a ztrátu milé. Němý Jerry se chce mstít za ponižování. Půvabná ještě blond Erika Blanc za smrt otce, za kterou Johnny seděl. Matka za vykořisťování. Každý se chce za něco pomstít a u většiny je cíl stejný - Sartana. Garko se tu nechal dost unést a přehrával, ale buď to bylo jen ze začátku, nebo jsem si na to zvykl, takže mi to nakonec nevadilo a jako padouch se mi dost líbil. Že tohle je vlastně první Sartana, ještě před tou slavnější sérií, není bez zajímavosti. Steffen je prostě Steffen. Není třeba o něm mluvit víc. Díky koprodukci s Německem (kde byl film nazván prostě Sartana) tu máme i Sieghardta Ruppa coby banditu či Chrise Howlanda v malé komické roli. Ano, je tu lord Tuff Tuff! Ale je naprosto zbytečný.

Cardone se zjevně inspiroval Leonem, takže dostaneme celou řadu detailních záběrů na bandity, z nichž někteří jsou třeba jednoocí. Natočené je to hezky, i když těch podhledů bylo víc než dost, ale ani to nemůže zakrýt lacinou výpravu a to, že několik různých městeček se točilo v jednom a tom samém a vidíme vždy jen půl hlavní ulice! Do poloviny architekti totiž postavili dům, který má dvě různé strany. (Ale beru zpět, tohle bych nepoznal, kdybych se v těch městečkách nešťoural.) Potom je zajímavé sídlo Sartanovy bandy - zprvu vypadá jako zbořený kostel, ale pak spatříme spoustu šklebících se kamenných obličejů, jako by to byla nějaká aztécká svatyně. Jenže nejsme hluboko na jihu Mexika, ale někde v USA. Navíc jediná osoba se španělským jménem je modrooká blondýna Erika Blanc. Fakt se v tom jmenuje Joselita. A když je úkryt zabírán z dálky, vidíme nad ním dokreslenou podivuhodně tvarovanou i barevnou skálu, vypadající jako korálový útes. A ten záběr tam je docela často!

Vyzdvihnout by rozhodně šla hudba, o kterou se postaral trumpetista Michele Lacerenza. Vážně skvělá. Mimochodem Lacerenza troubil slavné Morriconeho melodie z Leoneho dolarovek. Dalo se to, akorát to v určitých momentech bylo docela nudné, občas předvídatelné, občas nelogické a celkově vlastně nic moc výjimečného. Steffena mám radši jako bouchače než jako tragického hrdinu. 7/10

a.k.a. Blood at Sundown, One Thousand Dollars on the Black
Režie: Alberto Cardone
Hrají: Anthony Steffen, Gianni Garko, Erika Blanc, Carlo d'Angelo, Jerry Wilson, Carroll Brown, Sieghardt Rupp, Angelica Ott, Franco Fantasia, Chris Howland, Daniela Igliozzi, Gino Marturano, Sal Borgese, Gilberto Galimberti, Riccardo Pizzuti
Hudba: Michele Lacerenza
Scénář: Ernesto Gastaldi, Vittorio Salerno
Itálie / SRN 1966

LA CITTA SCONVOLTA: CACCIA SPIETATA AI RAPITORI (1975)

Fernando Di Leo je pro mě asi nejzajímavější režisér mezi těmi, kdo natáčeli poliziotteschi. Když vezmeme tu akčn odnož žánru, všichni ostatní jeli na vlně toho, co předtím úspěšně představili Steno, Castellari a další. Di Leo si jel na vlastní vlně a místo schematických příběhů o nekompromisních policajtech, kteří dají všem těm grázlům konečně za vyučenou, natáčel zajímavější příběhy o jedincích, kteří jsou postaveni před závažná rozhodnutí, jež jim změní život. Od gangstera zapleteného do soukolí mafie víc než by chtěl v Milano Calibro 9, přes lehkomyslného pasáka donuceného bojovat o svůj život v La Mala Ordina, chladnokrevného zabijáka, který si prostřílí cestu na vrchol mafie v Il Boss, po zkorumpovaného policajta, který musí řešit svou loajalitu k mafii či k vlastní rodině v Il poliziotto e marcio. Zdejší příběh, opět postavený na schématu pomsty, je vystavěný podobně.

Hned na začátku jsou uneseni dva chlapci, syn bohatého stavitele a syn chudého mechanika, který se kamarádovi snažil pomoct. Policie je bezradná, mechanik by dal cokoli, aby mu vrátili syna, zatímco stavitel chladnokrevně kalkuluje a chce vyjednávat s únosci ohledně výkupného. Až únoscům dojde trpělivost a na výstrahu mechanikova synka zastřelí. To neměli dělat... Z milujícího otce se stane bezcitný mstitel, kterému už nezáleží na ničem než na smrti všech, kteří měli co do činění se smrtí jeho syna.

Paradoxně se mi víc líbila první polovina, kterou táhnou hlavně Vittorio Caprioli jako policejní komisař a James Mason jako bohatý stavitel, za vydatné podpory Valentiny Cortese coby zlomené Masonovy manželky. Že Luc Merenda nebyl zrovna dobrý herec už jsem si zvykl, jeho pokusy o hraní jsou trochu směšné, ale rozhodně v jeho boji mu divák musí držet palce. Jeho pomsta, ač se spoustou akčních scén, je ale až moc přímočará a naivní. První část byla výjimečnější v tom, že neobsahovala prakticky žádné násilí. Od Di Lea by člověk čekal kruté týrání obou rukojmí, ale nic takového tu není. Víc to jede na atmosféře zármutku nad ztrátou blízkých a marné naději na šťastné shledání. Když je pak jeden z chlapců zastřelen, otřeseni jsou i únosci s výjimkou chladnokrevného vraha. I ten je ale ve druhé polovině představen jako, byť nenáviděníhodná, lidská bytost se svými zájmy, ambicemi a uvědoměním, že sám není tak důležitý, jak si myslel. Závěr je uspokojující, ale pořádně hořký, a konec otevřený, i když tak napůl.

Atmosféře pomáhá i melancholická Bacalovova hudba, bohužel do akčních scén asi moc vhodných skladeb nedodal, takže se tu opakuje jeho skladba Preludio z filmu Milano Calibro 9, s mírnou syntetizérovou modifikací. A nehodí se úplně vždycky. Každopádně, líbilo se mi to víc než třeba předchozí Shoot First, Die Later, na druhou stranu na Milano Calibro 9 nebo La mala ordina to nemá. 7/10

a.k.a. Kidnap Syndicate
Režie: Fernando Di Leo
Hrají: Luc Merenda, James Mason, Vittorio Caprioli, Valentina Cortese, Irina Maleeva, Marino Masé, Renato Romano, Tom Felleghy, Renato Baldini, Pietro Ceccarelli, Gilberto Galimberti
Hudba: Luis Bacalov
Itálie 1975