OBLÍBENÉ TITULKOVÉ SCÉNY - část 30

A další desítku nám opět uzavře Sergio Leone, tentokrát s Kapsami plnými dynamitu.

ALLELUJA E SARTANA FIGLI DI... DIO (1972)

Pro jednou bylo zase fajn vidět nějaký spaghetti western s pěkným předrevolučním českým dabingem. Lépe řečeno by bylo fajn, kdyby tenhle film nebyla naprostá sračka. Tvůrci se rozhodli zkopírovat filmy se Spencerem a Hillem, jenom přidali hrdinům jména ze dvou zaběhlých sérií - Aleluja byl aspoň v komedii, ale zneužití Sartany bolí. Místo Terence Hilla (a Gianniho Garka) tu tak máme Sartanu v podání akrobata Alberta Dell'Acquy (zde jako Robert Widmark), mladého, mrštného, mazaného chlapíka. Místo Buda Spencera (a George Hiltona) je tu Aleluja v podání Američana a dříve Tarzana Rona Elyho, který je vysoký, ale rovněž štíhlý, blonďatý a mazaný. Při rvačkách, kterých je tu dost (a ani jednou nedávají smysl) se však projevuje jako Spencer, žádná rána ho neohrozí a hravě zvládá více protivníků najednou. Možná je to jenom díky dabingu (Štěpnička coby Aleluja, Jandák coby Sartana - a coby dabér mi, narozdíl od současné politické kariéry, nevadí), že oba hrdinové jsou nakonec docela sympatičtí.

Naprosté trapno přinášejí padouši. Mně bylo po chvíli jasné, že je to film dělaný pro děti, ale proboha, to neznamená, že to musí být infantilní! Hlavní padouch Lupo chytá záchvaty, kdy vyje jako vlk (proto se jmenuje Lupo, hahaha), neustále sám sebe tluče, a jeho představitel Ezio Marano šíleně, ale naprosto šíleně přehrává. Opět na něm byl nejpozitivnější stránkou dabing, Dalimil Klapka se docela vyřádil.  No a pak je tu ještě padouchův otec... Starý senilní generál, který každého považuje za anglického špiona (!) a pořád čeká, až ho zavolá generál Washington, aby mu pomohl ve válce za nezávislost (!!). Při jejich scénách jsem měl chuť udělat to, co Marano dělal pořád - praštit do něčeho hlavou. A to tu ještě máme skok do lejna pěkně v detailu (dobrou chuť), ošklivou starou pannu, která by se ráda vdávala, kněze, který je celý film nahý a objevuje se v naprosto nesouvisejících sekvencích, a plán na vyhnání obyvatel z městečka tím, že se bandité převléknou za duchy a v noci je straší! Pomoc!!!

Prakticky tak jediná věc, která na tom stála za sledování, byla hlavní trojice Ely - Dell'Acqua - Uschi Glas. Byť i ta je trapná, ale docela se na ni dobře kouká. Líp než když ještě byla Apanači. A vlastně nejlepší, nebo lépe jediný dobrý, je na tom ten starý dabing, a to je docela na pováženou. Koukat na to s titulky nebo i bez nich, asi bych ani neměl sílu to dokoukat. 2/10 - bylo to přece jen o ždibíček lepší (a lépe natočené) než Creovo veledílo recenzované posledně.

a.k.a. Smělé inkognito, Halleluja and Sartana Strike Again!
Režie: Mario Siciliano
Hrají: Alberto Dell'Acqua, Ron Ely, Uschi Glas, Stelio Candelli, Ezio Marano, Dante Maggio, Wanda Vismara
Itálie/SRN 1972

HARD TIMES (1975)

Film, který je vlastně jako taková jižanská balada o hrdinovi, který se objevil, proslavil se a zase zmizel. Bronson hraje nepřemožitelného ranaře, Coburn jeho manažera, ukecaného podvodníčka. Ze začátku jsem čekal, že to bude ještě trochu prostší, než to bylo, takže jsem se divil, že k souboji mezi Bronsonem a nejlepším boxerem ve městě dojde už v půlce. Ovšem pak se to trochu zamotá skrze Coburnovu nevyzpytatelnou povahu.

 

Bronson je tu na polovinu sedmdesátých let nezvykle bez kníru, ovšem opět s manželkou, poněkud toporně hrající krásnou ženu, s kterou se Bronson schází i přes svoji antiromantickou povahu. Naštěstí Jill Ireland nemá moc prostoru. Bronson je tu přesně takovej, jak ho máme rádi, ledově klidnej tvrďák, kterej jde dál pro slovo než pro ránu. A ve čtyřiapadesáti mít takovouhle fyzičku, klobouk dolů. James Coburn je tu jako jeho naprostej opak, ukecaný, rozesmátý prevít, nicméně i tak si ho člověk oblíbí. Ostatně, je to Coburn. Do trojice ještě mají parťáka, slabošského feťáckého doktora, hraného Strotherem Martinem, kterého jsem kvůli černé paruce napřed ani nemohl poznat.

Zápasů je pár, ale mě většinou tyhle scény nudí. Nebyly provedeny špatně, ale mě osobně bavily trochu víc ostatní scény, kde se nemlátilo. Tohle je přesně důvod, proč jsem ještě neviděl Rockyho a pokud se někdy podívám na jedničku, pochybuju, že bych chtěl vidět další díly ze série. Box jako sport mě absolutně nevzrušuje a vidět dva skoro nahý tupce, jak si dávaj do rypáku, mě vyloženě nudí. Jinak ale celkem dobrý, i když možná až moc jednoduchý. 7/10

a.k.a. Zlé časy
Režie: Walter Hill
Hrají: Charles Bronson, James Coburn, Strother Martin, Jill Ireland, Margaret Blye
Hudba: Barry de Vorzon
USA 1975

I SETTE DEL GRUPPO SELVAGGIO (1975)

Mezi nejhorší spaghetti westernové režiséry se vedle Demofila Fidaniho řadí ještě Gianni Crea (nejsou sami). Tohle bylo moje první setkání s tímto "mistrem". Ale řekl bych, že Crea byl o něco lepší než Fidani, i když ten film hrozný skutečně je. Oproti Il lungo giorno del massacro, který jsem viděl stejného večera, měl tenhle film jednu výhodu - čekal jsem, že bude špatnej.

Příběh je prostý. Hrdinovi (Dino Strano) zabijí sestru, takže se vydává na cestu pomsty, což znamená, že přijede do města, společně se svým kámošem (Mario Brega) z něj vypráskají bandu, která město terorizuje, a pak už jen hrdina sedí ve městě a čeká. Bandité se neustále vracejí, aby hrdinu zabili, hrdina odráží útoky, chodí za svou přítelkyní prostitutkou (Femi Benussi) a diskutuje s novým šerifem. Dává vám to smysl? To je ještě málo. Prvních cca osm minut je vystřiženo z jiného filmu, takže sledujeme Rika Battagliu, George Wanga a jiné, jak znásilní a zavraždí ženu, o níž se dovíme, že je hrdinova sestra. Samozřejmě, že Battaglia, Wang a další výrazný bandita v ponču se do konce filmu už neobjeví, takže Strano se vůbec nepomstí těm, kteří jeho sestru zabili!

A co nedává smysl dál? V jedné ze scén bandité přijedou do města. Zatímco připravují nějaký výbuch, sledujeme dívku s velice sedmdesátkovým účesem, jak se o něčem naprosto nesouvisejícím baví s novým šerifem, který má pro změnu afro, i když je běloch. A pak banditi vyhodí do vzduchu nějakou budovu, aniž bychom věděli, co to vlastně bylo! V dalších částech sledujeme třeba pohřeb nějaké asi významné postavy - já v tu chvíli vůbec nevěděl jaké, umřel tam vůbec předtím někdo významnej? Strano přijede k boudě, kde celý film dlí padouch Gordon Mitchell se svou náctiletou já ani nevím co, přítelkyní, dcerou? A jenom mu jede říct, že je padouch a že ho dostane. Mitchell se rozesměje a Strano zase odjede. Moje nejoblíbenější pasáž ale je, když padouši vjedou do města a strhne se naprosto nepřehledná přestřelka. Jeden z nich ujíždí, Strano ho následuje. Dojedou do pískovny, seskočí a začnou se honit, jeden neustále bez přebíjení střílí po druhém a kryjí se tak, že jeden na druhého má výborný výhled. Samozřejmě nic netrefí. Když asi po deseti minutách Strano padoucha konečně zasáhne, objeví se druhý a situace se opakuje. Nelogický střih a najednou se perou... Ne, tohle je vážně výborný.

BASTARD YOU'RE GONNA DIIIIIIE!

A to jsem ještě nepopsal závěrečný duel, kdy Mitchell sám od sebe přijede do města, aby se se Stranem utkal ("Prý mě hledáš. Tak co chceš?"). Stojí proti sobě, a Strano najednou začne křičet: "BASTARD YOU'RE GONNA DIIIIIIIIIIIIE!!!!" Mitchell se krátce rozesměje a zase ztichne. Perfektní. Pak Mitchell řekne, že střílet se začne, až zahodí kámen, který drží v ruce, kterou bude tasit, čímž dává Stranovi čas, aby tasil dřív, že jo. Sebevražda? Asi ne.

Nekoukejte na mě, stejně v tom doopravdy nehraju

Ze všech herců ve filmu je jasně nejlepší Femi Benussi, která jediná působí aspoň trochu přirozeně, a to už je co říct. Mitchell hraje hrozně, Strano hraje hrozně (kdo ho udělal hrdinou sakra?) a Brega suplující Buda Spencera včetně mizerně udělaných bitek je příšerný. A zbytek ochotníků nemá ani cenu zmiňovat Hudba od Ciprianiho je takřka komplet z Blindmana. Ořez, v němž sledujeme jen to, co nemá význam (v detailech kořeny nosů, v celcích místa, kde se nic neděje) je už jen třešničkou na dortu, která podtrhuje mizérii celého díla. Dobrý leda pro zasmání, ale musíte si to pustit zrychleně, jinak to nedáte. 2/10
Omlouvám se za spoilery, ale tohle buď vidět chcete, abyste to všechno viděli na vlastní oči, nebo se bez toho spíš obejdete.

a.k.a. Seven devils on Horseback
Režie: Gianni Crea
Hrají: Dino Strano, Mario Brega, Goron Mitchell, Femi Benussi, šerif s afrem, holka s moderním účesem, bastard, který zemřeeeee!
Hudba: Stelvio Cipriani
Itálie 1972 (promítáno až 1975)

RAZZIA SUR LA CHNOUF (1955)

Další z francouzských kriminálek padesátých let s Jeanem Gabinem, i kvůli přítomnosti Lina Ventury ve vedlejší záporné roli na první pohled snadno zaměnitelná s předchozím filmem Nesahejte na prachy. Oba filmy byly navíc natočeny podle knih Augusta Le Bretona, který si tu dokonce zahrál malý štěk. Tenhle film je ovšem vystavěný zcela jinak. Je údajně prvním, nebo jedním z prvních, které se zabývaly ve Francii problematikou drog a černého kšeftu s drogami. A proto místo uceleného příběhu dostaneme vlastně spíš dokumentárně laděný thriller o tom, jak to vlastně všechno funguje.

Jean Gabin tu přijíždí do Paříže převzít místo v organizaci po zastřeleném mafiánovi. Stává se v pařížském podsvětí mužem číslo 2, vlastní luxusní restauraci, a seznamuje se s prostředím a s tím, jak to všechno běží. Odshora. Takže začneme propašováním opia do Paříže, následně chemickým zpracováním na heroin a další drogy a pak postupně přeprodávání mezi jednotlivými dealery a jejich poskoky až nakonec k drogově závislým klientům. Tyhle pasáže tak do nějakého dramatického rámce dávají jen pasáže s Gabinovou milenkou, mladou naivní prodavačkou v restauraci (Gabin mi fakt do rolí svůdců vůbec nesedí, naštěstí je tu opět spíš tvrdým patriarchou) a scény s Linem Venturou a jeho parťákem coby brutálními zabijáky, kteří likvidují zaměstnance, kteří udělali chybu. Pointy se dočkáme až v závěru, první náznaky přijdou už někdy v polovině, já už to tušil trošku dřív, ale nebudu spoilovat.

Přestože film postrádá propracovanější příběh, vlastně mi to někdy v půlce přestalo vadit. Předkoncová pasáž, ve které je Gabin provázen po ulici mezi dealery, feťáky a šlapkami zkrachovalou existencí Lilou Kedrovou se mi vlastně líbila asi nejvíc. Taky je zajímavé, jak i přes dobovou absenci nahoty jsou určité pasáže vlastně odvážnější než mnohé pozdější kriminálky plné koz. Celkově si myslím, že to bylo vlastně lepší než Nesahejte na prachy, byť Gabin mi do téhle role zase tak moc neseděl. O nějakých deset dvacet let později by to byla ideální role pro Delona. Ale to už by to byl jiný film. 7/10

a.k.a. Když je v Paříži noc (WTF?) 
Režie: Henri Decoin
Hrají: Jean Gabin, Marcel Dalio, Lila Kedrova, Lino Ventura,  Paul Frankeur, Marcel Bozzuffi
Podle románu Auguste le Bretona
Francie 1955