BUD SPENCER 1929 - 2016

Když loni zemřel Vinnetou, měl jsem pocit, že moje dětství je tím už nenávratně pryč. A co mám říkat teď. Díky za všechno, Bude.
Mimochodem zrovna včera jsem na Barrandově viděl kus Dvou výtečníků. Jdu spát, připomínám si nejlepší scénky a hlášky, a pak si přečtu tohle... :(

SAMURAI COP (1991)

Jistý Amir Shervan z Íránu se zřejmě na přelomu osmdesátých a devadesátých let rozhodl, že se nesmazatelně zapíše do dějin kinematografie a přinese světu úžasný akční krimi thriller. Sám, ač s omezenými znalostmi angličtiny, sepsal scénář, sehnal trochu peněz, pár neherců a pustil se do práce. Výsledek je... jak to říct. Tenhle film je šíleně diletantský. Na druhou stranu je tím nesmírně zábavný. Přesně takový, jak mi u těchhle mizerností vyhovuje.

Špatně je úplně všechno. Od kamery, svícení, které je v každém záběru jiné, dekorací, které se mění tak, že postavy jako by každá byla v jiné scéně, samozřejmě ke scénáři, který nejen že je složen z klišé a hloupých frází, ale ani nedává gramaticky smysl ("Son of a bitches"), a samozřejmě k hercům, kteří nevěděli, co a jak vlastně mají hrát, někdy text odříkávali schválně špatně, aby byl režisér nucen dialog předělat - nikdy k tomu nedošlo. Střih je šílený, akční scény jsou otřesné. A právě proto je to tak neskutečně vtipné. U spousty věcí se člověk chytá za hlavu, spoustu věcí (zvláště některé rádobyvtipné dialogy, třeba ten se sestrou nebo s homosexuálním číšníkem) nechápe, a když už nic, tak se vždy objeví prostřih na černého kolegu, který je totálně mimo. Z bojových umění se neobjeví samozřejmě nic, nikdo je neumí a ze všech nejméně hlavní představitel Matt Hannon, jehož výkon spočívá v znuděném recitování nesmyslů a kulení očí při akci. Těžko se to popisuje, tohle se musí vidět. Nebýt přetažených, zdlouhavých a nudných milostných scén, v nichž snad veškeré ženské obsazení uvidíme nahé, bylo by to úplně úžasný - i když samozřejmě jinak, než si režisér myslel. Každopádně vedle Smrtelné kořisti to teď určitě patří mezi moje nejoblíbenější špatné filmy. Hodnotit klasicky nebudu.

Všimněte si u posledních dvou screenshotů naprosto stejného pozadí u proti sobě stojících soupěřů

a.k.a. Policajt samurai
Režie: Amir Shervan
Hrají: Matt Hannon, Robert Z'Dar, Mark Frazer, Melissa Moore, Gerald Okamura, son of a bitches
Hudba: jak z počítačové hry
USA 1991

THE GREAT SCOUT AND CATHOUSE THURSDAY (1976)

Dobrou westernovou komedii člověk většinou pozná tak, že se všichni tváří strašně vážně a přitom to, co se děje, je neskutečná sranda. A pak jsou komedie, které dávají najevo, že jsou komedie, a herci v nich přehrávají, aby byla sranda. A není. Tohle je jeden takový případ. Na jednu stranu je docela osvěžující, že nejde o rodinný film, mluví se sprostě, řeší se témata dost za hranou (ostatně zápletka se točí okolo děvky, která utekla z bordelu), dokonce se objeví i kozy. Na druhou stranu, máloco je skutečně vtipné, a ačkoli si film docela ještě určitou laťku drží, občas přepadne za hranu a objeví se nějaký vysloveně trapný a nevkusný vtip. Prostředí volebního zápasu filmu taky neprospívá. Takže jediné, co skutečně stojí za to, jsou herci. I když jak říkám, přehrávají. Lee Marvin se ještě drží, zato Oliver Reed je jak utržený ze řetězu (což asi byli vlastně oba, během natáčení si dali závod, kdo déle vydrží chlastat. Po několika hodinách Reed vyhrál). Obsadit Angličana do role Indiána je dost šílené, ale díky Reedovi se na to dá koukat. Robert Culp coby padouch z toho vychází poměrně se ctí, Strother Martin je tu naopak nevtipný a trochu otravný. No a Kay Lenz je hezká a poměrně sympatická. S touhle pětkou by to chtělo nějakej lepší film. Zvláště s lepším soundtrackem, ten zdejší byl jednoduše příšerný. Ale ještě se to dalo. 5,5/10

a.k.a. Velký skaut a holka Čtvrtek, Dva řízci a děvče z bordelu
Režie: Don Taylor
Hrají: Lee Marvin, Oliver Reed, Kay Lenz, Robert Culp, Strother Martin, Elizabeth Ashley
Hudba: John Cameron
USA 1976

OBLÍBENÉ TITULKOVÉ SCÉNY - část 29

Vláček, písnička, klasika. To nejlepší s Terencem Hillem.

ABRE TU FOSA AMIGO... LLEGA SABATA (1971)

Zákeřný rančer se rozhodne stát nejmocnějším mužem v zemi, přičemž ostatní farmáře nutí prodat své pozemky tím, že je vydírá, donutí je, aby mu dali za ženu své krásné dcery nebo je rovnou zabije. Když se z války vrátí syn jednoho mrtvého, přísahá pomstu... Jako bychom to neviděli už stokrát. Já nějak nevidím smysl toho, proč se takový film vůbec natáčel, dlužno ale říct, že byl poměrně svižný a docela zábavný. Vážně tady není nic, co bychom už neviděli někde jinde. Hrdina, který chce mstít smrt zavražděného otce a zamiluje se do slečny, kterou je shodou okolností nucen unést (Richard Harrison věčně obnažující své svalnaté tělo, ale kupodivu nezakrývající plešatějící temeno), ukecaný mexický bandita Fernando Sancho s početnou rodinou, drsný zlý pistolník, zákeřný boháč, temperamentní kráska, která se nakonec zamiluje do toho pravého, chudí Mexičani, zlý šerif Luis Induni, hloupí vozkové dostavníku, bitky, přestřelky, karty. Sabatou je zde mimochodem ten zlý pistolník, poněkud křečovitě představovaný Rafem Baldassarem. Ovšem tvůrci jako by to částečně chtěli hodit do komedie, takže děj není nijak temný (což je dobře), Sancho pořád kecá (což tu nevadí) a Baldassare se chová jako blbec (což je špatně). Jestli bych na tomhle filmu něco vypíchnul, tak to, že stačí vidět tenhle film, a jako byste viděli dalších sto spaghetti westernů. Pobavíte se, budete kroutit hlavou a uvidíte prakticky všechno, co se v těchhle béčkách opakuje. 5,5/10

Falešný knír? Padouch! Oklamal mě!

Ze začátku jsem doufal, že by to mohla bejt spaghetti westernová verze Útěku v řetězech...

a.k.a. Dig Your Grave, Sabata is coming!
Režie: Juan Bosch
Hrají: Richard Harrison, Fernando Sancho, Tania Alvarado, Alejandro Ulloa, Raf Baldassare, Luis Induni
Španělsko/Itálie, 1971

LADY SNOWBLOOD (1973)

Zatím jsem zas tolik japonských filmů neviděl, ale co jsem na nich oceňoval, bylo to, že vedle akce dokázali dostat do příběhu hloubku a nějaké zajímavé myšlenky. Tenhle film žádnou hloubku nemá. A už vůbec žádné myšlenky. V podstatě jde jen o hraní s formou. Děj je velice prostý, ale zvláště první kapitola je tak zamotaná a chronologicky zpřeházená, že si to člověk ani neuvědomí.

V celém filmu fakt nejde o nic než o pomstu. Několik lumpů něco zlého udělalo a po letech musejí zaplatit. Příběh je epizodicky rozdělen do několika kapitol, kdy v první se dozvíme, ovšem pomocí spousty flashbacků, jak to všechno začalo, a v dalších jde o pomstu na jednotlivých padouších. Autor se nás snaží různě mást, jenže vzhledem k dějové přímočarosti se mu to nepovede. Nakonec fakt nejde o nic než o mrtvoly, krev a pomstu. Hrdinka nemá žádné jiné stránky, než že je zcela bezcitným strojem na zabíjení. Fik fik. Dlužno říct, že se na to nedívá špatně, akce je sice méně a je krvavá až příliš (ale je to podle komiksu, tak se není čemu divit - ani u stylizace, ani u plochosti), ale je dobře zvládnutá. Přes pomalejší tempo se film taky nijak zvlášť netáhne.

Možná jsem od toho čekal trochu moc, ovšem to je dáno tím, jak tenhle film všichni hystericky vytahují od chvíle, co je na světě Tarantinův Kill Bill. Ten s tímhle filmem fakt ale nemá společného nic než ty nejzákladnější věci, kapitoly, časovou zpřeházenost, pomstu, sníh, katany, Japonce, krev. A zdejší ústřední písničku, která v Kill Bill taky zazní. Jinak na to šel Tarantino ale trochu jinak, po svém, jeho příběh je zamotanější a vlastně i zajímavější. Nemá tam otravné vedlejší postavy, jako je zdejší novinář, a mnohem víc se věnuje postavě mistra (vlastně dvěma), tady je jeden a vlastně se jen mihne. A hlavně nabízí (zváště ve druhém díle) i něco jiného, jeho hrdinka není jen nemilosrdný stroj na zabíjení. Tady se dvakrát objevily náznaky něčeho zajímavějšího, ale vždy jsou pohřbeny. Je to holt komiks. Na jedno podívání stačilo. Aspoň ta písnička... ta je skvělá. 6/10 

a.k.a. Shurayukihime
Režie: Toshiya Fujita
Hrají: Meiko Kaji, Toshio Kurosawa
Hudba: Masaaki Hirao
Japonsko 1973